Pokračování...
Plenky nosím od svých 9 let a tak s nimi mám bohatou zkušenost. Tyto, co ukazuješ, vyráběl původně dlouho jediný výrobce Jitex Písek. Měl bych je někde mít založené i v originál sáčku s obrázkem plachetnice, ve kterých se prodávaly. Celou dobu byla jejich cena 7,50Kčs. Dařilo se mi je oblékat ještě v mých 19 letech s 2-3 bavlněnými plenami. V pubertě mi je kupovala matka, vyndávala mi z nich gumičky v nohavicích, aby neškrtily. V soukromé zprávě jsem nedávno s jedním členem na toto téma psal a tak Ti okopíruji, co jsem mu psal o prvních igelitových kalhotkách, co si pamatuji. Vyráběl je Prodex Praha a dělal to tak, že zadával šití zájemcům jako domácí práci a platil je od kusu. Balíky byly po 50 ks převázané proužkem igelitu do kříže. Náhodou jsem se jednou setkal s paní, co je vezla v kočárku někam odevzdat a já jí s ním pomohl dolu ze schodů ve staré tramvaji. Bylo mi tak 13-14 a dodnes lituji, že jsem tenkrát neměl odvahu jí říci o ušití větších kalhotek pro mě! Tady je ta kopie textu:
Také jsem z Prahy. Kouzlu plenek, igelitu a igelitových kalhotek jsem propadl v 9 letech,
kdy jsem si začal prvně vědomě vkládat složenou igelitovou podložku do kalhotek.
Po krátké době, kdy jsem se styděl a nechtěl nosit vše, co mi matka oblékala, začal
opět nosit - k naprosté spokojenosti matky - punčocháče, včetně bílých, holčičí prádlo
a oblečení po starší ségře a příbuzných, co dostala. Narodil jsem se roku 1951. V
té době ještě nosili kluci i starší deseti let - sice již ne tolik, jako v letech
před tím - bavlněné - jiné v té době nebyly, až do půli 60tých let, punčocháče.
Byly pouze klasické hnědé nebo bílé, sváteční. Běžně se na nich nosily klučící nebo,
to i v mém případě, holčičí trenýrky různých barev. Já měl oblíbené hráškově zelené.
V té době se běžně prodávaly ve všech drogériích 4 velikosti celoigelitových plenkových
kalhotek z nažloutlého průhledného igelitu s nahnědlou prádelní gumou, jako byla
v hnědých punčocháčích, prošité hnědožlutými nitěmi. Byly vyšší v pase nad pupík a
nohavičky nebyly moc vykrojeny, jako dnes třeba nějaké typy na noc. V regálech, v
padesátých letech vznikajících samoobsluh, jich vždy bylo na sobě celé štosy asi
20-30 kusů. Všechny stály od 2,50 do 3,50 Kč, po celou dobu prodeje. V Čechách
do 1967 - 68 a na Slovensku je běžně prodávali ještě v roce 1969, kdy jsem je objevil
a koupil v Bratislavě. Číslo 3/4, teď již nevím přesně, jsem sice již fest přes boky,
oblékal ještě po tom, co jsem se vrátil z vojny. Před 4 lety jsem měl ještě jedny
poslední schované na památku i s cenovkou a výrobcem. Bohužel jsem se seznámil se
švadlenou, která mi začala šít kalhotky a já jí v dobré víře, že mi podle jejich
střihu ušije větší velikost tyto půjčil. Po ukončení podnikání prý všechny věci odvezla
v pytlích na chatu a nemohla je najít. Pak prodala po smrti manžela exkluzívní byt
na Vinohradech za miliony a již se mi neozvala. Dodnes lituji, že jsem ty kalhotky
dal z ruky. Dnes bych si je dal pod sklo do rámečku a měl je jako suvenýr na moje
mládí. Z psaní je snad jasné, že jsem muž. Ženy by Ti takto nepsaly. Za celý život
jsem nepotkal ani jedinou s hobby, jako máme my, a že jsem velice komunikativní a
mluvit o tom, že nosím plenky mi nikdy nedělalo potíže, ani se nestyděl za jejich
nošení. Oženil jsem se a partnerce to vše řekl, ještě před svatbou. Mám 2 "děti" dnes
již velké. Žena to tolerovala i sama plenky při sexu občas vzala. Dávaly mi je,
koupala mně, blbli při sexu, atd. Vše klapalo, dokud jsem vydělával dost peněz. Pak
jsem pár let za prací dojížděl na sever Čech, podnikal, s nevalným výsledkem, až
skončil úplně a nyní od června, dokonce na úřadu práce! Manželka si před 3 lety narazila
majetnějšího souseda, vozící ji v mercedesu a mě se rozpadlo manželství. Zbývá mi
podat žádost o rozvod s vyhlídkou, že před důchodem zůstanu bez práce, neboť v 58
Tě nikdo nezaměstná i kdyby jsi měl "zlaté ruce". Z toho vyplívá, ženským nevadí
když nosíš třeba i pleny, když funguje sex a prachy. Pokud jedno nebo druhé bouchne,
tak Ti nic neprominou.
V mých 9 letech jsem se bál a styděl to někomu říci. Začal jsem si do spoďárů a punčocháčů na noc a někdy ve dne dávat složenou igelitovou podložku. Netrvalo dlouho a mamka si toho všimla s dotazem a údivem, co to má znamenat, to se snad počůráváš? V tom věku nebyl problém si dítě ohlídat. Přesto jsem s tím pokračoval a také zpočátku používal ručníky. V té době se v drogériích běžně prodávali celoigelitové průhledné plenkové kalhotky a dámské látkové menstruační kalhotky ve kterých byl igelit. Přes hrozný strach jsem tyto kalhotky koupil a doma je schovával pod matrací ve své posteli. Na papíry si kreslil barevně plenky, plenkové kalhotky, holčičí trenky a různé kalhotky, barevně punčocháče a vše různě kombinoval. Do toho psal své fantazie formou zpovědi, které jsou někomu adresovány, což také byly. Netrvalo dlouho a mamka opět vše našla. Bylo to v době, kdy sestra se již vdala a odešla z domova. Táta byl v týdnech na montážích a moje oblékání neregistroval, to byla věc mamky a já byl malý. Divil se brácha, ale ten za krátký čas odešel na vojenské školy a domu již jezdil pouze na návštěvy. Do roka zemřel i táta a já zůstal a matkou sám zhruba od 10 let. Začal jsem psát svá přání jako dopisy a dával je v bytě tak, aby je matka musela najít. Někdy mi na ně taky něco odepsala. Hovořit přímo o tom jsem neměl odvahu a mamka se neptala. Podstrčila mi nějaké brožurky typu Dospívám v muže atd. Pak mě začala brát s sebou, když mi šla kupovat punčocháče, holčicí prádlo, kraťasy se zipem na boku, apod. Začala mě oblékat nejen jak jsem si přál, ale podle svého. Dávala mi to i do školy a tak jsem chodil na tělocvik běžně v punčocháčích a na nich s holčičími trenýrkami. Naštěstí to bylo v 50tých letech a nebyl jsem v tom jediný. Ještě v 9 třídě bylo několik kluků, co nosily holčičí trenky a punčocháče. Nejlépe to bylo vidět, když byla školní zdr. prohlídka. Při koupání mi pomáhala jako malému, ale již mne nechávala samostatnost. Ta přestala a celého mne zase myla sama- přetahovala mi přitom kůžičku na penisu při mytí .... a celého utírala. Po umytí, koupali jsme se vždy večer, mne vzala nahého do kuchyně, kde mi čistila uši, učesala a prohlédla případně namazala krémem a pak oblékla. No a jednou takto večer, nebylo mi ještě 11, se posadila a já nahý stál před ní. Musel jsem vypít velký hrnek čaje, i když jsem nechtěl a ona se mne začala podrobně vyptávat na pleny, co se mi líbí a co bych si přál, oblékání atd. V těch dopisech jsem psal, že bych si přál jednání jako s malým klukem, co zlobí, musí nosit pleny, naprosto poslouchat a za cokoliv být trestaný zákazy, příkazy i bitím, klečením a pod. Tehdy jsem si to neuměl vysvětlit a nechápal to. Vyšlo to podvědomě. Dopadlo to tehdy v sobotu tak, že vzala prut a já dostal na zadek tak, že jsem brečel a prosil, že to již neudělám. Pak mi dala pleny, igelitové kalhotky, punčocháče, noční košili, vypít druhý velký hrnek čaje a dala mne spát. Ráno mne vzbudila, odkryla peřinu, košili, stáhla mi vleže kalhoty a viděla mokré pleny. Otočila mne na břicho stáhla kalhoty i ze zadku a prutem se kterým již přišla, mi opět nařezala. V koupelně osprchovala studenou vodou a pak nahý klečel chvíli v kuchyni. Po obědě se mně pak ptala, jak se mi to líbí. "To bys chtěl, abych s tebou takto jednala?" Řekl jsem, že ne, byl jsem z toho asi v "šoku" nebo co. Uplynul 1-2 týden a já již zase šahal po pleně! Mamka to zjistila, asi měla věci nějak označené. Od té doby, až do dospělosti se mi splnil můj sen, ze kterého byl strach ale zároveň si ho přál. S matkou bylo ještě moc rozhovorů, řekl jsem všechna přání i touhy a jsem jí moc vděčný za to, že to dovedla pochopit. Již nikdy jsem se necítil tak dobře.
Nikdy mi nedělalo problém, začít kdykoliv za chůze, čůrat do kalhot. Zrovna tak nemám žádný problém čůrat v leže. Ve spaní se skoro nikdy nepomočím, musím být vzhůru a chtít to. Pokud to nejde, nebo spěchám, nadzvednu se na loktu, nebo si na chvíli sednu, a když začnu močit, tak si rychle lehnu a dokončím to, v leže. Pak mi je příjemné v těch mokrých plenách spát a snít o tom, jak mne ráno za to někdo vynadá a potrestá. To víš, fantazie je mocná čarodějka
Co si tak vybavuji, začal jsem s plenkami aktivně v 9 letech. Ale to, že se přebaluje dítě, balí do plenek, ptají se ho, zda není počůrané a přitom ho rukou přes oblečení s plenkami poplácávají - ten zvuk plácání po plenkách, byly pouze bavlněné nebo lněné a celoigelitové kalhotky - mne fascinovalo a dodnes vyráží dech, máš pocit, jako bys měl v břiše motýly !
Jako mladší jsem chtěl, ale nenašel odvahu, měl strach z rodičů a hlavně jsem si to nedovedl ujasnit, co vlastně chci a co se mi líbí. V těch 9 letech jsem si začal tajně dávat do spaní a občas i přes den složenou tmavě zelenou igelitovou podložku, složenou do tvaru pleny. Mám ji dodnes. Měl ji brácha na výlety do stanu bez podlážky.
Samozřejmě netrvalo dlouho a mamka, když mne přišla zkontrolovat do spaní, to zjistila. Nechala mne v tom a ráno mě vzbudila před o 6 let starším bráchou, stáhla mi punčochové kalhoty ve kterých jsem chodil spát a vyndala složený igelit. Chtěla vysvětlit, co to má znamenat, co se snad počůráváš ?! Jasně, že brácha se taky hrozně divil a co tomu řekne táta.
Pokud máš plenkaření jako hobby a jinak Ti to nenarušuje osobní život, máš to v dnešní době podstatně lepší, než jsem to měl já. Je více informací, internet- to je zdroj k nezaplacení, výběr plenkových kalhot všeho druhu, jednorázových i igelitových, že to člověk nestačí ani odnosit. Rád od dětství nosím punčochové kalhoty. Nikdy v životě jsem nenosil spodky. Dnes je takové množství punčocháčů na výběr v pasujících velikostech, o čem se mi dříve ani nesnilo. Mám jich snad 50 různých druhů, vzorů a barev.
Nutno však říci, pokud s tím začínáš, přináší to uspokojení psychické i sexuální – to především, máš-li ale jen trochu možnost, najdi si děvče, aby ses mohl sexuálně vybít, třeba každý den. Soudím podle sebe, pokud tomu tak je, plenky jako berličku nepotřebuji. Bohužel za svobodna, ani po 20 letech manželství, tomu tak není a proto řeším Svou sexuální fantazii plenkařením. Vím, lehce se radí. Skutečnost je jiná. Třeba je dnešní mladá generace otevřenější a vstřícnější k sexu, než kdysi. Není to jinak moc lehké, najít si vhodného partnera. Mně se to podařilo částečně a to ještě v první půli manželství, pak manželka otočila, že se jí to přestalo líbit a poslední 3 roky, jsem již úplně bez sexu. Je to prostě k zbláznění. Mohu si koupit, nosit i prát co chci, ale nemám k tomu partnera. Radim Ti, je-li to možné, sežeň si partnerku a po částech, opatrně, při hrách, nebo že to občas musíš nosit, ji na to nasměruj i s lehkým SM.
Spojuji si příjemné pocity s nuceným nošením plen, punčocháčů, holčičího prádla a oblečení, vnímající jako bezmocné ponížení. Nedá mi hluboce pocítit to, když se počůrám/ pokadím sám od sebe, jako to, když mě k tomu donutí druhá osoba. Určí sama, co a do čeho mne oblékne, jak dlouho mne nechá za trest ve špinavých plenkách, případně i mokrých punčocháčích a zvolí způsob a míru trestu. Líbí se mi dostat hodně pití a jídla, dát do toho i projímadlo, do zadku dát roubík, pleny, igelitové kalhotky, punčocháče, stahovací kalhotky, body, mikinu, legíny, svetr, na hlavu kulicha přes obličej, roubík do pusy, ruce svázat za zády a nohy v kotnících a takto mně zamknout u nás ve sklepě, případně ještě řetězem /vodítkem přivázat ke zdi, kde je vydlaždičkovaná malá místnost bez okna s plnými dveřmi. Po uzavření je zde naprostá tma a ty vnímáš pouze tlumené zvuky z venčí a svou naprostou bezmocnost a ponížení. Nejdéle jsem takto byl zamknut naposledy před cca 4 lety, 26 hodin. Skoro od začátku mokrý a pokaděný, což se X-krát obojí po celou dobu opakovalo. S manželkou jsem byl takto domluvený a bylo na ní, jak dlouho mně tak nechá. Chtěl jsem, aby to bylo déle. Bohužel, po 20 letech manželství jí to přestalo bavit a našla si jiného chlapa. Bydlíme v domku pohromadě, ale již si nehrajeme, nemáme spolu sex. Plenky a všechno oblečení si oblékám podle nálady a potřeby sám. Je to ale k zbláznění, protože ten správný adrenalin těmto hrám a zážitkům, dává účast druhé osoby a pocit donucení, ponížení a mé vlastní volby. Matka mé ženy mi alespoň občas kupuje plenkové kalhotky z Německa Suprimy. O tom, že nosím plenky a vše ostatní ví více osob mezi příbuznými a známými. Jako mladý jsem se hrozně styděl a tajil to, ale teď když mi je přes 50 si to užívám a netrápím se tím, zda někdo pozná, že mám oblečené plenky, ba právě naopak! Pomáhá mi to v optimistickém přístupu k životu, vyhnutí se stresu a jiným chmurám. Měl jsem štěstí, že moje matka chápala můj "problém" a moje sny a přání mi pomohla vyřešit. Kupovala mi veškeré oblečení a věci. Do 16 - 17 let, mně brala v plenkách, punčocháčích a kraťasech, atd. na veřejnost tak, že každý viděl, co nosím. Pak, až do její smrti, mi kupovala vše, na co jsem neměl odvahu si sám koupit a přál si nosit. Do mé smrti, jsem jí za to vděčný.
