Holčička Počůránka
původní název: Little Missy Pissy Pants
autor: Tammie Anne Freeman
server: Fictionmania
Zdroj:
http://flm.xf.cz/povidky/gentra/holcicka_pocuranka.html 12 letý Frank dobře věděl, že by neměl provokovat svou sestru Karen. Přesto se neovládl, a když se jeho sestra opět počůrala, tak se jí začal smát. Přitom na ní křičel: „Holčička Počůránka!“ Karen se pochopitelně naštvala. Zaprvé na sebe, že se ještě počůrává, zadruhé na matku, že ji nutí nosit plenky, ale ještě větší zlost měla na svého bratra.
„Přestaň mi říkat Holčička Počůránka,“ vykřikla plačící Karen.
„Ale ty přeci jsi malá holka a ještě se počůráváš,“ smál se jí stále Frank. „Jasná Holčička Počůránka.“
„Nejsem malá,“ oponovala mu Karen, „To ty jsi malý!“
„Vždyť jsem vyšší než ty! Tak kdo je tu malý?“
Karen si mohla jen pomyslet, že její bratr je ten poslední, kdo by někomu mohl říct, že je malý. Sice měřil 140cm, o 10cm více než ona, ale zase byl o šest let starší. Navíc jí maminka prozradila, že se Frank občas počůrával ještě v 8 letech, a proto nechápala, proč se jí bratr směje. Nechtěla si to nechat líbit a v breku utekla žalovat mamince.
„Přeji si, aby Frank byl Holčičkou Počůránkou místo mě,“ vzlykala mamince do sukně. Když ji maminka utěšila, přivolala si Franka. Nepřicházelo se mu zrovna lehce. Věděl, že má průšvih.
„Co jsem ti říkala o zlobení své sestry?“ chtěla vědět maminka.
„Abych ji nezlobil,“ odpověděl Frank tiše.
„A co jsem ti řekla, že udělám, pokud toho nenecháš?“
Frank se díval na podlahu a nic neříkal.
Takže maminka odpověděla za něho. „Říkala jsem ti, že budeš spát v plenkách, a to se taky už dnes v noci stane.“
Frank se hlasitě bránil, že plenky nosit nechce, což Karen dělalo velkou radost a těšila se až si je bude muset obléct. Frank se vztekal a řval na celé kolo, jak hroznou má matku, dokud tomu maminka neudělala přítrž. „A dost! Nebo budeš muset nosit plenky pořád!“ Naštvaný Frak radši přestal trucovat a tajně doufal, že maminka na plenkový trest zapomene.
Večer se oblékl do pyžama a zalehl do postele s pocitem vítězství, ale neužil si ho moc dlouho, když vešla jeho maminka s plenkou v ruce. Okamžitě přikázala Frankovi, aby si svlékl spodek pyžama a lehl si na záda na postel. Když to udělal, nadzvedla mu zadek a dala pod něj plenky. V ten moment si Frank všiml vedle stojící Karen, jak se dívá. Rychle si zakryl rozkrok, ale maminka ho plácla přes ruku.
„Co tady dělá?“ vykřikl.
„Dívá se, aby se naučila, jak ti obléct plenky. Tentokrát ti je obleču já a ráno je ještě sundám. Pak už se bude o plenky starat tvá sestřička.“
Frank zůstal sám. Ležel na posteli v plenkách a bylo mu trapně, že je má na sobě a taky že ho viděla sestra. Stále nemohl uvěřit tomu, že jeho malá sestra mu bude dávat plenky.
Následující ráno spal dlouho. Nakonec ho probudila maminka. Její obličej se přitom zamračil: „Je to divné, ale vypadáš menší.“ Zvedla mu zadek a sundala plenky. Pak ho nechala postavit vedle sestry. Frank byl zaskočen. Jeho sestra byla náhle větší než on.
Karen se mu hned smála. „Teď si můj malý bráška a já jsem velká sestra.“
„Jak jsem se mohl zmenšit?“ vykřikl Frank.
„Já to také nechápu,“ odpověděla mu maminka, „ale budeme ti muset sehnat nějaké oblečení.“
Po marném hledání v jeho šatníku zjistili, že jediné oblečení, které by mu mohlo sedět, bylo sestřino, z kterého už vyrostla. Karen se už rozběhla pro své staré dlouhé šaty, ale maminka ji přikázala, aby našla Frankovi nějaké kalhoty. Přinesla mu aspoň jedny vyloženě holčičí, které nosila jako čtyřletá, a podala mu je spolu s kalhotkami. Frank si je nechtěl obléknout, ale maminka ho k tomu donutila, a stejně tak byl nucen obléct si i další dívčí oblečení včetně sestřiných bot.
Frank nemohl uvěřit tomu, že má na sobě jako dvanáctiletý oblečení, které jeho sestra nosila jako čtyřletá. Karen se pořád smála a chtěla vzít Franka ven, aby ho ukázala všem svým kamarádkám. On však tuto možnost celý den rázně odmítal. Rozhodně se nechtěl před nikým ztrapnit. Frank se na svou sestru moc zlobil. Vinil ji ze všeho, co se mu stalo. Chtěl se jí pomstít, a tak se ji zeptal, jestli se v noci počůrala. Když se přiznala, že ano, začal se jí smát.
„Pak jsi stále Holčička Počůránka.“
Karen se podívala dolu na Franka a usmála se. „Já už nejsem žádná holčička, ale velká holka. Jsem větší než ty.“
„Dobře, ale stále jsi Holka Počůránka, Holka Počůránka, Holka Počůranka...“
Frankova matka vešla do pokoje a kroutila hlavou. „Slyšela jsem to, Franku. Dnes budeš spát opět v plenkách!“
Když byl čas spát, Frankova matka mu dala dlouhý svršek pyžama, který dříve oblékala jeho sestra. Pak mu přikázala, aby si lehl a že mu Karen nasadí plenky. Karen přišla, nadzvedla mu zadek a udělala vše až do dopnutí plenek.
Frankovi se neusínalo dobře. Noc předtím měl na sobě plenky a zmenšil se. Bál se, co by se mohlo opět stát. Tajně doufal, že bude stejně vysoký. Jeho největší obava byla, že bude opět menší.
Když se vzbudil, tak slyšel maminku, jak mluví s Karen. Karen se opět počůrala. Zaradoval se, že aspoň on je suchý. Přišlo mu, že se během noci nezmenšil. Pak však přišla Karen, aby mu sundala plenky.
Když mu je svlékala, tak jen polkla. „Ty nemáš pindíka! Ty máš fifinku!“
Frank si sedl a před obličej mu spadly vlasy, které sahaly až po ramena. A když se podíval dolu do rozkroku, tak uviděl vagínu. Karen se podívala na Franka a zavolala maminku. Ta přišla a zeptala se, co se děje.
„Z Franka je holčička,“ řekla nadšeně Karen.
Matka si Franka prohlédla a ověřila si, že je to pravda. „Vypadá úplně stejně jako ty, když ti byli čtyři roky. Ale už jí nemůžeme říkat Frank. Co třeba Frankie?“
Karen se zachichotala a odpověděla, že je to dobrý nápad.
Frankie se na sebe podívala a nemohla tomu věřit. Nějakým způsobem se stala Kareninou mladší sestrou. Ještě nedávno byla dvanáctiletý kluk a teď z ní byla čtyřletá holčička. Frankie se podívala na maminku.
„Jak se ze mne mohla stát malá holka, mami?“ zeptala se.
„Nevím, zlatíčko,“ odpověděla maminka. „Netrap se tím, Frankie. Učešu tě stejně jako tvou velkou sestru.“
Maminka umyla Frankie hlavu a zatímco mu dávala do vlasů natáčky, tak se Karen usmívala. Po krátké době měla Frankie stejný účes jako její velká sestra.
Karen pak přinesla pro Frankie oblečení včetně krásných šatiček. Frankie si oblékla dívčí šaty a vydala se ven se sestrou. Karen představila Frankie svým kamarádkám jako svou malou sestru a všechny si začaly hrát. Karen rovněž seznámila Frankie se stejně starou, čtyřletou holčičkou, a nechala je ať si hrají s panenkami.
S postupujícím časem začala být Frankie vyloženě zoufalá. Zapomínala vše, co se kdy naučila ve škole. Když se podívala do knih, tak zjistila, že neumí číst. Když chtěla promluvit, tak hůře hledala slova, jak se jí tenčila slovní zásoba, která měla být už brzy menší než měla Karen. Říkala si, že to není fér, a tak začala na Karen pokřikovat aspoň „Počůránka.“ Pak se podívala nahoru a uviděla, jak vedle ní stojí maminka a jak si zasloužila plenky na další noc. Aspoň jí jako holce nebylo trapné, že ji do plenek obléká Karen.
Další ráno se Frankie probudila a uslyšela na chodbě rozruch. Karen byla celá nadšená z toho, že se přes noc nepočůrala. Karen vešla celá usměvavá, aby sundala Frankie plenky. A jak je otevřela, tak se začala hlasitě smát.
„Počůrala ses! Máš mokré plenky! Mami!“ vykřikla, „Frankie se počůrala do plenek!“
Její matka vešla a když se podívala, tak se taky začala smát. „Počůrala ses Frankie. Podívejme se, kdo je tu teď Holčička Počůránka.“
„Frankie je Holčička Počůránka,“ smála se i Karen.
Frankie tomu nemohla uvěřit. Nejdříve ztratila výšku, pak se stala holkou a nakonec se začala počůrávat. O tři dny dříve byla dvanáctiletý kluka a teď z ní byla Holčička Počůránka.
Frankie se rozplakala. „Já nechši být Holčička Počůlánka.“
Maminka ji však upozornila. „Budeš Holčička Počůránka, dokud se budeš počůrávat. A do té doby budeš nosit na noc plenky. Odteď se o ně budu starat opět já.“
V následujících dnech se Karen už nepočůrala a přestala nosit plenky. Avšak Frankie se počůrávala každou noc. Karen občas oslovila Frankie jako Holčičku Počůránku, ale nakonec přestala. I když však přestala, tak se občas usmála a byla ráda, že Frankie je místo ní Holčičkou Počůránkou.
© 2010