Kapitola 4 - Nakupování věcí, vzájemné přebalování.
Když jsem se ráno vzbudil, tak Vlastík ještě spal. Slastně jsem se protáhnul. Hned jsem cítil, jak mám úplně durch mokré plenky. Jenomže ono tam bylo ještě něco jiného. Zavrtěl jsem se a hned pochopil, co se stalo. Tak jak to malé děti mají ve zvyku, i já jsem se ve spánku pěkně pokadil. Jasně jsem cítil tu nadílku v mých plenkách. Najednou jsem si uvědomil, že potřebuji ještě čůrat, a tak jsem to pustil s plnou parádou do plenek. Cítil jsem, jak se vše rozlévá v mých už tak zcela nacucáných plenek. Začalo to téct i na bříško a po něm ven. Když jsem byl hotov, tak mi bylo jasné, že plenky nevydržely a protekly. To už se vzbudil Vlastík.
"Ahoj Jirko, tak co dělaj plínky? Já jsem, člověče, úplně durch mokrej a už mi i protekly. No a jak to cítím, tak jsem se musel pořádně ve spánku pokadit. V noci jsem vypil i ten džus, takže jak tak cítím, už zase čůrám pěkně do plínek. Teče mi to snad úplně všude," pozdravil mě zvesela.
"Ahoj Vlastíku, já jsem na to úplně stejně. Mokrej všude a taky pořádně pokaděnej. Přesně takhle to dělaj často kluci, když jsou batolata. Přes den se pokadí málokdy, ale jakmile spí, nebo jdou třeba ven, tak mají v plínkách pěkně plno," odpověděl jsem.
Chvilku jsme leželi, když se ozvalo zaklepání na dveře a vešla maminka.
"Ahoj kluci, tak vidím, že se moji chlapečci už probudili. Tak jo, teď vás vezmu do koupelny a přebalím do suchého. Potom dostanete snídani a pak se pěkně oblékneme a pojedeme do jednoho obchodu, kde nakoupíme fůru překrásných věcí pro moje prcky. Tak šup, kluci, vstávejte a oba," pozdravila nás mamka a dala nám pusu.
Oba jsme vylezli z postýlek. Jasně jsem viděl mokrý flek na Vlastíkově pyžamu a na mém byl taky.
"No, jak tak na vás koukám, tak budete muset mít na spaní oba určitě silnější plínky. Jste oba úplně durch mokrý a ještě to proteklo. Takže dostanete na spaní tři froté plíny do těch jednorázovek."
Potom jsme už šli do koupelny. Musel jsem jít s nohama od sebe jako dopravdové batole. Plenky byly hodně těžké a taky se mi rozprostíral na zadečku pořádný náklad, Vlastík šel úplně stejným způsobem. Za chvilku k nám přišla mamka, která nesla čisté plínky a taky trička pro nás dva.
"Tak jo, kluci, teď sundáme mokré. Jak tak vidím na zadečcích, tak i pokaděné plínky. No vida, tak jste se oba zřídili jako batolátka. Tak pojď jsem, Jirko, ať tě vybalím a potom si stoupni do vany," řekla mamka.
Stáhla ze mě pyžámko a potom rozepnula igelitové kalhotky. Plínka hned sjela o něco dolů, a tak rozlepila kalhotky a vše sundala. Já se šel postavit do vany a po chvilce tam stál i Vlastík. Mamka zapnula sprchu a nejdřív silnějším proudem každému z nás opláchla kakání ze zadečku a spláchla do kanálu. Potom vzala žínku a začala nejprve Vlastíka pořádně mýt. Vzala to od zadečku a pak ho důkladně umyla všude, kde byly plínky. Když byl hotov, tak stejným způsobem jsem byl umytý i já. Pak řekla, ať vylezeme ven a stoupneme si na kobereček. Důkladně nás všude utřela a potom postupně zabalila do čistých plenek a dala nám tričko. Byl to fajn pocit být zase v čistých a suchých plenkách.
"Tak jo, teď jděte dolů a tam máte nachystanou snídani. Snězte co máte oba v misce a potom si vypijte lahvičku. Až budete hotovi, tak přijďte do pokoje a já vás obleču na cestu do města," řekla mamka.
Udělali jsme, jak si přála a po jídle se vrátili do pokoje. Po cestě jsem přes okno uviděl, že venku sněží a je všude krásně bílo. To bychom mohli jít s Vlastíkem odpoledne ven sáňkovat, napadlo mě hned. Tam už měla mamka připravené pro nás oba oblečení na ven.
"Tak jo, kluci, teď vás obleču ještě do normálního oblečení, ale jakmile bude nakoupeno, tak už budete nosit jenom dětské věci."
Oba nás oblékla a když se sama upravila, tak jsme šli k autu. Nasedli jsme a jeli do města. To mamka skoro celé projela a potom zajela k jednomu obchodu. Ani jsem nevěděl, že takový obchod ve městě je. Byl přece jenom dost daleko od centra a já ani Vlastík jsme nikdy neměli důvod do této části jezdit. Mamka zaparkovala ve dvoře a my vešli dovnitř. Když jsem se rozhlédl po obchodě, tak jsem zůstal překvapením stát a při tom jsem cítil, jak zase čůrám do plenky. Všude byly věci pro batolata, ale ve větších velikostech. Mamka vzala nákupní vozík a začala s námi projíždět mezi uličkama. Vlastík taky dost koukal na věci, co tam měli. Nejprve zastavila u regálu, kde bylo spodní prádlo a to hlavně různé body a punčocháče. Vzala několik věcí od každého druhu. Body i punčocháče brala vždy dva kusy od každé barvy. Jediný rozdíl dělala ve velikostech. I když jsme byli stejně staří, tak já byl o něco větší než Vlastík. Ten měl asi tak o půl hlavy menší postavu. To kluky docela dost mátlo, když si na mě dovolovali a on se mě zastal. Dokázal úplně hravě přeprat kluka, který byl o hlavu větší než já. To už jsme postupovali pomalu k dalšímu oblečení a to dupačkám a overalům na hraní i oteplovačkám na ven. Mamka brala opět několik barev. Jako poslední dala do vozíku šestery oteplovačky. S těma s námi zamířila ke zkušebním kabinkám. Ty byly hodně velké, a tak jsme se bez potíží do jedné vešli všichni. Mamka sundala Vlastíkovi kalhoty a začala mu oblékat oteplovačky. Když ho do nich navlékla, tak totéž udělala se mnou. Stáli jsme s Vlastíkem proti sobě a musím říci, že mu to náhodou seklo. Když jsem se podíval do zrcadla, tak jsem zjistil, že mně to taky dost sluší.
"Tak jo, kluci, vypadáte v tom fakt skvěle, takže teď je sundáme a až budou zaplacený, tak vás na záchodě v obchodním centru přebalím a hned obleču jako dva malé kluky," řekla mamka.
Potom nás oblékla zpátky do našeho oblečení a vrátili jsme se ke košíku. Po cestě dala do vozíku taky dva modrý fusaky na spaní. Pak jsme jeli kolem věcí na krmení a ona dala do vozíku lahvičky a to o dost větší než ty, co byly doma. Taky vzala několik bryndáčků. Potom se zastavila u nábytku a k mému údivu dala do vozíku dvě vysoké židličky na krmení malých dětí. V potřebách na přebalování vzala několik tub krémů a taky pudr. V oddělení plen vybrala několik balíků dětských plenek. Vypadaly úplně stejné jako ty pro batolata. Měly dětské potisky. Jediný rozdíl byl v tom, že tyhle byly v naší velikosti. Když přidala ještě dva balíky podložek na přebalování, tak zamířila k pokladně. Paní pokladní se na nás pěkně usmála a já cítil, jak jsem se samou trémou a studem zase počůral. Když jsme se vrátili k autu, tak mamka otevřela dveře a tam čekalo další překvapení. Byly tam dvě velké dětské sedačky v nádherné modré barvě. Už na první pohled byly měkké a pohodlné.
"No copak? Malí kluci jezdí jen v autosedačce. Tak šup, hoši, ať už jste vevnitř. Dost jsme se zdrželi, takže nakonec pojedeme rovnou domů a tam vás přebalím. Po obědě si dáte odpočinek a potom budete moct jít ven. Je všude pěkně bílo. Já vám připravím oblečení, které budete mít na sobě."
Vlezli jsme oba do auta a ona nás připoutala pomocí pásů i mezi nohama. Autosedačky byly skutečně velmi pohodlné, měkoučké polstrování a opěrka hlavy dávaly dokonalý odpočinek a požitek z jízdy. Když jsme dorazili domů, tak bylo už skoro poledne. Mamka vynosila všechny věci, mimo těch židliček, nahoru. Hned je vyskládala do skříní a rozdělala jeden balík plínek a dvě vyndala. Na zem dala podložku a během chvilky jsem na ní ležel. Sundala mi všechno oblečení a rozepnula počůranou plínu. Dala pode mě čistou a ještě dřív, než mě do ní zabalila, tak mi zadeček i předek pořádně zapudrovala. Potom se natáhla pro celotělový overal a oblíkla mě do něj. Pak úplně stejně zabalila i Vlastíka a i jemu dala overal. Ten měl zapínání na zádech.
"Tak jo, kluci, teď tady počkejte až vás zavolám na oběd. Po něm si vezmete lahvičky s pitím nahoru a pěkně si hajnete. Budete odpočívat do dvou a já vám pak zavolám z práce. Po svačině se obléknete a můžete jít ven. Nezkoušejte švindlovat. Mám tady danou všude dětskou kameru na hlídání a vše uvidím večer až si pustím záznam. Pokud budete podvádět, tak si mě nepřejte," řekla mamka a odešla.
"To oblečení nevypadá špatně. Ty oteplovačky jsou velmi pohodlné a ta sedačka je super. Nečekal jsem, že se teta takhle rozjede. Vypadáš v tom hodně roztomile, Jiříku. Takovej pěknej chlapeček," řekl mi Vlastík s úsměvem.
Musel jsem mu dát za pravdu. To už nás ale zavolala mamka k jídlu. Když jsme přišli do jídelny, tak už tam stály ty dvě židličky - vedle sebe. Mamka nás do nich umístila a připoutala pomocí popruhů. Před nás sklopila pultík a každému dala bryndáček. Na talíř nám nandala polévku a my se po přání dobré chuti pustili do jídla. Potom bylo hlavní jídlo - maso s bramborovou kaší. Když jsme dojedli, tak nám mamka dala do ruky lahvičky a poslala nás do pokoje, ať si odpočineme. Za chvilku za námi přišla.
"Tak jo, kluci. Teď vám nachystám věci na ven. Až zavolám a vy si dáte svačinku, tak se navzájem oblečete. Vezmete si body, punčocháče, mikinu a oteplovačky. Vemte si sáňky a běžte na kopec za les. Až se vrátíte, tak oteplovačky nechte dole a zůstaňte oblečení v tom, co budete mít pod nimi. Mikinu si samozřejmě sundejte taky. Hrajte si v pokoji. Dole v lednici máte naplněné lahvičky s pitím a namazané housky ke svačině. Jestli budete mít hlad až se vrátíte, tak si vemte banán. K večeři tam jsou párky, tak si je ohřejte. Jezte v těch židličkách, ať se využívají naplno. Jirko, ty dohlédni na Vlastíka, ať se nepřepíná s tou nohou a když nebude moc, tak ho zpátky vem na saních. Taky se vyhýbejte Pavlovi a jeho partě. Mají na tebe, Jirko, spadeno. Jeden z těch kluků, co s tebou byli v nemocnici, se s ním zná a už jsem zjistila, jak mu řek o plenkách u tebe. Takže nezlobte a ne, že se, Vlastíku, někde popereš. Večer se uvidíme a ahoj," řekla nám mamka a odešla.
Lehli jsme si do postýlek a vybumbali lahvičky.
"Tak jo, bude to docela fajn, jít odpoledne sáňkovat. Doufám, že kluky nepotkáme. Jestli jo, tak nevím, zda si to s Pavlem nevyříkám osobně. Stejně by mě zajímalo, jak teta ví o Pavlovi? Až se vrátíme, tak můžeme hrát nějakou hru. Co ty na to, Jiříku?" zeptal se mě Vlastík.
"Souhlasím až na jednu věc. Nic si s Pavlem nevyříkávej. Raději půjdeme dál a ať si nadávaj, jak chtěj. Nechci, aby se ti něco stalo s tou nohou. Ona to ví hned a vše. Nazapomínej, že dělá na policii a tam má přehled o všem, co se děje, ikdyž dělá u dopravky. Až se vrátíme, tak můžeme vytáhnout třeba lego," odpověděl jsem.
Byla to pravda. Ona dokonce byla u nehody, když Vlastíka porazilo auto, a tak jsem věděl hodně věcí dopředu. Museli jsme oba usnout. Probralo mě totiž zvonění telefonu. Ještěže ho mám taky u sebe v pokoji. Byla to mamka.
"No to je dost, že to bereš. Já si myslela, že jste už venku," ozvala se mamka.
"Ahoj, nejsme. Podařilo se nám oběma usnout a probudil mě až telefon," odpověděl jsem a po chvilce mluvení zavěsil.
Vlastík se už mezitím taky vzbudil. Vstal ze své postele a šel ke mně. Beze slova mě otočil a rozepnul na zádech overal. Stáhnul mi ho dolů a zkontroloval plínku. Ta byla jako vždy mokrá. On se jenom usmál a šel do skříně pro čistou plínku. Položil mě jemně na postel a dal mi pod zadeček podložku. Rozepnul plínku a očistil mě vlhčeným ubrouskem. Pak dal pode mě čistou plínku a když mě zapudroval, tak mi jí protáhnul mezi nohama. Pindíka nasměroval dolů a plenku zabalil. Bylo to úplně fascinující. Balil mě stejně starý kluk, který měl na sobě overal a pod ním zcela jesně se rýsující plínku. Když jsem byl zabalený, tak vzal ze židle body a potom mi dal i punčocháče. Ty byly jiné než jsem dosud v mrazech nosil. Měly na sobě potisky a byly modré. Když jsem byl hotov, tak mi pomohl vstát a punčocháče ještě víc vytáhnul nahoru.
"Tak jo a jsi v čistým. Doufám, že se ti to líbilo. Dám plenku do sáčku a pak ji hodíme do koše," řekl mi a čekal co bude dál.
Já jsem neváhal a než se nadál, tak byl na posteli. Otočil jsem ho a rozepnul mu overal a svlékl ho. Ležel přede mnou pouze v nacucané plence a byl to moc pěkný pohled. Rozlepil jsem ji a sundal ji z něho. Dal jsem mu pod zadeček čistou plínku a pořádně ho zapudroval. On měl lehce pokrčená kolena, a tak jsem mu je dal od sebe a protáhnul mu plínku mezi nima. Přesvědčil jsem se, že mu pindík míří dolů a plenku pevně zalepil. Dal jsem mu taky body a punčocháče. Potom jsme odnesli použité pleny do koše a umyli si ruce. Došli jsme do jídelny a on si sednul do židličky. Já jsem vyndal z ledničky jídlo a pustili jsme se do svačinky. Po jídle jsme oba vypili svojí lahvičku a šli se ke mně do pokoje obléct. Když jsme stoupali po schodech, tak jsem si uvědomil, že už to vlastně není jen můj pokoj, ale nás obou. Od mamky jsem věděl, že pokud by se někdy stalo něco s Vlastíkovou maminkou, tak on by šel k nám natrvalo. Já byl hned pro, stejně jsem ho bral vždy jako vlastního bráchu. Když jsme došli do pokoje, tak já vzal jeho oteplovačky a ze skříně mikinu. Tu jsem mu navlékl a na postel dal ty oteplovačky. Položil ho na ně a postupně jsem mu dal dovnitř nejdřív nohy a pak ho celého do nich zabalil. Dával jsem dobrý pozor, abych se jeho zraněné nohy dotýkal velmi opatrně. Když byl oblečený, tak stejným způsobem zabalil i mě. Pak jsme šli dolů a obuli se do zimních bot. Navzájem jsme se zapnuli a vyšli ven do krásně zasněžené zahrady.
Pokračování příště.
