Autor Téma: Neteř paní domácí 1  (Přečteno 8075 krát)

Offline abecko

  • Čerstvé maso
  • Příspěvků: 4
  • Karma: 0
Neteř paní domácí 1
« kdy: Září 06, 2011, 15:24:16 »
Volný překlad abdl@seznam.cz

Dokončuji vysokou školu. Už jsem měl za sebou skoro všechny práce a výzkumy pro svojí diplomovou práci. Jediné co mi zbývalo bylo klidné místo s připojením na internet, kde bych mohl svojí práci dokončit. Problém byl pouze v tom, že jsem neměl skoro žádné peníze a nárok na kolej jsem neměl.
Inzerát zněl skvěle „Ubytování a strava v soukromém domě výměnou za údržbu domu a úklid“.
Dům jsem našel ve staré klidné ulici. Zaklepal jsem klepadlem na masivní dřevěné dveře a ty se po chvíli otevřely. Za nimi stála velká…obrovská silná žena. Vypadala jako bitevní loď, měla kulatý obličej, obrovské poprsí, široké boky, velký zadek a silné nohy. Na druhou stranu byla velmi upravená, měla nalakované vlasy, výrazné líčení, upravené nehty. Na sobě měla hnědé brokátové šaty, které dokonale zvýraznily její velké boky a poprsí. Na krku a ruce měla šperky.
Zůstal jsem na ní civět beze slova snad celou minutu. „Jsem domácí paní Fermontová“ oznámila mi a prolomila tím trapné ticho. Potom se ke mně naklonila chytla mě za loket a odváděla mě do domu. „Ukážu vám celý dům, začneme v kuchyni“, řekla. Táhla mě dál do domu a na ruce jsem cítil její „železné“ sevření. Je taktak jsem s ní držel krok, doslova jsem cupital.
Dům byl vybaven krásným starým masivním nábytkem. Postupně mi ukázala celý dům a skončili jsme v „mém“ novém pokoji. Pokoj vypadal jako dívčí ložnice, byl vymalován bílé a na malbě byly zlaté ornamenty. V pokoji byla velká postel s „nebesy“, okna měla růžové závěsy a na jedné z polic na stěně byla velká sbírka panenek.
Paní Fermontová mi vysvětlila moje povinnosti a podala mi nějaký balík. Otevřel jsem ho a vyndal jsem bílou zástěru s červenými proužky, která měla nabírané rukávy.
„Tohle budeš nosit při úklidu, abys si neumazal oblečení“, přešla najednou na tykání. „Na tom trvám, je to jedna z podmínek, nějaké otázky“ zeptala se mně. Stála s rukama založenýma v bok a dívala se na mě. Jenom jsem zavrtěl hlavou.
„Výborně, ukliď si své věci, byla bych ráda, kdybys odpoledne začal“.
I přesto, že jsem jí vlastně na nic neodpověděl, ani nahlas nesouhlasil chytila mě znovu v podpaždí a vedla mě do salonku. Tam se zastavila a podívala se na mě.
„Kde máš vlastně svoje věci“ zeptala se.
„Já,já..myslel jsem, že se nejprve domluvíme a až později si je přinesu“, pomalu jsem ze sebe soukal.
Najednou mě chytila rukou za bradu zvedla mi hlavu a musel jsem se jí dívat do očí. „Řekla jsem snad jasně, že chci abys začal dnes odpoledne, máme před sebou hodně práce a není čas. Do dvou hodin tady budeš mít všechny svoje věci, abys mohl začít pracovat“.“Rozumíš“ znělo to jako rozkaz…
Byl jsem v šoku, její parfém byl velmi silný. „Co tady proboha dělám?“ pomyslel jsem si, ale i přesto jsem cítil v kalhotách jisté „vzrušení“, které jsem vůbec nechápal.
„Ano paní, rozumím“ dostal jsem ze sebe.
Paní Fermontová se usmála a pohladila mě po tváři. Při tom mi palec přitiskla na rty a zašeptala „to je vynikající“.

II.
Když jsem ve svém starém pokoji balil své věci neustále jsem nad paní Fremontovou přemýšlel. Přemýšlel jsem nad jejím panovačným chováním, nad podivnou zástěrou, kterou mám údajně nosit, bylo to celé nějaké divné. Je, ale pravda, že jsem na ní nemohl přestat myslet. Nějakým zvláštním způsobem mě ta žena přitahovala.Musel jsem se tam vrátit.
„No co, když se to nějak zvrtne a nebude se mi to líbit, můžu vždy odejít“ řekl jsem nahlas.
Po dvou hodinách jsem dorazil se svými věcmi zpátky na místo do domu paní Fremontové.
Svoje věci jsem z taxíku vyskládal před dveře a zabouchal jsem na klepadlo. Paní Fremontová otevřela dveře podívala se na mě a řekla. „Máš dvacet minut zpoždění“, její hlas byl ledově klidný a pohled velmi přísný. Stála mezi dveřmi a prsty klepala rytmicky do zárubně.
Začala jsem koktat omluvu, ale přerušila mě „to je teď jedno, odnes si věci do svého pokoje, máme dost práce a není čas na prkotiny“.
Začal jsem si odnášet věci do pokoje a paní Fremontová mě stále popoháněla. Sotva jsem popadal dech a když jsem donesl poslední krabici do pokoje posadil jsem se na postel abych si vydechl.
„Co děláš?“ ozval se za mnou výkřik. Doslova jsem vyskočil. Zase mě popadla pod bradou a zvedla mi hlavu.
„Miláčku, nikdy si nesedej na přehoz, je to nevychované, a taky je slušnost se zeptat jestli se smíš posadit – pokud jsi v mé přítomnosti, nemyslíš“. Rukou mi vytáčela hlavu nahoru.
„Ano paní“ zděšeně jsem odpověděl.
Znovu se usmála a opět mi přitiskla palec na rty.
„Máš moc krásné rty, víš to?“ řekla a palcem mi přes ně přejížděla. Bylo to zvláštně vzrušující. Slabě jsem zavrtěl hlavou. V tom mě pustila a šla k balíku co mi dala ráno. Obešla mě a já cítil jak mi něco přetáhla přes hlavu, natáhla mi jednu ruku po druhé a najednou jsem cítil jak vzadu zavazuje uzel. Celé se to odehrála hodně rychle a najednou jsem tady stál v té pitomé zástěře.
„A je to, teď můžeme začít“ řekla. Podala mi seznam prací. „Uff na nic jiného mi nemůže zbýt čas“, pomyslel jsem si.
Začal jsem luxováním v obývacím pokoji. Neustále mě při práci pozorovala. Najednou vysavač přestal jít a tak jsem se otočil jestli jsem nevytrhnul šňůru ze sítě. Paní Fremontová stála za mnou, vidlici v ruce.
„Miláčku podívej jaký nepořádek dělají tvoje boty na mém koberci“ řekla a ukázala na koberec.
Měl jsem na sobě tenisky a jak jsem chodil po koberci tak jsem sešlapával vysoký chlup.
Zul jsem si tedy boty.
„Nemáš žádné jiné boty s hladkou podrážkou?“ zeptala se mě.
Odpověděl jsem, že nemám, ona vzala moje tenisky a odešla. Stál jsem v obýváku v zástěře a ponožkách a držel jsem hubici vysavače. Najednou se objevila přede mnou a v ruce držela dámské černé lodičky bez podpatku.
„Obuj si je“ a podala mi je. Byly kožené a zjevně úplně nové. Zíral jsem na ní a snažil se jí vysvětlit, že tyhle boty….dámské boty si opravdu nevezmu.
V tom mě strčila na pohovku, kam jsem doslova spadnul a vytrhla mi boty z ruky.
„Opravdu bych byla ráda, kdyby ses naučil reagovat rychleji a očekávám odpověď jako ANO PANÍ, když ti řeknu, že něco uděláš“. Vzala botu a nasunula mi jí na nohu. K mému překvapení mi perfektně sedla.
Když mě obula, pokynula mi abych pokračoval v luxování. Při luxování jsem se viděl v zrcadle. Z toho pohledu se mi udělalo špatně. V zástěře a v černých lodičkách jsem vypadal hodně bizarně. Paní Fremontová mě nenechala ani na chvilku vydechnout a dostával jsem jeden úkol za druhým. Odpovídal jsem rychle tak jak chtěla – „Ano paní“. „Ano paní“…..

Konečně byl čas na večeři. Vařit jsem naštěstí nemusel a tak jsem se nakonec (po svolení k usednutí) usadil u stolu a přede mnou byl talíř s jídlem.
Byla to játra s fazolemi a bramborová kaše. Játra nemám rád, ale neodvážil jsem se nic říct. Když se mě paní Fremontová zeptala proč se tak loudám, radši jsem řekl, že maso jíst nebudu.
Ona se beze slova zvedla a sedla si na židli vedle mě. Vzala mi z ruky příbor. Ukrojila malý kousek jater nabodla ho na vidličku a dala ten kousek masa před moje rty. Chtěl jsem něco říct, ale jakmile jsem otevřel pusu, strčila mi kousek masa dovnitř. Měl jsem pocit, že se pozvracím. V dalším okamžiku jsem už měl před pusou další porci, tentokrát fazolí, Snažil jsem se držet rty zavřené, ale chytila mě druhou rukou zezadu za hlavu a vidličkou tlačila proti mým zavřených rtům……neudržel jsem je a ona mě strašnou rychlostí krmila. Bylo to šíleně ponižující. Při „krmení“ jsem si několikrát krknul, byl to důsledek šíleného tempa, kterým do mě cpala jídlo. Když byl talíř prázdný, zvedla sklenici s mlékem dala mi jí ke rtům a zvedla jí nahoru. Snažil jsem se pít co nejrychleji, ale i tak mi mléko stékalo po bradě. Držela mi sklenici u pusy do té doby než byla prázdná. Potom vzala ubrousek a utřela mi pusu.
„Paní Fermontová já….“. Dala mi prst na rty a přerušila mě.
„Já vždy připravuji výživné a zdravé jídlo a očekávám, že vždy sníš všechno co budeš mít na talíři. Pokud ne, donutím tě tak jako jsem to udělala teď“, podívala se mojí „pocintanou“ zástěru a dodala „vypadá to, že neumíš moc pít ze sklenice“. „A teď běž do svého pokoje a připrav se jít spát“. Chvíli bylo ticho.
„Slyšel jsi mě“ řekla rozhodně.
„Ano paní“ řekl jsem.

III.

Připadal jsem si jako v noční můře. Opravdu jsem byl právě nakrmený jako nějaké dítě, oblečený v zástěře a s dámskými lodičkami na nohou? Nezdálo se mi to? Něco ve mně chtělo okamžitě utéct z tohoto domu a nikdy se nevrátit. Další část mého já byla ovšem nějakou neviditelnou silou přitahována k paní Fremontové. Fascinovala mě. Nechtěl jsem tomu věřit, ale mravenčení, které jsem cítil po celém těle a vzrušení v rozkroku toho byly jasným důkazem. Chtěl jsem se zvednout ze židle, ale silné ruce mě zatlačily zpátky.
„Vážně nevím drahý, proč jsi takhle nevychovaný? Musíš mě požádat o svolení  odejít od stolu“.
Podíval jsem se na ní. „Mohu odejít“, řekl jsem a díval se jí do očí.
„Mohu odejít, kdo?“ nesouhlasně vrtěla hlavou.
„Mohu prosím odejít paní Fremontová“, dodal jsem.
„Dobře miláčku, teď běž nahoru a připrav si koupel“
Radši jsem šel do koupelny.
Otevře jsem kohoutek a vana se naplňovala vodou. Paní Fremontová najednou přišla do koupelny a nasypala do vody nějaký prášek. Ve vodě se začaly okamžitě dělat velké voňavé bubliny.
„hmmm paní Fremontov opravdu si myslím, že nepotřebuji pěnu do koupele“.
„Nesmysl drahoušku, tvoje pleť bude po té koupeli krásně vláčná a voňavá“, stiskla mi přitom tvrdě tvář až jsem skoro vykřikl.
„Teď se rychle svlékni a šup do vany“. Myslel jsem, že snad neodejde z koupelny, ale otočila se a odešla.
Svlékl jsem ze sebe šaty, včetně té pitomé zástěry a ponořil se do vany. Prakticky v tom samém okamžiku se dveře znovu otevřely a dovnitř opět vešla paní Fremontová.
„Nemůžu mít trochu soukromí“, skoro jsem na ní vyštěkl.
„Jak se opovažuješ na mě zvyšovat hlas. Jsi tady v mém domě a já nedovolím, abys se ke mně takhle choval. Nebudeš mi říkat kam mám, nebo nemám chodit a jestli se ti to nelíbí můžu tě taky přehnout přes koleno a nařezat ti. Přišla jsem se přesvědčit, že jsi si složil prádlo a zástěru. Tohle bylo naposledy, rozuměl jsi mi“
„Ano paní“ pokorně jsem odpověděl. Hlavu jsem sklopil do vany a v tu chvíli jsem byl vděčný za pěnu ve vodě. Bubliny dokonale zakrývaly mojí erekci. „Co se to děje“ pomyslel jsem si. Nikdy jsem netoužil po dominantní starší ženské.
„Fajn, pospěš si dám ti ještě 5 minut“, otočila se a vyšla z koupelny.
Rychle jsem se domyl a osušil se velkou růžovou osuškou. Zabalil jsem se do ní a přešel jsem do svého pokoje. Postel byla rozestlaná a na posteli bylo něco jako pyžamo. Svoje vlastní oblečení jsem nemohl najít.
Zvedl jsem „pyžamo“ z postele u nevěřícně jsem na něj koukal. Byla to flanelová růžová noční košile s krajkovým límcem a nabíranými rukávy zakončenými krajkou. Zatočila se mi hlava, nevěděl jsem co se děje.
Paní Fermontová najednou vešla do pokoje….bez zaklepání.
„Co se děje lenochu, jak to, že ještě nejsi oblečený“.
„Paní, vážím si toho, že jste mi připravila ehm, tuhle no, noční košili ale myslím, že……“
Domácí zvedla ruku a naznačila mi abych mlčel.
„Neměl jsi ve svých věcech žádné pyžamo a já trvám na určitých pravidlech v oblékání“.“Oblékni se“.
Cítil jsem, že začínám mít znovu erekci a přihnul jsem si osušku víc na tělo. „Paní Fermontová, prosím vás jenom o trošku soukromí…“
Naklonila se ke mně a rychle mi stáhla osušku z těla. Instinktivně jsem si zakryl rukama přirození a ona zvedla noční košili a natahovala mi jí přes hlavu. Přitom jsem musel zvednout ruce aby je mohla navléct do rukávů. „Nemám na sobě spodní prádlo“ mumlal jsem, ale to jsem již stál oblečený v noční košili. V tom mě popadla za ruku a dotáhla do postele. Položila mě a přikryla přikrývkou.
„Nemusíš nosit spodní prádlo na spaní i když pokud bys chtěl….“
Naklonila se a hladila mě po vlasech. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči, byl jsem jak u vytržení.
„Je vidět, že umíš být hodný chlapec když chceš, ale musíš dodržovat moje pravidla a domovní řád. Nerada bych tě musela potrestat“. Když to řekla naklonila svojí tvář těsně k té mé a její ruka se dotkla mého ztvrdlého přirození. Zatajil jsem dech.
„Je vidět, že se ti tvoje noční košilka líbí, nemyslíš?“, zeptala se s úsměvem. Jenom jsem přikývl. Tvář se jí rozzářila úsměvem. „To jsem moc ráda drahoušku, vypadá to, že si spolu budeme rozumět. Víš, když mi říkáš  paní Fermontová zní to moc neosobně, co kdybys mě oslovoval Drahá tetičko. To zní mnohem lépe nemyslíš?“. Přitlačila svojí ruku na moje genitálie -  byl to skvělý pocit. Její oči teď byly zhruba centimetr od těch mých. „Co říkáš?“ zeptala se znovu důrazně.
„Ano, no proč ne pokud chcete“ vysoukal jsem ze sebe.
„Pokud chce kdo?“, zeptala se a přitlačila rukou v mém rozkroku. Myslel jsem, že asi brzo ejakuluju.
„Pokud chcete drahá tetičko“. Usmála se a políbila mě na rty. Na chvíli jsem cítil její rtěnku.
„Dobrou noc miláčku“ řekla a odcházela z pokoje. „Zítra je náš VELKÝ DEN“.Odešla z pokoje a slyšel jsem jak za sebou zvenku zamkla.

IV.

Dlouho jsem nemohl usnout. Přemýšlel jsem o dnešním divném dnu. Můj nový noční úbor způsoboval, nevím proč, že jsem byl stále vzrušený a nepřecházelo to. Jediné co jsem věděl jistě bylo to, že svojí záběrečnou práci nejsem v současném stavu schopný dokončit. Vůbec jsem nebyl schopný racionálně uvažovat. Nakonec jsem usnul, ale moc klidný ten spánek nebyl.

„Vstávej spáči“ zaslechl jsem nad sebou. Paní Fremontová ze mě strhla deku a táhla mě ven z postele. Lekl jsem se a otevřel jsem oči. Bylo jasné, že paní Fremontová je již vzhůru delší dobu. Její vlasy i makeup byly opět perfektní. Na sobě měla krémovou saténovou halenku, hnědou vlněnou sukni ke kolenům, punčochy a na nohou lodičky z aligátora na vysokém podpatku.
„Dobré ráno drahoušku“, řekla a začala poklepávat špičkou lodičky o podlahu. Čekala…
Pochopil jsem to.
„Dobré ráno drahá tetičko“, řekl jsem a cítil jsem se velmi poníženě. Její ústa vytvořila úsměv Mony Lisy chytila mě za ruku a doslova táhla do koupelny.
V koupelně vytlačila pastu na kartáček, a mě rukou pokynula směrem k záchodu.
„Paní…teda tetičko, prosím vás nemůžu mít trochu soukromí?“, sám jsem nevěřil tomu, že jí prosím, aby mě nechala se v klidu vyprázdnit.
„Myslela jsem, že naše dohoda je taková, že mě budeš oslovovat DRAHÁ, nebo NEJDRAŽŠÍ tetičko, ještě jednou to spleteš a seznámíš se s mým kartáčem na vlasy. A pokud jde o soukromé použití záchodu, v tom případě jsi si měl přivstat a ne vyspávat takhle dlouho. Jestli chceš soukromí můžeš si na záchod sednout, aby tvoje noční košile zakryla tvoje stydlivé místo“.
Byl jsem rudý až na zádech, ale opatrně jsem si sednul na záchod. Myslel jsem, že se aspoň otočí zády, ale mýlil jsem se. Moc mi to nešlo, ale nakonec jsem se vyčůral.
Potom jsem si musel vyčistit zuby, uši, ruce – celou dobu stála vedle mě a pozorovala mě. Nakonec provedla kontrolu, musel jsem jí ukázat ruce, nehty, dokonce i uši. Byla spokojená, chytila mě opět v podpaždí a táhla zpátky do pokoje.
„Není čas na nějaké převlékaní, vem si jenom papuče a pojď“, řekla a ukázala k posteli. Tam stály chlupaté růžové papuče.
„Drahá tetičko vážně si nemyslím…“. Přerušila mě „opravdu tě mám i oblékat, opravdu?“.
Protože jsem jí nechtěl dát záminku k tomu, aby to zkusila rychle jsem si nazul papuče. Zase mě chytla pod rukou a vedla mě dolů ze schodů.
Můj mozek jel na plné obrátky. Asi byl čas vypadnout, začínalo to být podivné a to i přesto, že jsem byl podivně vzrušený.
Jakmile bude možnost vypadnu odsud. Podíval jsem se na svoje oblečení a došlo mi, že nemám ani spodní prádlo. Musím dostat svoje věci zpět.
Teta připravila velkou mísu ovesných vloček.
„Drahá tetičko omlouvám se, že jsem zapal, ale je tu jedna věc….potřeboval bych svoje spodní prádlo“. Paní domácí přede mně postavila misku s vločkami a najednou jsem cítil něco na krku. Uvázala mi velký bryndák.
„Klidně jez drahoušku, není čas abys šel znovu nahoru, já ti přinesu tvoje kalhotky“, řekla s úsměvem a odešla.
Po chvilce se vrátila a v ruce na nataženém ukazováčku se něco houpalo. To něco byly dámské kalhotky. Růžové saténové kalhotky s krajkovým okrajem. Vytřeštil jsem na ní oči a najednou mi vypadla lžíce z ruky na stůl.
„Máš štěstí, našla jsem nějaké kalhotky u sebe, vstaň a obleč si je“.
Tohle byla poslední kapka – moje trpělivost byla pryč. Vyskočil jsem ze židle a cítil jsem jak rudnu.
„Podívejte se, nevím co tady se mnou hrajete za stupidní hru, ale já jsem si pouze pronajmul pokoj, nic víc. Tohle mi stačilo, teď odcházím“ vykřiknul jsem, otočil se a začal jsem odcházet. Moje rozhodnutí bylo takové, že si rychle sbalím věci a vypadnu odsud.
Ona mě však zachytila za ruku a cítil jsem jak mi zkroutila zápěstí. Hodně to bolelo, měla velkou sílu. Posadila se do křesla, přitom mě stále držela za ruku a najednou jsem jí přistál na kolenou – zadkem vzhůru.
Jednou rukou mě stále držel za zkroucené zápěstí a cítil jsem mi druhou rukou vyhrnula noční košili. Zadek jsem měl obnažený a trčel vzhůru. V následující chvíli jsem slyšel slabé písknutí a na můj zadek dopadlo něco tvrdého. A znovu a znovu mě mlátila přes zadek až jsem ho měl v jednom ohni. Moje oči se naplňovaly slzami, nechtěl jsem, sakra nechtěl jsem před ní brečet, ale nešlo to zastavit. Bylo to šíleně ponižující….a taky to hrozně bolelo.
Nakonec to skončilo. Ležel jsem stále přehnutý přes její nohy a ztěžka jsem oddechoval. Ještě trapnější bylo, že můj penis byl znovu tvrdý a tlačil se na nohy paní Fermontové.
Chytila mě za vlasy a zvedla mojí hlavu. Druhou rukou mi ukázala nástroj, kterým mě mlátila. Byl to kartáč na vlasy – chromovaný, nebo nerezový kartáč na vlasy. Přiložila mi ho ke rtům.
„Polib to“, vyštěkla.
Cítil jsem, že i proti své vůli líbám ten chladný kov. Byla spokojená, pomohla mi se postavit, stáhla noční košili a usmála se. Znovu mi podala růžové kalhotky. Beze slova. Vzal jsem je od ní a nasoukal se do nich. Padly mi. Znovu mě zatlačila do židle k mé snídani.
„Vidím, že ti spadla lžička ty chudáčku, asi potřebuješ trošku pomoc“. Sedla si vedle mě zvedla lžíci a nabrala ovesné vločky.
„Otevři pusu“. Zadek mě strašně pálil a než jsem se nadál měl jsem plnou lžíci vloček v puse. Nestačil jsem jí pomalu spolknout a už byla před mými rty další.
„Tak co miláčku“, zeptala se a pohladila mě po tváři.
„Děkuju drahá tetičko“ podařilo se mi poníženě vysoukat z plné pusy.
„Tak je hodná holčička“, řekla a pokračovala s krmením.

V.

Byl jsem otřesený, připadal jsem si jako opilý. Seděl jsem na tvrdé židli, zadek mě pálil jako nikdy, pusu jsem měl plnou ovesných vloček. Paní domácí se usmívala, když mě otírala pusu od zbytků jídla, potom mě pomohla se postavit. Ona si evidentně celou situaci užívala, její výraz byl triumfální, zatímco já jsem musel vypadat jako „uzlíček neštěstí“.
Jak se dostanu z odsud, od týhle šílený ženský, který se proti mně tyčí jak námořní bitevní loď.
Jakoby mi četla myšlenky, chytila mě za bradu a zvedla mojí hlavu tak abych se jí díval do očí. Druhou rukou mě chytila za rameno.
„Miláčku, je mi moc líto, že jsi se musel seznámit s mým kartáčem na vlasy, ale je hodně důležité, abys dodržoval pravidla. Doufám, že po snídani se již cítíš lépe“. Její ruka sjela k mé zadnici a zmáčkla jí. Projela mnou bolest.
„Ano, děkuji drahá tetičko“ řekl jsem radši a sklopil jsem ponížení zrak.
Vítězoslavně se usmála.
Stiskla mojí bradu pevněji znovu jí natočila nahoru a její palec se opět opřel o mé rty.
„Je ti jasné, že máš, ale pořád menší problém princezno?“, řekla a já cítil jak mi její palec tlačí na rty až se mi začaly otvírat.
Najednou jsem měl pootevřenou pusu a její palec mi do ní vklouznul. Moje rty ho automaticky obepnuly a měl jsem pocit, že ten její palec cucám.
„Je ti jasné, že nemůžeš nosit žádné svoje ohavné trenky, a už vůbec ne teď když máš tak bolavý zadek, ale neboj, já už najdu něco co si budeš moci obléknout“.
Začal mě polévat studený pot. Měl jsem pocit, že tohle je součástí nějakého plánu….Ona mi zajížděla rytmicky palcem dovnitř a ven z pusy – vůbec jsem to ve své hrůze nevnímal.
„Máš tak sladkou pusinku, miláčku a vidím, že rád něco cucáš“. Říkala to se zvláštním tónem v hlase.
Nijak jsem na to nemohl reagovat, její palec  jsem měl nacpaný v puse. Nakonec ho vytáhla, chytila mě za ruku a vedla mě po schodech do svého pokoje. Zde mě nechala stát a odešla do sousedící šatny. Po chvilce vyšla ven a v ruce držela šaty s krátkými nabíranými rukávy a  červenobílým kostkovaným vzorem.
„Ty ti perfektně padnou“ řekla  a natáhla ruku s oblečením ke mně. Stál jsem jako solný sloup. Bože co se to děje. Nejdřív zástěra, potom papuče, taky kalhotky a teď dokonce šaty? A její oslovování jako „holčičko“, nebo dokonce „princezno“. Musel jsem něco podniknout. Zatím mě napadlo, že jí budu lichotit, získám si jí.
„To jsou krásné šaty drahá tetičko“ řekl jsem.
Bylo vidět, že jí to potěšilo.
„Jsem opravdu rád, že máte zájem o můj bolavý zadek, ale na druhou stranu si připadám trochu zmateně. Vypadá to, že jste si neuvědomila, že jsem, no ehmm, že jsem muž a tyhle…“
Její úsměv okamžitě zmizel.
„Vypadá to, že jsi hodně nevděčný, já myslím na tvé pohodlí a ty dokážeš akorát frfňat a fňukat, okamžitě si to obleč“. Šaty mi vrazila na hruď.
Asi vzpomínka na nedávný výprask a to, že mě zadek ještě hodně bolel, způsobilo to, že jsem si šaty vzal, sundal jsem si noční košili a oblékl si je. Když jsem je měl na sobě podávala mi mojí včerejší zástěru. V ruce ještě držela pár bílých ponožek s krajkovým zakončením.
„Rychle si oblékni ponožky a boty“.
Udělal jsem to a ona mi zapnula šaty vzadu a uvázala tu pitomou zástěru.
Vzala mě za ruku a odvedla k velkému zrcadlu v pokoji.
Díval jsem se na sebe do zrcadla. Stál jsem tam v šatech, které končily nad koleny, v bílých ponožkách s krajkou, černých dámských lodičkách a v zástěře. Díval jsem se a cítil jak můj penis napíná saténové kalhotky.
Stoupla si těsně za mě, vzadu na svojí hlavě jsem cítil její obrovská ňadra.
„Vypadáš překrásně zlato, jako nějaká živá panenka, pověz svojí tetičce, že se ti líbí tvoje nové oblečení?“. Zezadu mě tiskla k sobě jako nějaký medvěd.
„Děkuji vám za krásné nové šaty, drahá tetičko“. Asi jí to moc neuspokojilo a tak mě chytila jednou ruku za zadek a její rty se přitiskly k mému uchu.
„Řekni jak moc je máš ráda princezničko“.
To už jsem věděl, že jsem totálně ponížený a poražený a taky opět vzrušený…Její parfém mě doslova omámil a její horký dech na mém uchu mi způsoboval závrať.
„Mám moc rád svoje krásné nové šaty, drahá tetičko“, řekl jsem tedy.
Stále asi nebyla spokojená protože řekla „kdo je má rád princezno?“. Jenom jsem zíral do zrcadla jak stála za mnou a usmívala se. Zmáčkla mě ještě pevněji. Evidentně se dobře bavila.
„Vaše princezna miluje svoje nové šaty, drahá tetičko“, sklopil jsem studem oči.

VI.

Teď když jsem byl oblečený přinesla paní domácí dlouhý seznam prací, které mám udělat. V nejbližší době jsem neměl moc času přemýšlet nad tím co se to děje, luxoval jsem utíral prach, leštil nábytek. Nejdřív se mnou všude chodila pozorovala mě, kárala mě za špatně odvedenou práci. Nedala mi ani chvilku odpočinku, jakmile jsem se zastavil už jsem slyšel jak klepe špičkou boty netrpělivě do podlahy.
Když jsem začal leštil nábytek nechala mě samotného a odešla z místnosti.
Můj mozek začal pracovat na plné obrátky.  Věděl jsem, že dveře jsou zamčené a na všech oknech byly mříže. Napadlo mě, že bych zavolal na policii, ale pak jsem to zavrhnul. Co by asi policii řekl. Stojím tady v dámských šatech, co bych jim říkal, že mě ta žena přinutila se takhle vystrojit a drží mě tady násilím? Vysmáli by se mi. Ostuda…

Za chvíli bylo poledne a paní Fremontová mě zavolala k obědu. Jen jsem vešel do místnosti viděl jsem jak se zamračila.
„Kolikrát jsem ti říkala princezno, že při vstupu do místnosti mě musíš požádat o dovolení. Myslím, že jsi si právě vykoledovala schůzku s mým kartáčem“. Zase jsem začínal rudnout.
„Teď máme oběd, nebudeme si ho kazit, vrátíme se k tomu později. Ale znovu ti připomínám, že když vejdeš, nebo chceš opustit místnost musíš se zeptat tetičky, mladá dámo. Takže si to dobře zapamatuj. Teď čekám, že se tak zachováš a pěkně svoji tetičku pozdravíš princezničko. A udělej hezkou poklonu.“
Dala si ruce v bok a vítězoslavně se na mě dívala.
Ruce se mi třásly, když jsem vzal do prstů sukni nadzvedl jí, tak jak jsem to viděl ve filmu a snažil se o pukrle. „Dobré poledne drahá tetičko“ vykváknul jsem. Měl jsem sucho v ústech.
„Ne, to je špatně, nesmíš být tak toporný, pěkně se ukloň a tvař se hezky“.
Po několika nezdařených pokusech o úklonu byla spokojen. Mohl jsem si sednout ke stolu.
Tentokrát mě kupodivu nechala jíst samotného, nekrmila mě. Ovšem džus jsem měl nalitý v dětském hrnečku – pítku. Neodvážil jsem se něco poznamenat.

Celé odpoledne jsem opět plnil domácí práce. Cítil jsem se hodně vyčerpaný. Paní domácí mě nechávala samotného, aby se vzápětí cela nečekaně objevila, nebo mě volala k sobě a nechávala mě dělat úklony. Užívala si to.

Potom byla večeře. Byl guláš, ale protože jsem nejedl dost rychle stalo se, že opět vytáhla ten strašný růžový bryndák, uvázala mi ho, vzala mi lžící a začala mě zase krmit. Krmila mě hrozně rychle až jsem se začal dávit. Vzala ze stolu dětský hrneček s pítkem a vrazila mi ho do pusy. Musel jsem rychle pít – bylo to vlažné mléko. Zase mi stékalo po bradě na bryndák a ona akorát poznamenala „ vidím, že princezna nemůže papat bez svého bryndáčku“.
Po jídle mě poručila abych se šel vykoupat a připravit na spaní.
Když jsem přišel do svého pokoje zjistil jsem, že všechny krabice s mými věcmi byly pryč. Došlo mi, že je musela odnést zatímco jsem uklízel její dům. Ona můj vyděšený pohled naprosto ignorovala a řekla mi abych se svlékl zatímco napouštěla vanu.
Snažil jsem se rozvázat zástěru ale nešlo mi to. Vzadu musel být uzel. Musel jsem to udělat….
Vytvořil jsem opět poklonu a poprosil jí jestli by mi nepomohla rozvázat zástěru.
„Ale, ale moje sladká holčička potřebuje pomoc sundat svojí krásnou zástěrku?“ v jejím hlase byl výsměch. Pomalu jsem kývnul hlavou na znamení souhlasu.
„Ano, prosím drahá tetičko, potřebuji pomoc“.
Usmála se zvedla ruku a pohladila mě po tváři. Přešla za mě a pomohla mi rozvázat uzel.
„Vidím, že moje malá princezna potřebuje často tetičky pomoc“. Stál jsem tam jenom v růžových saténových kalhotkách a byl jsem opět rudý studem.
„Vypadá to, že miluješ i svoje kalhotky, ale já jsem ti snad jasně řekla abys se svlékla celá“. Sáhla ke mně a strhla mi kalhotky ke kotníkům. Sáhla za sebe do velké kabely a vyndala z ní její kartáč na vlasy. Sedla si na postel a pokynula mi prstem.
„Ne prosím, už ne“ skoro jsem brečel. Ona však pokynula znovu prstem. Potom mi dala kartáč před pusu a řekla „polib ho“. Políbil jsem ho.
Najednou mi ruku chytila ztopořený penis a za něj si mě přitáhla přes nohy. Vyhrnula si sukni a mezi svoje obnažená stehna si zasunula můj tvrdý penis. Stiskla ho stehny k sobě a já byl uvězněný se zadkem nahoru na jejích nohách.
Začal mě mlátit přes zadek. Znovu a znovu – příšerně to bolelo. Penis mi snad ztvrdnul ještě víc a já měl strach abych nevystříknul.
„Princezna miluje výprask“ posmívala se mi.
Najednou jsem cítil, že to nevydržím a vystříknul jsem. Prohnul jsem se jako hadrová panenka a ona ještě zvýšila rychlost s jakou mě mlátila přes zadek. Najednou to přestalo. Těžce jsem oddechoval, ona mi dala kartáč před rty, já to tupě políbil a začala mě hladit vzadu po hlavě.
Slyšel jsem jak sykala tstststs. Můj penis byl pořád pevně uvězněn mezi jejími stehny, jako ve svěráku.
„Ale podívejme se co moje zlobivá holčička udělal, myslím, že s tím budeme muset něco udělat, nemyslíš princezno?“
Jenom jsem se zachvěl při představě co by to tak mohlo být.

VII.

Když mě konečně propustila ze svého sevření ukázala prstem na svoje punčochy na které jsem vystříknul.
„Teď to koukej  vylízat holčičko“.
Byl jsem na kolenou a lízal svoje ještě teplé sperma z jejích nylonových punčoch. Cítil jsem v ústech slanou chuť. Když jsem skončil musel jsem na důkaz „jak moc miluji svojí tetičku“ políbil obě špičky jejích bot. Byl jsem neskutečně ponížený.
Potom mě poslal do koupelny, kde mě čekala další vana plná vody a pěny. Můj zadek ječel bolestí od výprasku. Ona se ke mně shýbla a začala mi umývat vlasy šamponem. Chtěl jsem něco říct, ale včas jsem si to rozmyslel. Umyla mi vlasy a začala mi je vyčesávat. Najednou její ruka sjela do vany a chytila mě za penis.
„Vidím, že moje holčička miluje když jí tetička koupe, ty jseš, ale malá líná holčička“.
Zase jsem byl rudý a propínal jsem se když mi myla penis. Nakonec mě umyla, vylezl jsem z vany a musel jsem si sednout na načechranou růžovou osušku. Sušila mi vlasy ručníkem. Potom sáhla do zásuvky skříňky a vyndala nějaký krém a proboha! Růžové natáčky.
Začala mi do vlasů vtírat ten krém a natáčet pramínky na natáčky. Používala při tom svůj oblíbený kartáč na vlasy.
„Drahá tetičko, já si nemyslím, že je nutné…“ šeptal jsem zděšeně, když jsem viděl co dělá.
Dala mi prst přes rty. „Pšt ticho, teď mlč, tvoje vlasy jsou ve strašném stavu, musíme je dát do pořádku“.
Pracovala na mých vlasech rychle a tvrdě, cítil jsem jak mi hlava doslova hoří. Když jsem měl hlavu plnou natáček, natáhla mi na ní nějakou saténovou čepici.
Tím to, ale neskončilo, ze šuplíku vyndala pilník na nehty a dvě lahvičky průhledného laku na nehty.
„Podívej se na svoje nehty princezničko, vůbec nevím, jak by jsi bez mojí pomoci dopadla“. Začala mi pilovat nehty, potom na ně jednotlivě nanesla tužidlo a pak nějaký průhledný lak. Nařídila mi abych seděl a ani se nehnul, dokud lak neuschne. Musel jsem pozorovat svoje bývalé já v zrcadle – na hlavě pitomou saténovou čepici, pod ní natáčky a nové lesklé nehty.
Po chvíli mě přivolala zpátky do ložnice.
Na posteli byl již připravený noční úbor. Kalhotky byly opět růžové, ale tentokrát  neměly krajkový okraj, ale na okraji měly mašličky. Noční košile byla ze stejného materiálu, byla kratší než moje včerejší a měla zdobený živůtek.
„Tetička ví, že moje maličká spí ráda v kalhotkách a já chci abys byla spokojená a šťastná.
Sundala mi ručník a pomohla mi vlézt do kalhotách a natáhla mi noční košili.
„Tak co říkáš miláčku?“
Nemohl jsem dělat nic jiného než pukrle. „Děkuji vám drahá tetičko za krásné kalhotky a noční košili“.
Pomohla mi vlézt do postele a přikryla mě. Hlava byla nepříjemně těžká, vlasy na natáčkách mě bolely když jsem opřel hlavu o polštář.
„To je hodná holčička“, seděla na posteli a uhladila mi přikrývku přes tělo. Zase jsem byl vzrušený. Hladila mě po hlavě.
„Měla jsi dneska hodně práce zlatíčko, vypadáš unaveně?“ dál mě hladila po hlavě, tahala mě za ušní lalůčky, přejížděla prsty přes rty. Bylo pro mě těžké si zachovat chladnou hlavu. Druhou ruku měla na mém rozkroku.
„Mám pro tebe na zítra další spoustu úkolů, ale možná jsi příliš slabé děvčátko drahoušku. Moje malá princezna by si měla odpočinout“. Její prsty klepaly do mých rtů. Druhou rukou mě silněji stiskla v rozkroku.
Pootevřel jsem ústa, že něco řeknu, ale její ukazováček mi vjel dovnitř a přejížděl po mém jazyku.
„Když moje princezna bude nosit celý den nějaké jiné krásné oblečení, mohla by mít celý den volno, nezní to hezky miláčku? Stačí když kývneš hlavou“.
Cítil jsem, že brzo znovu vystříknu a ona mě stále dál hladila a prstem rejdila uvnitř mých úst.
Připadalo mi to jako past, když kývnu, nebude cesty zpátky, ale na druhou stranu jsem byl tolik vzrušený. Najednou jsem se přistihnul jak slabě pokyvuji hlavou na znamení souhlasu.
Po tváři se jí rozlil vítězoslavný úsměv až se mi z toho udělalo nevolno. Sklonila se ke mně a dala mi velký polibek přímo na rty. Cítil jsem opět její rtěnku a vlhké rty.
„To je skvělé miláčku, už se nemůžu dočkat zítřku. Teď spi sladce“. Vstala vypnula světlo a odešla z pokoje. Samozřejmě za sebou zamkla.

VIII.

Když jsem se ráno probudil, nejdřív jsem nevěděl, kde jsem. Na hlavě jsem cítil divný tlak a když jsem si na ní sáhl cítil jsem, že mám tu saténovou čepici. A natáčky. Už jsem si vzpomínal a dostal jsem strach. Teď jsem měl čistou hlavu a chtěl jsem pryč, a to okamžitě.
Chvilku mi trvalo než jsem se vyhrabal z pod pečlivě zastlané přikrývky. Spustil jsem nohy a až jsem vyjekl. Podlaha byla příšerně studená. Chtě nechtě jsem zasunul nohy do růžových papučí. Přešel jsem k oknu. Okno nemělo žádné mříže a vedle okna jsem viděl okapový svod. Možná bych po něm dokázal slézt dolů. Pokusil jsem se okno otevřít, ale nešlo to. Připadal jsem si směšně v mém oblečení s natáčkami na hlavě jak bojuji s pitomým oknem a nemůžu ho otevřít.
Najednou jsem zaslechl klíč v zámku. Paní domácí vešla do místnosti. Vlasy měla stažené do copu a na uších měla velké zlaté náušnice. Ztuhnul jsem.
Její makeup byl jako vždy perfektní, její rty byly rudé. Na sobě měla červené šaty a hnědou hedvábnou blůzu. Na nohou měla vzorované punčochy a vysoké lodičky s pásky na vysokém podpatku.
„Můj malý zajíček už vyskočil z postele“ zašvitořila. Přišla ke mně a dala si ruce v bok. Stál jsem bez hnutí a najednou ticho prolomilo klapání špičky její boty o podlahu.
Rychle jsem udělal pukrle a řekl „dobré ráno drahá tetičko“.
Vzala mě spokojeně za ruku a odvedla mě do koupelny, kde mě donutila v sedě se vyčůrat. Zatímco jsem seděl na míse sundala mi z hlavy čepici a začala mi sundávat natáčky. Moje vlasy byly kudrnaté! Začal mi vlasy česat a udělala mi po stranách dva culíky, které zajistila plastovými sponami na vlasy. Potom mi velmi bolestivě vytrhala obočí až mi z nich zbyly jenom dvě tenké čárky. Otočila mě k zrcadlu a já mohl sledovat svojí hrůznou přeměnu.
Potom mě vzala za ruku a šli jsme zpátky do pokoje.
Na posteli již bylo připravené nějaké oblečení. Svlékla mě z kalhotek, noční košile a papučí a něco mi podala.
„Natáhni si je“. Byly to bílé nylonové punčocháče. Dost neohrabaně jsem je rolovat na nohy. Měly na sobě nějaké růžové flitry, nebo zdobení. Potom mě podala růžové rumba kalhotky a ty jsem si natáhl přes punčocháče. Můj penis byl opět v pozoru. Na její tváři se mihnul úsměv.
„Vidím jak moc se mojí princezně líbí její nové šaty, a to ještě není ani úplně oblečená. Jseš hodně zlobivá holčička“ posmívala se mi. „Tetička, ale nezapomněla na tvojí včerejší malou nehodu, a nemůžu dopustit, aby se něco takového opakovalo. Nemůžeš si zašpinit svoje nové krásné kalhotky, co?“ Chytila mě za bradu zvedla jí a doslova mě hodila na postel. Sáhla vedle mě a vyndala „něco“. To něco vypadalo jako růžová pochva na nůž a houpaly se z toho tři popruhy. Mělo lemování a výplň z nějaké kožešiny. Stáhla mi kalhotky ke kolenům, punčochy taky a tu věc mi nasadila na penis. Jeden pásek mi provlékla mezi nohama dozadu až se mi zaříznul mezi půlky a další dva zavázala okolo každé nohy. Když to dokončila natáhla mi opět punčochy a kalhotky.
„Tak zajíčku“, řekla spokojeně. Vrtěl jsem sebou, kožešina mě lechtala v rozkroku. Najednou se v její ruce objevil bílý korzet a ona mi ho nasadila. Posadil jsem se a ona mi ho vzadu pevně stáhla. Špatně se mi dýchalo. Přes korzet mi natáhla bílou hedvábnou košilku, která končila někde v půlce mých stehen. Ta byla bohatě zdobená krajkami. Než jsem se stačil nadechnout natahovala mi přes hlavu obrovskou bílou spodničku a utáhla mi jí v pase. Byl jsem otřesený – co to proboha dělá?
Spokojeně zahučela a odběhla do šatny. Vyšla ven a v ruce držela šaty. „Podívej miláčku, nejsou roztomilé“. Měly široký límec, krátké nabírané rukávy, živůtek s květinovými růžovými výšivkami a vysoký pas se širokou stuhou, která byla svázaná do velké mašle. Veliká sukně byla skládaná. Než jsem se stačil vzpamatovat už mi je natahovala přes hlavu a ruce mi cpala do rukávů. Pozapínala velké perleťové knoflíky vzadu.
„Jejda ty, ale mají knoflíků, myslím, že bez mojí pomoci je nesvlékneš, ale proč by jsi to také dělala, že?“. Převázala velkou mašli. Měl jsem pocit že sukně od šatů svírá s mým tělem pravý úhel. Kolena se mi klepala a měl jsem pocit, že omdlím.
Jakoby mi četla myšlenky, povalila mě zpátky na postel a vyhrnula mi sukni nahoru. Moje hlava zmizela v záplavě látky a špatně se mi dýchalo. Cítil jsem jak mi něco vklouzlo na nohy. Stáhla sukni a spodničku zpátky a postavila mě na nohy. Na ruce mi natáhla bílé krajkové rukavičky, které zajistila perlovými knoflíčky. Chytila mě v podpaždí a odvedla k zrcadlu.
Oněměl jsem hrůzou. Vypadal jsem jako 12leté holčička, která se právě chystá s rodiči do kostela. Moje nové boty byly černé kožené  lodičky na podpatku se zlatou přezkou. Stál jsem jak přibitý a paní Fremontová se za mnou usmívala do zrcadla. Už když jsem si myslel, že to nemůže být horší přistál na mé hlavě bílý klobouk s širokou krempou a růžovou stuhou. Pomocí růžových stužek mi ho  pěvně přivázala pod bradou. Potom mi podala dívčí černou lakovanou kabelku, která přesně sedla k mým lodičkám.
„Koukni se malou tetičinu holčičku, teď si užijeme spoustu zábavy“. Můj penis byl naběhlý a v uších mi hučelo. Bez jakéhokoliv varování jsem najednou ejakujoval. Cítil jsem jak moje sperma teče po vnitřku mého „obalu“ na penis, kdesi hluboko pod mými šaty, spodničkou, kalhotkami a punčochami.

...pokračování
« Poslední změna: Leden 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline VENDI

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 153
  • Karma: -2
Re: Neteř paní domácí 1
« Odpověď #1 kdy: Prosinec 07, 2014, 13:14:41 »
Skvělé, už se těším na další.
« Poslední změna: Leden 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 145
  • Karma: 0
Re:Neteř paní domácí 1
« Odpověď #2 kdy: Listopad 19, 2017, 21:16:53 »
Tohle nemá chybu velice dobře napsané
Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli.