Vlastně to začalo úplně nevinně a díky úplně něčemu jinému. Jako snad každé dítě jsem i já nosil, když bylo chladno, pod kalhoty punčocháče. I když snad jako jeden z mála jsem nosil ty klasické hnědé vroubkované. Jak se už třeba v říjnu trochu ochladilo, už mi máma ráno připravovala punčocháče. Jako malému mi to nic neříkalo, a tak jsem si je oblékl a všechno bylo v pořádku. Později, asi tak od třetí třídy, jsem si je začal uvědomovat a začalo mi jejich nošení dělat dobře. Občas jsem si sáhl na lem punčocháčů, který mi vyčuhoval vzadu z kalhot, nebo se zálibou díval na chodidla do punčocháčů oblečená. Doma jsem převážně chodil v punčocháčích jako v domácím oblečení. Máma byla ráda, že se teple oblékám a nic nenamítala. Ve škole jsem se díval i na chodidla spolužáků, kde jsem pátral po tom, kdo ten den má na sobě punčocháče. Šlo to tak daleko, že mě to jejich nošení začalo vzrušovat. To jsem někdy umocňoval tím, že jsem se přes kalhoty šimral na šulínovi. Byla to taková předzvěst onanování, ale jelikož jsem o tom neměl zatím ani páru, tak jsem to provozoval zatím takto. Stávalo se, že mi máma chtěla koupit nějaké jiné punčocháče, takové ty hladké s obrázky, ale já jsem vždy zaprotestoval s argumentem, že jsou holčičí a že jsou tyhle hnědé nejlepší. Tak se také stalo, že jsem byl snad jediný, kdo ze třídy je nosil. Ostatní spolužáci tento druh punčocháčů nazývali socky a říkali o mně, že jsem mimino, že nosím dětské punčocháče. Mě však jejich nošení dělalo dobře a nosil je dál. Pak ale přišlo to, o čem chci psát a sice, jak jsem našel zálibu v počůrávání.
Stalo se to vlastně náhodou. Bylo to jednou takhle koncem října v době, kdy jsem chodil už do sedmé třídy. Bylo dost nevlídně ,a tak se stalo, že když jsem jednou v sobotu uprosil mámu, aby mě večer pustila do kina, mě upozornila, že je venku chladno, abych si nezapomněl vzít punčocháče. A abych náhodou nezapomněl, hned mi je připravila. Nevím teda, kde je vzala, ale byly to ty krásně hnědé až do béžova, vroubkované a zdálo se mi, že jsou snad nové. Už když jsem si je oblékal, jsem cítil, že jsou trochu jiné, takové nějaké silnější a i ty švy jsou výraznější a celkově, i když byly tlustší, tak byly jemnější. Ani jsem se neptal, kde je vzala, protože jsem věděl, že mámu někdy zásobuje kamarádka v práci. Ani jsem si je nestačil obléci a už jsem cítil, jak mě vzrušují. Nic jsem nedal najevo, oblékl na ně manšestráky, hodil na sebe bundu a už uháněl do kina. Dorazil jsem jen tak tak, ještě si koupil kolu a už si šel sednout na místo. Seděl jsem v předposlední řadě na kraji a nějak jsem nechápal, proč jsem dostal takhle hloupé místo, když kolem mě nikdo nesedí. Tak jsem se posunul o pár míst ke středu řady a věnoval se filmu, přičemž jsem popíjel kolu. Jak jsem tak seděl, vzpomněl jsem si, jaké mám na sobě punčocháče a chvilkama si třel nohu o nohu, kde jsem cítil pod kalhotami ty punčocháče. Na klíně jsem měl bundu, a tak i kdyby někdo vedle mě seděl, určitě by si nevšiml mojí ruky, která nepozorovaně vklouzla na klín a začala šimrat mého šulína. Občas jsem se pohladil po stehně, kde jsem cítil to jejich vroubkování. Mezitím jsem dopil kolu a začal pociťovat nutkání na záchod. To se postupně zvětšovalo, ale ve spojení s tím šimráním na šulínovi to bylo nějak příjemné. Už jsem začal pociťovat, že je to docela akutní a že se mi chce čůrat už docela hodně. Začal jsem se rozhodovat, jestli mám vstát a jít na záchod, když to polevilo. V tom mě napadla myšlenka, se kterou jsem si pohrával už dlouho. Jaké by to bylo, kdybych se počůral. Prostě jako malý kluk, co to už neudržel a pustil to do punčocháčů a kalhot. Proto jsem se rozhodl to zkusit držet co nejdéle, jestli se počůrám. Nechtěl jsem to jen tak pustit do kalhot, ale počkat, jestli se to spustí samo. Zároveň myšlenka, že by jsem se počůral, byla víc a víc vzrušující. Přestal jsem tomu věnovat pozornost a soustředil se na film. Jenže za chvíli se tlak a nutkání vrátily, ale o mnoho silnější. Chvíli jsem to zvládal tím, že jsem tiskl nohy k sobě a mačkal šulína, ale stejně mi to nebylo nic platné. Najednou, aniž by jsem mohl cokoli ovlivnit, mi začal unikat malý pramínek čůrání do kalhot. Překvapilo mě to a prakticky v té chvíli jsem ucítil, jak se mi ve slipech začíná rozlévat teplo a už se to ze mě naprosto nezvladatelně řinulo ven. Nebyl jsem na to tak úplně připraven, a tak se mi to podařilo zastavit až po několika vteřinácht. I tak to teklo dost dlouho na to, abych byl, jak jsem hmatem v rozkroku zjistil, mokrý skrz punčocháče i manšestráky. Tak jsem se konečně počůral a bylo to dost vzrušující. Sice jsem to zastavil, ale k úlevě nedošlo. Během pár minut se tlak v močáku vrátil a neodbytně dával najevo, že se musí vyprázdnit. Teď jsem pro změnu přemítal, jestli to mám do kalhot pustit, když už jsem mokrý, nebo jít na záchod. Přitom jsem si zase sáhl do mokrého rozkroku a přiznávám se, že představa úplného počůrání byla čím dál tím víc vzrušující. Tlak v močáku byl tak neodbytný, že rozhodování bylo opravdu krátké a začal jsem to pomalu pouštět do kalhot. I když jsem se to snažil zpočátku regulovat, močák si nenechal nic nařizovat a jal se vyprázdnit co nejdříve. Takže jsem během pár chvil naplno čůral. Ne do záchodu, ale do kalhot. Přiznávám ale, že mě překvapil ten nádherný pocit úlevy, který se během pár vteřin dostavil. Byl silnější než vědomí trapasu, do kterého jsem právě vlítl až po uši, že budu počůraný jako malý kluk. Ještě šílenější bylo, že mě v tu chvíli byl příjemný nejen ten pocit naprosté úlevy, ale i ta horká záplava v rozlévající se ve slipech a v punčocháčích. Vůbec mi nevadilo, že to příjemné teplo šířící se v rozkroku a po nohách je čůrání. Prostě jsem tomu nechal volný průběh a nesnažil se to zastavit. Opatrně jsem se rozhlédl kolem, ale nikdo neměl potuchy o tom, že v kině také sedí jeden 13-ti letý kluk, který si právě čůrá do kalhot. Dal jsem nohy trochu od sebe, aby se mi pohodlněji sedělo a za chvíli jsem zaslechl, jak čůránky stékaly ze sedačky a začaly kapat na koberec. Nevím jak dlouho to trvalo, ale tím, že jsem tomu nebránil, jsem se úplně vyčůral. Opatrně jsem si sáhl do rozkroku a ucítil, jak jsem v rozkroku kompletně mokrý a to mě hodně vzrušilo. Tak jsem se tedy konečně počůral a zažil k tomu nádherný pocit. Moc se mi zalíbilo se počůrat do oblečení a představa počůraných punčocháčů mě opravdu dostávala. Překonal jsem i stud a začala mě vzrušovat i představa, že se takto počůrám i na veřejnosti mezi lidmi. Právě končil film, a tak jsem nechtěl, aby mě někdo viděl, jak jsem počůraný a raději, než se rozsvítí, jsem se zvedl a odcházel z kina. Ještě jsem zahlédl mokrou skvrnu na sedadle a napadlo mě, co tomu řekne ten, co dostane lístek na toto místo. Po příchodu domů jsem se snažil rychle uklidit do svého pokoje, ale máma mě zavolala, abych se ukázal, jestli jsem v pořádku a vyšla mi ještě k tomu naproti. Zběžně si mě prohlédla a najednou jí utkvěl zrak na mých kalhotách a dost udiveně se zeptala: "Ty ses počůral?"
"Maminko, mě se moc chtělo a už jsem to nevydržel," jsem jí odpověděl. Máma nad tím zakroutila hlavou s komentářem: "Tak velký kluk, to jsi to nemohl vydržet?"
"Bohužel nemohl," odvětil jsem.
"Tak se běž převléknout a vysprchovat," řekla mi. A já šel do koupelny, kde jsem se zamkl a začal se prohlížet v zrcadle, jak vypadám počůraný. Hrozně moc se mi líbil ten tmavý flek v rozkroku a ten samý na zadku. Pomalu jsem si sundával kalhoty a díval se na ty počůrané béžové punčocháče, jak jsou mokré v rozkroku. Ale to už na dveře klepala máma, co tam dělám tak dlouho. Tak jsem ty počůrané kalhoty, punčocháče a slipy hodil do špíny a šel se vysprchovat, ovšem s rozhodnutím si to zopakovat a nejlépe před lidmi. Být jako malý kluk který nosí dětské punčocháče a počůrává se.
Anketa