Dva dny před koncem pobytu na chatě nám Ája při snídani řekla: "Tak, děti, dneska si uděláme závod ve slalomu na lyžích, no a po odpoledním odočinku bude ještě jedna soutěž, o které vám pak řeknu víc."
Odešli jsme na pokoje, někteří z nás také za Kájou a Evou, aby je přebalily do čistých plínek, a každému z nás se nabízela otázka: co to bude za soutěž?
Asi po hodině jsme se všichni, až na Evu, která zůstala na chatě, setkali na svahu, kde zatím Martin připravil trať pro slalom. Startoval jsem s číslem 5, a pomalu už jsem cítil, že se mi naplnila plenka. Zdálo se mi sice, že jedu moc pomalu, ale v cíli mi Martin řekl: "Super, Fanoušku, máš zatím nejrychlejší čas."
Po malé svačině v chatě, kde potřebné z nás Eva s Kájou přebalily do čistých plínek, jsme se zase postavili na start. Startoval jsem jako poslední, a Ája mi krátce předtím řekla: "Fanoušku, držím Ti palce. v prvním kole jsi byl nejrychlejší, tak ať se Ti závod povede. Tak jeď," a po těch slovech jsem se odrazil, a jel.
Po dojezdu do cíla se na mně Martin pousmál, a Jana řekla: "Tak, a konečné výsledky a udělení cen provedeme večer, spolu i s vyhlášením výsledků soutěže, o které vás budu informovat po odpoledním odpočinku."
Odešli jsme do chaty na oběd, a řekl jsem Štěpánkovi a Lucince, kteří šli se mnou ve skupince: "Tak to jsem moc zvědavý na to, jak ten závod dopadl, a taky na tu soutěž, která se bude konat."
"Ten závod určitě vyhraješ, nikdo z nás nejel tak rychle, jako ty," řekla mi Lucinka, a Štěpánek přitakával: "Přesně tak, viděl jsem oba Tvoje sjezdy, a jel jsi to naprosto úžasně."
"Myslíte?" byl jsem mírně na ochybách, ale to už jsme vcházeli do chaty, a s Lucinkou jsem zamířil za Evou kvůli přebalení. V pokoji jsem si všiml nějakého balíčku, kde bylo napsáno "1. cena", takže mé napětí o to více vzrostlo.
"Ale Fanoušku, no tak, lež hezky klidně, ať Ti můžu dát čisté plínečky. Podívej, Lucinka už je hezky přebalená, a čeká jen na Tebe, abyste mohli jít na oběd," řekla mi Eva, která si všimla jak se snažím otočit, abych viděl ten balíček.
Konečně jsme odešli na oběd, kde byla pro nás připravena polévka s játrovmi knedlíčky a bramborová kaše s kuřetem. Na svahu nám všem pořádně vytrávilo, a velmi nám všem chutnalo.
"Tak to jsem zvědavý na tu soutěž, kterou pro nás Ája vymyslela," řekl mi Štěpánek, když jsme přišli do pokoje. Byl jem taky moc zvědavý, ale ležel jsem v body v posteli, a četl si zapůjčenou knížku.
Konečně odpolední odpočinek skončil, a Ája si ns všechny zavolala do salónku. "Takže děti, soutěž, kterou jsme na dnešek vyhlásili, začne v 17:00, a bude to soutěž o nejhezčí plenku. Každý z vás bude přebalený, a bude mít na sobě body, no a porota pak ohodnotí, která plenka se ji nejvíce líbí. Takže předtím vás Eva a Kája postupně navštíví na pokojích, kde bude jenom jeden z vás, a teprve až i druhý dostane plenky dle výběru, můžou na pokoji zůstat oba spolubydlící."
Uvažoval jsem jakou plenku mám zvolit, a která se porotě bude líbit, ale nakonec jsem na to přišel, a když mi Eva už zapínala body, mohl se do pokoje vrátit předtím přebalený Štěpánek. Moje plenka měla medvídky s červenými srdíčky na světle modrém podkladě, kteří byli v různých polohách.
Soutěž odstartovala, a měl jsem číslo devět. Moje plenka se již zčásti zaplnila močí, ale stále měla ještě dostatečnou kapacitu. Ty děti, které již byly před porotou, odešli do pokoje, kde nás Kája, příadně Eva, přebalovala, a já poté, co mi Eva rozepnula body v rozkroku, šel před porotu, kde byl Martin, naše třídní učitelka Ája a ředitelka naší školy Jana.
"Tak nám ukaž svoji plínečku, Fanoušku," vyzvala mně Ája, a já si vytáhl oba konce body tak, aby si mohli moji plenku pořádně prohlédnout. Na jejich pokyn jsem se ještě prošel několik kroků, a porota si poznamenal body u mého jména.
Martin moji plínečku také nafotil a ihned stáhnul do notebooku.
"Máš ji moc hezkou, Fanoušku," řekla mi Jana, naše ředitelka, "no podíváme se ještě na Lucinku, takže teď odejdi za ostatníma do pokoje, kde vás Kája přebaluje."
Stáhnul jsem si zpátky body tak, aby plenka nebyla vidět, a odešel jsem za ostatními. Během ani ne půl hodinky, kdy mně mezitím Eva přebalila a oblékla mi také krásné modré dupačky, nás všechny zavolali zpátky.
Naše ředitelka Jana se na nás všechny usmála, na stole již měla přiravené diplomy a ceny, a řekla: "Takže děti, nastal čas na vyhlášení výsledků našich dnešních soutěží. Ve slalomu na lyžích se na prvním místě umístila Lucinka, na druhém Fanoušek a na třetím Vašíček. Na dalších místech pak..." četla další jména a zároveň také časy.
Podal jsem Lucince ruku, abych ji pogratuloval, a řekl: "Lucinko gratuluji Ti k prvnímu místu. Bylo to jen o dvě desetiny vteřiny, ale zasloužíš si to."Také ostatní nám gratulovali k umístění, a dostal jsem za druhé místo diplom, velkou mléčnou čokoládu Milka a velké fixy spolu se skicákem. Lucinka dostala velkou bonboniéru Merci a také ručně pletené rukavice a čepici. Ostatní děti dostaly mimo diplomu také mléčnou čokoládu Milka.
Odložili jsme si ceny na stoleček, a Jana poté, co jsme se uklidnili, pokračovala ve vyhlášení výsledků.
"V soutěží o nejhezčí plenku se porota rozhodla, že první cenu dostal Fanoušek za jeho plínku s medvídky, dále pak Lukášek z plínku s dinosaury a na třetím místě se umístila Lucinka za plínku s princeznou," řekla Jana, přistoupila ke mně, a podala mi ruku a také balíček spolu s diplomem. Když jsem ho rozbalil, uviděl jsem moc hezké kalhotky na pleny na knoflíčky s potiskem Tlapkové patroly v okénkách na tmavě modrém podkladu, vícevrstvou plenku a velkou bonboniéru Merci. Lukášek dostal také diplom, bonboniéru Merci a také vícevrstvou plenku. Lucinka dostala kromě diplomu a bonboniéry kojeneckou láhev a krásný růžový dudlík s řetízkem, ale ani ostatní děti nepřišly zkrátka. Každý dostal jako cenu útěchy čokoládu a pastelky, a každý si přišel prohlédnout moje nové kalhotky na plenky. Martin mezitím ukázal také fotky našich plenek.
"Tak vidíš, Fanoušku. Vyhrál jsi tuto soutěž o nejhezčí plenku, protože jsi měl vážně hezkou plínečku," řekla mi Lucinka, když už jsme si odnášeli věci do pokoje.
Když jsme odcházeli na večeři, vzal jsem sebou také bonboniéru, a když už jsme byli po jídle, rozbalil jsem ji, a řekl: "Každý si vyberte čokoládku, na kterou máte chuť."
Také Lucinka donesla svoji bonboniéru, a každému z nás nabídla. Když už jsem byl přebalený do tlustého balíku plínek na spaní, a ulehal do své postele, byl jsem plný dojmů z tohoto velkého dne. Než jsem definitivně odplul do říše snů, cítil jsem, jak se mi plenky začínají plnit močí.
