Kapitola 4
Očima Anděla
Kluky jsme vzali dolů, Hedvika šla s otcem do kuchyně chystat večeři. Já Filip a Míša, jsme si sedli do obýváku. "Terezko, myslíš že máma umře?" Zeptal se mě Filip "myslím, že neumře Filipe,ale ty ses prý zachoval,jako dospělej chlap." Zastyděl se po mých slovech "ne,jen jsem nechtěl už nikomu ubližovat." Usmála jsem se na něj "jsi třída děkuju." Mávl rukou " jasan" zasmál se. Míša s Tomikem byli pořád trochu ospalí "Terezko,kde jsi byla." Řekl Míša vyčítavě "byla jsem v Praze Míšo,ale nevěděla jsem, že tady budou problémy,ale ty jsi stejně spinkal ne." Začal plakat "jo,ale byl jsem mokrej a byla mi zima." Vzala jsem si ho k sobě "ale no tak, už jsem tady a bude všechno jak má být." Dala jsem mu pusu na čelo. Hedvika s tátou prostírali stůl "tak pojďte bando ke stolu" řekla Hedvika a usadila všechny i mě s Míšou. Začala jsem krmit Míšu a pozorovala Tomáše, kterému padala hlava u jídla. Hedvika si toho všimla také "Počkej poklade" řekla mu a vzala si ho na klín. Začala ho krmit malými sousty. "Fando, co chceš dělat?" Zeptala se ho Hedvika "odejdem odtud a barák prodáme.Peníze dáme Petře, bude je potřebovat si myslím." Řekl ji a zabořil vidličku do jídla."A kam půjdete??" Zeptala se Hedvika vážně "nevím" odpověděl ji. "Hedviko, nechtěla bys....." nevěděl,jak se ji má zeptat. "A nechtěli by jste ke mě?Dům je veliký a hlavně bezpečnější, než tahle barabizna." Já se začala usmívat, protože tenhle nápad byl nejlepší,co jsem slyšela."Tomiku, ještě zkus něco spapat, nespi broučku." Hedvika mu dala pusu a na tátovi,bylo vidět, že mu její péče imponuje. "No tak, co vy na to bando?" Zeptala se Hedvika znovu. "Dobře a co ostatní?" Řekl táta a já s Filipem přikývla. "Tak dobrá, zítra to zrealizujeme.Ty seš jak miminko Tomiku." Zasmála se Hedvika a otřela mu pusu. Míša mi usnul na klíně, cítila jsem jak je počůraný, jednorázovka byla pěkně nacucaná. Táta mi vzal Míšu z klína a položil ho na sedačku. "Já mu neuměla dát ty látkové pleny" řekla Hedvika, mezi tím nám je Filip donesl. Ukázala jsem Hedvice,jak se látkové pleny nasazují.Vzala si Tomáše a sundala mu jednorázovku, začala ho balit do plen a docela ji to šlo.Vzali jsme je do náruče a nesli nahoru. "Tomik se začal počůrávat?" Zeptala se mě Hedvika "no ale to byl matky nápad.Kráva blbá, já jsem ho z toho dostala před rokem." Položili jsme je do postele "jsou roztomilý oba dva." Řekla Hedvika s úsměvem. "Co je s tou matkou" špitla jsem na ni,abych nevzbudila kluky. "Myslím Terezko, že bude mít čas přemýšlet nad životem a jediné co si bude přát je, rychlá smrt. Vypadá to, že ochrnula od krku dolů.Může hýbat pouze hlavou." Z jedné strany dobrý trest,ale z té druhé velké utrpení,pomyslela jsem si.Vzpomínala jsem na chvilky, kdy jsem byla šťastná s mámou. Nějaké byli,ale převládali ty špatné. "Je ti ji líto?" Zeptala se mě Hedvika a vytrhla mě z přemýšlení "trochu ano" pohladila mě po vlasech "holka, tobě už chybí jen andělská křídla." Řekla mi a obejmula mě.Moje matka,to udělala jednou v mém životě.
Vyzrhl nás Míša z rozhovoru plakal. Hedvika vstala a šla k němu "maminko" volal ze spaní "ššš maminka je u tebe spinkej" Hladila ho po tváři "kde jsi byla" řekl jí z polospánku. "Pořád jsem u tebe a vždycky budu" dala mu pusu a on spal klidně dál.Koukala jsem na Hedviku a usmála jsem se. Hedvika si sedla vedle mě "teď už budeš muset být jeho maminka." Potichu se zasmála "Spal minule o dost lépe" řekla jsem ji."To se Terezko nediv,ten diazepam ho přestal otupovat,proto má zase sny." Podívala jsem se na ni "ty s námi vážně zůstaneš?" S vážnou tváří se na mě podívala "ano a řeknu ti tajemství s tvým tátou se scházíme už dost dlouho. Když jsi byla v nemocnici,tak byl táta s Tomikem u mě, protože tvá matka doma strašně vyváděla. Jen byl zákaz ti tohle říkat víš." Koukala jsem na ní trochu vyjeveně."Nakonec u mě skončil i Filip, řekl ji, že jdou na hotel.Nejdřív s ní Filip byl sám,ale ona ho zmlátila,tak utekl ke mě se schovat.Nakonec tam uviděl tátu a Tomika.Pak už domu nechtěl, líbilo se mu u nás." Pohladila mě a usmála se "a proč jste mi to neřekli, víte jaký jsem měla strach, co se doma děje?" Pokývala hlavou,jako že to chápe " kvůli tvé matce, protože jsme nevěděli,kdy sem zajde a bude ho hledat." Docela jsem byla zmatená "Hedviko a proč se tam vracel se mnou a s Míšou." "Chtěl vás na to připravit, ale bohužel nám tvá matka trochu překazila plány, tím co udělala.Hlavně jsme nepočítali, že odjedeš." Zastyděla jsem se "promiň,byla to hloupost." Řekla jsem ji "tím se netrap a jdi spát.Zítra jdu do práce a táta taky, budeš tady sama,ale ty to zvládneš." Vstala a když odcházela, řekla jsem ji z legrace " díky mami." Zasmála se,zakroutila hlavou a odešla z pokoje. Lehla jsem si k Míšovi a dala mu pusu. Spinkal a já usínala také. Vzbudil mě jen Tomik, který si přišel lehnout k nám.Přikryla jsem ho dekou a spali jsme až do rána.
Ráno mě vzbudil Míša "Terezko, já mám žízeň" vzala jsem láhev a dala mu napít čaje.Tomik se zavrtěl a posadil se. Začal hned brečet "Tomiku co se stalo" podívala jsem se na něj"Počůral jsem se" Položila jsem láhev Míši "no ty ťunťo, vždyť máš plenku.Sundáme ji jo." Položila jsem ho na postel a svlékla ho z počůrané plenky. Namazala jsem ho olejíčkem a dávala mu čisté."zase? Přes den nechci." Usmála jsem se na něj "Jsi moje miminko, jako Míša a jsme tady sami, tak se toho neboj." Přebalila jsem Míšu a vzala ho dolů k televizi. Tomik vzal deku,aby jim nebyla zima. Tomikovi,jsem dala tepláky a tričko a Míšovi jsem natáhla pyžamo Filipa."Tak děťátka moje a já jdu dělat snídani." Tomik pustil televizi a koukal s Míšou na pohádky u toho Tomáš pořád povídal,ale Míša mlčel.
"Tak a budem snídat" když jsem to přinesla, Tomáš chtěl krmit Míšu,abych prý mohla nakrmit Tomáše.Pobavilo mě to, chtěla jsem Tomika nechat jíst samotného, ale nechtěla jsem mu zhatit jeho přání. Po snídani jsem si sedla k nim a koukala s nimi na televizi.Míša byl nějaký zamlklý "co ty můj andílku, ty nemluvíš?" Zavrtěl hlavou a zavřel oči. Ukázali se slzy "Míšo copak, já vím broučku, můžu si tě vzít k sobě?" Nic neřekl a já si ho vzala na klín. Tomáš se namáčkl na nás "proč brečí" zeptal se mě a já pokrčila rameny. "No tak Míšo,ta teta už se nikdy nevrátí.Už je navždy pryč.Tomiku podej mi kapesník ze stolku." Vzala jsem od Tomika kapesník a dala ho Míšovi k nosu. "vysmrkáme se" začal smrkat a já ho potom položila na sedačku. Sedla jsem si na zem a hladila ho, u toho jsem mu otírala kukadla. Vzala jsem čaj a dala mu napít, trápilo mě, že nechce mluvit,ale nechtěla jsem na něj tlačit. Dolů přišel Filip "Filipe,ty nejsi ve škole" podivila jsem se. "Ne,ale táta to ví, prý budeme stěhovat dneska." Spadl mi kámen ze srdce,myslela jsem že těží z posledních událostí pro sebe výhody. Filip se podíval na Míšu "co je, proč brečíš?"Sedl si k němu a rukou mu rozcuchal vlasy. Míša se na něj podíval, změřil si ho pohledem. "Nechci tady zůstat." Řekl mu a já ho chápala,tento dům mu přinesl jenom bolest. "Neboj, dnes tenhle dům opustíme navždy a už ho nikdy neuvidíš." Řekla jsem Míšovi a mrkla na něj. Když Filip snídal,volal táta, že jede domů a je nutné se připravit. Přijel autem, co mu půjčili v práci, bylo to větší auto s plachtou. Samozřejmě měl sebou i dva kolegy z práce, kteří mu jeli na pomoc. "Odvezu Míšu a Tomáše k Hedvice. A ty Terko musíš s Filipem zabalit věci ze skříní. Pytle jsou v komoře pod schody." Popadl Míšu, který hned začal plakat, že nechce. Táta ho položil zpět na sedačku. Musela jsem zkusit přemluvit ho "Míšo, pojedeš s Tomikem a se strejdou k tetě Hedvice, to je ta paní,co tu byla včera a počkáš tam na mě. Já tady pomůžu zabalit naše věci." Dala jsem mu pusu a vzala ho do náruče. Nesla jsem ho do auta k tátovi.Tomáš nás pronásledoval. "Tati já pojedu s vámi a vrátím se s tebou.Hedvika je doma?" Zeptala jsem se "je,vzala si volno,tak teď už na děti čeká." Nastoupila jsem s Míšou do auta. Když jsme dojeli k domu,vystoupila jsem s auta.Hedvika nás vyhlížela, tak nám šla naproti. Vzala mi uslzeného Míšu z ruky "ale co ty štěstí naše uslzený, půjdeme do tepla a počkáme na Terezku až se nám vrátí." Šla pomalu do baráku a já se mohla s tátou vracet do toho domu hrůzy.
Balení nám zabralo skoro tři hodiny, postele táta s chlapama odvezl a zbytek věcí jsem balila s Filipem. Když jsme opouštěli dům, měla jsem zvláštní pocit a zároveň jsem pocítila ohromnou úlevu. Filip se zastavil u schodů a chvilku koukal na místo pod schodama, zřejmě to bylo místo dopadu matky. "S bohem" zašeptala jsem a vyšli jsme z domu ven. Když jsme dorazili k Hedvice tak se na nás usmála "vítejte doma a pojďte nejdřív něco sníst,pak to všechno sklidíme." Měla útulný dům, plovoucí podlahy, kuchyně byla prostorná a oddělená od obýváku, ve kterém byli krbová kamna. V kuchyni byla bílo černá kuchyňská linka, která tam působila velice noblesně. Hedvika nám řekla,abychom se posadili ke stolu, já však šla nejdřív za Míšou "tak co ty můj andílku dobrý?" Dala jsem mu pusu. "Hedvika si s námi povídala" řekl mi Tomáš, byla jsem ráda, Hedvika byla velice chytrá a jak jsem v noci zjistila i starostlivá. Vzala ksem si sebou Míšu do kuchyně ke stolku. "Nejsi moc počůranej?" Zavrtěl hlavou "Přebalila jsem ho" zareagovala Hedvika a zasmála se. "Trošku jsme se styděli,ale zvládli jsme to viď? A už tady máš svoji Terezku, ptal se na tebe co pět minut. A nechce mi říkat teto,ani Hedviko." Zasmála se znovu. "A proč?" špitla jsem mu do ucha. Měl na krajíčku, tak jsem mu dala pusu "řekneš mi to, až budeme sami jo." Zakýval hlavou a pozoroval dění u stolu. Chlapi co pomáhali tátovi, řekli, že musí jet. Vzali tátovi klíče od toho velkého auta a odjeli. "Ty nejdeš do práce?" Zeptala jsem se ho. "Nene na stěhování mám volno,budu doma?" Řekl to jako otázku a Hedvika se zasmála. "Jo budeš doma,ale chtěl jsi odjet do Prahy." Povzdechl si "No a o tomhle,bych si chtěl s vámi promluvit.Tak že, kdo je pro Prahu,zvedne ruku teď." Všechny ruce zůstali dole.Prohližel si nás s úsměvem "kdo je pro Hedviku a tenhle zapadákov." Kromě Míši se hlásily všichni i táta. "Hedvika vyhrála, gratuluji ti,ale nic pro tebe nemám." Hedvika vstala "Ale máš, dva uzlíčky neštěstí, jednoho Anděla a samozřejmě jednoho uličníka. Viď Filipe." Filip se zadíval do stolu "no Filipe neboj, to taky zvládnem." Zasmála se Hedvika a Tomáš, který seděl kousek od Hedviky, se zvedl a když si Hedvika sedla,tak ji dal pusu "a můžu ti říkat druhá maminko?" Hedvika se zarazila, asi to nečekala takový dotaz. "Můžeš,ale nemusíš tam říkat to druhá." Zasmála se a oplatila mu pusu. Míša to pozoroval,ale nepřidal se k Tomovi, jeho bolest ještě nepřešla a bylo by brzo,aby si našel rychle náhradu, ale jsem si vědoma toho, že jednou ji tak řekne. "Tak špunti, dáme si oběd." Nandala polévku a přinesla ji na stůl. Sedla si k Tomášovi "koukáš viď, včera jsem tě nakrmila,tak si tě nakrmim i dnes." Kupodivu neprotestoval, byl za to rád a bylo to na něm vidět. Takovou péči od matky nikdy neměl a Hedvika mu to chtěla vynahradit. Já krmila Míšu a táta s Filipem seděli vedle sebe a diskutovali. Nikdy jsem takovou pohodu nezažila, vypadá to, že mateřská láska umí divy. Hedvika byla hrozně hodná, měla jsem ji raději jak svou matku, pak mi došlo, že spousta rodin má otčíma a říkají mu děti tati,tak čeho se vlastně bát? Hedvice bylo 39,ale nikdo by jí to neřekl,vypadala o dost mladší. Já to zjistila až teď, když jsem si na stěně přečetla její lékařský diplom. Když dokrmila Tomáše,vstala a počkala až dokrmim Míšu.Začala sklízet ze stolu Filip, vyskočil a začal ji pomáhat. Přinesla druhý chod, vařila opravdu bezvadně, udělala kuře a bramborovou Kaši. Pro Míšu a Tomika to měla obrané od kostí. "Tak kluci a teď půjdem do hajan chvilku" řekla Hedvika "Ne já nechci, nemůžeme být tady s tebou maminko?" Žadonil Tomáš "nene do hajan čumáčku." Zvedla ho k sobě a já vzala Míšu. Protože ještě neměli připravený pokoj, uložili jsme je u Hedviky v ložnici. "Zůstaneš tady u mě?" Zeptal se mě Míša. "To víš, že ano zlatíčko moje." Řekla jsem mu a položila ho na postel. "Koukneme na plenku" sáhla jsem mu do plenky.Byl počůraný,ale jen trošičku.Nechala jsem mu ji a přikryla ho. Hedvika si sedla k Míšovi "tak co kuliferdo, myslíš, že se ti bude u mě líbit?" Pokrčil rameny "Tak a teď oba zavřít kukadla a zkuste usnout."
Pokračování příště.........
