Táta, který stál u nás si všiml jeho levé ruky. "Co jste tu dělali?" Zeptal se a začal se smát. Řekla jsem mu, jak si Míša chtěl vzít knížku ze stolu a spadl z postele. "No ty tomu dáváš teda" řekl Míšovi. Přebalila jsem ho do jednorázové plenky a dala pod něj novou podložku a přikryla ho dekou. Táta si k němu sedl "ty budeš kaskadér viď" zasmál se. "Má to zlomené" zeptal se " ne jen výron a bude to mít 14 dní, alespoň to říkal doktor." Míša neposlouchal náš hovor, věnoval se Tomikovi, který ho krmil čokoládou. "Terezko je tady Filip, čeká na chodbě.Chtěl jet s námi a chtěl by k nám." Povzdechla jsem si " tati a ty myslíš, že to je dobrej nápad, potom co provedl a hlavně jak se k Míšovi choval?" Nebyla jsem vůbec nadšená, protože jsem věděla, že Filip je nevyzpytatelný. "No já nevím tati, ale asi to záleží na Míšovi." Řekla jsem a všimla jsem si, že nás Míša se zájmem a s obavou poslouchá. Táta se podíval na Míšu, jako by hledal zastání alespoň u něj. "Tak co chlapáku, můžu sem vzít Filipa? Já vím, že byl k tobě zlej." Míša kývl nejistě hlavou a přitom pozoroval mě. "Jsi statečnej kluk, neboj on ti nic neudělá." Řekla jsem Míšovi a na druhou stranu jsem si říkala, že je dobře, aby Filip viděl co vlastně tomu chlapci způsobil. Táta otevřel dveře a zavolal na Filipa. Filip vešel do pokoje a podíval se na mě a potom na Míšu. "Ahoj" řekl jako by se nic nedělo. "Co jsem ti řekl dělej!" Řekl mu táta velice stroze a ostře, moc nadšeně nevypadal bylo mi nějak jasné, že ho tam táta zatáhl přez jeho nesouhlas. Filip přišel k Míšovi chvilku stál a prohlížel si ho. V očích i ve výrazu jsem pocítila jako by pohrdal každým, kdo je v místnosti, ale pak jsem si řekla abych se nechovala zaujatě. Popravdě z jeho přítomnosti my také nebylo moc dobře. To ticho přerušil až sám Filip, který se zadíval Míšovi do očí a řekl "promiň, že jsem tě srazil ze schodů." Chtěl mu podat ruku, ale všiml si, že by mu to Míša nemohl opětovat.Vypadalo to trochu komicky, protože stáhl zpět ruku a poklepal mu pouze otevřenou dlaní do sádry. Sedl si na židli a jen koukal okolo sebe. Míša na jeho omluvu moc nereagoval, nevěděl jak, hledal záchranu v každém na koho se podíval.
"A co matka" zeptala jsem se táty, přeci jen mě zajímalo co dělá a jestli je doma klid. Táta se usmál "zeptej se Filipa,ten ti řekne co dělá maminka." Podívala jsem se na Filipa a čekala, že něco řekne, ale mlčel jen koukal do země. "No jeho milost Filip nějak zapomněl chodit do školy a máma mu včera vyplatila odškodné. Seřezala ho jako koně, protože ji lhal. Až jsem ji musel vytrhnout pásek z ruky." Podívala jsem se na Filipa "Filipe to jako vážně?" Zatvářil se jako by chtěl říct, že mi do toho nic není. "Jinak máma seká latinu zatím, včera jsme měli dlouhou debatu,ale to asi probereme spolu sami." Asi mi docházelo o čem chce táta mluvit. "No ona je totiž taky tady." Řekl mi táta a já po téhle informaci na něj vytreštila oči. Teď jsem nevěděla jak mám reagovat "tati ty ses úplně zbláznil, to je jako hodit Myš k hadovi." Táta si povzdechl "já vím situace strašná,ale musíme ji dát šanci." To myslel vážně až mě z toho zamrazilo."Šanci a že ji dala Míšovi, když se k němu chovala jak čarodějnice." Mluvila jsem polohlasně, měla jsem vztek,ale na druhou stranu jsem byla na matku zvědavá. Táta vykoukl ze dveří a pokynul rukou. Do dveří vešla matka."Ahoj" řekla dost hlasitě,aby všichni věděli, že tam je. Když ji Míša uviděl rozklepal se a začal plakat. Sedla jsem si k němu "neboj, jsem u tebe nic ti neudělá" hladila jsem ho a uklidňovala. "Pozorovala mě se zájmem a tvářila se trochu zahanbeně. Viděla jsem pokoru, která k této situaci určitě patřila. "Proč jsi přišla" zeptala jsem se jí. Byla jsem zvědavá co řekne, nebo jak omluví to své jednání. "Pokouším se zachránit svou rodinu" řekla mi. Ta drzost po tom všem, po tolika křivdách a po tolika bolesti, že by ji to došlo? Blázne odpověděla jsem si tohle nezmenis. "Zachránit svou rodinu?Jakou rodinu myslíš?Mami to co jsi udělala spíš rodinu roztrhlo." Zarazila se asi nečekala, že to budu já kddo se do ní pustí. Seděla jsem u Míši a chránila ho alespoň svoji přítomností. "Nechtěla jsem být na toho kluka taková,ale už se stalo a vrátit to nejde." To asi měla být omluva, ale nějak jsem v tom nedokázala najít upřímnost. Šla směrem k posteli. Míša se ke mě víc přimáčkl a zavřel oči.Její přítomnost ho děsila po tváři mu stékaly slzy. "Myslíš, že mi odpustíš?" Zeptala se ho, ale neodpověděl ani oči neotevřel. Bylo mi do pláče, viděla jsem, že trpí. "Mami prosím tě ty chceš jeho důvěru?Tak to asi nepůjde a já se mu nedivim." Zatvářila se jako by byla ona oběť."Asi to byla chyba promiň." Řekla mi a odstoupila od postele. "Chyba?Tak dokaž, že to myslíš vážně. Vzpomeň si na Tomáše jak jsi se k němu chovala.Kdy jsi ho objala jako Filipa a řekla jsi mu, že ho máš ráda? A když se Tomáš počůrával, jak jste mu nadávali?A ty jak jsi ho seřezala? Já jsem potají prala jeho prostěradlo. A pak přijde Míša k nám,aby měl alespoň šanci na dobrou rodinu,která mu alespoň mohla jeho velkou ztrátu nahradit." Bylo vidět, že ji výčitky nedělaly dobře. Věděla, že vztah mezi námi byl chladný už od útrap Tomáška. "Já vás mám ráda a nechci o vás všechny přijít a šanci bych si zasloužila.Nech si to projít hlavou,ty i ten malý ahoj." Řekla a šla ke dveřím. Míša stále plakal,hladila jsem ho po hlavě "už je pryč sluníčko moje, už je dobře." Konejšila jsem ho jen jak to šlo, byl však vyděšený k smrti. Sáhla jsem pod peřinu jednorázová plenka,byla počůraná.Míša se tentokrát pomočil strachy "tati, on z ní má hrůzu." Pokýval hlavou " já to viděl a počůral se viď" kývla jsem,ale nechtěla jsem ho přebalit před Filipem,aby se náhodou nestal terčem jeho posměchu. Táta si přisedl k Míšovi a pohladil ho " tak co myslíš, je možný jim dát ještě šanci, nebo není.Já vím, že jsme ti ublížili,ale chci to napravit." Řekl mu,ale já měla pocit, že je to zcela nenapravitelné.Na druhou stranu jsem si říkala, když se změnil táta,mohla by i matka? Složitá otázka a bez odpovědi byli to jen domněnky, které dávali naději a naopak ji brali. Filip vstal ze židle a šel k nám, sedl si vedle táty k Míšovi. "Míšo, já už se ti nikdy nebudu smát.Chci být tvůj kamarád." Bylo to od něj hezké ta snaha o zakopání válečné sekery. "Já tě nechtěl z těch schodů strčit, já myslel, že se držíš. Terezko já nelžu mě to bylo opravdu líto.Neměl jsem mámu poslouchat ona říkala, že je rozmazlenej a že ho musíme převychovat." Povzdechla jsem si tyhle situace nejsou zrovna příjemné. Táta viděl, že napětí, které v místnosti panovalo není pro Míšu zrovna příjemné. Vypadalo to, jako by přemýšlel jak se z této situace vymanit a nasadit vlídnější atmosféru. Do pokoje nakoukla matka "chtěl jsi jet nakoupit" řekla tátovi, ten jako by na tento okamžik čekal.Otočil se ke dveřím a udělal rukou dlouhý nos, který doprovodil hlasitým "tůůůůůůdléééé." Matka, která takovou reakci neočekávala a znatelně byla tátovo reakcí zaskočena, se otočila ve dveřích a skrz zuby procedila "já se na to můžu" a aniž by domluvila bouchla dveřmi. Táta si výtězoslavně stoupl, zvedl pravou ruku a s nataženým ukazováčkem zvolal "vypudil jsem medvěda z našeho doupěte." Tomáš po jeho slovech dostal záchvat smíchu při kterém táta pokračoval ve svém vystoupení a zvolal " to dítě se nesměje, to dítě přímo hýká." Míšovi se vyloudil na tváři úsměv, pozoroval Tomáše, který měl záchvat smíchu a Filipa, který k němu byl zády,ale bylo vidět, že se potichu směje, neboť se mu klepala ramena. "Úsměv léčí a proto tento den vyhlašuji jako svátek úsměvu." řekl táta a naklonil se k Míšovi "neboj i ten nejvzteklejší a nejvíce zlej medvěd jednou skrotne a stane se z něj medvídek." Po těchto slovech ho pohladil po tváři. "Tady máte ovoce a nějaké pití.A ty se koukej léčit šmudlo, protože tě potřebujeme zdravého,abys mohl s námi procestovat kus světa." Míša pokýval hlavou, ale bylo vidět, že je nervózní. "Tobě vadí ta plenka počůraná viď" zašeptala jsem mu do ucha. Podíval se na mě a nenápadně zakýval hlavou. "A můžu tě přebalit?" Po této otázce mu zvlhly oči, zavrtěl hlavou nechtěl před Filipem a já jsem se vůbec nedivila."Filipe, mohl bys jít chvilku ven?" Filip se na mě podíval trochu nechápavě. "Proč?Já jsem něco provedl?" Přemýšlela jsem co mu mám asi říci, naštěstí tomu pomohl táta. "Tady máš klíče od auta, jdi za medvědem, že už jedem." Filip vzal klíče a zmizel za dveřmi. Odkryla jsem Míšu "tak teď přebalíme naše počůraný miminko" krásně se po těch slovech zastyděl.Zasmála jsem se tomu a dala mu pusu na tvář. Dala jsem pod něj jednorázovku a namazala ho.Zabalila jsem ho do plenky a když jsem ho prikrývala,dala jsen mu znovu pusu. Tomik to pozoroval a zasmál se "Mě jsi taky říkala miminko, když jsi mě sprchovala." Míšovi došlo o čem se bavíme "ty jsi se taky počůrával?" "Jo a Terezka mi pomáhala utajit to před mámou.Jenom táta to věděl." Zasmál se. Míša začal plakat " a proč se počůrávám a nejsem jako Tomáš." Pohladila jsem ho "protože Tomáš se počůrával dva roky a až potom jsme to vyhráli a přestalo to.Viď Tomiku." Přikývl na souhlas " a to se budu počůrávat 2 roky?" Zeptal se mě uplakaně " ale třeba ne ty ťunťo. Hlavně si tím nelámej hlavu. Tomik byl taky moje miminko dokud čůral do postele. A řeknu ti tajemství na noc měl jednorázovku, jako ty máš pres den." Byl roztomilý jak plakal kvůli počůrávání. "Ale no tak zlatíčko moje, nesmíš si tím lámat hlavu." Táta se zasmál a dal mu pusu " Neboj to zvládnem všechno a jednou se tomu zasmějeme a to všichni.Ale teď musíme běžet viď." Tomáš se na tátu podíval "Můžu tady zůstat?"Táta si povzdechl "No tak já jedu do krámu,odvezu je domu a zastavím se pro tebe." Tomáš se zaradoval "díky táto" dal mu pusu a vlezl si k Míšovi na postel. Táta odjel a Míša si povídal s Tomem, pak hrál Tomáš hru na mém telefonu a ležel vedle Míši, který pozoroval jak mu to jde.U toho Tomáš nepřetržitě řečnil.Já jsem měla čas přemýšlet o matce a neustále si v hlavě rozebírat její slova.
Přišlo mi na mysl poradit se setrou,nebo s psychologem, sama jsem nedokázala nic vymyslet. Jako bych měla v hlavě anděla a čerta. Jedna polovina chtěla dát mámě šanci,ale ta druhá mi říkala,abych to nedělala. S Míšou jsem na tohle téma nechtěla mluvit, protože jsem ho nechtěla stresovat.Napadla mě však spásná myšlenka a to kontaktovat doktora Pavlíka a jediný od koho ksem mohla získat číslo,byla Hedvika. Usmála jsem se nad vyřešením této hádanky, alespoň z části.Až se vrátí táta, musím ji zavolat.
Míša s Tomikem si báječně rozuměli.Měla jsem radost, že zase přišel na jiné myšlenky. "Terezko mám žízeň" chtěla jsem mu dát napít,ale Tomáš mi vzal láhev z ruky.Míša zavrtěl hlavou, že chce odemně,ale nebylo mu to nic platné.Tomáš mu strčil dudlika z láhve do pusy a Míša začal pít.Musela jsem si je vyfotit,vypadalo to báječně. "Tobě se nějak líbí dávat mu napít." Řekla jsem s úsměvem Tomášovi, který reagoval smíchem. "Chtěl jsem mít bratříčka mladšího a ty jsi řekla, že je miminko." Zasmála jsem se jeho reakci. "Je to naše stydlivé miminko." Řekla jsem a dala Míšovi pusu.Byla jsem šťastná, že má Tomik takovou povahu, byl hrozně hodný. Když Míša dopil čaj,tak mu utřel pusu a pak se smíchem zalovil v kapse."Něco jsem mu koupil z kapesného heč" Vytáhl dudlika a strčil ho překvapenému Míšovi do pusy.Ten ho logicky vyplivnul a řekl mu, že na dudlíka je veliký. Tomik se nedal a vytáhl druhého dudlika "já jsem taky velkej na dudlíka,ale chci abysme ho měli oba." Strčil si ho do pusy a Míšovi strčil do pusy ten jeho. Lehl si vedle Míši a vzal si můj telefon a brouzdal po internetu.Pouštěl Míšovi nějaká videa a oba přitom měli dudlík v puse. Byla jsem z toho trochu v šoku,ale nechala jsem je ležet. "Jste trubky oba" řekla jsem se smíchem a sedla si k nim na postel.Koukala jsem s nimi na videa. Tomik byl po dlouhé době taky ve svém živlu už dlouho jsem neviděla, že by si z někým takhle rozuměl.
Uplynulo pár hodin od dob co odjel táta. Jak jsem tak na něj pomyslela otevřeli se dveře a vešel dovnitř.Podíval se na kluky,kteří tam leželi s dudlikem v puse a začal se smát."Jste pitomci" Já jen pokrčila rameny. "Tomiku pojedem domu" řekl."A kdy bude Míša doma?" Zeptal se zklamaně. "Neboj uvidíš, že za chvilku pojedeme i my dva za tebou." Řekla jsem mu a nezapomněla jsem mu poděkovat za hezký den.Tomik dal Míšovi pusu "tak ahoj bráško a dudlíka nesmíš ztratit je to dárek." Řekl mu a zklamaně odešel.Táta se s námi rozloučil a Míšovi dal pusu na dudlíka.,"Zase přijdeme a Tomik může zítra ze školy.Já až pojedu z práce,tak si pro něj přijedu.Pa děťátka moje." Zůstala jsem s Míšou sama začal plakat. "Ale copak sluníčko moje." zeptala jsem se ho. Vyplivl dudlika z pusy "Já chci aby byl Tomáš tady." Pohladila jsem ho a vzala dudlíka do ruky. Byl to NUK s motivem medvídka "Míšo zítra přijde neboj.Já toho dudlíka dám do koupelny jo." Zavrtěl hlavou "ne to je od Tomáše chci ho." Otevřel pusu a já mu ho strčila do pusy."Vy jste čísla oba dva." Řekla jsem mu. "Dáme prášek na bolest, nebo to nebolí." Zakýval hlavou vzala jsem prášek a vzala dudlík.Strčila jsem mu prášek do pusy a dala napít.Hned potom jsem mu vrátila dudlika do pusy. Ležel a koukal do stropu.Měl mokrá kukadla od slz.Otřela jsem mu je "Zavři očička a spinkej chvilku zlatíčko." Byl roztomilý, jen mě znepokojoval ten dudlík a v tom jsem si uvědomila, že jsem si neřekla o to číslo na Hedviku. Vzala jsem telefon a napsala jsem tátovi sms. Míša oddychoval usínal,vypadal s dudlíkem legračně,ale zároveň roztomile. Pípla mi sms od táty,bylo tam číslo na Hedviku a dotaz, zda se něco děje s Míšou. Musela jsem ho ujistit, že je vše v pořádku a napsat Hedvice. Ležela jsem vedle Míši a usínala,bylo to i na mě vyčerpávající když už jsem zabírala,zavrněl mi telefon na doktora Pavlíka. Šla jsem potichu do kupelny a vytočila jeho číslo, asi po pátém zvonění mi vzal telefon.
"Pavlík prosím........"
Pokračování příště a teď dotaz necháme ve hře Terezčinu Matku,nebo tuto postavu mám zrušit. Děkuji za názory.
