Zkusil jsem taky sepsat vlastní povídku, tak snad se bude líbit
V přiloze přikládám i ilustrační obrázky
Za oknem se rychle míhá krajina. Poslouchám tlumené rány kol vagónu, jak naráží do kolejnic. Je parní letní den a já cítím, jak se mi oblečení lepí na tělo. Jsem sám v kupéčku a hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Ještě před týdnem jsem neměl na rande na slepo ani pomyšlení a dnes už sedím ve vlaku směr Jižní Čechy.
Poznal jsem ji v jedné internetové diskusi. Byla tam pod přezdívkou "HolkaProVsechno47". Její přezdívka mě hned zaujala. Myslel jsem si, že je to zase nějaká mladá Káča, co se jen nudí doma a tak otravuje lidi po síti. Nakonec se z ní ale vyklubala velice sympatická a milá žena. Z výrazů, které používala, jsem měl pocit, že je chytrá, ale zároveň dost přímá žena, která má ráda věci na rovinu a nerada ztrácí čas. "47" měl být její věk a pokud neměla dopředu promyšlenou několikahodinovou propracovanou lež o svém životě, tak bych jí to i věřil.
Hodiny nám skutečně utíkaly a já se už dlouho necítil tak uvolněně. Nepřestali jsme si psát ani když padla tma. Místo toho jsme si oba otevřeli láhev vína, která nám rozmotala náš jazyk a navodila intimnější atmosféru. Vůbec se nebránila, když jsem se vyptával na detaily jejího intimního života. A že je vážně pořádně divoký. Na oplátku jsem musel říci i něco o sobě. Moc zkušeností zatím ale bohužel nemám, a tak jsem ji v tom asi trochu zklamal. Nakonec ze mě ale vytáhla to, co jsem ještě nikdy nikomu v životě neřekl. Prozradil jsem ji svou tajnou zálibu o tom, že si někdy hraju na malé mimino, a že mě to hodně vzrušuje. Kupodivu jí to vůbec nezaskočilo a se slovy "každý jsme nějaký" jí to vyprovokovalo k větší zvědavosti. A tak mě zpovídala otázkami „Jak? Kdy? Kde? Čím? Co?“ apod. Když jsme se pak před půlnocí loučili, vyměnili jsme si vzájemně jako obvykle emailový kontakt, ale tomu jsem nepřidával žádnou váhu. O to větším překvapením pro mne bylo, když jsem před třemi dny dostal email, která začínal slovy "Nechceš za mnou přijet?...". Ve zbytku emailu, pak stálo, že jsem ji velmi zaujal, že mou zálibu nemohla celý následující den pustit z hlavy, že se o to začala více zajímat a vyhledala si na internetu spoustu zajímavých informací. Pokud to prý myslím vážně a stále po tom toužím, ráda by mi v tom nějak pomohla. A tak teď sedím v tomhle přehřátém vlaku a má výstupní stanice se už rychle blíží.
Ještě pár minut, a už tam budu. Začínám být hodně nervózní, a přepadají mě různé myšlenky. Jak asi bude vypadat? Co když to nebude ONA ale ON? Co když to bude celé nějaký podfuk. A co když je to skutečně celé pravda? Co se mnou asi bude chtít všechno dělat? Vlastně ani nevím, která představa je děsivější. Vlak pomalu zpomaluje a přijíždí do cílové stanice. Vystupuji a rozhlížím se nervózně kolem sebe. Snažím se od sebe odlišit cestující z vlaku od těch, kteří už tu na nádraží už stáli. Zatím ji nemůžu nikde najít. Měl jsem trvat na nějakém poznávacím znamení. Ale Andrea tvrdila, že se určitě poznáme i bez znamení. Většina cestujících z vlaku už opustila nádraží a já si prohlížím ty, co na nástupišti zůstali. Je tu rodinka s dětmi, dva postarší chlápci, matka s kočárkem, jeden zapáchající bezdomovec, skupinka trampů, a mladík se sluchátky na uších. Začínám to vzdávat a vydám se podívat do nádražní budovy, abych zjistil, v kolik mi jede zpáteční vlak. Když u vstupu míjím maminku s kočárkem, ozve se "Ahoj Petře.."
"Do .. do .. dobrý den", vykoktám ze sebe. "Myslela jsem, že si dávno tykáme. Snad ses mě nelekl, že jsem starší než ty", odvětí Andrea. Andrea byla krásná dlouhovlasá brunetka. Ve tváři velmi upravená, jako nějaká manažerka. Spíš by se k ní hodil nějaký kostýmek namísto lehkých letních barevných šatů, které měla právě na sobě. Ale i tak vypadala o deset let mladší. "Říkala jsem ti, že se poznáme i bez znamení, ale pro jistotu jsem si vzala tenhle kočárek. Líbí se ti?". "Ano, moc", teprve teď si detailně prohlížím kočárek. Je to klasický velký kočárek pro malé miminka světle šedý s bílými pruhy úplně nový. Uvnitř kočárku leží panenka zabalená v krajkové zavinovačce a dole v košíku u velkých kol je položený oranžový balík s nápisem "Pampers". "Je tvůj", prohodí Andrea. Udiveně na ni zírám. "Jasně, neboj, nejsem hloupá a vím, že se do něj nevlezeš jako miminko, ale malé děti si někdy rády hrají s panenkami, a vozí kočárek." Andrea kouká na mě a sleduje, jak si prohlížím kočárek a nejvíce času trávím zíráním na ten oranžový balík dole v košíku. "K tomu se dnes ještě dostaneme, neboj. Ale teď vezmi kočárek a půjdeme se někam posadit."
Ušli jsme pár kroků a sedli si do nedaleké kavárny. Andrea si objednala kávu a vodu a já pěkně orosené pivo. "Vůbec se ti nedivím, kdybych neřídila, taky bych si dnes dala pivo s tebou. Dnes je opravdu horko". Dali jsme se do řeči. Nejdřív jen tak obecně "Jak se mám? Jaká byla cesta?" apod. Ale pak se Andrea narovinu zeptala: "Tak mi pověz, jak to s tebou a tvou zálibou vlastně je?" "No vždyť už jsem ti všechno vlastně napsal." "To sice jo, ale vsadím se, že jsi o tom ještě naživo s nikým nemluvil.", oponovala Andrea. "To máš pravdu", přiznal jsem a zrudl jsem jako rak. "Tak šup ven s tím Péťo."
"No...no..no já si rád hraju někdy tajně doma na malé miminko. Hodně mě to baví a celý se u toho uvolním a přestanu myslet na všední starosti. Koupil jsem si tajně dětský dudlík, který přitom žmoulám v puse a dokonce si i někdy poskládám ručník do trenek a předstírám, že je to plínka." "Zajímavé", přerušila mě Andrea, "takže jsi ještě nikdy ve skutečnosti, žádnou plínku na sobě neměl?" "Ne, to neměl", odpověděl jsem. Andrea začala šmátrat v tašce zavěšené na kočárku. "Podívej Petře, abych k tobě byla upřímná, já nerada ztrácím čas s něčím, co nikam nevede. Měla bych teď pro tebe úkol." Z tašky vytáhla balíček zabalený v igelitové tašce. "Tady si vezmeš ode mne tenhle balíček. Je to normální skutečná dospělácká plenka. Půjdeš s tím na záchod, tam ji sám oblečeš, a zpátky mi přineseš svoje trenýrky." "Ale..", chtěl jsem něco namítnout. "Neboj se, tahle plenka se obléká jako standardní kalhotky, takže bys s tím neměl mít žádný problém. Dokonce ani není nijak výrazně hrubá, takže na tobě nepůjde vůbec poznat. Pokud to zvládneš, budu vědět, že to celé myslíš skutečně vážně. No tak už šup šup, ať jsi co nejdříve zpátky". Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se pomalým krokem vydal na záchod. Zavřel jsem se do kabinky a rozbalil balíček. Byla tam skutečná velká jednorázová plenka. Svlékl jsem se od půli těla a sedl si polonahý na zavřenou mísu. Prohlížel jsem si plenku. Nakonec jsem do ni vsunul jednu nohu, pak druhou a začal ji na sebe natahovat. Byl to trošku oříšek, protože jsem se z toho celý vzrušil a musel jsem plenku přetáhnout přes ztopořený penis. Byl to nádherný pocit mít na sobě plenu jako skutečné mimino. Vnímal jsem každé dotyky plenky v mém klíně, ten něžný pocit měkké plenky na zadečku. Byl jsem jako v rauši. To nebyl poskládaný ručník, ale skutečná plenka. Oblékl jsem si zpátky džíny. Přes plenku šly trochu ztuha. Trenýrky jsem zabalil do igelitového sáčku a spláchl. Když jsem vyšel z kabinky, prohlídnul jsem se ještě v zrcadle. Andrea měla pravdu, nešlo vůbec nic poznat. Ale přesto jsem se toho pocitu nemohl zbavit a navíc teď přišla ta horší část. Vyjít v plence ven mezi lidi. Šáhl jsem po klice vnějších dveří, zhluboka se nadechl a otevřel dveře. V kavárně bylo jen pár lidí a nikdo se nekoukal mým směrem. Jen Andrea na mě upřeně zírala, ale hned záhy se začala usmívat. Z mých nervózních pohybů poznala, že jsem svůj úkol splnil.
Chvíli jsme se ještě u stolu bavili, já dopíjel svou druhou sklenku piva, ale ať už se mě Andrea ptala na cokoliv, mé myšlenky směřovaly stále jen k mému podivnému oblečení. A byly to smíšené myšlenky. Chvíli jsem koukal mezi lidi, jestli mě náhodou někdo divně nepozoruje a chvíli jsem si naopak užíval to vzrušení z ponížení, že já dospělý chlap tu sedím v plenkách jako malé mimčo a nikdo to o mě neví. Andrea to vytušila a tak jsme zaplatili a vydali se k jejímu autu. Při chůzi jsem vnímal ten pocit plenky v klíně mezi nohama. Nasedli jsme do auta. Byl to velký černý terénní Cadillac. Tak velký, že jsme nemuseli kočárek ani skládat, když jsme jej dávali do kufru auta. Po dvaceti minutách kličkování městskými uličkami jsme dojeli k Andreji domů. Byl to nový dvoupokojový byt moderně zařízený. Sedli jsme si v obýváku na koženou sedačku a pokračovali v rozhovoru. U Andreji doma jsem se konečně zbavil své nervozity a mohl se klidně věnovat pouze nám dvěma. To jsem ale nevěděl, co mě ještě čeká.
Čas plynul příjemně a rychle a po pár chvílích se ozvaly ta dvě vypitá piva ve městě a já potřeboval na záchod. "Prosím tě, kde tu máš záchod?", zeptal jsem se Andreji. "Tady", odpověděla Andrea. "Jak to myslíš?". "No myslím to tak Petře, že pro tebe mám záchod kdekoliv, takže i tady". "Ne, počkej, nedělej si srandu, já si skutečně potřebuji odskočit". Andrea se mi hluboce podívala do očí, "Peťulko, víš že máš na sobě plínku a víš že bys chtěl být jako skutečné malé miminko. Netoužíš snad se i počůrat do plínečky?" "No to jo, možná, někdy", odpověděl jsem. "A proč ne dnes? Proč by ses nemohl počůrat dnes, když už máš na sobě plínečku?" "Když já se moc stydím, a nevím, jestli tohle můžu udělat". "Tak víš co? Já ti to zjednoduším". "Záchod jsem zamknula, takže pokud nechceš snad jít tady přede mnou čůrat z okna, tak ti nezbývá nic jiného než se vyčůrat do plínky". "Chjo", začal jsem o tom přemýšlet a řek jsem si, že to ještě chvíli vydržím a Andreu přemluvím. Ale déle než pár minut už to vydržet nešlo. "Andreo, prosím já už skutečně musím". "Tak dobře můžeš čůrat, ale přestaneš mi už říkat jménem, co ty na to?" "Cokoliv řekneš, a jak ti mám tedy říkat?", zeptal jsem se. "Říkej mi mami, maminko a všemi jinými podobnými tvary, protože to bych pro tebe dnes chtěla být. A slib mi, že mě budeš poslouchat jako svou skutečnou maminku" "Tak dobře tedy. Mami, slibuji. Můžu už prosím čůrat?". "Ano můžeš". Rychle jsem se zvedl, ale než jsem stačil udělat krok směrem k záchodu, Andrea mě chytila za ruku a zatáhla mě zpátky na sedačku, "Můžeš se hezky počůrat tady před maminkou". Andrea si přisedla blíže ke mně a pohladila mě po stehně, "Ano broučku, můžeš se teď před maminkou hezky vyčurat do plínečky, ju?" "Ale vždyť jsi říkala, že když ti začnu říkat mami, tak mě pustíš na záchod." "Ne, říkala, jsem, že tě nechám čůrat a navíc si slíbil, že budeš maminku hezky poslouchat", lišácky se usmála Andrea. "Tak teď už si tu hezky sedni a pusť to do kalhot." Přiklonila se ke mě, a začala mě jednou rukou hladit po noze a druhou ve vlasech.
Neměl jsem na výběr, musel jsem to udělat. Jenže když už jsem byl přesvědčený, že to udělám tady na sedačce, jako když utne a nešlo to ven. Přitom pocit plného měchýře zůstal. "Ono to nejde mami". "Hmm zajímavé, dobře broučku, tak co kdyby ses zkusil postavit, třeba je tvé tělo zvyklé dělat to ve stoje." Stoupl jsem si před Andreu a instinktivně zajel rukou dolů, jako bych si ho chtěl přidržet. A tak jsem tam stál s rukou u rozkroku a přede mnou seděla Andrea s hlavou přímo u mého klína. Takže to vlastně mělo opačný efekt. "Tak víš co? Pojď si tady hezky lehnout na záda na sedačku. Hlavu mi polož do klína, pokrč nohy v kolenou a mírně roztáhni od sebe a na nic nemysli." Ležel jsem tam s hlavou v klíně, Andrea mi výskala ve vlasech a jednou rukou hladila po bříšku a mírně na něj tlačila. Konečně jsem se uvolnil a já cítil, jak to mám na krajíčku a jak první čůrky opouští mé tělo. Začal jsem cítit ohromnou úlevu. Vnímal jsem to teplo v mém klíně. Cítil jsem, jak se mi plenka pomalu plní, a proudy teplé tekutiny stékají až k mému zadečku. Za chvíli už jsem čůral normálním proudem. Začal jsem si to celé užívat. Já tady čůrám vleže uprostřed obýváku. Počůrávám se do plínky jako skutečné miminko před dospělou ženou. Najednou jsem si uvědomil, že plenka už je plná, ale že to nemůžu zastavit. Andrea mě dál hladila ve vlasech, "ano zlatíčko, tak je hodné moje miminko, jen to pro maminku všechno ze sebe dostaň. Vidíš, jak jsi šikovný." Byla to velká úleva.
Když jsem byl hotový, mrknul jsem na Andreu, "Hotovo". "No to vidím ty můj broučku". Začal jsem se koukat kolem sebe a zjistil jsem, že vše kolem mě bylo mokré. Džíny mokré až pomalu ke kolenům. Jak jsem ležel na zádech tak i tričko jsem měl mokré až do půli zad a na kožené pohovce zůstala loužička, která po pár kapkách stékala až dolů na podlahu. "Tak vidím, že příště budeme muset dát asi větší plínečku, miláčku", zasmála se Andrea. "Maminka to tu teď uklidí a ty si hezky všechno svlékni, ať to můžeme dát všechno vyprat." Vše jsem ze sebe svléknul a zůstal jsem tam stát jen v pročůrané plence. Strašně jsem se styděl. Andrea přistoupila ke mně a se slovy "Říkala jsem všechno" mi rychlými pohyby roztrhla plenku po stranách a ta spadla dolů ke kotníkům. Zůstal jsem tam stát před ní celý nahý. Poprvé nahý před cizí ženou. Přestože jsem věděl, že maminku hodně zajímá, jak dole vypadám, zachovala se taktně, a jen na chvíli okem mrkla směrem k mému klínu a hned odešla. Když se vrátila, přinesla v ruce dvě nové čisté plenky. "Tady máš Peťulko, radši si obleč hned dvě, tady tě v nich nikdo neuvidí.", podala mi plenky a zase odešla. Oblékl jsem přes sebe dvě plenky a sedl si zase na sedačku. Větší objem plen byl už opravdu znát a já měl zadeček jako v měkké bavlnce.
Když se mamka vrátila, držela v ruce malý narůžovělý kus oblečení. "Podívej Péťo, hodila jsem tvé oblečení do pračky, ale než se vypere a uschne, tak tu budeš muset zůstat do rána, je to ti to asi jasné, viď? No ale sedět jen v plínce tady nemůžeš, tak jsem pro tebe hledala nějaké oblečení ve svém šatníku. Ale mám jen šaty, sukně a do mých džínů by ses asi nevlezl. Tak mě napadlo tohle.", roztáhla přede mnou ten hadřík. "Je to mé body, které mám na jógu. Je to sice ženské oblečení, ale přeci i miminka mívají bodýčka, tak by sis mohl zvykat", mrkla na mě. "Tak zvedni hezky ruce", přetáhla mi celé body přes ruce a hlavu jako by oblíkala malé dítě. Stáhla body dolů, "rozkroč hezky nohy". Podstrčila mi ruku mezi nohama, uchopila zadní část, přetáhla dopředu a zapla na tři malé háčky mezi nohama s přední částí. "Tak ukaž se, no vidíš jak ti to moc sluší Peťulko, hotová malá holčička v plínečkách".
Chvíli jsme si pak ještě povídali, ale přišel čas jít spát. Anrea mi rozestlala gauč v obýváku a sama šla lehnout do ložnice. Ještě chvíli jsem v posteli rozjímal, co se vlastně vše za ten den stalo, užíval si pocit plenky mezi nohama a úplého body na těle. Nakonec jsem usnul.
Někdy brzo k ránu mě probral plný měchýř přesný jak hodinky. Shodil jsem ze sebe peřinu a sednul si na sedačku. V tom jsem si uvědomil, že tu sedím v růžovém body, a že záchod je určitě stále zamknutý. Nechtěl jsem Andreu tak brzo ráno budit, tak jsem se rozhodl, že to pustím do plínek, co mám na sobě a pak je sundám, než se Andrea vzbudí. Lehl jsem si zpátky do peřin, přitulil se k polštáři, zavřel oči a pustil to do plínek. Byl to krásný pocit, jen tak ležet pod peřinou a přitom čůrat do plínečky Vnímal jsem ten krásný teplý pocit dole v klíně. Když bylo po všem, párkrát jsem se ještě zavrtěl rozhodl jsem se, že než si plenku sundám budu si ještě užívat ty dotyky teplé mokré plenky mezi nohama až jsem z toho zase usnul.
Ze spánku mě až probrala vůně kávy a čerstvého pečiva. Andrea mě zavolala k snídani. Jakmile jsem se ale zvedl z peřin, ucítil jsem studenou mokrou plenku na zadečku. V tom si mě všimla i Anrea. Ztěžklou mokrou plenku nešlo zkrátka přehlédnout. „Tak miminko se nám v noci polulalo, ty jsi ale šikovný Peťulko. Pojď si teď sednout ke stolu a po snídani se o tebe maminka postará“. Došoural jsem se ke stolu a plnou vahou zabořil svůj zadeček do studené mokré plenky. Tak teď už chápu, proč skutečná mimina neustále brečí. Celou snídani jsem se musel vrťet a těšil jsem se, když už se zbavím té studené plenky.
Konečně jsme dosnídali. Pak Andrea vzala peřinu z gauče a roztáhla ji na zem a přikázala mi si na ni lehnout na záda. Rozepla mi patentky bodýčka v rozkroku, nazvedla nohy a celé bodýčko vrhnula k pasu. Poté mi hbitými prsty roztrhla obě plenky na krajích a stáhla horní část plenky dolů. Ležel jsem tam úplně bezmocně celý zkoprnělý. Najednou jsem si uvědomil, že tam ležím jako skutečné mimino při přebalování. Aby toho nebylo málo, tak mamka vytáhla kosmetické kapesníky a začala mě utírat v rozkroku. V tu chvíli se mi můj malý počůraný zcvrklý pindík napřímil pěkně do pozoru. Andrea jen neustále opakovala „Hodné miminko, šikovný Peťulka, moje zlatíčko“. Nemohl jsem se dolů vůbec dívat, jak jsem byl nervózní. Když máma skončila s očistou, nechala mě tam ležet na zemi do půli těla nahého. Pak se vrátila s mými čistými věcmi.
Když jsem se oblékal, Andrea se se mnou pomalu loučila. „Bylo to s tebou moc hezké zlato, a doufám, že se ti to taky líbilo, a že to nebylo naposled. Tady jsem ti do tašky nabalila ještě dvě poslední plenky, ať můžeš experimentovat ještě i doma. Pamatuj, že tady na tebe bude vždycky čekat tvůj kočárek a čistá voňavá plenka připravená jen pro tebe.“ Rozloučili jsme a já se vydal vlakem domů. Určitě se a návštěvu vrátím v další povídce…
