Povídka o sub/dom vztahu, kde se submisivní mladý muž octne pod nadvládou své dominantní přítelkyně trochu víc, než by mu bylo milé. Alespoň zpočátku. V úvodu plenky nehledejte, to přijde později. Hodně je toho napsané dopředu, budu díly uvěřejňovat postupně a mezitím dopisovat další.
#submisiva/dominance #femdom #plenky #nucená infantilizace #No. 1 i 2 #mužský hlavní hrdinaProbudilo mě šustění peřin. A mokré, studené prostěradlo. Zatrnulo mi. Vedle mě se zavrtěla Katka.
"Mhm...dobré ráno, lásko.", zašeptala mi do ucha, když se ke mě přitulila a našpulila rty. "Uděláš snídani?"
"Ehm...jo...jasně...", dal jsem jí pusu, vyklouzl zpod deky a rychle vstal.
Stáhl jsem si tričko na spaní co nejníž a rychle zamířil z ložnice.
Sakra. Sakra, sakra, sakra. Zamířím do koupelny, chci se převléct, ale až teď mi dojde, že čisté prádlo je v ložnici. No, nevadí, hrábnu do koše na prádlo a vytáhnu použité spoďáry ze včerejška a převléknu se do nich, ty vlhké putují do koše. Opláchnu se a vyčistím si zuby. A potom rychle do kuchyně, zapnu rychlovarnou konvici a začnu připravovat snídani, namažu chleby nutelou, nakrájím nějaké ovoce...
"Pájo...pojď sem...", zavolá mně Katka náhle do pokoje.
"Copak, zlato?"
"Tys měl zase v noci nehodu, viď?"
"Já..."
"Nic neříkej.", odhrnula přikrývku a přejela rukou po prostěradle. Bylo ještě vlhké a studené, s patrnou nažloutlou mapkou.
Nic jsem neříkal, zčervenal jsem až za ušima.
"Už je to skoro týden, den co den. Dneska už vážně musíš k doktorce."
"Ne....prosímtě...to se srovná, vždycky to tak bylo."
"Já vím. Bylo. Už jsi mi to říkal. Jenže teď ti není dvanáct nebo patnáct. A už je to týden. Takže šup k doktorce. Stejně nemáš dneska co jiného na práci."
"Hmmm."
"Netvař se tak ublíženě. Já vím, že se stydíš, ale tohle můžou být příznaky nějaké nemoci...nech se vyšetřit. A i kdyby ne, nechceš se přece každý den budit v mokré posteli, hm?"
"No jo, ale..."
"Hele...jestli tam nepůjdeš, tak si kvůli tobě speciálně vezmu dovolenou a k té doktorce tě dovleču."
"Ne ne, to...já tam půjdu..."
"Fajn, tak dodělej snídani a běž se převléct, hodím tě tam autem po cestě do práce."
Katka si vždycky uměla prosadit svou, vlastně se mi to na ní líbilo. Už když jsme se poznali na VŠ, věděla co chce a jak toho dosáhnout. A narozdíl ode mně dostudovala, dokonce s červeným diplomem. A teď je manažerkou ve farmaceutické společnosti, zatímco já jsem bez práce. A bez praxe. Školu jsem nedodělal, v žádné práci nevydržel delší dobu a vymetal akorát podřadné pozice a brigády. Ani ne tak kvůli penězům, ale vedle své úspěšné přítelkyně jsem si nechtěl připadat jako úplný looser. Je to tak, žijeme v Katky bytě, jezdíme Katky autem (teda, ona jezdí, já ani nemám řidičák) a žijeme z jejích peněz. Ale Katka si ani jednou nepostěžovala a zdá se, že jí to nevadí. Ale i tak jsem si vždycky připadal jako neschopný blbec a přízivník. Tak se ze mě stal alespoň muž v domácnosti. Vařím, peru, uklízím. A snažím se najít si práci.
"Tak pojď už. Nechci jezdit pozdě."
"Nemáš snad flexibilní pracovní dobu?"
"Mám, ale i tak chci být v práci na devátou."
Nasedáme do auta a jedeme do města.
"Jak to tvé noční pomočování řešili rodiče, když jsi byl kluk? To s tebou nebyli u doktora?", zaskočila mě otázkou a já zase zrudnul.
"No...jenom když mi bylo asi sedm nebo kolik. Doktor řekl, že se to srovná. A taky srovnalo."
"Srovnalo, srovnalo...ale později se ti to začalo stávat znovu."
"Hmmm."
"A jak to teda vaši řešili?"
"Když jsem byl ještě malej tak mi máma dávala na noc plíny jako miminu. V pubertě jsem měl jenom igelit pod prostěradlem a musel si pokaždý prát prostěradlo."
"Ha vidíš. To bychom mohli taky."
"Co?!"
"No pořídit nějakou podložku pod prostěradlo, nějaký igelit. Něco takového musí mít v nemocnicích."
"Hmm. Možná jo."
"Tak jsme tady, lásko. Nestyď se a jdi tam. Je to odborník, nebude se ti smát, hlupáčku. Alespoň ti poradí co a jak."
Přikývnu.
"Tak jo, měl se hezky, uvidíme se večer. Papa."
"Pa."
Odjela a já zůstal stát před ordinací. Zhluboka jsem se nadechl a vykročil.
o něco později..."Tak jak bylo u doktorky? Co ti řekla?", vypálila na mě Katka sotva přišla domů.
"Ále...že by to mohl být zánět nebo tak něco, no, že mám brát urinal, že to snad přejde, kdyby ne, tak tam mám jít znovu."
Podívala se na mě podezřívavě a mě v duchu zatrnulo, že mi neuvěří.
"Hmm, ok, no. Škoda.", přivinula se ke mě blíž, objala mě a kousla něžně do ucha, "Zrovna jsem se vrátila z práce celá nadržená...ale hádám, že si budu muset vystačit sama."
Rukou mi vyjela po stehni a zmáčkla mě v rozkroku - což mělo za následek okamžitou reakci. Krev se mi nahrnula nejenom tam dolů, ale i do tváří. Katka si vyloženě užívala, když mě mohla provokovat a dráždit.
"Co...proč?", zeptal jsem se trochu hloupě.
"Jestli je to zánět, nechci ho od tebe chytit, bejby.", laškovně mě odstrčila a sedla si na křeslo, "Leda bys mě uspokojil...jinak."
Rozepla i halenku, vykasala sukni a začala si stahovat punčochy.
"Tak tam tak nestůj a pojď."
Nemusela mě dlouho přemlouvat. Jedno se Katce nedalo upřít, věděla, jak mě vyhecovat. Klekl jsem si před ní na kolena, začal jí líbat a hladit prsa, Katka mě chytla za bradu, vtiskla mi tvrdý polibek, zaklonila se a stáhla mi hlavu pod svojí sukni. Byla hladce oholená, jako vždy, a já věděl, jak jí uspokojit, mé rty se dotkly jejího poštěváčku, Katka vzdechla.
Střídavě se hladila na prsou a hrála si s bradavkami, střídavě mi vjízděla rukama do vlasů, než se konečně prohnula v slastné křeči a dlouze vydechla.
Zavrněla a slezla z křesla na koberec, rozepla mi poklopec a rukou vjela do kalhot.
"Nějaký mokrý, ne?", mrkla na mě, "Přetoč se."
Klekl jsem na kolena, rukama opřený o zem, Katka mi stáhla kalhoty a plácla mě přes zadek. Chytila mě za mé ztopořené mužství a začala ho mnout v ruce, druhou rukou mě sem tam plácla přes zadek.
"Dokud se budeš počurávat, tak můžeš na klasiku zapomenout, ale neboj se, zlatíčko, umím se o tebe taky postarat..."
Katka zrychlila tempo a přidala na intenzitě...a dvěma prsty mi vklouzla do konečníku...vydal jsem ze sebe zalykavé vzdychnutí, ještě přidala a prsty zatlačila a já se udělal do trenek.
Katka se samolibě usmála a plácla mě přes zadek ještě jednou.
"No neříkej, že se ti to nelíbilo."
Celý rudý jsem se začal sbírat ze země. "N-nevím j-já...je to...vždyť víš, že se stydím."
"Vím. A to mě rajcuje. A vím, že tebe nakonec taky.", zasmála se. "Běž se převlíct. Jo...a natáhni nám pod prostěradlo támhlety podložky - kvůli těm tvým nehodám jsem koupila nějakou tu ochranu matrace."
Celý rudý v obličeji jsem vstal a poslušně šel.
<<<DALŠÍ DÍL>>>
