II.
Den se pomalu chýlil k večeru. Kafe jsme dávno vypili a Honza byl pořád ve svých plenkách, jediný doplněk jeho úboru bylo tričko, které však plenku nezakrývalo skoro vůbec. Vepředu i vzadu měl pořádně naducaný balík, který jej nutil batolit se pěkně zeširoka. Pokaždé jsme se přitom s Irenou podívaly na sebe a usmály se.
Ne, že by se už nestyděl, na to jsme mu jeho stav až příliš často připomínaly, spíš se se svojí situací smířil. Byl to on, kdo byl neustále žádán, aby vstal a přinesl něco z kuchyně, nebo dolil pití. Nevynechaly jsme ani jednu příležitost přitom zkontrolovat, jestli mu plenka dobře drží a přitom jej pohladily po zadku. Plenka na omak byla krásně šustivá, což při chůzi dokreslovalo "umělecký dojem". Dvakrát jsem jej takto přímo u stolu zkontrolovala, jestli není mokrý. Musel se postavit tak, aby byl čelem ke své matce a já rozlepila pásky na stranách. Úmyslně jsem přitom odklopila celou přední stranu, aby spatřila jeho penis. Vědomí, že manžela takto vystavuji jeho vlastní matce, mě pořád neskutečně vzrušovalo. Rozhodně se pohledu na jeho mužství nebránila. Dokonce si pokaždé nějakou poznámkou dala záležet, aby bylo jasné, že se na něj dívá. Zoufale se snažil vyhnout jejímu pohledu a červenal se jako klučík. Samozřejmě, ani on nemohl zůstat na suchu. Po vypité kávě a takovém množství vody (úmyslně chladné) bylo divné, že se ještě drží. My dvě jsme už na záchod musely dvakrát. Jemu však byl zapovězený, klíč od něj měla Irena.
Ale nic netrvá věčně. Oběma nám začaly cukat koutky, když začal nervózně poposedávat na židli a ve stoje přešlapoval z jedné nohy na druhou. Po dalších deseti minutách už to nevydržel. "Jani", zašeptal nenápadně v naději, že jej matka neuslyší. "Já už vážně potřebuju".
"Cože potřebuješ?" zeptala jsem se schválně dostatečně nahlas. Došlo mu, že ode mě žádnou shovívavost čekat nemůže.
"Potřebuju na záchod. Mami....půjčila bys mi klíč, prosím?"
"Honzíku, dobře víš že miminka na záchod nechodí. Budeš to muset pustit do plenky. Na to jsme Tě přece přebalily..."
"Ale já nechci...."
Irena pokrčila rameny a lhostejně se vrátila k započatému rozhovoru se mnou.
"No tak, mami, nemůžu se tady před Vámi pomočit, nemyslíš že jsem na to trochu starý?"
Láskyplně se na něj podívala. "Pojď ke mně, broučku". Když přišel k její židli, lehce jej objala kolem boků a přivinula k sobě. Hlavu měla těsně u jeho naditého rozkroku. Pohlédla nahoru do jeho napjatého obličeje. "Musíš to zkusit. Možná jsi už dost starý, ale my tady dnes chceme malé miminko, které cucá maminčinu bradavku, nosí plenku a taky do ní čurá. Už se přece nemusíš stydět, nic na tom není. Pojď, zkusíme to spolu, chceš?"
"N..ne..." zasténal zoufale. "Nepůjde to"
"Ale ano, neboj. Musíš se snažit a trošku se uvolnit" Chvilku jej hladila po staženém břichu. Pak se její ruka pomalu přesunula dole. Přes tlustou vrstvu jej prohmatávala. "Honzíku, ty máš zase tvrdého čuráčka?"
"Panebože, mami", zděsil se jejího slovníku.
"Copak, maminka nemůže říkat, že její chlapeček má čuráka? Ale Ty ho přece máš. Velkého a tvrdého. A brzy bude muset být i počuraný."
Zavřel oči. Myslím, že už to pro něj muselo být i bolestivé. Nechtěla jsem, aby se dlouho trápil. Vstala jsem od stolu a přešla k nim. "Honzíku, vážně, nezkoušej to držet, prostě to pustíš a bude to", přesvědčovala jsem ho nahlas.
"Nemůžu, opravdu to nejde...."
"Jak Ti můžeme pomoct...chtěl bys zase bradavku?" Začervenal se a zakroutil hlavou. "Ne, chci na záchod". Dělala jsem, že neslyším. Jednu ruku jsem položila na jeho břicho a začala po něm pomalu s lehkým tlakem kroužit. Irena z druhé strany dělala totéž. Za chvilku jsem cítila, že břicho malinko povoluje. To je ono, miláčku, broukala jsem a pokračovala v hlazení. Stál mezi námi, rudý studem, s očima zavřenýma, nejspíš aby neviděl, jak zoufale trapně vypadá. Pak konečně s úlevným zasténáním vydechl. Pokračovala jsem v hlazení. "Čuráš?"
Nepodíval se na mě, ani nepromluvil. Položila jsem ruku ze spodní strany plenky, Bez sebemenší pochybnosti těžkla. Opravdu se počural přímo před námi.
"To je ono miláčku, všechno to pusť. Počurej se." Trvalo to nekonečně dlouho, nakonec mu úplně promočená plenka těžce visela mezi nohama, ale neprotekla ani kapka. Stál tam chudák nešťastně, nevěděl, co má dělat. Odvedly jsme jej zase k pohovce a položily na podložku. Nejspíš čekal, že jej hned přebalíme, ale tak rychle jsme to skončit nechtěly. "To je krásné, počurané miminko. No tak, nevrť se, chvilku to přece vydržíš. Čím bychom Tě uklidnily..... kdyby tak byl nějaký dudlík...." podívala jsem se na Irenu.
Pokrčila rameny a zavrtěla hlavou. "Bohužel". Pak se zarazila. "Vlastně...no... to by vlastně šlo". Sama se zasmála svému nápadu. Zmizela v ložnici a za chvilku se vracela s nějakou plastovou krabičkou. "Dostala jsem to k narozeninám od ženských v práci, takový vtip..." zalovila v obalu a pak vítězoslavně ukázala předmět svému synovi. Byl to dudlík pro dospělé... ale spíš pro ženy. Honza zalapal po dechu. "To je....vždyť je to....to vypadá jako..."
"No ano", přisvědčila Irena. "Je to jako mužský úd, že? To je přece dudlík pro velká miminka, jako jsi ty." Přistrčila šidítko ve tvaru penisu synovi k ústům. Vypadal velmi realisticky, s vystouplou žílou, staženou předkožkou a dokonce uzdičkou pod žaludem. Na délku musel mít aspoň šest centimetrů. Byl prostě úžasný. Několikrát s ním přejela Honzovi po puse.
"Ták, dej mu pusinku"
"mhm" Honza, uhýbal, očividně nechtěl cucat žádný penis. Ani umělý. Ale bude muset.
Natáhla jsem ruku do jeho rozkroku, i přes plenku jsem pořádně zmáčkla.
"Aaaaau..hmmm", vykřikl nečekanou bolestí. Jakmile přitom otevřel pusu, dudlík mu do něj zajel až po konec. Málem se zakuckal. Irena mu přidržovala šidítko v ústech a polohlasem povzbuzovala. "No vidíš, už je tam. Snad bys nezlobil, jsi přece maminčin hodný chlapeček. Copak...neopovažuj se jej vyplivnout, chceš, abych Ti taky pořádně zmáčkla toho tvého nezbedníčka?" vzpomněla si na výraz, kterým označovala jeho penis, když byl malý. Zavrtěl hlavou a raději se podvolil.
"No vidíš, že umíš být hodný kluk. Tak, hezky cucej". Povytáhla jej ven a zase pomalu zasunula. Fascinovaně jsem pozorovala, jak můj muž napodobuje kouření penisu. Irena mu dávala školení. "Nejdřív mu jazykem přejížděj po uzdičce....tak...a teď udělej jazykem žlábek a po něm si pomalu pusť dovnitř celý žalud....šikulka. Objížděj jej kolem dokola a cucej. No teda, tolik Ti to sluší, s čuráčkem v puse. Takový velký kluk. Jenom si představ, že je to opravdový penis...."
To snad není možné, pomyslela jsem si, on ho skutečně cucá. O tom, že by se můj manžel mohl chovat jako bisexuál, jsem vůbec nepřemýšlela. Bylo to tak perverzní, ale dnes mě to vzrušovalo k zbláznění. Potřebovala jsem sex. Irena mně snad četla myšlenky.
"Osedlej ho", vyzvala mě chraplavým hlasem, zatímco svému synovi projížděla umělým penisem pusu. "Chci se dívat, jak si to přede mnou rozdáváte".
Bleskurychle jsem rozepnula plenku, sundala si kalhoty i s kalhotkami a klekla si na pohovku nad vztyčený penis svého muže, Voněl močí, ale to mě spíš vzrušovalo ještě víc. Vzala jsem jej do ruky a přiložila na vchod své kundičky. Podívala, jsem se před sebe. Irena hleděla přímo mezi moje stehna, očima tlačila Honzova ptáka dovnitř. Povzbudila mě pohledem a já se na něj konečně nabodla. Honza zasténal a přirazil. Snažil se šukat co nejrychleji, ale nedostávalo se mu dechu, dudlík mu nedovolil se pořádně nadechnout. Irena se nad ním nakonec slitovala a vytáhla ho ven. Vzápětí si sedla k synovi a položila si jeho hlavu do klína, aby mohl vidět, jak vyvádím na jeho ocasu. Najednou vrhl nevěřícný pohled na matku, která si začala přetahovat halenku přes hlavu. Její prsa doslova přetékala z podprsenky ven.
To neudělá, pomyslela jsem si a ona si vzápětí sáhla rukama za záda a podprsenka spadla dolů. Irenina ňadra se zhoupla těsně nad Honzovým obličejem a on na ně toužebně hleděl.
"Chceš opravdu cucat maminčiny bradavky?", zeptala se pro jistotu. Ale nemusela se ani ptát. Odpověď měl napsanou v očích. Něžně mu přidržela hlavu a nabídla lákavý hrot svého ňadra.
"Nestyď se a saj, jako malý chlapeček, taky to hrozně chci"
To už na mě bylo moc. Kundička se mi sevřela v křeči a já vykřikla. Deset sekund nato i Honza podnikl poslední výpad a vzápětí se do mě udělal. S výkřikem pustil mateřský prs, jen sténal a snažil se popadnout dech. Trvalo to snad pět minut, než jsme vstali a vyčerpaní prožitým vzrušením se všichni tři vydali do koupelny.
Když jsme se druhý den loučili a Irena nás naposled objala, oba najednou ve stejný okamžik jsme řekli: "Díky, mami".
