Ahoj všichni,
poslední dobou mám docela deprese, co souvisí s mým vnitřním AB já. Rád bych se obrátil na psychologa, ale to je kámen úrazu. Kde najít nějakého s otevřenou myslí? Zkoušel jste to už někdy někdo? Jak jste dopadli/nedopadli?
Díky
Ahoj Anonyme. Tak já ti odpovím mou zkušenost také anonymě. Jsem tu sice zaregistrovaný roky.
Setkal jsem se s tím u lidí kolem osmnácti. Jde vůbec o zjištění svých skutečných sexuálních pudů jaké můžeš pozorovat sám na sobě - to je jedna věc, a nebo stejně jako já můžeš žít do poměrně vysokého věku jako já v domněnce, že by jsi měl mít zcela "normální" sexuální touhy tak jak tě na to připravují/vychovávají od dětství.
Já jsem AB i gay. Ale že jsem na kluky jsem si poprvé připustil teprve až v 25ti. Do té doby jsem tohle odmítal. Ale bylo to ve vnitřím rozporu. Dlouho jsem se trápil. Protože ikdyž jsem mockrát randil s holkama. Nepřitahovaly mne. Spíše jsem s nimi byl dobrý kamarád.
Test, který jsem se kdesi dočetl - kterým jsem objevil že jsem gay, bylo že jsem si zpětně vzpoměl na jeden z prvních erotických snů vůbec co jsem měl v pubertě. Tehdá se mi zdálo o sexuálníh hrátkách s bratránkem se, kterým jsem byl v té době dobrý kamarád.
Pokud ale v tomhle nebude zakopaný pes a jde spíše jen problém s tím že jsi AB.
Jsi AB. To již nezměníš. Stejně jako kočka je kočka, ježek je ježek, když z linky Volkswagenu vyjede auto, tak to Fiat Panda nebude.
Kočka je perfektní stvoření a má na světě své místo. Stejně jako ježek. A nebo i jakékoliv auto.
Všichni jsme různí.
Snažit se udělat ze sebe něco jiného ti přivodí jenom trápení, stejně jako když třeba rodiče očekávají od svého dítěte ve škole dobré známky, aby se dostalo na dobrou školu a tak, ale to dítě na to prostě nemá. Jiný příklad je že bys chtěl aby dopravní letadlo letělo až do kosmu.
Dokud se nepřijmeš bude přetrvávat
rozpor v tom co na sobě
odmítáš, nebo si přeješ být (ale
nejsi). Ale jednou až dospěješ k tomu se přijmout uleví se ti a konečně si dovolíš užívat darů co jsi ve výbavě dostal.
Ty jsi AB již z výroby.
A já z vlastní zkušenosti vím, že ti nezbyde nic jiného než to přijmout. A proč by také ne?
Kočka je kočka a je to bezvadné supr zvíře.
Být AB je také supr. Je to zábava.
Já vím, je to divné, aby dospělý měl tyhle odlišnosti. Ale ono snad každý člověk má nějaké své vlastní neobyčejné sexuální touhy, které ho vzrušují (třeba fetishe - to je neběžnější)
Mě se třeba na tom že jsem AB líbí, že mám takovou děstkou, rodinnou, šťastnou přirozenost. Spávám každý den s pyšákem, kterého mám rád. Sbírám i kreslím obrázky, které jsou takové dětské, veselé. Baví mě to moc.
Já jsem dospělý, ale malý kluk v uvnitř. Mazlík co má rád pohodu, klid, láskyplnost. : )))
Milý Anonyme, kdy jsi se naposledy pochválil, udělal pro sebe něco hezkého, dobrého, pozitivního?
Buď na své vnitřní dítě být nadále tvrdý, odmítavý, ne-dobrý... tím budeš jen dál v sobě hromadit strach, trápení, smutek... tvému dítěti v sobě tím jen ubližuješ.
A nebo teď můžeš otevřít oči. A začít jednat správně.
Doporučuji ti shlédnout dokument
NEVÍTANÍ (2009).
Třeba se v tobě hned sepne něco, a omluvíš se sám sobě, svému vnitřnímu dítěti, budeš žádat o jeho odpuštění a hlavně budeš chtít být jeho kamarád. Poznat ho, hrát si s ním, ono ti samo ukáže jak je báječné. Ale k tomu dojde až po nějakém čase. Až se ty i ono přestanete bát, mít strach.
A pokud budeš hledat něco na to, tak zajdi do lékárny ať ti dají lásku, trpvělivost, obejmutí, mazlení, respektování,... mám vyzkoušeno, že nejsilnější ta láska. Ale sám budeš cítit co by jsi zrovna potřeboval. Výhoda je, že na tyhle léky nic nestojí.
