Vzbudil mě až Jára, venku už byla tma. "Nikol, vstávej. Našel jsem na internetu tvýho tátu", vychrlil ze sebe nadšeně.
Odhodila jsem ze sebe peřinu. Ucítila jsem pod sebou děsné mokro. Podívala jsem se. Flek byl mnohem větší. Moje plína byla dost nacucaná. Ani Jarda to nemohl přehlídnout.
"Koukám, že tě tyhle plíny nestačí.", usmál se, "to je teď jedno, pojď se podívat", vytáhl mě do kuchyně.
Na monitoru byl otevřený facebook s jeho profilem. "Zůstala jsi na tvém účtu přihlášená, tak nebylo těžké najít jeho profil. Zrovna včera přidal nějaké fotky, asi z jeho bytu, a je tam a místo, kde by to mělo být. Jestli tam opravdu bydlí, je ve vedlejším městě", neopadalo z něj nadšení.
Posadila jsem se k počítači a prohlídla fotky. Asi má pravdu. A navíc je teď online. Mám mu napsat? Otevřela jsem okýnko chatu. Nemusela jsem dlouho přemýšlet.
"Ahoj tati", zněla krátká a jednoduchá zpráva.
Chvíli se nic nedělo. Pak se v chatu objevili tři tečky na znamení, že odepisuje. Super!
"Ahoj Nikčo, jak je?", napsal, jakoby nic. Tak nezúčastněně. Záleží mu vůbec na mě?
"Tati, mám problém s mámou.", odpověděla jsem stručně.
Neodpovídal, tak jsem pokračovala. "Utekla jsem od ní. Dělala mi hrozné věci, nedalo se to už snést. Mohla bych k tobě přijet?". Začalo mi bušit srdce. Co mi teď odpoví?
"Tys utekla? A kdy? A ví máma, kde jsi? Co se stalo?", přišla za chvilku odpověď.
"To tě vysvětlím pak, ale prosím, potřebuji s tebou mluvit.", napsala jsem mu a doufala, že mě pochopí.
"Já jsem teď na služební cestě, vrátím se zítra. Tak tě vyzvednu a promluvíme si. Budu se snažit přijet co nejdříve. Napiš mi adresu", odepsal. Začla jsem tu adresu vypisovat, ale vzápětí byl offline. Přesto jsem zprávu odeslala.
Otočila jsem se na Járu. Seděl u stolu. "Přijede pro mě zítra", nejistě jsem mu sdělila. Sama jsem nevěděla, jestli mám tátovi věřit. Co když kontaktuje mámu a všechno jí řekne? Neměla jsem tu adresu posílat a měli jsme se domluvit, že se někde sejdeme.
"A vzal to v pohodě?", zeptal se Jára. Pokrčila jsem rameny. Vstala jsem od počítače a sedla si mu na klín. Objala jsem ho. Podívala jsem se mu do očí. Muselo se mu v hlavě honit hodně myšlenek, ale jedno jsem poznala jistě. Opravdu mě má rád.
