Celý den nejsem schopna se na nic soustředit.Ostatně, je to tak vždycky, když vím, že přijede Pán. Pokaždé se moc těším až zase ucítím jeho ruce na krku, jak mi zapínají obojek - ten, který patří pouze mně. Celá se chvěju jen při představě, že za pár hodin budu zase jeho otrokyňkou. Ale nesmím se úplně poddat fantaziím, čeká mě ještě nějaká práce. Musím pro svého Pána jít nakoupit, uklidit byt, vykoupat se, oholit, navonět, učesat - zkrátka udělat vše pro to, aby se v mé blízkosti cítil spokojený a co nejvíce mu můj výcvik zpříjemnit. Když je vše hotovo, zbývá mi ještě hodina času. Co s ní? Vše je hotovo a já už hořím touhou a nedočkavostí!
Nedá se nic dělat,musím se nějak zabavit. Zapínám televizi, ale myšlenkami jsem úplně jinde. Vypínám televizi a pokouším se tedy něco si přečíst. Tohle taky nepůjde, čtu několikrát větu dokola, protože mi vůbec nedává smysl. Chodím po pokoji sem a tam a dolaďuji poslední chyby. Najednou uslyším mobil, vibrující mi v kapse. "Jejda, je tady!" pomyslím si. Sbíhám schody a cítím přitom s každým dalším krokem vzrušení, rozlévající se mi po těle. Ano, za chvilku zase budu moct být oddaným zvířátkem svého Pána. Vždycky, než Pán přijede, si dám předsevzetí, že splním cokoli, co mi Pán poručí, bez komentářů. Ale vždycky to během hodiny poruším. No co, snaha je.
Pomalu otvírám dveře, chvěje se mi ruka očekáváním a vzrušením. Možná i trošku strachem z toho, co si na mě Pán vymyslel zákeřného tentokrát. Pociťuji chlad, okamžitě mi naskakuje husí kůže. Vítám se s Pánem, bere mě do náručí a hladí. Potom jdeme dovnitř, pomáhám mu zout se a beru kufřík s hračkama. Když dorazíme do mého pokoje, zmocňuje se mě onen starý známý pocit nejistoty a strachu. Bude se mnou spokojený? Neudělám něco špatně? Ignoruji svoje negativní myšlenky a jdu se vkleče přitulit k Pánovi...
Po zodpovězení základních otázek, jako například jak jsem se měla, co jsem celý týden dělala a co nového jsem na sebe vymyslela, si jdu pro obojek. Už se na něj moc těším. Miluji ho skoro stejně jako svého Pána. Ikdyž Pána miluji samozřejmě daleko víc. Po nasazení obojku nevnímám nic jiného než slastné pocity z dotyků Pána, své oddanosti a kůže těsně objímající můj krk. Cítím i chlad z kovových cvočků po jeho obvodu, které se ještě nestačily zahřát na teplotu mého těla. Když si vychutnám tyhle pocit, Pán mi přikáže, ať mu donesu něco k jídlu a colu. Jakmile Pán dojí a dopije následuje příkaz, ať ze sebe sundám oblečení a jdu si za ním lehnout do postýlky. Tento rozkaz samozřejmě ihned plním.
Chvíli si jen tak vychutnáváme blízkost toho druhého. Poté je čas na hraní. Pán bere do ruky pouta a rozporku. Jen, co mi nasadí pouta na tlapky, je na řadě rozporka, která putuje mezi zadní tlapky. Přední tlapky Pán přiváže k obojku. A teď už má subinku volně k dispozici. Napřed mě řádně vzruší prstem na poštěváčku a potom se zaměří na bradavky. Jakmile ho to omrzí, obrací mě a bere do ruky důtky. Rány dopadají střídavě na zadek a záda. Mezi jednotlivými ranami přemýšlím, jakou stopu asi po sobě kožené řemínky na kůži nechávají. Pán ale přitvrzuje. Ze štípavých ran se staly rány bolestivé. Nevydržím to, musím se zakousnout do deky. Cítím, jak mi slzí oči a jsem čím dál vzrušenější. To Pán moc dobře ví, ale stejně lehkým dotykem kontroluje, jestli je hrátka účinná. Jako vždy je hrátka účinná na nejvyšší možnou míru.
Bití ustalo. Pán mě zlehka hladí po rozpálené kůži a kontroluje rozsah poškození. Znovu si vychutnávám, jak mě pálí zadek a záda. Teču čím dál víc. Prosím Pána, aby mi dopřál orgasmus. Pán ale nechce. Výprask a uvázání mě uvedlo do stavu, kdy bych pro orgasmus udělala všechno na světe. Přední tlapky už pořádně bolí. Znovu prosím Pána, aby ulevil své nadržené otrokyňce. Odpovědí mi je nasazení roubíku. Jen bezmocně zakňučím. Pán se ještě chvilku kochá mým ponížením a bezmocí. Potom se slituje... Ten den usínám svázaná vedle svého Pána s novým vzrušujícím zážitkem, pálícím zadečkem a bílou kundičkou...