Paní Janečková se rozhlížela po pokoji, který jsme s Klárkou obývali, a moc se jí líbilo jeho vybavení.
"Opravdu, mají to tady moc hezké, skutečný ráj pro dvě velká miminka," řekla paní Janečková nadšeně.
Ostatní lidé z agentury, která mně i Klárku natáčela v krátkých filmech, již odjeli, avšak paní Janečková zde zatím zůstala.
Mezitím jsem přišel v doprovodu Jany, aby mně přebalila a převlékla do mého běžného oblečení, a Jana si ji všimla.
"Pokud chcete, paní Janečková, můžete Fanouška přebalit a převléknout," oslovila ji Jana.
"Prosím Vás, paní Janečková... Klidně mi říkejte Marto, a víte co, Jano, klidně mi tykejte," zareagovala paní Janečková.
"Dobře, Marto, pak si klidně na to tykání můžeme připít. Chceš Fanouška přebalit?" řekla Jana.
Vzal jsem z otevřeného balíku plenku, a šel s ní přímo k Martě. Obě ženy se zasmály, a Marta řekla:
"Tak si myslím, že se Fanoušek rozhodl, a bude chtít být přebalen ode mne. Tak pojď, Fanoušku, dáme čisté plínky" a při těchto slovech mne pomohla vylézt na přebalovací pult, kde mne začala přebalovat.
"Marto, tady jsou ještě pro Fanouška připravené látkové plínky a kalhotky na plínky. Dál mu oblékám body, a v některých dnech i dupačky a tuto košili, ale dneska bude body stačit, je celkem dost velké teplo," řekla Jana, a dodala: "Hlavně tady Martu nezlob, Fanoušku."
"Neboj se, Jano, my to tady s Fanouškem zvládneme," odpověděla Marta, rozlepila moji již hodně těžkou plínku, a chystala se očistit můj rozkrok. V ten okamžik jsem začal čůrat, jak to chlapečkové mívají po rozbalení ve zvyku. Marta správně zareagovala, vzala z hraničky plen čistou plínku, kterou mi přidržela na penisu, a já se do ní počůral.
"Čůráš do plínečky, Fanoušku? No neboj se, za chviličku už dáme nové plínečky, aby jsi byl zase čistý chlapeček," řekla Marta, a všimla si, že mi z pusy vypadl dudlík, který mi zpět vrátila.
Byl jsem trochu zaskočený tím, že mne přebaluje Marta, a není u toho filmová kamera a lidé ze štábu. Ležel jsem tedy klidně na přebalovací podložce, Marta mne zatím otřela a namazala v rozkroku krémem proti opruzeninám, a vložila mi pod zadek čisté plínky, které protáhla mezi nohama a zalepila pásky na břiše. Ještě mi ve finále oblékla kalhotky na pleny a zapnula body v rozkroku. Sáhl jsem si na ten balík plínek mezi nohama, a Marta mi řekla: "Tak Fanoušku, už je to hotové. Ještě se počůráváš, tak musíš nosit plínečky, víš?"
S její pomocí jsem se posadil a slezl z přebalovacího pultu. Marta mi ještě připevnila řetízek od dudlíku na body a oba jsme odešli ven na zahradu, kde nás v altánku čekalo malé pohoštění a Jana s Petrou a Klárkou.
"Prosím Tě Jano, a proč má vlastně Fanoušek tak silné plínky?" zeptala se Jany, když jsme se posadili, a Petra nám nalila do šálků kávu.
"Víš, Marto, Fanoušek má po těžkém úrazu inkontinenci moči a stolice, tak abych ho nemusela až tak často přebalovat, tak dostává větší balík plínek. A sám chtěl žít jako miminko, když už se plínky staly součástí jeho šatníku," odpověděla Jana.
"Aha, tak už tomu rozumím, proto má vyholený i rozkrok, asi kvůli lepší hygieně, viď?. No při natáčení se choval opravdu skvěle, jako miminko, a ostatně Klárka také. Ta musí taky nosit plínky?"
"Loni o velikonocích jsem pozvala Klárku a Fanouška ke mně na chalupu, a Klárka měla po cestě nehodu," vložila se do rozhovoru Petra, která zatím přinesla pro mně a Klárku láhve s džusem, "tenkrát jsme se domluvily, že bude lepší, když bude mít plínky. No, a pak ji doktoři zjistili těžkou močovou a fekální inkontinenci, a Klárka se rozhodla, že chce žít stejně jako Fanoušek."
"Tak to jsou zajímavé osudy, to jsem vůbec netušila," řekla Marta, napila se kávy a vzala si na talířek kousek bábovky.
"Když se Fanoušek stal inkontinentním a vrátil se zpátky z nemocnice, nechala jsem na jeho přání předělat pokoj v naší vile. A když jsme byli spolu na procházce venku, všimli jsme si, že existuje ABDL školka, kde jsme se seznámili s Petrou," řekla Klárka.
"Můj první dojem z Petry byl úžasný, když jsem se zaregistroval do školky, tak ještě ten den mně Petra přebalila do čistých plínek, a bylo to fakticky moc příjemné. No, a pak se o mně Petra ve školce starala a stali jsme se dobrými přáteli," řekl jsem k Martě.
Do altánku přišla i Maruška, aby s námi na chvíli poseděla, a hlavně aby Petře připomněla, že za chvilku bude čas nás nakojit.
"Tak to je,Marto, Maruška, naše přítelkyně, která se o Klárku a Fanouška stará nejen ve školce," představila ji Petra Martě, a obě ženy si navzájem potřásly rukama.
"Velice mně těší, že Vás poznávám. Vy se o Fanouška a Klárku staráte ve školce?" zeptala se Marta.
"Ano, máte pravdu, Marto. A to nejen ve školce, zároveň také Fanouška a Klárku kojím," odpověděla Maruška.
"Kojíte Fanouška a Klárku? To je zajímavé, to jsem ani netušila," zareagovala Marta překvapeně.
"No jo, už je to tak, Marto. V naší školce tuto službu nabízíme za příplatek našim klientům, a Fanoušek i Klárka si ji vybrali," řekla Petra.
Maruška se podívala na hodinky, vzala Klárku za ruku, a řekla: "Pojď Klárko, dostaneš nabumbat," a k Martě řekla, "už je jejich čas, aby byli oba nakojeni, tak se nezlobte."
"Ale to je v pořádku, Maruško, a víte co? Navrhuji Vám tykání, souhlasíte?" podala ji Marta ruku, a obě si potřásly.
"Tak dobře, Marto. Víš, nyní musím nakojit obě naše miminka, a pak ještě můžeme společně posedět, jestli teda nespěcháš," odpověděla Maruška, a odešla s Klárkou do chalupy.
"Kam bych měla spěchat? S manželem jsem se před lety rozešla, a doma mně nic nedrží," řekla Marta.
"Tak to máme asi podobný osud, Marto. Taky jsem se před lety rozvedla," řekla Jana.
"Pokud budeš chtít, Marto, klidně tady s námi můžeš několik dnů pobýt, Fanoušek i Klárka si Tě oblíbili," řekla Petra.
"Když Ti to nebude vadit, Petro, tak ráda zůstanu. Je tady fakt krásně," řekla Marta.
Maruška Klárku i mně postupně nakojila, a ještě jsme nějakou dobu poseděli. Dokonce nás Marta vzala na procházku v našem kočárku, který se ji moc líbil, a zároveň se o nás starala jako o dvě miminka.
Přišel čas na spaní, Marta s Janou nás vykoupaly a převlékly do plínek a oblečení na noc. Když mně ještě Jana balila do zavinovačky a četla pohádku na dobrou noc, už jsem pomalu usínal, unaven dojmy z tohoto dne.
Vždyť jsem zkusil být velký kluk, který už nenosí plínky, a přece se počůral, zkusil jsem i spát bez plínky, ale všechno bylo marné. Nakonec mi Marta dala plínku, která zabránila dalším nehodám, a já si uvědomil, že když se ještě počůrávám, tak musím nosit plínky.
