„V noci jsi měl zlé sny, řekneš mi, co se ti zdálo?“ Zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou, bylo mu do pláče
ale přemáhal se, aby neplakal. „ Ale no tak Míšo, co pak se děje?“ Pohladila jsem ho a dala mu pusu na tvář. „Bolí mě noha“ řekl mi sáhla jsem po tabletce a dala mu ji do pusy. Dala jsem mu napít čaje „ Co kdybych ti přečetla pohádku“ zavrtěl hlavou „ zazpíváš mi tu písničku?“ Usmála jsem se, bylo až s podivem jak si tu starou indiánskou ukolébavku oblíbil. Začala jsem mu ji zpívat, zavřel oči a měl zvláštní výraz v obličeji, jako by se nechal unášet každým zpívaným slovem do jiného světa. Usnul, ještě než jsem dozpívala, byl unavený, protože měl špatnou noc. Přemýšlela jsem jak ho těch zlých snů zbavit. Vzala jsem telefon a začala hledat pomoc na internetu v článcích o děsivých snech. Bylo tam spousta rad od medikamentů, po vonné oleje a babské rady. Psali, že pomáhá teplá koupel, mléko s medem a jiné návody. Bohužel jsem nemohla ani jednu věc realizovat. Potom samozřejmě přivést dítě před spánkem na jiné myšlenky. Dnes bude pohádka, pomyslela jsem si pro sebe. Třeba to zabere a konečně se vyspí trochu v klidu. Vzhledem k jeho prožitkům, které ho sužovali, bylo mé přání spíše nereálné.
Položila jsem telefon a chvilku se natáhla. Zavřela jsem oči a během chvilky jsem usnula. Byla jsem po té noci také unavená, ale stejně jsem byla ve střehu a když se Míša zavrtěl, už jsem byla vzhůru. Spala jsem 2 hodiny s přestávkami , podepřela jsem si hlavu a pozorovala ho,jak spinká. Byl kouzelný když spal v klidu, jako by jeho trápení najednou zmizelo a já měla před sebou zdravého osmiletého kluka. Zavrtěl se a otevřel oči „proč na mě tak koukáš“ řekl mi a oči se mu zalily slzami. „Ty srdíčko moje, koukám jak krásně a spokojeně spinkáš.“ Otřela jsem mu kukadla a usmála se na něj. Na dveře od pokoje někdo zaklepal. Pomalu se otevřeli a ve dveřích stála matka. Míša, když ji viděl začal plakat. Opět měl strach a celý se třásl „to nic zlatíčko moje, neboj, jsem u tebe.“ Hladila jsem ho a konejšila „ ahoj“ řekla, já však z její návštěvy nebyla tak odvázaná jak by mohla čekat. „ Ahoj co se děje?“ Zeptala jsem se, byla jsem její přítomností nemile překvapená. „ Chtěla bych s tebou mluvit. Měla jsem čas přemýšlet o tom, co jsi mi posledně řekla….“ Nenechala jsem ji domluvit „ to jsi přišla jen kvůli tomu?“ Povzdechla si v její tváři bylo vidět, že je zklamaná z mého tónu. Chápala jsem ji na jednu stranu. Asi bych také nebyla šťastná, aby se mnou mluvilo mé dítě tímhle tónem, ale mohla si za to sama. „Ne byla jsem u lékaře na psychiatrii.“ Překvapila mě, čekala bych všechno, ale aby zrovna ona šla k psychiatrovi, bylo spíš k neuvěření, než aby to byla pravda. „ Mluvila jsem o všem s doktorem a popravdě jít sem, byl jeho nápad ne můj. Terezko, já nechci přijít o rodinu.“ Řekla mi Terezko, to jsem od ní neslyšela v posledních letech ani jednou. „ Mami a co po mě chceš?“ Přišla k posteli, stála u Míši, který z její přítomnosti nebyl vůbec šťastný. Zvedla pravou ruku a volně ji položila na Míšovo hlavu. Míša zavřel křečovitě oči, očekával facku a nebylo se čemu divit. „Byli jsme nerozlučné sestry, kam šla jedna, šla i druhá. Když jedna něco provedla, druhá ji podržela.“ Začala s vyprávěním. Líbilo se mi, že před Míšou mluvila tak, aby nepochopil o kom je řeč. „ Když jsme však stárli, tak každá začínala mít jiné zájmy, ať to byli kluci, nebo koníčky. Byla chytřejší a vždy mi pomáhala s úkoly, ale když opustila školu a šla studovat neměla na mě čas. Rodiče na ní byli nesmírně pyšní a neustále mi ji předhazovaly, že ona je ta, která nebude dělat ostudu rodině. Hlavně babička, tedy moje matka. Byla na ní velice hrdá a na mě pohlížela jako kdybych byla ostuda v rodině. Bylo to stejný jako u nás. Táta byl k oběma spravedlivý a nedělal rozdíly. Svou matku jsem nenáviděla a nejhorší bylo, že jsem začala nenávidět svou sestru. Když se vdala do Prahy, vzala si muže, který měl bohaté kořeny, tak že byla jak princezna. Byla jsem ji na svatbě, ale pouze ze slušnosti jinak mi byla ukradená. Jednoho dne přijela i s manželem a vzala mě i tátu, že nám musí něco ukázat. Koupila mi barák, abych nemusela bydlet v té bytovce, kde jsme bydleli, když jsi byla malá. Možná si to už nepamatuješ. Byla jsem ji strašně vděčná, ani nevíš jak a ten den jsem měla pocit, že se mi vrátila sestra. Nemáš trochu vody?“ Zeptala se a já ji podala hrnek s čajem, velice mě to zajímalo co vyprávěla. Držela stále položenou ruku na Míšovo hlavě. Míša nehnutě ležel, jako by ho paralyzovala. Napila se a pokračovala „začali jsme se navštěvovat a neustále k nám jezdili. Její manžel si velmi rozuměl s tátou. Jednoho dne, ale pohádka skončila a to když byla těhotná. Já jsem ji z jedné strany chápala, tak jsme si alespoň telefonovaly. Já s tátou jsem začala dávat ten barák do kupy, ale neměli jsme takové příjmy, abychom to zvládly a tak jsme si vzali úvěr, protože byla potřeba udělat střecha a kanalizace. To si určitě pamatuješ, bylo ti 8 let. Jenže táta přišel o práci a neměli jsme z čeho splácet. Tak že jsme začali mít problémy finanční. Vzala jsem telefon a zavolala ségře, jestli by mi nepomohla, že máme tyto problémy a že ji to všechno splatím. Chtěla jsem po ní padesát tisíc korun. Řekla mi, že už mi toho dala dost a že má svou rodinu, na kterou musí myslet a že matka měla pravdu, když říkala, že jsem k ničemu a ničeho jsem nedosáhla. Z jedné strany měla pravdu, nedosáhla, ale z té druhé jsem věděla, že jsem ztratila sestru navždy. Měla jsem strašný vztek, museli jsme prodat auto a zaplatit část úvěru. Když jsme to vyrovnali, táta už měl práci v JZD. Tátu to sebralo natolik, že začal chodit do hospody a pil. Já jsem udělala největší chybu, když jsme nechodila do práce, ale táta chtěl, abych byla doma, protože on měl vysoký plat ve fabrice. Dělal vedoucího výrobní sekce a měl pod sebou 125 lidí. Jenže já jsem si zvykla na to pohodlí být doma a to byla největší chyba, jakou jsem udělala. Moje nenávist směrem k té rodině byla o tolik větší, když jsem zjistila, že už si nikdy nepromluvíme. Proto, když jsem se dozvěděla kdo k nám přijde, měla jsem mysl zalité vztekem. S Tomikem jsi neměla pravdu, já ho seřezala za pomočování, když jsem zjistila, že mě neposlechl a nešel se před spaním vyčůrat a u postele měl limonádu. Já věděla, že pereš prostěradlo a nebo, že máš doma ukryté plenky pro Tomáše. Nezapomeň, že jsem celé dny byla doma, tak jsem věděla, že mizí prášek nebo převlékáš prostěradlo. Nikdy jsem nic neřekla, ale ty jsi stejně dobrosrdečná a laskavá jako byla ona a mě to strašně rozčilovalo. Jsi totiž anděl a v našem rodě jich bylo velice málo a já jsem na tebe nesmírně hrdá. Nikdy jsem ti to neřekla. Přinesla jsem ti kroniku, co jsme si spolu psali a i s fotkami. Dnes jsem navštívila psychiatra a ten mi řekl, že pokud chci něco pro sestru udělat, tak si mám vážit toho, co ona udělala pro mě. Dnes za mnou přijela z Prahy jedna osoba a přivezla mi závěť a dopis. Ta osoba je za dveřmi a já ji sem pustím. Ten dopis je v té kronice, potom si přečti.“ Bez rozloučení se otočila a odešla ze dveří, s někým tam diskutovala. Do dveří vešla dívka starší než já, měla blond dlouhé vlasy. Míša se díval ke dveřím na tu dívku jako na zjevení „ Lucko!“ Vykřikl a začal plakat, přiskočila k němu a nadzvedla ho. Přitiskla ho k sobě „no ty jsi teda zřízenej“ Byla jsem zahanbená, jako by se to dotklo mě. Míša plakal a kdyby neměl ruce v sádře asi by ji uškrtil. Podívala jsem se na tu dívku, plakala, ale statečně to skrývala. Drželi se takhle snad celou věčnost potom ho položila a podívala se na mě „ ty budeš Terezka já jsem Lucka.“ Podala mi ruku. Matka stála ve dveřích Lucka se na ní otočila „ Že se nestydíte, to vám teda řeknu, tohle vědět, tak jsem bojovala o to, aby ten kluk nikdy k vám nešel!“ Svěsila jsem hlavu, bylo mi líto, že jsme zklamali. „To není na tebe Terezko, mluvila jsem s tvým otcem. Míšu si odvezu do Prahy do nemocnice a pak se o něj postaráme viď?“ Řekla mu a pohladila ho po tváři. Začal znovu plakat „ já chci být s Terezkou“ řekl. Udělalo mi to neuvěřitelnou radost. Zabolelo mě, že bych měla o něj přijít, opět se ve mně stupňoval vztek na matku. „Ty chceš být s Terezkou?Jenom s Terezkou?“ Řekla překvapeně Lucka, „ A s Tomášem a strejdou.“ Pohladila ho a otočila se na mě „ Asi bychom si měli promluvit“ kývla jsem, ale z jejího tónu mi dobře nebylo. „To co se stalo tady, je pro toho kluka utrpení. Nevím, co by s ním bylo, kdyby musel někam do ústavu, nebo do pěstounské rodiny. Budete pod dohledem sociálních pracovníků. Mělo to být dvakrát do roka a teď to bude každé dva měsíce.“ Přerušila jsem ji „ Kdy jste mluvila s mým otcem?“ Byla jsem zvědavá vůbec jsem nechápala, jak je možné, že se s ní spojil. Lucka se usmála „ Míša měl na kufru vizitku s adresou a z druhé strany, bylo číslo na mě. Včera večer mi tvůj táta volal a dnes v sedm hodin ráno, mě vyzvedl v Praze. Teď je v práci.Vysadil mě u tvé matky, abych tam vyřídila vše potřebné. Chtěla jsem původně přijet až ve středu. Nějak jsem si říkala, že bude lepší, když dám čas Míšovi, aby se mohl u vás aklimatizovat. Jenže jsem nevěděla, že jsou tady takové problémy. Tvůj táta mi všechno vylíčil, tak že jsem předělala své plány a jsem tady. Viď drobečku.“ Podívala se na Míšu a usmála se. „ Abych domluvila, budu sem za vámi jezdit a vy můžete klidně s Míšou za mnou.Viď Míšo“ Otočila se na něj „ Kde je maminka s tatínkem?“ zeptal se jí a začal plakat „ Ty drobečku můj, maminka s tatínkem jsou stále s tebou a proto ti tady poslali hodnou Terezku a Strejdu s Tomášem, protože věděli, že se o tebe postarají.“ Položila mu ruku na hrudníček „ maminka s tatínkem, jsou navždy tady. Každé ťuknutí tvého srdíčka maminka i tatínek slyší.“ Bylo neuvěřitelné, jak mu dokázala odpovědět, až jsem se zastyděla, jsem jen o pár let mladší, ale tohle by mě nenapadlo mu říct. Dala mu pusu na čelo „mě se o mamince zdá.“ Řekl jí a ona mu utřela slzy „ pověz mi co se ti zdá“ „Volá mě a potom s tátou utíká a já je nemůžu dohonit.“ Řekl jí a tekly mu slzy po tvářičkách „ Tam kde maminka a tatínek jsou, tam ty ještě nemůžeš. Volají na tebe a utíkají, protože chtějí, abys byl tady. Jenom chtějí, abys věděl, že tě mají pořád rádi. Až se ti o nich bude zdát, tak neutíkej a mávej jim. Oni se zastaví a také ti zamávají. Já vím, že se ti moc stýská.“ Zakýval hlavou „ Míšo, máš tady Terezku, uvidíš, že to společně překonáte.“ Usmála se na něj. Byla velice chytrá a uměla s ním mluvit a vše mu vysvětlit. Na některé věci bych nedokázala odpovědět. „ Ale teď musíš odpočívat a ničím se netrápit, abys nabral co nejvíc síly.“ Byl to zajímavý den, když byl oběd, zeptala se, zda ho může nakrmit. Měla k němu nádherný vztah a on k ní také. „Tak a určitě se nebudeš zlobit, když tě přebalím já viď?“ Řekla mu „ ty víš, že mám plíny?“ zeptal se a zase mu z toho bylo do pláče. Zahrál si tam roli i stud. „ Strejda mi všechno vyprávěl a ty se nemáš za co stydět. Počůral jsi se už tenkrát v Praze pamatuješ?“ Přikývl a Lucka mu šla sundat plenku. Když ho přebalila, tak ho pohladila po hlavě „ Tímhle se vůbec nesmíš drobečku trápit, je to zcela normální. Když máš nějaké trápení a nejde se ho zbavit, tak se stane, že se počůráš.“ Seděla jsem vedle nich a poslouchala Lucku, jak si s ním povídala. Řekla mi, že byl primus třídy a že měl vynikající známky. Ani jsem neměla tušení, že chodí do soukromé školy. „Už přípravku mu počítali jako první třídu v této škole. Teď ale hodně zameškal a bude muset na sobě zapracovat. Ale bude to těžké viď.“ Byla u nás až do večera, v průběhu dne se s námi rozloučila matka a odešla. Lucka byla prima, skamarádila se s Tomášem a smála se jejich dudlíkům. První, co bylo po příchodu Tomáše, bylo kde má Míša dudlík. Tomáš mi ukázal jaký má domácí úkol a že mu absolutně nerozumí. Lucka nahlédla do jeho sešitu a já až s podivem koukala, jak mu onu složitou věc vysvětlovala tak, že si Tomik s úkolem poradil prakticky bez nápovědy. Pak ho chválila za to, že je velmi inteligentní a hodný kluk a na Tomášovi bylo vidět, jak je na sebe právem hrdý. Uměla to a mě v hlavě vyskočila myšlenka, že jestli něco chci, tak být chytrá jako ona. Když jsem ji to řekla,tak se zasmála „ Nechtěj být nikdy chytrá po někom, ale vždy buď taková, jaká jsi byla než-li jsi potkala údajně chytřejšího, protože právě v tom budeš vysoce inteligentní.“
Byla hodná a velmi zvláštní a právě proto jsem k ní měla trochu respekt a vykala jsem ji. Čehož si samozřejmě všimla a podáním ruky a vyslovením svého jména mi nabídla přátelství. Vyměnila jsem si s ní telefonní číslo a hned po té mi řekla, že když bude problém ve dvě v noci, tak mám volat už za 5 minut 2 a ne později, že ráda pomůže. Den utekl jako voda Tomik byl s námi až do večera. Když přijel táta, podávala se v nemocnici večeře, tak že Lucka nakrmila Míšu a potom se s ním rozloučila. Zlíbala mu tváře a řekla, že přijede na konci týdne. Potom odešli, dle jejich rozmluvy jsem pochopila, že ji táta ještě večer s Tomášem vezou do Prahy. Měla jsem z Lucky dobrý pocit a alespoň jsem viděla, že nejsem anděl já, ale Lucka je Anděl, který rozdává naději. Míšovi jsem dala na noc prášek a čajík, vzala jsem knížku a začala číst pohádku. „Terezko“ že by chtěl písničku napadlo mě……
Pokračování příště
