Povídka o sub/dom vztahu, kde se submisivní mladý muž octne pod nadvládou své dominantní přítelkyně trochu víc, než by mu bylo milé. Alespoň zpočátku.
#submisiva/dominance #femdom #plenky #nucená infantilizace #No. 1 i 2 #mužský hlavní hrdina
<<<PŘEDCHOZÍ DÍL>>>Následující ránoRáno. Šustění peřin. Rozespale otevírám oči. V tom mi už Katka vjíždí rukou pod peřinu.
"Vstávej, miláčku.", dostanu pusu na tvář, "...zase jsi durch mokrý, tak až vstaneš, převleč postel. Ještě, že jsem koupila ty podložky..."
Katka zmizela v kuchyni a poskytla mi tak alespoň trochu soukromí pro nedůstojné převlékání mokrého prostěradla.
"Co ti řekla ještě doktorka? To ti nic dalšího nedoporučila?"
"Uhm...ne, jenom, abych nepil na noc."
"Pavle."
"C-co?", ztuhnul jsem, takhle mi říkala jenom, když šlo o něco vážného, nebo měla vztek. Nebo obojí.
"Tys u ní nebyl."
"Já..."
"S pravdou ven. Byl jsi u ní?", nasadila inkvizitorský tón.
"Jo, šel jsem tam..."
"A byl jsi U NÍ? Mluvil jsi s doktorkou?"
Svěsil jsem hlavu. "Ne. V čekárně byli lidi a já...styděl jsem se a nechtěl jsem..."
"Takže jsi mě podvedl a pak jsi ještě lhal.", suše konstatovala a probodla mě pohledem.
Cítil jsem se hrozně. "Promiň."
"Neprominu. Ne, dokud se nenecháš opravdu vyšetřit. Ok, řekl sis o to."
"Co?"
"Nic, dojez snídani a obleč se. Hm. Taky by ses mohl vysprchovat.", nařídila autoritativně, zvedla se od stolu a šla do vedlejší místnosti.
Odešel jsem do sprchy a když jsem se vrátil a začal se oblékat, čekalo mě překvapení.
"Vzala jse si kvůli tobě dovolenou na zbytek týdne. Jak jsem řekla - když tam nepůjdeš sám, tak tě tam dotáhnu."
Hrklo ve mně, sevřelo se mi břicho a styděl jsem se, že bych se do země propadl.
"Pájo...", zalapala Katka po dechu a ukázala mi mezi nohy. Ale to už jsem dávno cítil sám. Ucítil jsm, jak se mi mezi nohama rozlévá teplo. Překvapeně jsem vykřikl, chytil se za rozkrok a vyrazil na záchod. Když jsem se soustředil, podařilo se mi to zastavit, ale stejně jsem si počural trenky.
"Tak je to jasné. K doktorce musíš a basta."
Poté, co jsem se převlékl do čistého prádla jsme vyrazili.
Už po cestě do čekárny se mi třásly nohy a bušilo mi srdce, když mě Katka za ruku vedla po schodech. Hrozně jsem se styděl a hlavně jsem se děsil, že se mi stane nějaká nehoda přímo před lidmi. Čekání se zdálo být nekonečné a do hovoru mi moc nebylo, seděl jsem jako zařezaný.
"No tak, to bude dobrý, hlupáčku.", Katka mě objala a přitáhla si mou hlavu na prsa.
Konečně se otevřely dveře a sestřička zavolala moje jméno. Když jsem se zvedl, Katka vstala také a šla se mnou.
"Jdeme spolu, je to v pořádku.", řekla.
Sestra se jen na mně podívala, pokrčila rameny a zavřela za námi dveře.
"Dobrý den."
"Dobrý den, pane Holý. Tak co vás ke mně přivádí?", usmála se na mně doktorka. Slečna Mrázková byla jen o několik let starší než Katka, vpodstatě vrstevnice. O to bylo těžší se jí svěřit. Sedl jsem si na vyzvání na židli u stolu a Katka si stoupla za mně.
"No...mám takové...hm...poslední dobou...", začal jsem ze sebe páčit slova.
Katka mi stiskla rameno.
"Začal se pomočovat.", řekla klidně, a já začal rudnout jako rak, klopil pohled k zemi.
"Aha...a...kdy a jak to začalo? Předcházelo tomu nějaké onemocnění?"
"Před týdnem a kus, myslím, že se trochu nachladil, když jsme byli na horách.", pokračovala bez váhání Katka, "Vlastně jsme od té doby neměli suchou noc, pokaždé je ráno mokrá postel."
"Hmm...podle záznamů jste měl problémy s nočním pomočováním jako dítě. Je to tak?"
Zakýval jsem hlavou a toužil se propadnout co nejhloub do země.
"To není všechno. Dneska se počural ve dne. A mám dojem, že to nebylo poprvé."
Naštvaně jsem se podíval na Katku. To snad nemyslí vážně...
"Aha. Hmm. Nějaké nepříjemné pocity při močení? Pálení? Měl jste v moči krev?", obrátila se ke mně znovu doktorka a já začal odpovídat na nejrůznější otázky. Potom jsem absolvoval klasické vyšetření. Stetoskop, měření tlaku a tak dále. Nakonec jsem se musel položit a doktorka mi prohmatávala břicho, podbřišek...a taky tam níž. A Katka se celou dobu dívala a usmívala se na mě. Já se na ní mračil a představoval si jak jí zabiju. Ale to nebyl mému ponížení konec, ještě jsem nevěděl, co mě ten den čeká...
Doktorka mě poslala na urologické a neurologické vyšetření do nemocnice a Katka trvala, že tam sjedeme rovnou. V čekárně na urologii bylo narváno k prasknutí a čekali jsme skoro dvě hodiny. Začalo se mi chtít na záchod, ale zrovna bylo obsazeno. A nebyl jsem jediný, kdo potřeboval. Začal jsem se na židli trochu kroutit a snažil se zahnat černé myšlenky. V tom postarší, silnější sestra zavolala mé jméno a já se lekl a trochu si cvrnknul do kalhot. Zrudnul jem jako rak, vstal a šel do ordinace. Katka se opět vetřela se mnou.
Urolog byl plešatějící, obrýlený čtyřicátník a přestože jsem se styděl snad ještě víc, jeho technický a chladně profesionální přístup mě alespoň trochu uklidnil. Bylo to jako nechat se vyšetřovat robotem. Robotem, který vám klade nepříjemné otázky a prohmatává choulostivá místa bez špetky emocí. Musel jsem se úplně svléknout a položit se na lehátko. Sestra pode mě položila podložku. A pak přišly na řadu hadičky, trubičky a připojení na zvláštní přístroj. To bylo HODNĚ nepříjemné, hlavně když mi zavedli trubičku přímo do močové trubice. Musel jsem vypít asi litr vody a potom jsem jen sledoval, jak moč proudí do trubiček a projíždí přístrojem. Fakt divný.
"Pavle, máš mokré spodky..."
"No a co mám jako dělat."
"Pane doktore, co máme dělat teď, aby se Pája nepočural?", obrátila se Katka na doktora. Myslel jsem, že se víc stydět nemůžu, ale mýlil jsem se.
Doktor si jen prohrábl řídnoucí vlasy a pokrčil rameny. "Nejspíš nic. Sestra vám dá nějaké vzorky pomůcek pro inkontinenci. Vyzkoušejte si je a domluvte se s paní Mrázkovou, co vám může předepsat."
Zatímco jsem se usilovně mračil na svou přítelkyni (která se na mě bezelstně usmívala), sestra přinesla několik záhadných balíčků a malou taštičku. Odkašlala si.
"Ehrm. Tohle jsou Molicare, plenkové kalhotky, dělají se v konfekčních velikostech. Na vás je Mko akorát. Tyhle jsou s lepítky, nasazují se jako dětské plenky. Z těchle vzorků mají nejvyšší savost. Tyhle jsou pull-up, natahovací kalhotky, nasadíte si je asi nejsnáz. A tady jsou vložky. Jedna velká a jedna menší. Sami uvidíte, co vám bude nejlépe vyhovovat."
Chtělo se mi křičet. Vám? Snad MNĚ.
Katka vzala do ruky největší překládaný balíček a začala ho roztahovat.
"Wow. Jak se to nasazuje?"
"To je snadné.", sestra se mně na nic neptala, otočila se ke mně a jasně mi naznačila abych si lehl na záda. Udělala to natolik přesvědčivě, že jsem si lehnul a až potom si vzpomněl, že jsem mohl protestovat.
"Tak. Tohle je předek, tohle zadní část, ta s těmi lepítky. Teď tady mladý muž laskavě buď nadzvihne zadek, nebo ho takhle vezmete za nohy...", bez vyptávání mě sestra chytilla pod koleny a nadzvihla mi zadek - a hned pod něj vsunula plenu.
"Můžu?", zeptala se Katka a ani nečekala na odpověď a začala mi plenku upravovat.
"A takhle to zalepím?"
"Ano. Jenom ta horní lepítka trochu níž. Je lepší je upravit, až si sedne nebo stoupne. Tak, aby kalhotky nepadaly."
"No, tak sedni si, Pájo, ať ti to můžu upravit."
Beze slov jsem se posadil. Připadal jsem si jako ve snu. Dvě ženské se tu o mně bavily, jako kdybych byl dítěl. A já seděl na lehátku, zabalený v obří pampersce. Byl to zvláštní pocit. Hrozně jsem se styděl, ale ten tlak a pocit obepínání byl vcelku příjemný.
"Pro větší diskrétnost se přes to samozřejmě dá nosit běžné spodní prádlo, nebo speciální svrchní kalhotky z nepromokavého materiálu."
"A to se dá sehnat kde?"
"Některé zdravotnické potřeby, nebo internet."
"Aha, aha..."
"Ehm, Káťo...prosímtě...už mi to můžeš sundat."
"Můžu? No já ti nevím. Myslím, že by sis je měl zatím nechat, ještě musíme na neurologii a potom, co jsem dneska viděla..."
"Nepůjdu přece mezi lidi takhle!"
"Ježiš, jasně, že ne, normálně se přes to obleč, nikdo nic nepozná, uvidíš. Chceš se snad počurat do kalhot? Toho by si už všiml každý, zlato."
"Ale...", odmlčel jsem se. Měla asi pravdu. Rezignovaně jsem si natáhl boxerky, které mi plenu trochu přimáčkly k tělu. Natáhnout rifle bylo trochu obtížnější, ale Katka mi pomohla.
"No vidíš. Nikdo nic nepozná.", usmála se a poplácala mně po zadku.
Tiše jsem zuřil a trochu nejistě a neohrabaně jsem si šel k doktorovi pro papíry.
"Je hezké vidět, jak se staráte a zajímáte.", usmála se sestra na Katku, "Určitě si pořiďte nějaký krém proti opruzeninám, nebo i obyčejný dětský pudr. Při delším nošení může dojtí k podráždění pokožky a vyrážkám."
"Jé, děkuju, to mě vůbec nenapadlo. Už jsem koupila i podložky na matraci, ale tohle mě nenapadlo."
"Budete potřebovat i podložky na přebalování. A hodí se samozřejmě vlhčené ubrousky.."
Dál už jsem to poslouchat nechtěl a jakmile mi urolog předal veškeré papíry, vyrazil jsem spěšně z ordinace. Stáhl jsem si mikinu co nejníž to šlo a stejně jsem měl pocit, že musí být pleny pod kalhotami hrozně nápadné a každý můj pohyb musí provázet šustění.
<<<DALŠÍ DÍL>>>
