================================
--- Kapitola desátá: spřádání plánů ---
================================
Samozřejmě jsem nemohla jíst sama, takže mě matka krmila. Když jsem dojedla, podala mi do ruky dětskou flašku z čajem, na které byla, narozdíl od minule, tentokrát savička. Sevřela jsem jí mezi dlaně, ohnout ruce jsem v těch silných rukavičkách ani nemohla, natož jí držet jednou rukou.
Vložila jsem si savičku do pusy a poslušně pila. Máma se posadila na postel vedle mě a čekala, až to dovysaju do poslední kapky. Chtěl jsem to mít už za sebou, tak jsem lemtala bez přestání. Ale tou úzkou dirkou to šlo těžko.
Když jsem dopíjela, cítila jsem, že se mi začíná chtít čůrat. To byl ale ten nejmenší problém, protože jsem se už dvakrát dneska pokadilo a tohle mě už nemohlo vyvést z míry. Dopila jsem, máma si vzala flašku a se slovy "Pěkně se prospinkej, beruško", odešla a zavřela za sebou dveře. Bočnici od postele nechala otevřenou. Tomu jsem se musela pousmát. Jak to má promyšlené! Stejně se nemůžu pomalu ani hnout ... Vypadám fakt jak nefalšovaný batole. Nohy mám roztažený zrovna tak.
Ale konečně mám klid. Můžu začít přemýšlet, jak to teda udělám. Až půjdu v pondělí do školy, už musím mít dokonalý plán, protože už se v pondělí opravdu nechci vracet domů. Blbý je, že nemůžu napsat ani Járovi, jak to se mnou vypadá. Mamka mi sice nechala na stole telefon, ale jak v těch rukavičkách mám psát? Ještě k tomu na dotykovém displeji ... Ach jo.
Tlak v močáku byl čím dál větší. Ale už mi nedělalo nějak velký problém se vyčůrat do plíny. Dobře si ze mě dělá mimino. Ale co jí to napadlo? Vždyť si tohle k patnáctiletý holce nemůže dovolit! Ale když to někde nahlásím, tak budu mít ostudu akorát tak já! Ta to má fakt dobře vymyšlený. Jsem nevěděla, že je tak úchylná! Sakra!
No, tohle teď nevyřešim, zpátky k plánům. Takže. Dneska určitě nevymyslím nic, kór se spoutanýma rukama. Zítra to vypadá tak, že je budu mít sice volný, nicméně jestli mě oblíkne zase do tohohle a dá tuhle plínu, tak jsme tam, kde jsme byli. To je skoro totéž.
Když to nepokazím a udělám přesně to, co chce a nenechám na sobě vůbec nic znát, nemusela by mi v neděli dávat tenhle overal a tak tlustou plínu. To bych mohla nenápadně začít řešit. Předpokládám, že když jí budu k něčemu přemlouvat, tak než, že to bude lepší, to akorát zhorším. No, uvidíme zítra.
