91
Příběhy / Re:Výchovna 3
« Poslední příspěvek od goodnite kdy Prosince 11, 2024, 00:19:47 »Super příběh prosím pokračuj už se nemohu dočkat dalšího pokračování.
Novinky:
Víte, že pokud by jste rádi pomohli s chodem tohoto fóra, je tato aktivita vítána ?
Poslední příspěvky
92
Příběhy / Re:Výchovna 3
« Poslední příspěvek od Pixiie13 kdy Prosince 10, 2024, 21:00:56 »Úžasné, miluji to. Prosím pokračuj
93
seriál: Nález / Re:Překvapivé zjištění sestry
« Poslední příspěvek od babyika kdy Prosince 10, 2024, 13:12:08 »Je to moc hezky napsané, prosím , pokračuj
94
seriál: Nález / Re:Překvapivé zjištění sestry
« Poslední příspěvek od nikos28 kdy Prosince 10, 2024, 08:00:46 »nene,urcite to neni moc,,ponizeni,ostuda,trapne situace,to vse k abdl patri...je to krasne napsane a jde rozvinout do dalsich smeru--prochazka na verejnosti...v plinkach u bazenu...cuckolding atd...diky za super pribeh
95
Příběhy / Re:Výchovna 3
« Poslední příspěvek od gumplík kdy Prosince 09, 2024, 23:12:59 »Už se těším na další pokračování.
96
seriál: Nález / Re:Překvapivé zjištění sestry
« Poslední příspěvek od nitra kdy Prosince 09, 2024, 20:35:08 »asi už je to moc, raději toho nechám
97
Příběhy / Výchovna 3
« Poslední příspěvek od Milhouse kdy Prosince 08, 2024, 22:47:09 »„Honzíku, miláčku, spíš?“ slyší Honza vdáli a hlas se pomalu přibližuje a dochází mu, že se právě probouzí. „Broučku, je potřeba nakrmit, přece nebudeš spinkat takhle přes den, abys pak spal v noci.“ Povídá ženský hlas. Honza otevře oči a opět nevidí nic, uvědomí si kde je a začne sebou šít, jenže zabalený v zavinovačce a vaku nezmůže nic jiného než sebou opravdu jen hýbat do strany v rámci pár centimetrů. Najednou se ženský hlas začne smát. „Neboj broučku, jsi v bezpečí.“ a pohladí ho přes čepici. Tak, jak se Honza rychle probudil, se probudil i ten jeho v plenkách. „Ukaž Honzíku, jak máš mokrou plínu. Honza se zarazí, protože ví, co dotyčná osoba nad ním ucítí. Najednou cítí uvolnění okolo svého těla (rozvázání ze zavinovačky), slyší zvuk zipu, který mu jde od krku dolů a cítí najednou ruku na své plíně. Tím, že je zip rozepnutý jen částečně se tomu nemůže ani bránit a své zuby zatne do vycpávky, co má v puse a začne lehce funět. „Ale, ale, ale…. Plínka je ještě dobrá, ale to co je v ní by potřebovalo celkem proluftovat. Slyšela jsem, že se Ti to líbí, jen jsem netušila, že bude vzhůru s Tebou tak rychle. No nic, jeho čas přijde.“ A mezi těmito slovy začne plácat do plínky dlaní. Honza zase zatne a nepřeje si nic jiného než být jinde, ale zároveň i vevnitř. Najednou se vak zapne, zavinovačka stáhne zpět. Honza začíná cítit zase chvíli klidu a bezpečí. V tom najednou se vytáhne jeho vycpávka z úst a on má volná ústa. Chce něco říct, ale ví, že nesmí. „Musím si to tady odkroutit a spolupracovat co nejvíc, abych byl pryč, tohle nejde.“ Myslí si v hlavě a než jeho myšlenky dojdou na konec má v puse savičku. „Bumbej miláčku, potřebuješ pít, plínka není úplně mokrá od toho, co bychom potřebovali.“ A mezi tím ho hladí po tváři. Ošetřovatelka ho sjede celého pohledem a jediné co při sání vidí, jak se hýbou jeho ruce ve vaku přesně pohyby, jaké mají miminka. Pousměje se a říká: „To je ono, hezky do dna. Za chvíli půjdeš na procházku, tak ať si hezky připravený.“ Honza zatrne, přestane sát, vykulí oči co to jde, ale neví, kam se přesně má dívat, jenom na siluetu. „Neboj, neboj, bude Ti teploučko.“ Honzovy myšlenky: „Teplo neřeším, chci být tady v bezpečí, nechci nikam.“ Začne se nadechovat, že tohle je už přes čáru, jenže než se nadechne plně, najednou má zase plnou pusu a nemůže mluvit. Začne huhlat a celkem nahlas. „Pšššššt, nejsem zvědavá na žádné výlevy. Mamka řekla, tak to tak bude! A ticho!“ jenže Honza se vrtí dál a jde vidět jen tělo ve vaku, které se z toho snaží vysoukat avšak bez úspěchu, dochází k lehké panice, která se začíná stupňovat. Najednou jej ošetřovatelka vezme za zátylek, zvedne mu hlavu a přiloží ho k sobě. Honza by ji rád objal, ale stejně mu to nejde. To vše vyustí v pláč, který zní jen huhlavě s plnou pusou. „Odpočni si, za chvíli si pro Tebe přijdeme.“ Najednou je položen zpět. Jeho pláč je stále stejný, hlavou hýbe doleva doprava, nejde mu ale ani čepice sundat, jelikož ji má uvázanou pod krkem jako správné mimčo.
Když dlouho nic neslyší, začíná se uklidňovat, ale ne na dlouho jelikož začíná cítit tlak v konečníku. „To snad ne, nebudu to dělat! Tady ne, musí mě pustit, přeci se nepokadím.“ V hlavě mu běží spousta myšlenek a ta poslední je, že by se pokadil do plenky v posteli, když se nemůže ani pohnout. „Zkusím se z toho dostat.“ A začne se snažit posadit, jenže zavinovačka a vak jsou tak pevné, že to nejde. Tak se snaží překulit, což je také těžší, ale náznak překulení tam lehký je. Když je už téměř na boku, slyší najednou jak přichází dvě osoby. „No to si děláš Honzo srandu! Chceš spadnout? Tys nedala zábranu nahoru?“ Ptá se ta dotyčná té druhé. „Byl rozrušený, brečel a já jsem potřebovala něco zařídit.“ Odpověděla druhá. „To si spolu vyřídíme, teď musíme vyřešit toho nezbedníka. Honzo! Vrať se zpět na záda. Přeci nechceš, aby se Ti něco stalo.“ A najednou Honzu stáhne zpět na postel. Honza začne hlasitě mumlat, protože ví, co jej čeká. „Tady jsme Ti dovezli kočárek, korbičku, takže se neboj! Budeš hezky v bezpečí, venku je nula, takže nic nepodceníme.“ Slyší. Najednou jej přizvednou, dají mu mikinu přes vak, aby nebyl vidět, nasadí mu zřejmě kalhoty na dolní část a najednou jej vezmou a přehodí jej. Honza vidí jen silutetu stříšky. Položí jej do měkkého, začnou zapínat zavinovačku a najednou vidí, jak na něj něco přistálo. Byla to deka, kterou hned stáhli z obličeje a hezky ji ještě obepnuli kolem Honzy. „Taaaak, to je ono, ještě šáličku na krk.“ Pojedeš na výlet a hezky si to užiješ. Čerstvý vzduch mimča potřebují.“ Zatímco zní tato slova Honza zase slyší zvuk foťáku.
Za pár sekund se kočárek s Honzou rozjede, cítí opět zvláštní pocit a pomalu přestává brečet. Ten pocit, že se o něj někdo stará i přes jeho neschopnost cokoliv udělat. Až z toho všeho zapomněl na velkou a najednou cítí zase tlak jinde a ještě intenzivnější než, když se probudil. Jediné co vidí za stříškou korby jsou světla, jedno za druhém. Jedou po chodbě. Slyší, jak se všichni zdraví. „Jedeš na výlet? Ukáž? Ježiš, ten je roztomilej, takového jsme tu dlouho neměli.“ Slyší. „Jo viď a užívá si to víš, než většina tady.“ „Ale nepovídej, tak máme dalšího, no to je báječné.“ Honza vnímá konverzaci a jen třeští oči do prázdna a začíná funět čím dál víc. Najednou od dotyčné cítí pohlazení po obličeji a pošeptání do ucha, které má zakryté čepicí. „Tak se na Tebe budu těšit broučku, užívej si to.“ A tahle slova Honzovi vzala vítr z plachet a začal stříkat do plíny tak intenzivně, až měl oči v sloup. Zase ho dotalo to všechno okolo, to jak se nemůže pohnout, jak je bezbranný a ponížený před všemi a ještě má jít ven. Najednou slyší zase smích a hlas říkající: „Vidíš, říkala jsem Ti to, je to božánek.“ A najednou se kočárek rozjede. „Za chvíli jsme venku broučku neboj. Jedeme nakoupit.“
„Sakra cože? Nakoupit? To snad neeee….“ Vydýchává Honza s plnou pusou zatím co kočárek se pěkně táhne pomalu ven.
Pokračování příště.
Když dlouho nic neslyší, začíná se uklidňovat, ale ne na dlouho jelikož začíná cítit tlak v konečníku. „To snad ne, nebudu to dělat! Tady ne, musí mě pustit, přeci se nepokadím.“ V hlavě mu běží spousta myšlenek a ta poslední je, že by se pokadil do plenky v posteli, když se nemůže ani pohnout. „Zkusím se z toho dostat.“ A začne se snažit posadit, jenže zavinovačka a vak jsou tak pevné, že to nejde. Tak se snaží překulit, což je také těžší, ale náznak překulení tam lehký je. Když je už téměř na boku, slyší najednou jak přichází dvě osoby. „No to si děláš Honzo srandu! Chceš spadnout? Tys nedala zábranu nahoru?“ Ptá se ta dotyčná té druhé. „Byl rozrušený, brečel a já jsem potřebovala něco zařídit.“ Odpověděla druhá. „To si spolu vyřídíme, teď musíme vyřešit toho nezbedníka. Honzo! Vrať se zpět na záda. Přeci nechceš, aby se Ti něco stalo.“ A najednou Honzu stáhne zpět na postel. Honza začne hlasitě mumlat, protože ví, co jej čeká. „Tady jsme Ti dovezli kočárek, korbičku, takže se neboj! Budeš hezky v bezpečí, venku je nula, takže nic nepodceníme.“ Slyší. Najednou jej přizvednou, dají mu mikinu přes vak, aby nebyl vidět, nasadí mu zřejmě kalhoty na dolní část a najednou jej vezmou a přehodí jej. Honza vidí jen silutetu stříšky. Položí jej do měkkého, začnou zapínat zavinovačku a najednou vidí, jak na něj něco přistálo. Byla to deka, kterou hned stáhli z obličeje a hezky ji ještě obepnuli kolem Honzy. „Taaaak, to je ono, ještě šáličku na krk.“ Pojedeš na výlet a hezky si to užiješ. Čerstvý vzduch mimča potřebují.“ Zatímco zní tato slova Honza zase slyší zvuk foťáku.
Za pár sekund se kočárek s Honzou rozjede, cítí opět zvláštní pocit a pomalu přestává brečet. Ten pocit, že se o něj někdo stará i přes jeho neschopnost cokoliv udělat. Až z toho všeho zapomněl na velkou a najednou cítí zase tlak jinde a ještě intenzivnější než, když se probudil. Jediné co vidí za stříškou korby jsou světla, jedno za druhém. Jedou po chodbě. Slyší, jak se všichni zdraví. „Jedeš na výlet? Ukáž? Ježiš, ten je roztomilej, takového jsme tu dlouho neměli.“ Slyší. „Jo viď a užívá si to víš, než většina tady.“ „Ale nepovídej, tak máme dalšího, no to je báječné.“ Honza vnímá konverzaci a jen třeští oči do prázdna a začíná funět čím dál víc. Najednou od dotyčné cítí pohlazení po obličeji a pošeptání do ucha, které má zakryté čepicí. „Tak se na Tebe budu těšit broučku, užívej si to.“ A tahle slova Honzovi vzala vítr z plachet a začal stříkat do plíny tak intenzivně, až měl oči v sloup. Zase ho dotalo to všechno okolo, to jak se nemůže pohnout, jak je bezbranný a ponížený před všemi a ještě má jít ven. Najednou slyší zase smích a hlas říkající: „Vidíš, říkala jsem Ti to, je to božánek.“ A najednou se kočárek rozjede. „Za chvíli jsme venku broučku neboj. Jedeme nakoupit.“
„Sakra cože? Nakoupit? To snad neeee….“ Vydýchává Honza s plnou pusou zatím co kočárek se pěkně táhne pomalu ven.
Pokračování příště.
98
Prodám / koupím / hledám / Re:Abri s pvc povrchom
« Poslední příspěvek od kluk-v-plenkach kdy Prosince 06, 2024, 08:22:12 »Asi jedině Saveexpress, sice firma je z Německa, ale i tak je poštovné pekelně drahé.. https://www.saveexpress.de/de/inkontinenz-einweg/windeln-pants-diapers/abena-slips-flex-pants?p=1
99
Příběhy / Re:Přístav II.
« Poslední příspěvek od gumplík kdy Prosince 05, 2024, 23:26:30 »Líbí se mi povídka a doufám, že bude pokračování. Já jsem to zažil se zavazovacíma kalhotkama Batolka - sáček s plenkovými kalhotky s medvídkem. Tenkrát to vyšlo, ale od té doby jsem si je raději kupoval za své peníze.
100
seriál: Nález / Nález - Překvapivé zjištění sestry
« Poslední příspěvek od nitra kdy Prosince 05, 2024, 23:11:05 »Honza se probudil s nepříjemným pocitem v žaludku. Předchozí večer byl pro něj neuvěřitelně ponižující, a přestože doufal, že se všechno nějak uklidní, ranní atmosféra v domě mu jasně naznačila opak. Když sešel do kuchyně, matka už připravovala snídani a Hanka seděla u stolu s šálkem kávy, oči jí zářily pobavením.
"Tak co, vyspalo se naše miminko dobře?" zeptala se matka s jemným úsměvem, který Honzu okamžitě uvedl do rozpaků. Přestože měl na sobě tepláky a volné tričko, cítil, že plenky, které měl stále na sobě, jsou víc než patrné.
"Hm, jo," zamumlal Honza, aniž by zvedl hlavu. Doufal, že tím konverzaci uzavře, ale Hanka se do něj hned pustila.
"Honzíku, takhle přece nemůžeš odpovídat. Musíš poděkovat, že jsme se o tebe tak hezky postaraly, ne?" Její hlas zněl na zdánlivě laskavě, ale Honza věděl, že je to jen další z jejích her.
"Děkuju," procedil skrze zuby, aniž by se na ně podíval.
"Cože? Já tě neslyším," nadhodila matka s potutelným úsměvem a Hanka se přidala: "No tak, nahlas, ať všichni víme, jak jsi nám vděčný."
Honza polkl. "Děkuju, že jste se o mě postaraly," zopakoval o něco hlasitěji, přičemž měl pocit, že se snad propadne do země. Matka s Hankou si vyměnily spokojené pohledy, jako by právě slyšely, jak malý chlapec řekl první slovo.
Překvapivá návštěva
Kolem oběda se ozvalo zaklepání na dveře. Honza, který se snažil zůstat co nejvíc neviditelný, se okamžitě napjal. Hanka se zvedla, aby otevřela, a o chvíli později se z obýváku ozval veselý hlas jeho sestry Edity.
"Edita," zašeptal Honza zděšeně. Jeho o rok starší sestra. Věděl, že ho má moc ráda, ale taky mu bylo jasné, že je připravená kdykoli si z něj udělat srandu. Pokud zjistí, co se tady děje, nikdy už mu to nepřestane připomínat.
"Co ty tady?" zeptala se Hanka překvapeně, ale s potěšením v hlase z toho, že ji vidí.
"Chtěla jsem vás překvapit," odpověděla Edita. "A dát si s Vámi aspoň kafe, jestli už máte po jídle. A co nového, jak se máte?" Její hlas byl plný zvědavosti a Honza už tušil, že Hanka nebude váhat ani vteřinu, aby ji do všeho zasvětila.
"Pojď dál," vyzvala ji Hanka a vyměnila s s tchýní nadšené pohledy. "Myslím, že....asi bychom Ti měly něco ukázat."
O pár okamžiků později s nimi Edita vešla do kuchyně. Jakmile její pohled padl na Honzu, zastavila se a chvíli na něj jen nevěřícně zírala. Její oči sjely z jeho obličeje k jeho oblečení a zastavily se na plenách, které byly vidět pod okrajem jeho tepláků. Když si všimla dudlíku, který mu visel na krku, vybuchla smíchy.
"To snad není možné," smála se na celé kolo a zakrývala si ústa rukou. "Honzo, tohle má být jako co?!"
"To je na dlouho...," začala Hanka, ale Edita ji přerušila. "Ne, počkej, jen ať mi to poví sám, tohle chci slyšet od něj. Honzo, co se děje?"
Honza mlčel, rudý až ke kořínkům vlasů, a Hanka se ujala vysvětlování. Popsala všechno od začátku, jak našla Honzův dudlík a plenky, jak mu všechno vystrčila pěkně ve skříni...a jak si je sám dobrovolně poprvé oblekl. Nevynechala žádné detaily, prozradila jí i všechno, co se dělo tady, i to jak Martin dudlal přímo před svojí matkou...a jak se před ní počural do plenek! Dokonce i to, že ho přebalila přímo před ní!
"Ty jsi ho viděla úplně nahatého!?" vykřikla s nadšeným smíchem při pohledu na matku. Ta jen s pobaveným úsměvem přikývla.
"To je dokonalé," smála se Edita. "Nikdy by mě nenapadlo, že můj mladší bráška skončí takhle." Naklonila se blíž a pobaveně dodala: "Sluší ti to, musím říct."
Honzovo absolutní ponížení
Zanedlouho se Hanka rozhodla, že nastal čas na další "lekci". Připravila přebalovací deku na pohovce a s úsměvem oznámila: "Edito, myslím, že by ses měla naučit, jak přebalit miminko. Kdo ví, kdy se ti to zase bude hodit?"
"Cože? Já?" Edita se tvářila překvapeně, ale pobavení z jejích očí nezmizelo. "To jako vážně?"
"Jistě," odpověděla Hanka a obrátila se k Honzovi. "No tak, Honzo, pojď sem."
Honza se pokusil odporovat. "To nemyslíte vážně. Prosím, ne…"
"Žádné prosím," přerušila ho matka přísně. "Teď budeš hodný chlapeček a necháš sestřičku, aby si to vyzkoušela."
Honza neochotně ulehl na deku, jeho tvář hořela hanbou. Cítil, jak mu Hanka stáhla tepláky a odhalila jeho plenky. "Tak tady to máme," oznámila spokojeně a ukázala Editě, jak plenku rozepnout.
"Vidíš? Není to těžké," pokračovala Hanka, zatímco Honza zavřel oči a snažil se předstírat, že tam není.
"To je neskutečné," smála se Edita, když se sklonila a začala podle instrukcí plenku měnit. "Nikdy bych si nepředstavila, že tohle někdy budu dělat dospělému chlapovi. A už vůbec ne tobě, Honzo."
Honza by raději zemřel. Cítil chlad vlhčeného ubrousku, slyšel Editiny komentáře a Hančin smích. Matka, která stála opodál, jen dodala: "Edito, pořádně ho zkontroluj. Musíš to dělat důkladně." Edita naoko vážně přikývla a začala svého velkého bratra čistit ještě jednou a důkladněji. Trošku se červenala, když cítila pohled své matky a Honzovy manželky, jak ji pozorně sledují, když se při utírání dotýkala Honzových varlat odsunovala je stranou, aby očistila i oblast vnitřních třísel... a pak dokonce i jeho chloubu. K nadšení všech tří žen a jeho nekonečného pokoření se mu začal zvedat.
"No teda!!", zvolala Edita."Že se nestydíš, Honzo!"
Už to nevydržel a tiše se rozplakal, neměl už silu se stydět, jeho hanba dostoupila vrcholu. Ještě předtím, než novou plenku přiklopila přes jeho nejsoukromější oblast, naposled se pečlivě podívala na jeho tepající erekci, podívala se mu do očí a přitom ho vzala do ruky. Zasténal ponížením a vzrušením.
"Takový velký kluk", zašeptala mu posměšně. To byl jeho konec Taktak stačila přiklopit plenku přes penis, ze kterého začalo stříkat jeho semeno. Jeho trýznitelky byly naprosto spokojené. A Martin? Nepřebalily ho, musel zůstat v mokré plence a obrovským dudlíkem v puse až do rána, aby mu stále připomínali , že je jen malé miminko.
Když bylo přebalování hotové, Edita si otřela ruce a zasmála se. "No, musím říct, že mi to docela šlo. Honzo, vypadáš spokojeně. Co ty na to?"
Honza nic neřekl. Jeho stud byl naprostý. Věděl, že tohle ponížení si Edita bude pamatovat navždy.
"Tak co, vyspalo se naše miminko dobře?" zeptala se matka s jemným úsměvem, který Honzu okamžitě uvedl do rozpaků. Přestože měl na sobě tepláky a volné tričko, cítil, že plenky, které měl stále na sobě, jsou víc než patrné.
"Hm, jo," zamumlal Honza, aniž by zvedl hlavu. Doufal, že tím konverzaci uzavře, ale Hanka se do něj hned pustila.
"Honzíku, takhle přece nemůžeš odpovídat. Musíš poděkovat, že jsme se o tebe tak hezky postaraly, ne?" Její hlas zněl na zdánlivě laskavě, ale Honza věděl, že je to jen další z jejích her.
"Děkuju," procedil skrze zuby, aniž by se na ně podíval.
"Cože? Já tě neslyším," nadhodila matka s potutelným úsměvem a Hanka se přidala: "No tak, nahlas, ať všichni víme, jak jsi nám vděčný."
Honza polkl. "Děkuju, že jste se o mě postaraly," zopakoval o něco hlasitěji, přičemž měl pocit, že se snad propadne do země. Matka s Hankou si vyměnily spokojené pohledy, jako by právě slyšely, jak malý chlapec řekl první slovo.
Překvapivá návštěva
Kolem oběda se ozvalo zaklepání na dveře. Honza, který se snažil zůstat co nejvíc neviditelný, se okamžitě napjal. Hanka se zvedla, aby otevřela, a o chvíli později se z obýváku ozval veselý hlas jeho sestry Edity.
"Edita," zašeptal Honza zděšeně. Jeho o rok starší sestra. Věděl, že ho má moc ráda, ale taky mu bylo jasné, že je připravená kdykoli si z něj udělat srandu. Pokud zjistí, co se tady děje, nikdy už mu to nepřestane připomínat.
"Co ty tady?" zeptala se Hanka překvapeně, ale s potěšením v hlase z toho, že ji vidí.
"Chtěla jsem vás překvapit," odpověděla Edita. "A dát si s Vámi aspoň kafe, jestli už máte po jídle. A co nového, jak se máte?" Její hlas byl plný zvědavosti a Honza už tušil, že Hanka nebude váhat ani vteřinu, aby ji do všeho zasvětila.
"Pojď dál," vyzvala ji Hanka a vyměnila s s tchýní nadšené pohledy. "Myslím, že....asi bychom Ti měly něco ukázat."
O pár okamžiků později s nimi Edita vešla do kuchyně. Jakmile její pohled padl na Honzu, zastavila se a chvíli na něj jen nevěřícně zírala. Její oči sjely z jeho obličeje k jeho oblečení a zastavily se na plenách, které byly vidět pod okrajem jeho tepláků. Když si všimla dudlíku, který mu visel na krku, vybuchla smíchy.
"To snad není možné," smála se na celé kolo a zakrývala si ústa rukou. "Honzo, tohle má být jako co?!"
"To je na dlouho...," začala Hanka, ale Edita ji přerušila. "Ne, počkej, jen ať mi to poví sám, tohle chci slyšet od něj. Honzo, co se děje?"
Honza mlčel, rudý až ke kořínkům vlasů, a Hanka se ujala vysvětlování. Popsala všechno od začátku, jak našla Honzův dudlík a plenky, jak mu všechno vystrčila pěkně ve skříni...a jak si je sám dobrovolně poprvé oblekl. Nevynechala žádné detaily, prozradila jí i všechno, co se dělo tady, i to jak Martin dudlal přímo před svojí matkou...a jak se před ní počural do plenek! Dokonce i to, že ho přebalila přímo před ní!
"Ty jsi ho viděla úplně nahatého!?" vykřikla s nadšeným smíchem při pohledu na matku. Ta jen s pobaveným úsměvem přikývla.
"To je dokonalé," smála se Edita. "Nikdy by mě nenapadlo, že můj mladší bráška skončí takhle." Naklonila se blíž a pobaveně dodala: "Sluší ti to, musím říct."
Honzovo absolutní ponížení
Zanedlouho se Hanka rozhodla, že nastal čas na další "lekci". Připravila přebalovací deku na pohovce a s úsměvem oznámila: "Edito, myslím, že by ses měla naučit, jak přebalit miminko. Kdo ví, kdy se ti to zase bude hodit?"
"Cože? Já?" Edita se tvářila překvapeně, ale pobavení z jejích očí nezmizelo. "To jako vážně?"
"Jistě," odpověděla Hanka a obrátila se k Honzovi. "No tak, Honzo, pojď sem."
Honza se pokusil odporovat. "To nemyslíte vážně. Prosím, ne…"
"Žádné prosím," přerušila ho matka přísně. "Teď budeš hodný chlapeček a necháš sestřičku, aby si to vyzkoušela."
Honza neochotně ulehl na deku, jeho tvář hořela hanbou. Cítil, jak mu Hanka stáhla tepláky a odhalila jeho plenky. "Tak tady to máme," oznámila spokojeně a ukázala Editě, jak plenku rozepnout.
"Vidíš? Není to těžké," pokračovala Hanka, zatímco Honza zavřel oči a snažil se předstírat, že tam není.
"To je neskutečné," smála se Edita, když se sklonila a začala podle instrukcí plenku měnit. "Nikdy bych si nepředstavila, že tohle někdy budu dělat dospělému chlapovi. A už vůbec ne tobě, Honzo."
Honza by raději zemřel. Cítil chlad vlhčeného ubrousku, slyšel Editiny komentáře a Hančin smích. Matka, která stála opodál, jen dodala: "Edito, pořádně ho zkontroluj. Musíš to dělat důkladně." Edita naoko vážně přikývla a začala svého velkého bratra čistit ještě jednou a důkladněji. Trošku se červenala, když cítila pohled své matky a Honzovy manželky, jak ji pozorně sledují, když se při utírání dotýkala Honzových varlat odsunovala je stranou, aby očistila i oblast vnitřních třísel... a pak dokonce i jeho chloubu. K nadšení všech tří žen a jeho nekonečného pokoření se mu začal zvedat.
"No teda!!", zvolala Edita."Že se nestydíš, Honzo!"
Už to nevydržel a tiše se rozplakal, neměl už silu se stydět, jeho hanba dostoupila vrcholu. Ještě předtím, než novou plenku přiklopila přes jeho nejsoukromější oblast, naposled se pečlivě podívala na jeho tepající erekci, podívala se mu do očí a přitom ho vzala do ruky. Zasténal ponížením a vzrušením.
"Takový velký kluk", zašeptala mu posměšně. To byl jeho konec Taktak stačila přiklopit plenku přes penis, ze kterého začalo stříkat jeho semeno. Jeho trýznitelky byly naprosto spokojené. A Martin? Nepřebalily ho, musel zůstat v mokré plence a obrovským dudlíkem v puse až do rána, aby mu stále připomínali , že je jen malé miminko.
Když bylo přebalování hotové, Edita si otřela ruce a zasmála se. "No, musím říct, že mi to docela šlo. Honzo, vypadáš spokojeně. Co ty na to?"
Honza nic neřekl. Jeho stud byl naprostý. Věděl, že tohle ponížení si Edita bude pamatovat navždy.