21
Příběhy / Re:TV Show 3
« Poslední příspěvek od goodnite kdy Dubna 01, 2026, 20:57:01 »Všechny tři kapitoly jdou úžasné už se moc těším na další pokračování jak se příběh začne vyvíjet.
Poslední příspěvky
22
Vítejte na tomto webu / Re:Nováčči, koukejte se představit
« Poslední příspěvek od mskvor kdy Dubna 01, 2026, 19:56:27 »Ahoj Pisatelko,
Vítej mezi námi.
MSkvor
Vítej mezi námi.
MSkvor
23
Příběhy / Re:TV Show 3
« Poslední příspěvek od mskvor kdy Dubna 01, 2026, 19:55:05 »Ahoj Pisatelko,
Díky za pěknou povídku. Je to fakt dobře napsané, radost číst. Doufám, že se brzo dočkáme dalších dílů.
MSkvor
P.s. Nenech se odradit tím nepoměrem přečtení a komentářů.
Díky za pěknou povídku. Je to fakt dobře napsané, radost číst. Doufám, že se brzo dočkáme dalších dílů.
MSkvor
P.s. Nenech se odradit tím nepoměrem přečtení a komentářů.
24
Příběhy / Re:TV Show 3
« Poslední příspěvek od fusak kdy Dubna 01, 2026, 11:51:32 »Výborné, všetky tri kapitoly na jeden dúšok! 
Som veľmi rád, že sa tu opäť objavil príbeh nielen skvelo remeselne zvládnutý, ale aj s hlavou a pätou, uveriteľný, so správnou gradáciou.
Občas nejaké slovíčko ujde (profesionalistka), ale aspoň vieme, že to nie je AI
Milá Pisatelko, teším sa na pokračovanie...
P.S. Posledná veta nemá chybu
Som veľmi rád, že sa tu opäť objavil príbeh nielen skvelo remeselne zvládnutý, ale aj s hlavou a pätou, uveriteľný, so správnou gradáciou.
Občas nejaké slovíčko ujde (profesionalistka), ale aspoň vieme, že to nie je AI
Milá Pisatelko, teším sa na pokračovanie...
P.S. Posledná veta nemá chybu
25
Celý týden jsem žila v jakési euforii. Představa, že mám konečně vyhráno, mi dodávala křídla. Všechny ty roky, co jsem se prodávala na ulici a před kamerou, mi najednou přišly jako dokonalá příprava. Nahota? Sex? Erotické pomůcky? Prosím vás, to byl můj denní chleba. Ta show bude s mými zkušenostmi naprostá brnkačka. Už jsem viděla a zažila všechno, co si dokážete představit, a ještě mnohem víc. Milión korun mi už takřka patřil. V pondělí ráno jsem se s úsměvem vydala na Nákladní nádraží Žižkov.
Na místě mě už čekal nenápadný dodávkový automobil. Posadila jsem se do zadní části, kde na mě čekaly další dvě dívky. Vypadaly nervózně, svíraly si kabelky a do očí se mi ani jedna neodvážila podívat. Já jsem naopak byla klidná. Mířila jsem za svým.
Po krátké, tiché jízdě jsme dorazily k moderní budově na okraji města. Uvnitř nás přivítal muž v elegantním obleku s bezvýrazným úsměvem. „Vítejte, dámy. Prosím, následujte mě.“ Odvedl nás do prosklené haly a pak každou zvlášť do malých, identických šatníček.
„Prosím, svlékněte se do spodního prádla,“ řekl chladně. „Vaše osobní věci si zde nechte. Už je nebudete potřebovat.“ Udělala jsem, co chtěl. Zatímco ostatní dívky zvenku slyšela šustění nervózních rukou, já se svlékala s klidem profesionalistky, která jde do práce. Když jsem stála jen v krajkové podprsence a tangách, otevřely se dveře a jiný muž mě odvedl do další místnosti. Ta byla bílá, sterilní, jako ordinace.
Na stole ležela malá bílá pilulka a sklenice vody. „Spolkněte to,“ řekl muž bez vysvětlení. Neváhala jsem. Vypila jsem vodu a polkla. Bylo to jen na usnadnění, říkala jsem si. Abych byla uvolněnější.
O pár minut později mě položili na pojížděcí lůžko. Hlavu jsem měla v měkkém polštáři a strop se mi pomalu začal rozplývat v mlze. Cítila jsem, jak mě odvezli někam chodbou, pak jsem usnula.
Probudil mě chlad. Nebyl to chlad vzduchu, ale spíš pocit zranitelnosti. Ležela jsem na měkké matraci a hlava se mi měnila ve vatu. Mysl byla zahalena hustou mlhou, myšlenky se pomalu vynořovaly a zase ztrácely. Zkusila jsem otevřít oči, ale všechno bylo rozmazané. Viděla jsem jen růžové skvrny a bílé čáry. Kde jsem? Co se děje? Snažila jsem se pohnout rukou, ale cítila jsem ji jen tlumeně, jako by nepatřila mně.
Zavřela jsem oči a soustředila se na tělo. Cítila jsem na sobě nějakou látku. Tlustou, nadýchanou. Pomalu, s obrovským úsilím, jsem se prohnula v pase a rukama, jsem začala objevovat své tělo. Měla jsem na sobě nějakou sukni. Byla tak široká a nadýchaná, že když jsem po ní sjela rukama dolů, ani zdaleka jsem nedosáhla na své stehna, natož na cokoliv nad nimi. Panika začala pomalu stoupat v hrudi. Mezi nohama jsem cítila cosi velkého a měkkého Tohle nebylo normální.
Snažila jsem se zvednout hlavu, podívat se na sebe. Zrak se stále motal. Uviděla jsem jen růžovou látku a širokou načechranou sukni. Co to proboha je? Odmítala jsem to přijmout. Muselo to být jen tím lékem. Halucinace. Zavřela jsem oči a snažila se sebrat síly na další pokus.
Po pár minutách se mlha trochu rozplynula. S hrůzou jsem se podívala dolů. Na sobě jsem měla obrovskou, nadýchanou sukýnku, která připomínala sukni baleríny, a pod ní tlusté, ponožky s protiskluzovými vzorky. Vstala jsem a sotva jsem udržela rovnováhu. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla celá růžová, u zdi byla postel a vedle noční stolek. Šourala jsem se k zrcadlu na druhém konci místnosti.
Postavila jsem se před něj. V něm se na mě dívalo obrovské, bezmocné mimino. Dospělá žena s vyděšenýma očima a zmateným výrazem, oblečená jako nemluvně. Můj klid, má jistota, moje sebevědomí… všechno to zmizelo a nahradil ho ledový strach. Tohle nebyla brnkačka. Tohle bylo něco, na co jsem v životě nebyla připravená. A teprve teď mi došlo, že ta miliónová odměna nebude za to, co už znám, ale za to, co teprve poznám.
Na místě mě už čekal nenápadný dodávkový automobil. Posadila jsem se do zadní části, kde na mě čekaly další dvě dívky. Vypadaly nervózně, svíraly si kabelky a do očí se mi ani jedna neodvážila podívat. Já jsem naopak byla klidná. Mířila jsem za svým.
Po krátké, tiché jízdě jsme dorazily k moderní budově na okraji města. Uvnitř nás přivítal muž v elegantním obleku s bezvýrazným úsměvem. „Vítejte, dámy. Prosím, následujte mě.“ Odvedl nás do prosklené haly a pak každou zvlášť do malých, identických šatníček.
„Prosím, svlékněte se do spodního prádla,“ řekl chladně. „Vaše osobní věci si zde nechte. Už je nebudete potřebovat.“ Udělala jsem, co chtěl. Zatímco ostatní dívky zvenku slyšela šustění nervózních rukou, já se svlékala s klidem profesionalistky, která jde do práce. Když jsem stála jen v krajkové podprsence a tangách, otevřely se dveře a jiný muž mě odvedl do další místnosti. Ta byla bílá, sterilní, jako ordinace.
Na stole ležela malá bílá pilulka a sklenice vody. „Spolkněte to,“ řekl muž bez vysvětlení. Neváhala jsem. Vypila jsem vodu a polkla. Bylo to jen na usnadnění, říkala jsem si. Abych byla uvolněnější.
O pár minut později mě položili na pojížděcí lůžko. Hlavu jsem měla v měkkém polštáři a strop se mi pomalu začal rozplývat v mlze. Cítila jsem, jak mě odvezli někam chodbou, pak jsem usnula.
Probudil mě chlad. Nebyl to chlad vzduchu, ale spíš pocit zranitelnosti. Ležela jsem na měkké matraci a hlava se mi měnila ve vatu. Mysl byla zahalena hustou mlhou, myšlenky se pomalu vynořovaly a zase ztrácely. Zkusila jsem otevřít oči, ale všechno bylo rozmazané. Viděla jsem jen růžové skvrny a bílé čáry. Kde jsem? Co se děje? Snažila jsem se pohnout rukou, ale cítila jsem ji jen tlumeně, jako by nepatřila mně.
Zavřela jsem oči a soustředila se na tělo. Cítila jsem na sobě nějakou látku. Tlustou, nadýchanou. Pomalu, s obrovským úsilím, jsem se prohnula v pase a rukama, jsem začala objevovat své tělo. Měla jsem na sobě nějakou sukni. Byla tak široká a nadýchaná, že když jsem po ní sjela rukama dolů, ani zdaleka jsem nedosáhla na své stehna, natož na cokoliv nad nimi. Panika začala pomalu stoupat v hrudi. Mezi nohama jsem cítila cosi velkého a měkkého Tohle nebylo normální.
Snažila jsem se zvednout hlavu, podívat se na sebe. Zrak se stále motal. Uviděla jsem jen růžovou látku a širokou načechranou sukni. Co to proboha je? Odmítala jsem to přijmout. Muselo to být jen tím lékem. Halucinace. Zavřela jsem oči a snažila se sebrat síly na další pokus.
Po pár minutách se mlha trochu rozplynula. S hrůzou jsem se podívala dolů. Na sobě jsem měla obrovskou, nadýchanou sukýnku, která připomínala sukni baleríny, a pod ní tlusté, ponožky s protiskluzovými vzorky. Vstala jsem a sotva jsem udržela rovnováhu. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla celá růžová, u zdi byla postel a vedle noční stolek. Šourala jsem se k zrcadlu na druhém konci místnosti.
Postavila jsem se před něj. V něm se na mě dívalo obrovské, bezmocné mimino. Dospělá žena s vyděšenýma očima a zmateným výrazem, oblečená jako nemluvně. Můj klid, má jistota, moje sebevědomí… všechno to zmizelo a nahradil ho ledový strach. Tohle nebyla brnkačka. Tohle bylo něco, na co jsem v životě nebyla připravená. A teprve teď mi došlo, že ta miliónová odměna nebude za to, co už znám, ale za to, co teprve poznám.
26
Už jsem to skoro vzdala. Minulý večer jsem odeslala tu hloupou přihlášku na zářivý leták a celý den jsem na ni myslela. Bylo to jen zklamání čekající na své naplnění. Další podvod, další iluze. Když mi večer blikla notifikace o novém e-mailu, téměř jsem ho ignorovala. Ale přesto jsem klikla.
Odesílatel byl „Talent Production“. Předmět: „Vaše přihláška do show“.
Srdce mi vynechalo úder. Otevřela jsem to s třesoucíma se rukama. E-mail byl stručný a profesionální, bez jediné zářivé barvy.
„Dobrý den, Karolíno,děkujeme za Váš zájem o účast v naší televizní show. Vaše přihláška nás zaujala a rádi bychom Vám poskytli další informace.
Účast v show je závazková na dobu jednoho měsíce. Během pobytu se můžete setkat s následujícími elementy:
Nahota v různých formách.
Nošení různých typů oblečení a kostýmů.
Používání a prezentace erotických pomůcek.
Chceme zdůraznit, že Vaše účast je plně dobrovolná. Máte právo kdykoliv během show odstoupit bez udání důvodu. V takovém případě však ztrácíte nárok na finanční odměnu. Pokud v show vydržíte až do konce, obdržíte slíbenou odměnu ve výši 1 000 000 Kč.
Pokud máte o tuto příležitost stále zájem, prosíme, dostavte se osobně k vyplnění finální přihlášky na adrese: Příčná 7, Praha 1. Kancelář č. 23. Otevírací doba je 9:00–17:00.
S pozdravem,Tým výběru Talent Production.“
Přečetla jsem si to třikrát. Nebyly tam žádné lichotky, žádné sliby. Jen studená, tvrdá fakta. Nahota. Erotické pomůcky. Kdykoliv odstoupit. Bylo to ještě odvážnější, než jsem si myslela. A zároveň to znělo neuvěřitelně reálně. To nebyl podvod. To byl byznys.
Další den jsem si vzala volno v práci – ne že by na tom nějakém přivýdělku záleželo – a vypravila se na uvedenou adresu. Byla to stará, nenápadná budova v centru, plná malých firem a kanceláří. Výtahem jsem jela do třetího patra a hledala dveře s číslem 23.
Našla jsem je. Byly z masivního, tmavého dřeva bez jakéhokoliv nápisu. Zaváhala jsem, pak se zhluboka nadechla a vešla dovnitř.
Kancelář byla překvapivě tichá a minimalistická. Za velkým proskleným pultem seděla mladá žena s perfektním drdolem a naprosto vážným obličejem. Ani se nehnula, ani se neusmála. Jen na mě bez jediného slova pohlédla.
„Dobrý den,“ řekla jsem nejistě. „Přišla jsem kvůli přihlášce do show.“
Recepční jen přikývla, otevřela zásuvku a vytáhla z ní několik papírů sponkovaných dohromady. Podala mi je přes pult. Zase ani slovo.
Sedla jsem si do židle v rohu a začala číst. Byla to finální přihláška. A byla mnohem detailnější, než jsem jsem čekala. Jméno, adresa, rodné číslo… to bylo standardní. Ale pak následovaly otázky, které mi zrychlily tep.
„Máte zkušenosti s pornografií? (ano/ne) Pokud ano, specifikujte (divák, herec, amatérská tvorba atd.)“„Jaké jsou Vaše sexuální preference? (hetero, homo, bi, ostatní)“„Jste ochotna pracovat s osobami stejného/opačného pohlaví?“„Máte nějaké sexuální tabu nebo limity, které byste nebyla ochotna překročit? (uveďte, pokud ano)“„Jste alergická na jakékoliv materiály (latex, guma atd.)?“
Ruce se mi potily, když jsem to vyplňovala. Bylo to ponižující a zároveň vzrušující. Psala jsem pravdu. Amatérská tvorba. Hetero. Obojí. Žádné limity. Žádné alergie. Když jsem to podepsala, cítila jsem, jako bych podepsala smlouvu s ďáblem. Vrátila jsem papíry recepční. Vzala je, a bez slova je položila na hromádku.
Dívala se na mě a já na ni. Pak se otočila k počítači, něco napsala a znovu se na mě podívala. Její pohled byl stále prázdný. Ukázala mi na dveře. To je všechno.
Když jsem o hodinu později seděla v metru zpátky domů, bzučel mi mobil. Znovu e-mail od „Talent Production“.
„Dobrý den, Karolíno,děkujeme za návštěvu a vyplnění přihlášky. Po pečlivém zvážení Vás s radostí informujeme, že jste byla přijata do naší show.
Prosíme, abyste se přesně v 9:00 ráno za týden, v pondělí, dostavila na následující adresu, kde Vás vyzvedne naše doprava: Nákladní nádraží Žižkov, vjezd 3. S sebou si vezměte pouze osobní doklady. Vše ostatní bude zajištěno.
Gratulujeme a těšíme se na Vás. Tým výběru Talent Production.“
Přečetla jsem si to a mobil mi téměř vyklouzl z ruky. Bylo to. Opravdu se to děje. Za týden. V pondělí. Můj život se měnil navždy. A já jsem k tomu dala svolení.
Odesílatel byl „Talent Production“. Předmět: „Vaše přihláška do show“.
Srdce mi vynechalo úder. Otevřela jsem to s třesoucíma se rukama. E-mail byl stručný a profesionální, bez jediné zářivé barvy.
„Dobrý den, Karolíno,děkujeme za Váš zájem o účast v naší televizní show. Vaše přihláška nás zaujala a rádi bychom Vám poskytli další informace.
Účast v show je závazková na dobu jednoho měsíce. Během pobytu se můžete setkat s následujícími elementy:
Nahota v různých formách.
Nošení různých typů oblečení a kostýmů.
Používání a prezentace erotických pomůcek.
Chceme zdůraznit, že Vaše účast je plně dobrovolná. Máte právo kdykoliv během show odstoupit bez udání důvodu. V takovém případě však ztrácíte nárok na finanční odměnu. Pokud v show vydržíte až do konce, obdržíte slíbenou odměnu ve výši 1 000 000 Kč.
Pokud máte o tuto příležitost stále zájem, prosíme, dostavte se osobně k vyplnění finální přihlášky na adrese: Příčná 7, Praha 1. Kancelář č. 23. Otevírací doba je 9:00–17:00.
S pozdravem,Tým výběru Talent Production.“
Přečetla jsem si to třikrát. Nebyly tam žádné lichotky, žádné sliby. Jen studená, tvrdá fakta. Nahota. Erotické pomůcky. Kdykoliv odstoupit. Bylo to ještě odvážnější, než jsem si myslela. A zároveň to znělo neuvěřitelně reálně. To nebyl podvod. To byl byznys.
Další den jsem si vzala volno v práci – ne že by na tom nějakém přivýdělku záleželo – a vypravila se na uvedenou adresu. Byla to stará, nenápadná budova v centru, plná malých firem a kanceláří. Výtahem jsem jela do třetího patra a hledala dveře s číslem 23.
Našla jsem je. Byly z masivního, tmavého dřeva bez jakéhokoliv nápisu. Zaváhala jsem, pak se zhluboka nadechla a vešla dovnitř.
Kancelář byla překvapivě tichá a minimalistická. Za velkým proskleným pultem seděla mladá žena s perfektním drdolem a naprosto vážným obličejem. Ani se nehnula, ani se neusmála. Jen na mě bez jediného slova pohlédla.
„Dobrý den,“ řekla jsem nejistě. „Přišla jsem kvůli přihlášce do show.“
Recepční jen přikývla, otevřela zásuvku a vytáhla z ní několik papírů sponkovaných dohromady. Podala mi je přes pult. Zase ani slovo.
Sedla jsem si do židle v rohu a začala číst. Byla to finální přihláška. A byla mnohem detailnější, než jsem jsem čekala. Jméno, adresa, rodné číslo… to bylo standardní. Ale pak následovaly otázky, které mi zrychlily tep.
„Máte zkušenosti s pornografií? (ano/ne) Pokud ano, specifikujte (divák, herec, amatérská tvorba atd.)“„Jaké jsou Vaše sexuální preference? (hetero, homo, bi, ostatní)“„Jste ochotna pracovat s osobami stejného/opačného pohlaví?“„Máte nějaké sexuální tabu nebo limity, které byste nebyla ochotna překročit? (uveďte, pokud ano)“„Jste alergická na jakékoliv materiály (latex, guma atd.)?“
Ruce se mi potily, když jsem to vyplňovala. Bylo to ponižující a zároveň vzrušující. Psala jsem pravdu. Amatérská tvorba. Hetero. Obojí. Žádné limity. Žádné alergie. Když jsem to podepsala, cítila jsem, jako bych podepsala smlouvu s ďáblem. Vrátila jsem papíry recepční. Vzala je, a bez slova je položila na hromádku.
Dívala se na mě a já na ni. Pak se otočila k počítači, něco napsala a znovu se na mě podívala. Její pohled byl stále prázdný. Ukázala mi na dveře. To je všechno.
Když jsem o hodinu později seděla v metru zpátky domů, bzučel mi mobil. Znovu e-mail od „Talent Production“.
„Dobrý den, Karolíno,děkujeme za návštěvu a vyplnění přihlášky. Po pečlivém zvážení Vás s radostí informujeme, že jste byla přijata do naší show.
Prosíme, abyste se přesně v 9:00 ráno za týden, v pondělí, dostavila na následující adresu, kde Vás vyzvedne naše doprava: Nákladní nádraží Žižkov, vjezd 3. S sebou si vezměte pouze osobní doklady. Vše ostatní bude zajištěno.
Gratulujeme a těšíme se na Vás. Tým výběru Talent Production.“
Přečetla jsem si to a mobil mi téměř vyklouzl z ruky. Bylo to. Opravdu se to děje. Za týden. V pondělí. Můj život se měnil navždy. A já jsem k tomu dala svolení.
27
Stojím u silnice a chladný vítr mi fouká pod krátkou sukni. Zvedám ruku a snažím se vypadat vesele, i když uvnitř cítím jen tenký ledový plášť rezignace. Auta mě míjejí, jejich světla mě na okamžik oslepí a pak zase zmizí v noci. Dneska je to slabé. Klientů je čím dál méně a ti, co ještě jezdí, si radši vyberou některou z mladších holek, nebo si to zařídí jednodušeji přes internet.
A právě ten internet se stal mým druhým zdrojem obživy. Když se večer vrátím s prázdnou do studeného bytu, zapnu notebook. Světlo z obrazovky mi osvětluje tvář a já se proměním v někoho jiného. V někoho, kdo se za pár stovek svléká pro anonymní diváky na druhém konci světa. Tiché pípání, které ohlašuje příchozí platbu, je jediným zvukem, který mi připomíná, že moje snaha má aspoň nějaký smysl. Ale není to ono. Chybí mi dotek, energie, skutečná přítomnost. Jsem jen dalším videem na nekonečném pásu, snažíc se zaujmout.
Dneska večer je to ale zvlášť hrozné. Po krátkém a nepříliš lukrativním streamu sedím a jen tak listuju po internetu. Zrovna si prohlížím nějaký erotický portál, když mě na okraji obrazovky zaujme zářivě barevný reklamní banner a na na něm 1 000 000 Kč. Vrtí se a bliká jako nějaký levný trik na přilákání pozornosti. Normálně bych to hned zavřela, ale dnes mi došla trpělivost.
Na kliknutí se mi otevře nová stránka a na ní obrovský, optimistický leták. Je plný zářivých barev, úsměvů a velkých, tlustých písem. Vypadá to jako reklama na nějakou herní show nebo soutěž.
Změňte svůj život za jeden měsíc! Staňte se hvězdou naší nové show!
Hledáme Kohokoliv odvážného! Bez ohledu na věk, vzhled, profesi nebo minulost. Věříme, že v každém je skrytý potenciál!
Co vás čeká: Měsíční dobrodružství. Přesný program je překvapením, ale slibujeme zábavu, adrenalin a zážitky, na které nikdy nezapomenete!
Co získáte: Neuvěřitelných 1 000 000 Kč pro každého, kdo s námi vydrží až do konce!
Stačí jen odvaha! Přihlaste se jednoduše přes formulář níže a staňte se součástí něčeho velkého!
Zadržuji dech. Milión korun. Ale to, co mě nejvíc zarazilo, byl ten text. „kohokoliv.“ „Bez ohledu na vzhled.“ To znělo jako nějaký podvod. Nebo jako by cílovou skupinou byli zoufalci jako já. Ale zároveň… co když je to pravda? Co když opravdu hledají normální lidi a ne jen modelky a profesionály?
Srdce mi buší až v krku. Strach mi svírá žaludek, ale zároveň cítím jakési divoké vzrušení. Je to šílené. Je to nebezpečné. Ale zároveň to možná je ta jediná skutečná cesta ven. Z kruhu, ve kterém se točím už příliš dlouho.
Zavřu oči a na chvíli si představím ten jiný život. Bez neustálého stresu, bez nutnosti usmívat se na cizí muže, bez předstírání před kamerou. Jen svoboda.
Otevřu oči. Můj kurzor bliká v jednoduchém přihlašovacím formuláři. Stačí jméno, e-mail a pár vět o sobě. Bez váhání vyplním své jméno – Karolína – a e-mail. U posledního pole se na chvíli zamyslím.
„Dobrý den, jmenuji se Karolína. Vaše nabídka mě zaujala, protože hledám změnu a výzvu. Jsem otevřená novým věcem a připravená na cokoliv. Chci si vyzkoušet něco nového a ukázat, co ve mě je. Jsem odhodlaná vydržet až do konce.“
Je to pravda. Jsem.
Kliknu na „Odeslat“. Když se mi na obrazovce objeví hláška „Děkujeme za přihlášku!“, opřu se o židli a zhluboka se nadechnu. Nevím, jestli mi vůbec někdo odpoví. Ale poprvé za velmi dlouhou dobu mám pocit, že jsem udělala něco, co může změnit všechno. Ať už to dopadne jakkoliv.
A právě ten internet se stal mým druhým zdrojem obživy. Když se večer vrátím s prázdnou do studeného bytu, zapnu notebook. Světlo z obrazovky mi osvětluje tvář a já se proměním v někoho jiného. V někoho, kdo se za pár stovek svléká pro anonymní diváky na druhém konci světa. Tiché pípání, které ohlašuje příchozí platbu, je jediným zvukem, který mi připomíná, že moje snaha má aspoň nějaký smysl. Ale není to ono. Chybí mi dotek, energie, skutečná přítomnost. Jsem jen dalším videem na nekonečném pásu, snažíc se zaujmout.
Dneska večer je to ale zvlášť hrozné. Po krátkém a nepříliš lukrativním streamu sedím a jen tak listuju po internetu. Zrovna si prohlížím nějaký erotický portál, když mě na okraji obrazovky zaujme zářivě barevný reklamní banner a na na něm 1 000 000 Kč. Vrtí se a bliká jako nějaký levný trik na přilákání pozornosti. Normálně bych to hned zavřela, ale dnes mi došla trpělivost.
Na kliknutí se mi otevře nová stránka a na ní obrovský, optimistický leták. Je plný zářivých barev, úsměvů a velkých, tlustých písem. Vypadá to jako reklama na nějakou herní show nebo soutěž.
Změňte svůj život za jeden měsíc! Staňte se hvězdou naší nové show!
Hledáme Kohokoliv odvážného! Bez ohledu na věk, vzhled, profesi nebo minulost. Věříme, že v každém je skrytý potenciál!
Co vás čeká: Měsíční dobrodružství. Přesný program je překvapením, ale slibujeme zábavu, adrenalin a zážitky, na které nikdy nezapomenete!
Co získáte: Neuvěřitelných 1 000 000 Kč pro každého, kdo s námi vydrží až do konce!
Stačí jen odvaha! Přihlaste se jednoduše přes formulář níže a staňte se součástí něčeho velkého!
Zadržuji dech. Milión korun. Ale to, co mě nejvíc zarazilo, byl ten text. „kohokoliv.“ „Bez ohledu na vzhled.“ To znělo jako nějaký podvod. Nebo jako by cílovou skupinou byli zoufalci jako já. Ale zároveň… co když je to pravda? Co když opravdu hledají normální lidi a ne jen modelky a profesionály?
Srdce mi buší až v krku. Strach mi svírá žaludek, ale zároveň cítím jakési divoké vzrušení. Je to šílené. Je to nebezpečné. Ale zároveň to možná je ta jediná skutečná cesta ven. Z kruhu, ve kterém se točím už příliš dlouho.
Zavřu oči a na chvíli si představím ten jiný život. Bez neustálého stresu, bez nutnosti usmívat se na cizí muže, bez předstírání před kamerou. Jen svoboda.
Otevřu oči. Můj kurzor bliká v jednoduchém přihlašovacím formuláři. Stačí jméno, e-mail a pár vět o sobě. Bez váhání vyplním své jméno – Karolína – a e-mail. U posledního pole se na chvíli zamyslím.
„Dobrý den, jmenuji se Karolína. Vaše nabídka mě zaujala, protože hledám změnu a výzvu. Jsem otevřená novým věcem a připravená na cokoliv. Chci si vyzkoušet něco nového a ukázat, co ve mě je. Jsem odhodlaná vydržet až do konce.“
Je to pravda. Jsem.
Kliknu na „Odeslat“. Když se mi na obrazovce objeví hláška „Děkujeme za přihlášku!“, opřu se o židli a zhluboka se nadechnu. Nevím, jestli mi vůbec někdo odpoví. Ale poprvé za velmi dlouhou dobu mám pocit, že jsem udělala něco, co může změnit všechno. Ať už to dopadne jakkoliv.
28
Vítejte na tomto webu / Re:Nováčči, koukejte se představit
« Poslední příspěvek od Pisatelka kdy Března 31, 2026, 11:09:30 »Ahoj, jsem mladá žena a občas doma nosím plenky jen tak pro radost. Moc se mi líbí vaše příběhy a povídky.
29
Prodám / koupím / hledám / Re:Nafukovací kalhotky
« Poslední příspěvek od gumplík kdy Března 30, 2026, 00:46:09 »Teď se na aukru prodávají nafukovací kalhotky: https://aukro.cz/nafukovaci-sortky-61cm-7114910633?utm_source=rtbhouse&utm_medium=retargeting&utm_campaign=04-drmk-rtbhouse&utm_content=BUYERS&rtbhc=aiHDBurNWxe2OaYkW0xHUTlEVqFTQBRUbHtAZFl_xbs.7114910633.1774822338182.0.gyyWhmUjODzKgAytF0SN, https://aukro.cz/nafukovaci-sortky-76cm-7105605282, https://aukro.cz/nafukovaci-sortky-107-cm-7106731219.
30