Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Seznamka / Info k zamyšlení
« Poslední příspěvek od raulik kdy Dnes v 11:37:34 »
Zdarec,


po delší době jsem opět kouknul do této sekce a nestačím se divit.


1) hledat na této stránce seznámení je z 90% nereálné
2) ne, opravdu se na Vás nestojí fronta
3) více inzerátů neznamená nic


Abych dal i nápovědu, jak se skutečně seznámit, tak pár bodů :


1) nevystavujte své potřeby a přání za potřeby druhého - před časem zde byl inzerát : a pokud by jsi chtěla nechal bych se možná i zabalit já - prosím o zamyšlení nad tímto textem. Osobně myslím, že o nic jiného, než být zabalen, dotyčnému nešlo.
2) pryč se studem - jste skutečně smířeni s tím, jací jste (ohledně plenek), nebo se jen stydíte a snažíte se to v sobě potlačit ? buďte rádi, že máte tohle a ne jiné úchylky, mohli jste dopadnout podstatně hůře
3) partner vás bude brát, pokud se budete brát vy sami - dospělé a milující ženě je v 90% skutečně jedno, jestli máte nějakou potřebu, ona třeba zase má své potřeby. Je to jen o tom, si je vzájemně splnit. K dospělosti nepatří nějaké posmívání a zesměšňování druhých.
4) prvnímu sdělení partnerovi musí předcházet vlastní vyrovnání se a zároveň jistota pevnosti vašeho vztahu. Nevím jak to popsat, nicméně pokud máte pochybnosti, že vás opustí, až to zjistí, je to jistá indicie ohledně toho vztahu vůbec. Pořád jste to vy, i plenky určily vaši osobnost a tudíž i plenkám vděčíte za vaše klady - třeba jste, jako každý s úchylkou, více otevřeni jiným úchylkám atd.
5) přijďte na sraz, uvidíte hafo pohodových lidí a onen stud z vás trošku spadne. zároveň je možno na srazech pokecat o tom, jak se s tím vypořádat, jak se smířit a být vděčný.


Chápu, že mnoho inzerátů zde je napsáno jako pokus stylu - tak, teď to na sebe prásknu a uvidíme co se stane. Nic. Naprosto nic. Světu jste totiž ukradení. O své štěstí se musíte snažit. Musíte makat. Chápu, že se cítíte zle. Jako, že to nikdo nemá horší apod.




P.S.: Možná nejsem úplně pravá osoba, která by to měla sem psát, ale myslím, že k tomu mám co říct. Hodně mých partnerek s plenkami nemělo žádný problém - a není to o tom, že mám štěstí. Je to jen o přístupu k sobě samému.


Máte rádi plenky ? Tak kurva co..  Máte na víc než si myslíte !
2
Seznamka / Praha a celá ČR
« Poslední příspěvek od bond0079 kdy Dnes v 11:13:12 »
Komu se líbi když chlap nosí plenky? Nebo by mně nutil nosit plenky a nebo si ze mě udělal malého chlapečka nebo miminko a to ze vším všudy. Když si pro mně přijedeš a odvezes si mě k sobě, můžeš být odkudkoliv.
3
Příběhy / Re:ABDL školka 3
« Poslední příspěvek od chlapeček kdy Včera v 22:03:48 »
Kde je ta školka?  :) Hned bych se tam dal zapsat .
4
Příběhy / ABDL školka 3
« Poslední příspěvek od gumidek kdy Včera v 20:52:17 »
Ahoj, je tu další pokračování ABDL školky od uživatele FrantaM

ABDL  školka 3. díl

Ráno jsem se probudil, a těšil jsem se jako malý kluk na prázdniny. Plínky už byly pořádně promočené, a tak jsem trpělivě čekal na Klárku, až mne přijde přebalit.
„Ahoj zlato, tak půjdeme vyměnit plínky?“ zeptala se mně Klárka, když vešla do pokoje, a všimla si, že už jsem probuzený.
Kývnul jsem hlavou na znamení souhlasu, a za chvilku jsem byl už přebalený do čistých plínek a převlečený do oblečení na cestu do školky.
Klárka pro nás oba nachystala snídani, a krátce po ní jsme se vydali na cestu do ABDL školky.
„Tak co, jak se těšíš?“ zeptala se mně, když jsme byli kousek od školky.
„To víš, že se těším. Ta Petra na mne udělala velký dojem,“ odpověděl jsem, a trochu sebou zavrtěl.
Za chvilku jsme dorazili ke školce, rozloučili jsme se, a Klárka dodala: „Kolem osmé večer se pro Tebe zastavím, tak ať se Ti tady líbí.“
Chvilku poté jsem již vešel dovnitř, a viděl jsem svoji pečovatelku Petru, která mne včera při zápisu do školky poprvé přebalila.
„Ahoj Petlo,“ zašišlal jsem jako malý chlapeček.
„Jé, ahoj Fanoušku. Tak v jakém stavu máš plínky? Přebalíme?“
Pokýval jsem hlavou, a šli jsme spolu k přebalovacímu pultu. Místností, kterou jsme procházeli, byla vymalována krémově bílou barvou, a na jedné zdi byla vyobrazena Sněhurka a sedm trpaslíků, zatímco na druhé byla červená Karkulka s vlkem.
Došli jsme až na konec místnosti ke dvěma přebalovacím pultům, kde mne Petra vysvlékla tak, že mi zůstalo jen body a již notně promočené plínky, a pomohla mi vylézt na přebalovací pult.
„Buď tady hodný, Fanoušku, já jsem za chvilku zpátky, jenom musím odnést do šatny Tvé oblečení“, řekla Petra, odnesla do šatny mé věci, a za chvilku už byla u mne, aby mne přebalila.
Rozepnula body v rozkroku, následně pak kalhotky na pleny s medvídky a již notně plné plenkové kalhotky Abri Form M4, ve kterých byly vloženy čtyři bavlněné pleny.
„No my už tam máme načůráno, ale neboj se, za chviličku už budeš mít krásné čisté plínky, a budeme mít opět hezkého chlapečka,“ řekla Petra, a dala se do přebalování.
Byl to nádherný pocit, jak rychle a přitom něžně mně zabalila do čistých plínek, takže jsem jenom spokojeně mžoural očima.
Když mi zapnula body, přinesla krásné dupačky v modré barvě, které měly zipy od rozkroku až ke kotníkům a pak od pasu až ke krku. Ještě mi na nohy nasadila pletené bačkůrky s bambulkami na tkaničkách, a pak řekla: „Tak, Fanoušku, a je čas nakrmit. Půjdeme za Maruškou, a ta Ti dá napít.“
Přišli jsme k Marušce, a Petra řekla: „Tak to je náš nový klient Fanoušek. Toho budete ode dneška také kojit, ale musíte ho naučit pít z prsu.“
Maruška zakývala hlavou, vytáhla z obalu silikonové chrániče zubů, které mi ihned nasadila, a řekl: „“Tak ty jsi Fanoušek? Jak jistě víš, miminka jsou kojena mateřským mlékem, proto Ti dám teď napít, ale musím Tě naučit, jak se správně pije z prsu.“
Poté mne něžně podložila hlavu pod krkem, přiblížila moji hlavu k prsu a obě moje ruce nasměrovala na obnažené krásné prso. Brzy jsem ústy nahmatal a jemně uchopil bradavku, a Maruška mezitím mými ruky hladila prso. Brzo z něj začalo téct nasládlé mlíčko, které jsem začal pít. Z počátku to byla nezvyklá chuť, na kterou jsem si ale za chvilku zvyknul, a dokonce jsem si při sání trošku pomlaskával. Maruška se na mne mile usmála, a když viděla, že již nesaji, zeptala se: „Dáme nabumbat ještě z druhého prsu?“
Zakýval jsem hlavou, že ne, a Maruška mne nechala si odříhnout. Trošku jsem se začervenal, ale Maruška řekla, že tak je to v pořádku, alespoň mě nebudou trápit větry a nebudu mít bolení bříška. Petra se pro mne vrátila zpátky, a šli jsme si hrát spolu s ostatními dětmi, které zatím přišly do školky.
„Tak, děti,“ začala Petra, „vítám u nás vašeho nového kamaráda. Jmenuje se Fanoušek, a jeho věk u nás je patnáct měsíců.“ Vedle Petry stála druhá pečovatelka Ivana, která měla, stejně jako Petra, na starosti čtyřčlennou skupinku dětí.
Tři chlapečkové a čtyři holčičky ke mně přistoupily, a představili se. Byl tam Honzíček, Venoušek a Pavlíček; holčičky se jmenovaly Lenička, Lucinka, Zuzanka a Anička.
Všichni jsme si stoupli do kruhu, a hráli hru zajíček v své jamce. Během hry jsem se nejvíce díval na Aničku, a ta mi také věnovala velkou pozornost. Pak jsme zpívali nejrůznější dětské písničky, a kolem desáté byl čas přesnídávky. Po přesnídávce následovala chvilka odpočinku, a já i Anička jsme jej strávili v hlubokém kočárku, kdy Aničku vozila Ivanka a mne Maruška, zatímco Petra četla ostatním dětem pohádku z velké obrázkové knížky.
Před obědem nám paní učitelky zkontrolovaly plínky, a já i Anička jsme byli přebaleni. Při výměně plínek jsem se díval na Aničku, pěknou dvacetiletou dívku, které nakonec Ivana oblékla velmi slušivé růžové punčocháče a pěkné šatičky. Já jsem byl obléknutý do velmi pěkného modrého overalu s dlouhým rukávem, který měl na prsou vyobrazeného medvídka.
Během oběda jsme byli usazeni ve vysokých stoličkách, a já i Anička jsme seděli vedle sebe. Zatím jsem měl na sobě jenom obyčejný bryndák, ale Petra mi řekla: „Neboj se, Fanoušku, už jsme poslali objednávku, a brzy budeš mít také bryndák se svým jménem.
Mimo Petry a Ivany nás krmila také Maruška a paní ředitelka, která se jmenovala Hedvika. Některé děti jedli sami, zatímco já a Anička jsme byli krmeni jednak bramborovou kaší z láhve, a jednak drobně nakrájeným kuřecím masem a zeleninovým salátem.
Začínalo se mi ve školce líbit, a když jsme byli ukládáni k odpolednímu odpočinku, nemohl jsem se dočkat, co bude dále.
Pokračování příště
5
Převratná novinka / Hnědá droga
« Poslední příspěvek od luba kdy Včera v 16:11:20 »
Hnědá droga


V době, kdy se náš příběh započal byla Luisa Chimenésová šestnáctiletá dívka, která studovela na střední škole v denweru, jobor cestovní ruch. Její rodiče se sem přestěhovali z PDominikánské republiky, když jí bylo 9 let. Její otec Simon byl černoch, matka Dolores míšenka. Otec chtěl pro rodinu to nejlepší a tak se přestěhovali do Spojených států. Bohužel však naráželi na překážky, otec nemohl sehnat práci, pracoval jen příležitostně, matka, jako uklízečka, sotva vyšli s penězi. Otec začal pít a s matkou se hádali. Ta mu vyčítala, že se neměli stěhovat. Luisa do nového prostředí taktéž nezapadla, ze strany svých spolužáků byla šikanována a vzhledem ke své čokoládové barvě získala přezdívku hnědka. Snažila se to ignorovat, ale nešlo to. I přes útrapy se výborně učila, Angličtinu zvládla a k tomu ještě znala Španělštinu. Její problém byl, že nebyla ani černá, ani bílá, tak, že i černé děti si na ni troufaly. Když se s pláčem svěřovala své matce, ta jí říkala: „jo holka, budeš to mít v životě těžký, neměli jsme se sem stěhovat, já to furt Tvýmu tátovi říkala, ale, von, tvrdohlavej mezek a teď vidíš, k čemu to tady vede“. Cítila se mizerně a předsevzala si, že, až dospěje, vrátí se zpět do Dominikánské republiky, V nové zemi se jí vůbec nelíbilo a tak sledovala přes Internet Karibské rozhlasové stanice a televizní programy.
Po ukončení základní školní docházky  šla studovat na střední školu obor cestovní ruch. Její otec chtěl, aby nastoupila, jako dělnice, to však rázně odmítla a přivydělávala si kondicemi, doučovala žáky Španělštinu.
Na střední škole měla vynikající prospěch, učení ji bavilo, avšak mezi spolužáky nebyla oblíbená, byla terčem posměšků, neboť si nemohla dovolit luxusní oblečení, jako dívky z bohatých rodin. Byla s tím smířená a neměla to rodičům za zlé.
Byla hodina Angličtiny. Luisa byla vyvolána a předepsaný test zvládla: „bravo, jste dobrá“ řekl učitel Rolinson. „A co Vy, Bixi, jak jste se připravil“? Hoch něco nesrozumitelně zahuhňal.“Tak, pojďte, ať si Vás vyzkouším“ řekl učitel. Bix byl nepřipravený. „Máte nedostatečnou, Bixi, příště se lépe připravte“ řekl učitel, aniž by tušil, co příští vteřiny přinesou: „Žádný příště Ty parchante nebude, Tys mi dal nedostatečnou, mě, synovi bohatýho podnikatele? To vobsereš“! „Uklidněte se, Bixi a posaďte se“ vyzval jej učitel s ledovým klidem.
Bix vytáhl pistoli, namířil na učitele a stiskl spoušť. Vyšla ohlušující rána a učitel se ihned skácel k zemi, byl na místě mrtvý, zůstala po něm žena a dvě děti. Bix kolem sebe začal pálit, v očích měl vzteklý výraz a řval: „já nenávidím lidi“!
První se vzpamatoval jeden hoch, který po něm hodil židli. Ta jej minula a on jej chladnokrevně zastřelil: „tu máš, Ty parchante“! zaječel a opět obnovil palbu. Třídou se ozýval křik, propukla nevýslovná panika, místnost se naplnila pachem korditu, krve a také výkalů, neboť většině povolily svěrače. Toto úděsné divadlo trvalo několik vteřin.
Luisa se vzpamatovala a proplížila se k místu, kde stál Bix. Ten ji zahlédl a vypálil po ní. Kulka jí roztrhla rameno. Dívka bolestí zaječela. „Tak máš dost Ty svině“! Zařval Bix a dál pálil. Luisa se k němu připlazila a v nestřežené chvíli mu vrazila hlavu do břicha. Bix zavrávoral, následoval kopanec do rozkroku. Bix se zlomil v pase , Luisa využila této chvíle a kopla jej do pravačky a vyrazila mu pistoli z ruky. Bleskurychle se pro ni sehnula a přiložila mu ji k spánku. „Teď zůstaneš, kde seš, jinak ti tu palici ustřelím“ řekla chraplavě.Bix se ani nepohnul, z dívčiných očí sršelo odhodlání svůj čin provést, ani na vteřinu o tom nezapochyboval. Věděl však, že má prostřelenou ruku a krev z ní crčela, jako z vodovodního kohoutku a jen čekal, kdy omdlí. „Sakra, kdy už někdo dorazí“? Tázala se v duchu. Před očima se jí dělaly mžitky, jak ztrácela velké množství krve. Vlivem nervového napětí jí povolily svěrače a ona cítila, jak se jí kalhotky plní teplou a mazlavou kaší. Udivilo ji, že ji zaplavil takový zvláštní, nedefinovatelný pocit. Bix se snažil z této situace vymanit, ale dívka mu přitiskla pistoli ke spánku. „Však Ty vykrvácíš“ zasyčel. „Já to nedám“ prolétlo jí hlavou, když v tom uslyšela ječení sirén: „jsem zachráněná“ řekla si. „Ty, podej mi tu bouchačku, ať to skončím, jdou po mě poldové“! Zařval Bix. „Ne, Ty bys mě oddělal a taky musíš předstoupit před porotu živý, to bys z toho vyšel velmi lacino“ řekla Luisa.
Do místnosti vtrhlo policejní komando. „Ronalde Bixi, jménem zákona Vás zatýkám“ řekl policista a nasadil mu pouta. Vlivem toho mu povolily svěrače a on se kompletně pokakal. „Ty hrdino, teď ses posral, ale napřed tady vymlátíš celou třídu“ řekl jeden z policistů. Z Bixe byl nyní uzlíček nervů, rozplakal se a ještě si víc nadělal do kalhot.
Následoval převoz zraněných, mezi nimi byla i Luisa, která vlivem ztráty krve omdlela. Řádění šílence si vyžádalo 5 mrtvých, 16 zraněných, z nichž 3 byli v kritickém stavu, jedna dívka pak na následky zranění zemřela a jeden student z toho vyvázl s doživotními následky.
Luisa se dostala do nemocnice a to nejen kvůli zranění, to bylo vyhodnoceno, jako středně těžké, ale zejména kvůli psychice. Trpěla nočními můrami, křičela ze spaní a kvůli pokakávání skončila na plenách. Byla na tom z počátku velmi špatně, ale nakonec se za pomoci psychologů a psychiatrů z toho téměř dostala. Po té, co se vrátila do školy, kde byla téměř za hrdinku a byla vyznamenána byla ještě více uzavřená. Škola jí připomínala děsivé události, ona se vždy vlivem toho pokadila. Tento stav ji uváděl do zoufalství.
Čas plynul a její psychické obtíže neustávaly, upadala do hlubokých depresí. Nejvíc ji však uvádělo do zmatku to, že se jí líbí se pokadit. Vždy ji zaplavil nepopsatelný pocit, slovy to nedokázala vyjádřit. Psychiatrům se s tím nechtěla svěřit, rozhldla se sama s tímto prokletím bojovat.
Studovala tuto problematiku na Internetu a nestačila se divit. Dostala se na diskusní fóra na toto téma a pocity  účastníků se plně shodovaly s jejími. „No, jo, ale, kdyby to tak strašně nepáchlo“ řekla si, když v tom si přečetla příspěvky o neutralizační látce IN, Ostrovu Robinsona Crusoe a užitečných pomocnících. Zakoupila si chytré kalhotky s vlákny, jež obsahovala neutralizační látku IN. Když se do nich poprvé řádně pokakala, dostavil se již ten jí známý pocit úlevy, eufórie a ona intenzívně vnímala to teplo na zadečku. Byla rázem v pohodě a vlivem odstranění zápachu se již nedostavil ten pocit ponížení. Potěšila ji taktéž snadná údržba těchto chytrých kalhotek a oblíbila si je. Když měla volno, vždy je řádně naplnila. Činila tak i ve škole, učitelé ani spolužáci si ničeho nevšimli. Byla tak více soustředěná a odbourávala si tím stresy. Zapojovala se taktéž do diskusí, zejména do těch ostrovních, ty vyhodnotila, jako velmi kultivované, nikdo se zde vzájemně nenapadával. V jednom ze svých příspěvků chválila tento způsob odbourávání stresů: „je to vlastně nenávyková, ale příjemná droga, já osobně bych to nazvala hnědou drogou“ z čehož bylo znát, že se jí vrací i původní smysl pro humor.
Jednou ji přistihla matka, jak se po těchto hrátkách sprchuje. Udivilo ji, že nic není cítit. Jelikož obě k sobě měly důvěru, Luisa se jí se vším svěřila. Matka si prostudovala vše o této problematice na Internetu a pak řekla: „jak tak koukám, je to lepší, než, kdybys brala drogy, ta Tvoje hnědá droga je bezpečná, nenávyková a já to plně respektuju. Pokud Tě to hodí do pohody, tak proti tomu nic nemám. Ta škola a hlavně ta střelba Tě vykolejily, dělej, jak uznáš za vhodný“. Tím se celá věc odbyla.
 Soudu s Ronaldem Bixem se Luisa nemohla vyhnout, působila zde, jako hlavní svědek. Opět se jí vše zjevilo před očima a ona znovu prožívala tu hrůzu. Vlivem toho stresu si řádně naplnila kalhotky, ale nikdo nic vzhledem k neutralizaci nepoznal. Bix byl uzlíček nervů, plakal a všem se omlouval. Když nakonec vyslechl rozsudek, který zněl na doživotí, psychicky se zhroutil , povolily mu svěrače a on se řádně pokadil. Luisa žila v domění, že tato životní kapitola je již minulostí, avšak další události jasně ukázaly, že se hluboce mýlí.
Luisa úspěšně vystudovala obor cestovní ruch. Kromě Angličtiny a Španělštiny bravůrně zvládla Francouzštinu a Arabštinu. Její „hnědá droga“ jí pomáhala při soustředění. Závěrečné zkoušky pak absolvovala s vyznamenáním. Tím se její středoškolská životní etapa uzavřela, otázkou bylo, co bude dál. Na vysokou školu se jí jít nechtělo, raději se chtěla věnovat nějakému zaměstnání.
Mezi tím Kikina zdokonalila svůj výcvik agentek. Jednou hovořila s Davidem: „Ty, Davide,tak mne napadlo, což, kdyby do chytrých ABDL pomůcek byl instalován program, který by podle endorfínů a různých dalších znaků rozpoznal agenty. Když se někdo pokadí při akci, určitě se jeho stolice vyznačuje něčím zvláštním, větší množství endorfínů, adrenalin“. „To je na zvážení, ale určitě to půjde“ řekl David. V laboratoři nemocnice Ostrova Robinsona Crusoe započaly práce na tajném projektu pod pracovním názvem Hnědý agent. Byly vyhodnocovány vzorky stolice lidí, kteří se pokadili při akci a byla určená chemická skladba těchto produktů. David tyto informace pečlivě zaznamenával a brzy byl k dispozici program s názvem Monitor_agency.exe. Ten byl po otestování nainstalován do všech ABDL pomůcek, avšak byl skrytý. Byl umístěn do jednoho z tajných virtuálních serverů na programovacím systému Robinson Crusoe. Jedná se o program s mnoha funkcemi s neustálou aktualizací.
Luisa byla prostřednictvím svých chytrých kalhotek vyhodnocena, jako vhodná kandidátka na práci agentky. Vždy, když provozovala své hnědé hrátky, byla v sedmém nebi. Tajná služba Ostrova Robinsona Crusoe I R C A zpětně zjistila stav její stolice po té, co se pokadila při té akci ve škole.
Když se následně ucházela o místo, paní ze zprostředkovatelny práce jí dala do ruky vizitku: „tam Vás určitě přijmou“. Dívka netušila, že je vše již dohodnuto. Nastoupila u agentury, která se zabývala špionáží, odhalováním teroristů a zločinců, kde pracovala rok v jazykovém oddělení, po té jí byla přidělena práce na sledování sociálních sítí, kde upozorňovala na obsah, který by mohl vést ke zločinům a teroristickým útokům. Bylo o ní známo, že při střelbě na Denwerské škole se zachovala velmi statečně.Během práce se jí podařilo odhalit několik zločinů a dokonce jeden teroristický útok. Práce ji bavila, nejednalo se o cestovní ruch, ale doufala, že se k tomu jednou dostane.
Jednou si ji zavolala šéfová. Vyzvala ji, aby se posadila. „Luiso, jste dobrá pracovnice, ale počítáme s Vámi i v terénu. V papírech máte, že jste se při té akci na škole pokadila, to není na závadu, je to přirozená reakce na stres. Na Ostrově Robinsona Crusoe se formuje jednotka rekrutovaná z těchto žen a dívek, vysílám Vás tam, výcvik Vám prospěje, budete pro naši agenturu přínosem“.
Luisa obdržela letenku a malým čtyřicetimístným letadlem odletěla z Denweru na Ostrov Robinsona Crusoe. Ovanul ji teplý dech Karibiku a ona ucítila, že je doma. Na letišti ji přivítala Kikina, která na ni zapůsobila velmi sympatickým dojmem. Po vstupních procedurách ji zavedla do výcvikového střediska. Jednalo se jak o výcvik se zbraní, tak i o ten psychologický, kdy ženám a dívkám byly vysvětlovány mechanismy povolování svěračů při akcích a bylo jim vštěpováno, že se není zač stydět a je to odbourávání stresů, které je navíc umocněno neutralizací. Když jednou Luisa při hovoru nazvala toto hnědou drogou, její hláška se ujala. „Něco na tom je“ řekla uznale Kikina.
Luisa měla volno. Ležela na pláži při Malé zátoce. Byla sama. Střídavě plavala a opalovala se. Během této siesty si dopřávala i dobré jídlo. Ležela a pocítila tlaky ve střevech. Uvolnila se a vyprázdnila se do plavek. Zaplavil ji slastný pocit, jaký nikde jinde, než zde nezažila. Její pohodu ještě umocňovala Karibská hudba. Ležela a levou rukou si zajela do plavek. Následoval orgasmus, při němž ještě doplnila plavky. Sáhla si do zadu a fascinovala ji boule na zadečku. „Tak, téhle hnědé drogy se člověk předávkovat v žádném případě nemůže“ řekla si v duchu a musela se pousmát.Zavřela oči a tiše usínala s plnými plavkami. Z dálky k ní doléhal hluk a podmanivá Karibská hudba. Cítila to důvěrně známé teplo na zadečku. Po chvíli tvrdě usnula.

A to je konec příběhu, doufám, že se bude líbit.

6
Hlavní nádraží / Dolní Břežany
« Poslední příspěvek od holit kdy Květen 18, 2019, 21:21:41 »
Zdravím,
Jak teď prosím funguji Dolní Břežany?
Je to v provozu? Pomáhá ji někdo?:-)
7
Vítejte na tomto webu / Re:Nováčči, koukejte se představit
« Poslední příspěvek od misoab kdy Květen 17, 2019, 18:20:55 »
Ahojte.. ja tu novy velmi niesom.. uz som tu bol zaregistrovany, ale bohuzial pri zmene mailu som urobil chybu a neviem to vratiť späť, tak som si musel spraviť novy účet.
Ale ako predstavenie.. som zo Slovenska a mam rad plienky... nosim ich vsak len zriedka.. rad by som s niekym pokecal o plienkach :)
8
Plenky / Re:www.inkopleny.cz - prodej plen po kusech
« Poslední příspěvek od www.inkopleny.cz kdy Květen 17, 2019, 12:18:20 »
Není problém,  ale objednávky rieš prosím přes email alebo zprávu,  ať se to tady nespamuje...
10
Příběhy / Re:školní průser 2 čast
« Poslední příspěvek od luba kdy Květen 16, 2019, 12:52:20 »
Dobré, již se těším na pokračování.
Stran: [1] 2 3 ... 10