Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Příběhy / Re:Synček Michal
« Poslední příspěvek od mskvor kdy Včera v 23:24:30 »
Hezky napsaná povídka, díky za ní a těším se na pokračování!

MS
2
Dudlíky, lahvičky, kousátka a šidítka / Re:nákup dudlíků
« Poslední příspěvek od dion413 kdy Včera v 22:15:14 »
Presne tak latex je proste lepsi.  ;)
3
Příběhy / Re:Synček Michal
« Poslední příspěvek od JiříS kdy Včera v 18:25:58 »
Moc pěkné.
4
Příběhy / Re:Synček Michal
« Poslední příspěvek od holit kdy Včera v 14:46:50 »
Super :-)
5
Dudlíky, lahvičky, kousátka a šidítka / Re:nákup dudlíků
« Poslední příspěvek od svycarsko kdy Včera v 11:41:00 »
Mě právě ty terapeutické NUK 5 vyhovují. Sice ty silikonové jsou o něco větší, ale zase to není latex. Latex je dle mého lepší než silikon.
6
Příběhy / Re:Synček Michal
« Poslední příspěvek od luba kdy Včera v 08:55:02 »
Velmi hezké, již se těším na další pokračování.
7
Příběhy / Synček Michal
« Poslední příspěvek od Rudo93 kdy Listopad 12, 2019, 23:30:09 »
Príbeh je vymyslený. A ospravedlňujem sa za pravopis.

Volám sa Michal moju lásku k plienkam som objavil okolo mojich 16 rokov. Objavil som túto lásku keď mi umreli starý rodič, ktorý bol imobilný a musel používať plienky. Tak som sa nenápadne zobral prvú plienku  pre dospelých z balíka a vyskúšal som si ju dať. A nebol krajší pocit, ako sa do nej vyčarať a ten teplý pocit medzi nohami hneď som si to zamiloval. Ako plynul čas a môj vek stúpal tak som zobral odvahu aj si isť kúpiť vlastné do lekárne, aby si nikto nevšimol že s balíku plienok čo je doma sa niečo stráca. Keď som mal 21 rokov tak som  napísal to zoznamky inzerát s mojimi tajnými  túžbami. Asi ako to dobre poznáte dlho som nevedel nikoho nájsť, ale na koniec sa podarilo ozvala sa mi jedná pani v rokoch  už len to že to bola žena ma neuveriteľné potešilo. Nasledovali dlhé týždne pisania si správ na zoznamke. Keď prišiel veľký deň D, že sa idem stretnúť z cuzdiou ženou resp. novou maminou mal som celý deň husiu kožu keď som na to pomyslel. Prišla 13 hodina poobede a ja som sa vídal do Bratislavy. Maminka mi zakázala isť autom, že mám prísť do hlavného mesta hromadnou dopravou a že mam si na ňu vyčleniť minimálne 4 hodiny.

   Vystupujem v Bratislave z autobusu na Bajkalskej pri futbalovom štadióne v tej dobe ešte nebol dostavaný, ako ho dnes poznáme jazdili všade len ťažké stroje. A keď si dobre spomínam tak sa schyľovalo k dažďu a vlastne konečne celé leto nepršalo.  Maminka ma čakala na opačnej strane zástavky hneď, ako som sa rozbehol cez cestu pravdaže mimo prechod ma spoznala.  Keď som prebehol na druhú stranu som začal  rozhliadať, kde môže byť. Mama prišla ku mne a prestavila sa mi, že kto je to bol krásny okamžik. Ale hneď som dostal po zadku, aby som vedel že mam prechádzať cez prechod nie krížom cez cestu. Hneď na to sme sa vyprali do rešturacie v Poluse. Mamina ma usadila za stôl a išla nám zobrať niečo na pitie a pod zub. Keď všetko priniesla na tácke a sadla si. Začali sme sa rozprávať po krátkej chvíľke mamina spustila monológ o tom, ako to bude keď sa dám na rolu jej syna.

Mamin monológ:  „Tak maš poslednú možnosť od toho ustúpiť keď mi teraz povieš že Áno tak ta beriem za slovo už to nie je len o písaní si cez internet ja to vážne chcem zažiť a mať svoje dieťa. Dieťa som nikdy nemala lebo som si myslela, že kariéra je viac no teraz v mojom veku 56 rokov to chcem aspoň skúsiť. Nechcem, aby sme sa stretávali cez víkend alebo raz do týždna na pár hodín. Ty ako vysokoškolák budeš máš prázdniny ešte 2 mesiace tak som sa rozhodla že za 14 dní pôjdeš ku mne na 2 tyždne,  aby sme si to užili. A pravidlá o tom, ako sa budeš správať sú jasné. Budeš non-stop nosiť plienky, kedy a kde ta prebalím rozhodujem ja, kedy a čo dostaneš rozhodujem ja, kedy a kde pôjdeš spať rozhodujem ja a tak isto je to z oblečením, tvojími aktivitami. Mám chalupu na juhu Slovenska v malej dedinke, kde už nikto skoro nebýva tam pôjdeme tam na celé 2 týždne. Súhlasiš?“

Ja som bol, asi v siedmom nebi nevedel som od maminky odtrhnúť oči, ale ani vídať nejakú hlásku prešlo možno aj pár minút neviem a dostalo sa zo mňa pár hlások to, že Áno. Mama na mňa pozrela povedala, aby som dojedol čo mam pred sebou a ideme ďalej.

Došla kontrolná otázka od mami:   „Do kedy môžeš byť som ňou teraz?“
Ja: „Posledný autobus mi ide domov o 22.30“
Mama: „Dobre to máme chvíľku čas na seba“

Ako so dojedol svoju porciu a dopil mamina na mňa pozrela a zobrala ma za ruku a išli sme po Poluse spolu. Po chvíľke odbáča na záchod pre mamičky a deti. V tej chvíľke ma to ani nenapadlo, ale otvorila dvere a zobrala ma do vnútra zamkla dvere a pozrela na.
Mamina: „Tak šup na prebalovací pult. Ako môj synček nebudeš chodiť predsa bez plienky . Čo keby sa ti stala nejaká nehoda. Druhé veci na prezlečenie tu nemáme.“

Neodporoval som maminka mi dala dole gate, trenky a za-chvíľku som mal na sebe plienku pre dospelých. Obliekla ma a išli sme ďalej pokračovať v prechádzke po obchodnom stredisku. Ale v tom ako odomkla dvere a otvorila stala tam mamička s kočárom a naozaj s malým dieťaťom. Druhá mamička bola trošku agresívna, že ako si predstavujeme využívať toto WC na sex.  Moja maminka spustila: „Toto je môj syn a nosí tiež plienky ma unik moču a stolice kde som ho mala prebaliť?“
Hneď ako to dopovedala tak ma mi zdvihla tričko, aby demonštrovala nasadenú plienku na mňe. Prvý krát som sa začal červenať druha mamička sa ospravdľnila a išli sme preč. S maminou sme sa išli prejsť po Bratislave a ja som mal vkuse pocit, že ľudia ma sledujú a premeriavajú si ma a v hlave mi išla vkuse myšlienka, že vedia že mám na sebe plienku. Zachvíľku sa mi ozvala potreba isť na malú potrebu ešte nezviknutý na moju roľu v tejto hre som sa opýtaľ maminy

Ja: „Mamina potrebujem isť cikať.“
Mamina: „Miško predsa na to máš plienku. Vkľude sa do nej vycikaj.“

Mamina to nehovorila zas moc ticho a pár ľudí sa otočilo na nás a si nás obzeralo čo sme zač. A ja som pomaly a prvý kráť na verejnosti som sa pocikal. Mamina si určite všimla, ako sa mi začal rozkrok za oblievať a pohladkala ma po hlave a pochválila ma. Asi po hodine prechádzky s maminou, kde sme sa rozprávali o nás normálnom živote a spoznávaní sami seba. Mamina mi zrazu v behla z rukou na zadok pod gate a stlačila plienku a potom to urobila aj s predu.
Mamina: „No čas je ta prebaliť. Ale kde ta prebalím tu teraz poď kúsok je park kam moc ľudi nechodí“
Ma až zamrazilo keď som počul, že na verejnosti ma chce prebaliť a naozaj to tak aj spravila došli sme do parku nikto tam nebol bola tam tak trošku aj schovaný prístrešok a na lavičku som si ľahol a mamička mi vymenila plienku chvála bohu že nás nikto nevidel. Ako som išiel na autobus mamina ma išla odprevadiť na zastávku a mamina začala posledný monológ v ten deň.

Mamin monológ: „Tak som  rada, že pôjdeš do tejto hry som ňou dnes som ta napoky vystavila pár chuľostivím veciam viem, že pár ľudi ta tu mohlo aj spoznať aj tak si to spravil pre mňa. Ale skúsiť som to musela či si ten pravý na moju hru, ktorú chcem s tebou hrať. Lebo tam na chalupe nebudem pred nikým schovávať tvoju plienku ani iné veci keď príde nejaký domáci ma pozdraviť a ty budeš v kočari len v plienke, alebo sa na dvore hrať tak aby si nebol v rozpakoch alebo aby si si to nerozmyslel po pár hodinách, ako tam prideme. Túto plienku čo maš ukaž. Dobre ta ti vydrží až domov. Keď prideš domov sa mi v nej odfotiš a pošleš mi to na Facebook. Ahoj zlatko“

Ako to všetko povedala už ani na odpoveď nečakala a práve mi prišiel autobus nastúpil som a išiel som domov bez slov. V hlave mi išlo milión myšlienok a mozog generoval jednu možnosť za druhou.
Prišiel som domov odfotiľ som sa a poslal som fotku maminka odpísala, že môžem si dať plienku dole keď chcem, ale keď nie tak si môžem nechať. Ja som bol v ten deň sám doma tak som zaspal že v plienke od mamičky.

Pokračovanie nabudúce.....
8
Převratná novinka / Romeo a superJulie 7
« Poslední příspěvek od luba kdy Listopad 12, 2019, 19:48:00 »
Kapitola 7.


Druhého dne opět navštívili toto netypické muzeum. Stáli u vitrýny. Jack fascinovaně hleděl na tento ojedinělý exponát. Pro Mary to nebylo nic nového, neboť byla jeho strůjcem. Obou se zmocňovalo zvláštní vzrušení. Jack si naplnil plenku a Mary kalhotky. „Vidím, že jsi z toho nějaký vykulený“ se smíchem řekla Mary. „To jsem“ přisvědčil Jack.
Ještě chvíli si prohlíželi exponáty, po té opustili muzeum. „Tak, co, jak se Ti to líbilo“? Dotázala se Mary. „Moc, dostalo mne to do kolen“ na to s úsměvem Jack.
Po prohlídce se rozhodli, že půjdou k moři. Zvolili si pláž při Opičí zátoce. Po příchodu se nejprve dali vzájemně do pořádku v jedné z mobilních umýváren, spodní prádlo nechali vyprat v mobilní prádelně, plavky si zapůjčili za 50 Peso Ostrova Robinsona Crusoe.
Slunce příjemně hřálo, oba mladí lidé si to jak se patří užívali, střídavě plavali a opalovali se. „Jsem velmi ráda, že jsem tady“ řekla bez dlouhých úvodů Mary: „ráda bych zde zůstala, je to můj druhý domov, vem si, že tady nejsou žádní snobové, žádná namyšlenost“. „V tom s Tebou souhlasím, jsem rád, že mne rozmrazili zrovna tady, víš, je to taktéž můj domov“. „Také já to tak cítím“ na to dívka a políbila jej. „Jediné, co mi zdejší pobyt kalí je to, že Venezuela řinčí zbraněmi“. „Co myslíš, bude válka“ Dotázala se starostlivě dívka. „S největší pravděpodobností ano, pokud se tak stane, jsem rozhodnut se zapsat do zdejší armády“. „Já zase jako zdravotnice“ odpověděla mu na to pevně dívka. Pak dodala: nebudem si kazit chmurami tak krásný den“ řekla a oba si šli zaplavat. Po celou dobu již o tom nemluvili, k večeru se pak vrátili domů.
Jack se pilně učil programovat v programovacím systému Robinson Crusoe. Jelikož studoval fillologii, pochopil i programovací jazyky. Prozatím neprogramoval žádný software, ale podařilo se mu některé stávající programy vylepšit.
Jednouu připadl na geniální myšlenku a to univerzálního překladače Esperanto. Pro uživatele se nic nezměnilo, vkládání v mateřských  jazycích zůstalo, jen byly navázány právě na Esperanto. Došlo tak k urychlení překladů. Za tento počin získal nemalé finanční ohodnocení.
„Jsi velmi úspěšný“ řekl jednou Hopkins. „Mezi námi je však jeden podstatný rozdíl, zatím, co Ty jsi rovný a čestný člověk, já jsem se dopustil mnoha křiváren“. „Ale, to už je za náma“ řekl Jack a usmál se. Dávno mu odpustil a říkal si, že, kdyby spolu s Mary neprošli takovou zkouškou, možná by se ten jejich vztah vyvíjel jinak.
Oba mladí lidé přijali nabídku ostrovního občanství. Stalo se tak jednoho sobotního rána. Tento akt byl velmi slavnostní a spolu s nimi jej přijalo i několik dalších lidí. Oba to cítili i jako závazek: „Tuším, že pro naši novou vlast něco uděláme“ řekl Jack“. „Ty jsi už udělal“ řekla s pýchou v hlase Mary. „Snad se mi podaří některé další věci“ řekl Jack.
Mary pracovala v laboratořích IN Tradingu a pilně se učila od Hanah. Prošla si vše jak se říká od píky, dokonce jednu dobu pracovala u linky na zpracovávání zneutralizovaných produktů, nebylo jí to nepříjemné, ba, dokonce ji na tom něco vzrušovalo. Jak se dozvěděla,zneutralizované produkty a obzvláště stolice vyzařují zvláštní fluidum. Způsobují to zejména endorfíny, které se uvolňují obzvláště při tepelném zpracování , což u některých lidí může navozovat touhu se pokadit. Jedním z těchto lidí byla Mary. Ta si vždy při práci naplnila řádně kalhotky a vždy se dostavil ten zvláštní, nedefinovatelný pocit. Z tohoto důvodu ráda pracovala u linky na zpracovávání zneutralizovaných produktů. Jejím úkolem bylo dohlížet na její funkci, někdy manipulovat s produkty, zejména po jejich balení.
„Ani ve snu by mne nenapadlo, že tomu také jednou propadnu“ říkávala. „Víš, často jsem se za svou odlišnost styděl“ na to Jack: „jsi zkrátka moje superJulie“. „K něčemu se Ti přiznám“ řekla jednou Mary: „když jsem se dozvěděla o nošení plenek, také jsem si říkala, že bych to ráda vyzkoušela, bylo to však velice silné tabu. Vidíš, dnes setady na ostrově o tom hovoří zcela běžně a také na Internetu se to příspěvky jen hemží“.
Také oni se zapojili do různých diskusí na Internetu a obzvláště Jack prezentoval své zkušenosti z minulosti, kdy bylo vyměšování tabu. Oba svorně apelovali na ty, kteří v sobě objevili tyto záliby, aby nepropadali chmurám a nepřipadali si méněcenní a neproklínali se.
Jejich život se ubíral dál tím pohodovým směrem. Tu pohodu však narušila Venezuela. Ta stupňovala svůj nátlak na Ostrov Robinsona Crusoe. Král George i královna Blanka se snažili konflikt odvrátit diplomatickou cestou, leč marně.
Když Mary a Jack vstávali, uslyšeli podivné dunění a hučení. „Jako bych slyšela střelbu“ řekla Mary a zapnula rádio. A v tom to uslyšeli. „Dnes v ranních hodinách se Venezuelská vojska vylodila na našem ostrově. Naše armáda klade tuhý a soustředěný odpor“. „A je to tady“ řekla se slzami v očích Mary. Oba ani chvíli nezaváhali a nechali se zapsat do armády, Jack k pěchotě a Mary ke zdravotníkům.
Jack si vedl velmi statečně a byl vždy tam, kde zuřila bitva nejvíc. Se smíchem říkával, že pro kulky asi nebyl dost dobrý, když se mu tak mistrně vyhýbaly. Také se mu podařilo zachránit několik kamarádů, za což si vysloužil vyznamenání za statečnost. Mezi svými kamarády byl velmi oblíbený.
Také Mary si u zdravotnic vedla dobře. Ošetřovala raněné a těšila je v jejich nelehké situaci.
Po té,co byla Venezuelská Armáda poražena a Američané spolu s ostrovany přešli do protiútoku, aby osvobodili zemi od nenáviděné vojenské diktatury, Jack i Mary šli také. Venezuelská armáda kladla jen malý odpor a tak byla brzy země osvobozena. Oba se pak spolu s armádou Ostrova Robinsona Crusoe Vrátili zpět do vlasti. Po té, co byla zformována ženská vojenská neutralizační brigáda, Mary do ní bez váhání vstoupila a zůčastnila se i několika humanitárních misí v zahraničí.
Po skončení války se vše na Ostrově Robinsona Crusoe vrátilo do normálních kolejí. Brzy došlo k obnově země, ale rány na mnoha duších se nezacelily, jizvy zůstaly, neboť Ostrov Robinsona Crusoe měl bohužel i své padlé.
Když Jack vzpomínal na své vojančení, říkával: „pro mne největším odbourávačem stresu bylo, když jsem si při akcích řádně nadělal do kalhot. Co, bylo to zneutralizované, tak, že pohoda“. Později se dozvěděl, že pro vojáky a vůbec, lidi v akcích je to vyventilování stresů a je to přirozené.
Po té, co válka skončila , vrátili se oba do všedního života, ale na ty hrůzné válečné zážitky dlouho vzpomínali, ale časem se je snažili vytěsnit z hlavy.
Stejně, jako Mary s Hopkinsovými, tak i Jack udržoval vztahy se svou rodinou. Jeho táta byl již na odpočinku, zelinářství, které prosperovalo zdědili jeho dva mladší bratři, ale po rozmrazení i on dostal podíl na firmě. Otec i přes to, že byl již v penzi pomáhal svými radami. Matka byla taktéž v penzi, ale byla činorodá a udržovala chod domácnosti, starala se o vnoučata, byla z ní vzorná babička. Jack vybavil firmu nejmodernějším software, bylo ji tak možné rozšířit a zřídit kvalitní logistické oddělení, které zaměstnalo 5 kvalifikovaných pracovníků. Jack svým bratrům poradil, aby přebytečné finanční prostředky investovali na Ostrově Robinsona Crusoe do zemědělství. Ti měli přehled o úspěších Ostrova Robinsona Crusoe a zejména hnojení ovoce a zeleniny zneutralizovanými zvířecími i lidskými produkty. Firma získala povolení na dovoz těchto zemědělských komodit do zemí Evropské unie, Jack se stal jejím zástupcem na Ostrově Robinsona Crusoe, což mu vyneslo další nemalé finanční prostředky, které pak obratně investoval jak zde na ostrově, tak i do zelinářské firmy. Jeho rodiče i bratři navštěvovali pravidelně Ostrov Robinsona Crusoe. Otec i matka se s tím, že nosí plenky po té, co viděli na ostrově smířili. „Konec, konců, je to lepší, než, kdybys tenkrát bral drogy“ řekl mu jednou táta. „Já jsem byl na Tebe naštvaný, ale tehdy byla jiná doba“. Jack byl rád, že se se svými rodiči smířil, a plánoval si skvělou budoucnost.
Jejich vztah s Mary se neustále upevňoval. Jednou, když byli opět na pláži při Banánové zátoce leželi oba na dece. Slunce krásně svítilo. Jack vycítil zvláštní příležitost a tak řekl: „Mary Hopkinsová, žádám Tě tímto o ruku, vezmeš si mne, jako právoplatného manžela, s nímž budeš sdílet dobré i zlé“? „Ano“ odpověděla šťastně Mary a oba se k sobě přitiskli a vášnivě se políbili. Jack jí poplácal po zadečku: „A opět plné plavky“ řekl. „Nápodobně“ řekla dívka a taktéž pohladila i ty jeho plné plavky. Po té se dali v jedné z mobilních umýváren do pořádku, plavky byly vyprány v mobilní prádelně, za 70 Peso Ostrova Robinsona Crusoe si půjčili náhradní. Celý den pak strávili oba mladí lidé v pohodě.
Jack a Mary se taktéž spřátelili s Davidem a Irenkou. David se po té, co se řízením osudu dostali do České republiky, kde na krátkou dobu zavládl totalitní systém vrátil na Ostrov Robinsona Crusoe. Irenka zkoumala jejich psychický stav a s uspokojením konstatovala, že jim se postkryonický syndrom vyhnul. Bylo to vlastně přirozené, nechali se zmrazit i rozmrazit spolu.
Jejich rozhodnutí vstoupit do manželství bylo pevné a brzy započaly přípravy na svatbu. Ostrované přiložili ruce k dílu, přijela i rodina z Itálie a Hopkinsovi. Jack ještě zapil svobodu se svými kamarády u Miguela.
Ráno nastal svatební obřad. Lidé se scházeli před kostelem. Zněly podmanivé Karibské rytmy. Lidé tančili před kostelem a popíjeli. „Tady to je, jako na karnevalu a ne, jako na svatbě“ poznamenala se smíchem Mary.
Na místo se dostavili král George a královna Blanka, kteří zde působili, jako oddávající. Lidé je zdravili. Zazněla hudba a lidé se ubírali do kostela. David s Irenkou byli ženichovi a nevěstě za svědky. Katolický farář kázal o posvátnosti stavu manželského, Mary se nnějak divně zavrtěla, zmocňovala se jí touha to pustit do chytrých kalhotek. Počkala si, až zazní varhany a pustila to se vší parádou. Také Jack nezůstal pozadu, měl na sobě plenky a řádně je plnil. Následoval závěrečný novomanželský slib, oba si řekli své ano. Kněz jim požehnal a král s královnou jim popřáli do nového života hlavně hodně zdraví a štěstí.
Následovalo to pravé svatební veselí, jídlo, pití. První společný tanec absolvovali novomanželé. „Tak, dnes tančíme nový tanec a to kachňák“ poznamenal se smíchem Jack. „Ty blázne“ řeklla Mary a oba se srdečně rozesmáli. Také ostatní svatebčany tato hláška velmi pobavila.
Oba ve svém spodním prádle zůstali po celou svatbu a doplňovali jej. Oběma bylo nádherně.
Svatba trvala hluboko přes půlnoc. Novomanželé odešli. Svatební noc byla velmi vášnivá. Oba pak usnuli v objetí.
Nyní již byli svázáni tím nejkrásnějším poutem lásky. Oba ve své těžké životní zkoušce obstáli. Přejme jim štěstí.

A to je konec příběhu, doufám, že se líbil.

9
Hlavní nádraží / Re:Plenky a přítelkyně
« Poslední příspěvek od brooks kdy Listopad 12, 2019, 17:12:28 »
Tak se přidám k diskusi i já. Vesměs souhlasím s hrisnikem a tím co napsal. Přesně tak, je to o kompromisech, stejně tak jsem to měl já. Měl jsem docela obavy jak to veme a i když to ze začátku brala celkem špatně, po pár dnech když si asi co to o (v mém případě) DL našla, tak to respektovala. Respektovala to tak, že dokonce o to i měla zájem a chtěla si to alespoň jednou zkusit. Dnes oba víme, že plenky a vše s tím spojené se týče jenom mě a ona to nevyhledává a asi s tím už ani nezačne. Já to respektuji, stejně tak jak ona respektuje mě. Dokonce nemá problém ani s tím, když se do plenek zabalím i v její přítomnosti (naštěstí to mám sám v sobě nastavené tak, že plenky se vším všudy potřebuji maximálně jednou týdně). Jak psal hrisnik, je to o respektu a o tom, jaký ten partner je. Taky ví kde plenky mám a nemusím je schovávat, ono v 1+kk se to moc schovat nedá :D
10
Srazíky, akce a setkání / Re:Tematické ABDL prostory v ČR?
« Poslední příspěvek od peja kdy Listopad 10, 2019, 20:34:16 »
Inu, vzhledem k tomu, že se nám s kamarádem nepodařilo sehnat žádné ABDL prostory ani kontaktovat nikoho, kdo by je mohl mít, tak jsme si museli vystačit svépomocí a hrát si u mě doma, což bylo strašně fajn, ale třeba nějakou "dětskou" houpačkou nebo koníkem bychom taky nepohrdli, takže je to v podstatě stále otevřené. Přikládám malý teaser, barevný tisk a laminovačka udělají z každé ložnice playroom ;D
Odkud jste s kamaradem  ?  Pokud by jste stali o jedno batolatko  s kterym by jste si chteli hrat tak bych za vama prijel.
Stran: [1] 2 3 ... 10