abdl.cz

Abdl => Převratná novinka => Téma založeno: luba Července 14, 2020, 21:21:52

Název: Romeo a Julie
Přispěvatel: luba Července 14, 2020, 21:21:52
Milí čtenáři. Předkládám vám básničku Romeo a Julie. Snažil jsem se tento příběh dát do humorné formy. Zda se to povedlo, posuďte sami.
Přeji hezké počtení.
Romeo a Julie


Ten příběh kulturu světovou zdobí po staletí,
kdy svářili se Montekové a Kapuleti.
Svým sporem dva mladé lidi k ukončení žití dohnali,
však pozdě svou chybu uznali.
Pak smířili se nad mladých lidí hroby,
však přenesme příběh do moderní doby.
Ona byla dívka mladá,studovala vysokou školu,
s milým svým v jednom baru poznali se spolu.
Byl hezký, na něj s úsměvem se otočila,
však záhy jiskra přeskočila.
On k ní se hned dostavil,
slušně se jí představil.
Sdělil jí, že ve městě na koleji bydlí na farmáře studuje a má úspěch,
o tom svědčí i jeho prospěch.
Nyní, že skleničkou vína další zkoušky slaví
bylo na něm znát, že studium na farmáře jej baví.
Pak přisedl si k ní a ostychu se zbavil,
velmi příjemně se s ní bavil.
Také ona uvolněná byla a v duchu řešila záhadu,
co působí jí tak dobrou náladu.
Zda je to víno, jež duši její laská,
neb nová, po špičkách přicházející láska.
„On zvolal: má Julie, mě hlava dokola se točí,
když pohlédnu do Tvých milých očí“.
Nenechala na sebe dlouho čekat odpověď,
jež byla velké lásky výpověď.
„Můj Romeo, mě hoří láskou k Tobě líce,
jak kdos zapálil by svíce.
Mě spatříc Tebe, nevím, zda vínem, či láskou se mi hlava zatočila,
však velká jiskra na mne přeskočila.
Mne láskou spaluje velký vnitřní žár,
ne, já nepřežiji, nebudem-li tvořit milostný pár“.
Pak ruka hochova po vlasech dívku hladí,
ona usmívá se, sotva jí to vadí.
On zaplatil a zvedli se od stolu,
ruku v ruce pak kráčejí pospolu.
Venku pak řekla: „můj Romeo, já v Tobě našla zalíbení“,
nastavila jemu ústa k políbení.
On hlavu k nebi zdvýhá,
pak polibky dívka sotva počítat stíhá.
Jak z hůry byl seslán na oba vzácný lásky dar,
nyní již vědí, že tvořit sourodý budou pár.
Však netuší ještě, co osud jim uchystá,
budoucnost jejich bude nejistá.
Nevědí ještě, že trnitou cestu podstoupí,
na jaká rozhodnutí v zoufalství svém přistoupí.
Nyní však obapolné srdcí vzrušené bušení,
o zkouškách lásky své těžkých nemají žádného tušení.
Po další dny jsouc láskou opojeni,
byli přes technologie moderní neustále ve spojení.
Oni v citech svých sobě libovali,
lásku až za hrob sobě slibovali.
Kdyby jen bloudi tušili kam až dosahá,
ta jejich lásky za hrob přísaha.
Při jejich schůzce jednou jako z nebe blesk,
na tvář hocha dopadly facky, plesk, plesk, plesk.
To zjevil se tu otec dívky přísný,
ozval se hlas jeho řízný.
„Ty nezvedenče, mou dceru chceš mi svést,
do rodiny bohaté se vetřít chceš a pohodlný život vést.
Tys našel v lehkém žití zalíbení,
však věz, cápku, pro Tě moje dcera není.
Tobě holka přikazuji domů jít,
tobě grázle raději nech ji být,
jinak se těš na ochranky mé výplatu,
tos asi nezažil krutější odplatu.
Teď maž domů, ať Tě tady nevidím,
takové příživky já nenávidím“.
Však mladík se hájí, že on není chudý, že jeho rodina farmářská je úspěšná,
však z úst otce znějí slova posměšná.
Mladík s hájením lásky jejich ani na chvíli nezaváhá,
však proti otci svéřepému nic nepomáhá.
Oni se museli kvapem rozejít,
zklamaný hoch pak domů musel jít.
Dívka pak vyslechnouti musela otce, jak láteří,
také jemné domlouvání své mateři.
Také mladík doma nenašel pochopení žádné,
rodiče jeho nenašli na dívce vůbec stránky kladné.
Ti vyčetli mu, že rodina tato bohatá je a na odiv dává svou pýchu,
že ona líná jest, zahálka je matkou hříchu.
Mezi otci mladých pak došlo po telefonu ke spojení,
křik, nadávky a vzájemného vášní ukojení.
Oni pak říkali oběma, že, co naplat, musí se jeden bez druhého obejít,
nejsou si souzeni, musí se rozejít.
Oni však potají se spolu schází,
však východisko ze situace zlé nenachází.
On řekl, že se nedá,
lásky jejich, že se nevzdá.
Ona na to, že přes své hoře,
vydrží rodinné ty bouře.
Pak plánovali, že ze země uprchnou a začnou život nový,
spadnou z nich ty konvencí těžké okovy.
Však otec dívky úmysl jejich zřel,
on dlouhé prsty všude měl.
Když jednou uprchnouti chtěli, tu agenti jeho je domů vrátili,
mladíka pak těžce zmlátili.
I domlouval mu otec by soudnost svou si ponechal,
dívky bohaté, jež nehodí se pro něj zanechal.
On však odpověděl mu: „špatná je rada táto Tvá, to, co mi teď doporučíš,
však věz, že srdci neporučíš“.
On odpověděl, že dobře ví to,
však syna svého je mu líto.
Mladík ten švarný řekl si, že v lásce k dívce své vytrvá,
že sotva věčnost tato nepřízeň osudu potrvá.
Oni však na vzdory všemu prožívají období bájné,
spolu mají schůzky tajné.
Nacházejí v nich od běd svých odpočinutí,
v obětí a polibcích vroucných spočinutí.
On říkával jí: „neboj, má drahá Julie,
však naše láska strasti všeliké přežije“.
A ona: „Romeo tys vyvolený můj,
Ty při mě vždy v lásce své stůj“.
Však bylo jim nad slunce jasné,
že nemůže trvat toto období krásné.
I vypátral to otec dívky a doma po škole jí setrvati nakázal,
s hochem svým stýkati se jí přísně zakázal.
Oba opět sobě zoufají,
v obrat lepší sotva doufají.
On řekl jí, že věrný bude a ona věrná,
nad láskou jejich stahují se mračna černá.
Rodiče jejich domlouvají jim tvrdě,
oni svou trýzeň nesou statečně a hrdě.
Když potají se sejdou, vždy se jim uleví,
slibují sobě, že v lásce své sotva poleví.
To vždy docházelo k vzájemnému těšení,
avšak toto nemělo východisko, na tož nějaké řešení.
Oba mladí dohodli se spolu, že na svém setrvají,
v lásce své věrné, že na věky vytrvají.
Však po strázních těžkých jež následovaly se dívka k činu rozhodla,
před tím se svým milým na všem se v klidu dohodla.
On souhlasil z odchodem z tohoto světa nevlídného,
taktéž i s ukončením žití truchlivého a přebídného.
Když jednou na tajnou s ní se schůzku dostavil,
jako chlap se k celé věci postavil.
„Já souhlasím se vším, krušné je v slzavém údolím tomto žití,
bědné bylo by bez Tebe bytí.
Do onoho světa vejdem hladce,
jak Romeo s Jullií budem spáti sladce.
Toto pro mne není těžkou obětí,
bok po boku budem spát v milostném a vroucném obětí“.
Jako způsob pro odchod z tohoto světa zvolili jed,
je v tom romantika a to nejlepší, co je zbaví běd.
Oba pak v zádech divně mrazí,
uvědomují si, že jsou sebevrazi.
Dívka šla za kamarádkou, jež v tom městě žila,
poctivě pracovala, zdravotní sestřičkou byla.
Ta již věděla o těch mladých trýzni,
o tom, jak osud stíhá je svou nepřízní.
I pojala je pod svou ochranu,
měla plán na jejich životů záchranu.
O všem věděla, neb ženské si vzájemně dělaly vrby,
rychlostí blesku se ve městě šířily drby.
Když za ní se svou prosbou přišla, byla na oko proti, strašlivá se strhla hádka,
„to nemohu, jsem přeci Tvá kamarádka“.
Ona se jí vemlouvá,
k podání jedu ji přemlouvá.
Pak prášek jakýs sestřička podává jí řka: „pak doma uschovat jej pospíchej,
až budete spolu sami, sobě i jemu do vína jej namíchej.
Pak doporučuji si plenky nasadit,
po jedu tomto se musíte stoprocentně pokadit.
Nadešel den D, kdy dívka byla sama,
byl víkend, pryč byl táta i máma.
Chůva šla někam s kamarádkamy svými pařit,
těšila se, jak se jí bude dařit.
Oni pak před jejím domem se sešli,
by do žití jiného a neznámého vešli.
Oba hledíc na oblohu modrou sobě připouští,
že hrozné je, když rodiny a žití opouští.
Dívka vzpamatovav se říká: „rodiče naši, co jste to udělali,
pěkně jste životy naše podělali“.
Pak milému svému řekla: „hochu věz,
že lásku naši posvětiti musí kněz.
I za jedním se vydali,
potají se za zvuků varhan oddali.
Již nic jejich lásce nebrání,
sotva jim kdo hrozbami zabrání.
Dohodli se, že, ještě, než ukončí své žití,
je třeba si na dobrý oběd jíti.
Jídlo bylo velmi chutné,
bylo jej dost a bylo hutné.
Pak do domu dívky se vrátili,
by život svůj mladý zkrátili.
Usedli pak v obývacím pokoji,
pevni byli ve svém postoji.
Pak dívka navrhla, že do ložnice půjdou, když je vdaná,
ona oddala se mu, nyní již nebyla panna.
V posteli leží v láskyplném obětí,
o okolním světě nemajíc žádné ponětí.
Pak v pokoji obývacím opět usedli,
číše vína k ústům pozvedli.
Láska jejich pevná byla, neb před tím došlo ke spojení,
z ní i vína k příjemnému opojení.
Naproti sobě tu nyní sedí,
zamilovaně na sebe hledí.
Mladík řekl: „již nikdo nám neporoučí,
lásku naši věrnou nerozloučí“.
Čas nachýlil se, bylo třeba do konce rozhodnutí jejich dotáhnout,
žití věčného na onom světě dosáhnout.
Již nebude více krutých běd,
těm přítrž učiní milosrdný jed.
Čas nachýlil se a ona pospíchala,
do vína jej oběma namíchala.
Na proti sobě sedli a do očí výše,
pozvedli své plné číše.
Pak připili si na ty na druhém břehu lepší časy,
říkali si, jaké to tam bude asi.
Pak na radu dívky plenky sobě nasadili,
což, kdyby se po jedu řádně pokadili.
Jak ukázal čas, dobře udělali,
neb plenky plné byly, do nich si řádně nadělali.
Pak do postele ulehli, vstříc svému osudu,
netušíc, jakou uříznou si ostudu.
Leží spolu, po chvíli ozývá se bříšek divné kručení,
neb srdíčkům a zadečkům není poručení.
Přitisknuti k sobě, bok po boku leží,
obestírá je mysl svěží.
Konec sladký si každý z nich představuje,
tu akutní potřeba na velkou se dostavuje.
I říkají si, že je to ke zbláznění,
zadečky se dožadují svého vyprázdnění.
Po chvíli střeva svá vyprazdńuje milostná dvojice naše,
do plenek se hrne, teplá, řídká kaše.
Za příslušných zvukových doprovodů se do nich další dávka hrne,
po chvíli jso v nich hromady, jsou do slova plné.
Bok po boku leží, obětí jejich vzájemné,
to teplo na zadečcích, je jim kupodivu příjemné.
Však, div divoucí, čistý je tu vzduch,
není cítit stolice šílený puch.
Pak dívka telefon vzala a za to, co její kamarádka učinila,
řádně jí od plic vyčinila.
Ta se nevinně ptá, proč volá,
ona jí odpoví, že z ní dělá vola.
„Tys mne kamarádko pěkně zradila,
já i se svým milým jsem se řádně zkadila.
Udělalas ze mne pořádnou mrchu,
teď místo konce romantického budu míti sprchu.
Cos učinila, to je věc nemilá,
Ty řehtáš se tu, jako kobyla“.
„Nedělej z toho žádnou vědu,
já nepodala jsem Ti žádného jedu.
Je dobře, že prostředek ten jsem Ti podala,
to jed by jiná osoba vám prodala.
Já dala jsem vám prášek, jenž průjem vyvolá,
je v něm i neutralizační látka, která zápach hned zdolá.
Váš příběh o Romeovi a Julii zní až dojemně,
však vězte, že lépe je žít a s endorfíny se cítit příjemně.
Věřte vy bloudi, že strázní a běd,
nezbavil by vás žádný jed.
Není to vůbec žádná trága,
jste mladí, tak, do života tradá“!
Ještě ozvalo se prci, prci,
oba si vzali její slova k srdci.
Ve sprše se svlékly, na zadečcích hnědé malování,
spolu s mytím došlo k milování.
Po této lekci pak rozhodli se žít,
ruku v ruce spolu jít.
příběh tohoto Romea a Julie nebyl dojímavý,
brali vše s humorem, byl pěkně projímavý.
Po víkendu rodičům oběma předali oddací list,
aby měli pro poučení, co číst.
Zprvu létaly blesky, hromy,
byli rodičové špatní z té pohromy.
O úmyslech svých se jim mladí nesvěřili,
bylo to hrůzné, těžko by tomu uvěřili.
Pak před civilními úřady konala se svatba hlučná,
k dispozici bylo pití, jídla tučná.
Pak ženich vzal svou nevěstu,
na Ostrov Robinsona Crusoe na svatební cestu.
Jsou v pohodě, jak něco by tam nahoře psalo života jejich nové řádky,
karibské slunce svítí, teplé moře omývá jejich hnědé zadky.
křik opic a papoušků ozývá se v háji,
cítí se v bezpečí, jsou, jako v ráji.
Tu po pláži želva leze, ta dodává jim klid,
oba říkají si, že přeci je krásné žít.
A zde končí příběh Romea a julie z moderní doby,
nakonec hnědé zadky, štěstí, žádné hroby.
Nedošlo k tragédii řízením příznivého osudu,
nakonec plenky plné byly, neuřízli si žádnou ostudu.
Zakončení toto je velmi dojemné,
to teplo na zadečcích jim po celý život bylo příjemné.
Vždy se řádně dobrým jídlem a pitím napakovali,
na plážích ostrova si to do plavek zopakovali.
A z toho pro vás, milenci plyne poučení,
že kvapně odcházet ze života nikdy dobré není.