abdl.cz

Abdl => Převratná novinka => Téma založeno: luba Březen 29, 2020, 21:30:47

Název: Sraz dvou pokakand
Přispěvatel: luba Březen 29, 2020, 21:30:47
Milí čtenáři. Rozhodl jsem se sem dát vzhledem k naší tíživé situaci trochu humoru. Doufám, že se bude líbit.

Sraz dvou pokakand


Venku je zima, na okna květy kreslí mráz,
tu dvě dívky Lenka s Mirkou si dohodly sraz.
Je třřeba obě dívky představit,
než hodlají se na sraz zvláštní dostavit.
Ony obě základní školuspolu dotáhly,
v době, kdy příběh náš se odehrává plnoletosti dosáhly.
Nejprve lenka, ta ve třídě osmé se na školním výletě skvěla,
v autobuse velkou nehodu měla.
Ve třídě pak naše Lenka,
měla přezdívku pokálenka.
I když vyhlašovali ji všichni za pokakandu,
nehroutila se z toho, měla z toho dokonce srandu.
Vůbec nic si z toho nedělala,
že do kalhot si řádně nadělala.
Jediná Mirka se jí nesmála,
vždy jako věrná kamarádka při ní stála.
Byla svědkem té její nehody a tu bouli na kalhotách jejích viděla,
že jí to svým způsobem vzrušilo, přiznat se sama sobě se styděla.
Obě dívky pak spolu,
společně završily základní školu.
Pak se jejich cesty ve studiu rozešly,
ale obě kamarádky vždy, když to možné bylo opět se sešly.
Mirka Gymnázium vystudovala a v kanceláři práci našla a byla v ní šťastná,
vydělávala dost peněz, byla v oblibě ta dívka krásná.
Lenka vystudovala zdravku a dobrá zdravotní sestřička z ní byla,
nevadilo jí, že nejeden pokaděný zadeček myla.
Každému, kdo byl rozhozen z velké nehody,
říkala, že svět se nezboří, ať hodí se do pohody.
Brzy po té, co byla vynalezena látka, která zápach zneutralizovala,
sama kakací hrátky realizovala.
To vždy, když doma byla sama,
aby nenačapala jí její máma.
Mirku podivné touhy pokakat se braly,
jako by s ní čerti zvláštní hru hrály.
„Lenko, to bys nevěřila“,
řekla to své kamarádce nejbližší, se svými touhami se jí svěřila.
Ta řekla jí o stolice neutralizaci,
obě dohodly se na hrátkách realizaci.
Pak lenka řekla: „na staré časy zavzpomínáme a pěkně zakalíme,
pak jako správné pokakandy se pokálíme“.
Obě dívky pak po hříchu,
daly se do bujarého smíchu.
I přiblížil se ten skvělý čas,
kdy nastane ten pravý hodokvas.
Obě se na to těší,
jak proti slušným mravům takzvaně zhřeší.
Doufaly, že nedojde zvenčí k vměšování,
do hrátek při kterých dojde k vyměšování.
Mirka byla celá rozechvělá,
jaké je to se pokadit pořádně nevěděla.
Stalo se jí to, když byla ještě malá,
ztěží si svou nehodu pamatovala.
Byla sobota a přišel čas,
kdy obě kamarádky se měly setkat zas.
Lenka byla doma sama
s kamarádkami byla její máma.
V kastrólku rozpustila dva želatinové plátky,
do nichž dala granulky neutralizační látky.
Po té želatinu ztuhnout na chladné místo dala.
Přichystala víno, chutné jídlo,
aby měly obě dobré bydlo.
Ve stanovenou dobu Mirka přichází,
Lenka vstříc jí vychází.
Mirka jí láhev vína předává,
takto k lence dodává.
„Dnes to bude poprvé, bude to pořádnej odpich,
snad se uvolním a ztratím ostych“.
Lenka jí odpovídá: „však ty zvíš,
bude to jízda, to si piš“.
Pak tabuli bohatou přistrojila,
želatinu na polovic rozkrojila.
Oběma chutnala, byla v pohodě,
měla vůni po jahodě.
Pak obě číše vína pozvedly,
první krok k hrátkám svým provedly.
Pak zavzpomínaly na svá školní léta,
Lenčina nehoda se do jejich hovorů vplétá.
„Tys byla Miri dobrá kamarádka, která nmne nezradila,
nesmála jsi se mi, když jsem se pokadila.
Mne pak aniž bych to tušila,
ta moje nehoda nějak zvláštně vzrušila.
Někdy jsem si říkala, že bych si to zopakovala,
kalhotky své řádně napakovala.
Akorát mi vadil ten puch,
že kalila bych výkaly svými vzduch.
Avšak, když stolici svou neutralizuji,
hrátky své kakací realizuji“.
Pak Mirka zamyšleně dodala: „Člověk netuší, co psychika s jedním může nadělat,
když vidí druhého si do kalhotek nadělat“.
Obě se bavily svorně,
popíjely družně a kamarádství své upevňovaly nerozborně.
Když byly asi tak u čtvrté sklenky,
tu Lenka řekla, že i někteří dospělí nosí plenky.
Pak po tabletu  sáhla,
překvapené dívce informace tyto stáhla.
Ta řekla: „mě vůbec to není protivné,
záliby jsou to podivné.
Však tito lidé neměli by být ostouzeni,
a hned šmahem odsouzeni.
Každý svým způsobem uzdu popustí,
někdo takzvaně páru i něco do plenek upustí“.
Pak lenka vstala,
k vínu chlebíčky další na stůl dala.
Lenka pak pravila: „teď po dobrém pití a žvanci,
pustím hudbu k poslechu i tanci.
Nebudem tu sedět, jako dřeva,
musíme rozproudit krev, dát do pohybu střeva.
Pak ploužáky místností zněly, dívky tančí,
čekají, kdy se jejich střeva zjančí.
Pak přestávku si daly, vína opět popily, aby rozproudilo krev,
taktéž trochu jídla na peristaltiku střev.
A opět do tance se daly, vínem a vzrušením zvláštně opojeny,
nějakou energií zvláštní byly propojeny.
Pak hudby hluk,
přehlušil Lenčin vyprazdňovací zvuk.
Vlivem té její nehody,
rozvoněly se po místnosti jahody.
Také s Mirkou něco zvláštního počalo se dít,
na velkou počalo se jí náhle chtít.
Její střeva se dala do bláznění,
zadeček si vyžaduje vyprázdnění.
A již cítí, jak se jí to do kalhotek valí,
také ji jahodová vůně halí.
Ještě chvíli tancuje a velmi ji zaráží,
když hovínka jí do zadečku naráží.
Obě skáčou hopky hopky,
do zadečků naráží jim bobky.
Jak batolata se podělaly,
avšak jakožto dospělé dívky se při tom řádně udělaly.
Mirka byla lence vděčná, že to takto do rukou vzala,
do želatiny vůni jahodovou dala.
Ona přiznala se, že pokakávání se jí líbí,
ihned zmocnil se jí pocit libý.
V tom však v zámku zarachotil klíč,
přichází Lenčina mamka, pohoda je pryč.
Odešla dřív, neb její kamarádky,
daly se do vášnivé hádky.
Nechtěla u toho být,
rozhodla se tedy domů jít.
Ještě představme Lenčinu mamku, jmenovala se Irena,
byla to žena v jádru dobrá,však někdy dokázala ječet, jako siréna.
Když do bytu vchází, nejprve má šok,
dvě dívky podělané, na stole vinný mok.
Nastalo trapné ticho,
které přerušilo Mirčino vyprazdňující se břicho.
Obě dívky jak solný sloup stojí, po zádech jim jde mráz,
takto nepředstavovaly si svůj sraz.
Paní Irena se probírá ze šoku,
nalévá si sklenici červeného moku.
„Nejprve napiji se toho dobrého vínka,
pak bude následovat vana, mýdlo, žínka“.
Také lenkauvědomuje si mamčina příchodu dosah,
opět do kalhotek pouští střev svých obsah.
Zmatené myšlenky jí v hlavě víří,
od obou dívek se jahodová vůně šíří.
Paní Irena za stolem sedí,
popíjí víno, nevěřícně na ně hledí.
Obě dívky stojí, obávají se pohromy,
čekají, až budou lítat blesky a hromy.
Paní Irena si to v hlavě rovná,
zvláštní to mejdan, na stole víno, jídlo, v kalhotkách hovna.
   Paní Irena víno popíjí,
co zbylo po mejdanu dopíjí.
Pak do baru zašla,
láhev vína nenačatou tam našla.
Pak otevřela si ji a víno sobě nalila,
pohoda zvláštní tělem se jí rozlila.
Pak na dívky se zahleděla, jak tam stojí,
jako hromádky neštěstí dvojí.
Pak v duchu usmála se , pěkné hromádky,
kalhoty vypasované, pěkně zaneřáděné budou jejich zadky.
První z dívek lenka se osmělila, odvahu v sobě objevila,
mamce své plnou pravdu vyjevila.
„Mirka je v tom mami nevinně,
já k tomu jsem ji svedla při neutralizační látce, jídle a při víně“.
Paní Irena byla po víně dobře naladěná,
brala to sportovně, že je její dcera pokaděná.
Pak řekla si, že lepší, když zkadí se věrné kamarádky,
než, když byla svědkem nechutné jejich družek hádky.
Víno, vůně jahody,
to vše ji uklidňovalo, dala se do pohody.
Obě dívky vycítily mamky přízeň,
obě pojala mírná žízeň.
Mamka jim vína podala,
takto se smíchem dodala.
„Pěkně jste to holky provedly,
zvláštní hrátky jste si zavedly.
Když přišla jsem, byly jste, jak stěna bledé,
však zadečky vaše byly hnědé.
Oči jste měly rozšířené, byly jako tůně,
od vás šířila se jahodová vůně.
Já byla jsem z toho v šoku,
ke vzpamatování mého přispěly sklenky vinného moku.

Nyní však přec,
musí nastoupit praktická věc.
Tím si buďte jisté,
že udělám z vás opět dívky čisté.
 Máte v kalhotkách řádně naděláno,
jak balóny nafouklé jsou, jak kdyby těsto bylo zaděláno.
Já hrátky tyto vaše vám odpouštím,
jsou věci mezi nebem a zemí, to připouštím“.
Pak koupelnu k očistě dívek připravila,
by pohromu v kalhotkách jejich napravila.
Obě pak za ní s úsměvem kráčí,
lehko je jim u srdce, před tím, když je odhalila, bylo jim k pláči.
Paní Irena praví: „no, pěkně jste si nadělaly holky pod sebe,
teď jdete kachní chůzí, nožičky pěkně od sebe“.
Po vypitém víně, jak kočka přede,
dívky se smíchem do koupelny vede.
Víno tabu bourá, opojně působí a její úsměv tvář ozdobí,
na dceru svou, ani na Mirku se nezlobí.
Pak pokaděné prádlo z nich svlékla,
„Máte tam holky pěknou hromadu“ se smíchem řekla.
Vodu do vany pak teplou napustila,
oběma jejich hrátky odpustila.
Pak jednu po druhé mýdlem a žínkou umývá,
při tom se na ně mile usmívá.
Při mytí však ona měla v hlavě zmatek a nepořádek,
uvědomila si, že přitahuje ji pokaděný zadek.
Sama si vybavila příhodu,
kdy jako puberťačka měla nehodu.
Ta myšlenka, že vzrušuje ji mysl její pobouřila,
však její střeva se náhle rozbouřila.
Pak s úsměvem si řekla: „to je nepořádek“,
pak již neovládla svůj zadek.
Ten se chvíli s rozumem hádal,
vehementně si vyprázdnění žádal.
Pak paní Irena v úžasu hlavu zdvíhá,
cítí to teplo, v kalhotkách náhle tíha.
Dívky po očistě byly, pocítily tu zvláštní proměnu,
braly to, jako sladkou odměnu.
Řekly si, že je to síla,
paní Irena se do situace jejich vžila.
Po té, co šok svůj překonala,
do kalhot další várku vykonala.
Lenka pravila: „mami, teď si buď jista,
že provedena bude Tvoje očista.
My zacházet s Tebou budem šetrně a jemně,
budeš se cítit stejně, jako my příjemně“.
Paní Irena pravila: „jo, to jsem si nadrobila“,
však očistě té se bez reptání podrobila.
Pak obě dívky ji vysvlékly a očistu důkladnou ve vaně provedly,
musela uznat, že to dovedly.
Po očistě pak kalhotky i ostatní prádlo vypraly, ač věřit se to nechce,
s látkou neutralizační údržba je snadná, pere se to lehce.
Po té šly do obývacího pokoje,
nebyly mezi nimi žádné rozbroje.
Víno svorně popíjely,
to, co zažily při něm rozvíjely.
Shodly se na tom, že bylo příjemné, co v hodinách posledních zažily,
všechny si to jak se patří užily.
Lenka pak zneutralizované produkty vzala,
do květináče je ke kávovníku dala.
Kávovník ten, ač malý úrodu dobrou dává,
o endorfíny je obohacená ta káva.
Když po té, co sejdou se pijí ji, má vůně jahody,
každý vzpomene si na své nehody.
Od těch dob se scházely a vždy víno, jídlo, nebo želatinu zneutralizovaly,
hrátky tyto své realizovaly.
Vždy byly ve shodě,
při hromadné velké nehodě.
A závěrem opět z toho plyne poučení,
že mít zadek hnědý tak velká pohroma není.