abdl.cz
Abdl => Příběhy => Téma založeno: cft255 Listopadu 30, 2025, 22:39:13
-
Kapitola třináctá:
Voda byla osvěžující. Sice ledová, ale příjemná. Ve vodě jsme se spolu pořádně vydováděli. Nemohla jsem odolat a několikrát jsem ho prostě musela provokativně chytnout za ten jeho nástroj. Už to bylo nějakou chvíli, a přesto jsem v puse pořád cítila jeho chuť. Nejradši bych pokračovala až do nekonečna, ale nechtěla jsem mu to dopřát tak rychle – zvlášť když on si se mnou dělá, co chce. Na oplátku on nešetřil doteky na mých intimních partiích a na prsou. Jediné, co mu stálo v cestě, byl pás. Byl si dobře vědom, co ve mně jeho doteky na vnější části pásu způsobí… že budu jen víc nadržená a frustrovaná.
Možná bychom v tom dovádění pokračovali dodneška, ale voda byla přece jen dost studená a byl čas vylézt ven a vyrazit zpátky do kempu. Navíc se v dálce začaly pomalu stahovat mraky.
Venku mě pečlivě osušil ručníkem. Zajímavé bylo, že moje nejmokřejší místa byla asi zadeček, buchtička a prsa. Těm věnoval extra péči. Po osušení mě letmo promazal a podal mi tu malinkou natahovací plenku. Opět to byla úleva – cítit mezi nohama něco tak malého a v podstatě zanedbatelného.
Oba jsme byli připraveni na cestu zpět. Jak už to v těchto končinách bývá, počasí se mění rychlostí blesku a rychle se blížící mraky nám jasně dávali najevo, že pokud sebou nepohnem, tak se domu suchý nevrátíme. Ne, že by u mě hrál déšť nějaký velký rozdíl. Za ten kousek cesty se z nenápadné tenké plenky pomalu stávala mokrá a naducaná. Pořád to ale bylo příjemnější než ty tlusté klasiky, které mi normálně dává.
Netrvalo dlouho a přibližně v půlce cesty se spustil drobný deštík. Intenzita se neustále zvyšovala. Zkusili jsme se schovat pod strom, ale moc to nepomohlo. Já měla na sobě jen sportovní podprsenku a kratičké kraťásky, takže mi byla okamžitě zima. Dokazovaly to i moje tvrdé bradavky, které se tu podprsenku snad snažili propíchnout.
Prohrabal batoh, ale marně. Poslední plenka, kamera a pár drobností. Žádná mikina, žádná bunda. Nic, co by nás zahřálo.
„Promiň,“ podíval se na mě provinile. „Nenapadlo mě, že takhle zmokneme.“
„Já vím,“ povzdychla jsem si. „To nevadí. Ale musíme vyrazit, jinak tu fakt zmrznu. V karavanu mě pak budeš muset pořádně zahřát.“
Rezignovaně jsme se vydali dál. Déšť už byl tak hustý, že nemělo cenu utíkat – během pár minut jsme byli skrz naskrz promočení. Cesta se proměnila v rozbahněnou klouzačku. Museli jsme našlapovat opatrně, a i tak jsem několikrát uklouzla a plácla sebou do bláta. Byla mi zima, klepala jsem se jak ratlík, ale když mi při zvedání věnoval ten svůj pobavený pohled, bylo jasné, že by nejradši řekl: „No jo, moje malé trdlo.“
Déšť sílil a já cítila, jak mi čůrky vody stékající po břiše i po zádech zatékají za plenku a naplňují ji spolu s tím, co už v ní bylo.
Když jsme konečně dorazili k našemu karavanu, nezdržovala jsem se. Vletěla jsem rovnou do sprchy. Mokré oblečení letělo na zem, nechala jsem si jen tu nacucanou plenku. Pořád jsem přece neměla právo ji sundat sama.
On pochopil beze slov. Přistoupil ke mně, stáhl mi ji a přitom mě odměnil tím svým tichým uznáním – pohlazením a šepotem, že jsem „hodná a poslušná holka“.
Horká voda mě obklopila jako balzám. Zimu, která se mi zažrala pod kůži, pomalu rozpouštěly proudy sprchy. Mohla bych tam stát celou věčnost. Ale věděla jsem, že karavan nemá nekonečnou zásobu vody, a tak jsem se po chvíli přemohla.
On mezitím připravoval postel. Než to ale dokončil, já už byla čistá, osušená a pořád nahá. Stát tam a čekat nepřipadalo v úvahu – teplo ze sprchy jsem si chtěla uchovat co nejdéle. Instinktivně jsem vklouzla přímo do jeho postele.
Když mě uviděl, jen se pousmál, jako by mu to připadalo naprosto samozřejmé. Přestal s přípravami a místo toho mi přes postel hodil jednu z těch malých natahovacích plenek – malý symbol, že jeho pravidla platí i tady.
Jak řekl, tak bylo. Ležela jsem zachumlaná v jeho peřinách, oči mi koukaly jen malou skulinkou ven. Když vyšel ze sprchy, naskytl se mi nádherný výhled na jeho majestát. Bylo to tak ohromující, že jsem stihla jen spokojené „hmmmm…“, než se ke mně přidal pod peřinu.
Objal mě a já se přitulila k jeho nahému tělu. Položila jsem hlavu na jeho hruď a nechala se unášet tím pocitem absolutního bezpečí a tepla. Vnímala jsem jeho dech, vůni, každý dotek kůže. Jako by nic jiného neexistovalo.
Chvíli jsme si povídali, ale únava z první túry byla silnější. Pod peřinou bylo tak příjemně, že se nám oběma začaly zavírat oči. V jeho pohledu jsem poznala němou otázku: Zůstaneš tady, nebo půjdeš do své postele? Moje rozhodnutí bylo jasné. Nepohnu se odtud ani o centimetr.
Poprvé jsem byla upřímně ráda za plenky – nemusela jsem se v noci nikam plížit na záchod, všechno se vyřešilo samo a já mohla zůstat v jeho objetí až do rána.
Beze slov jsme se jen přelehli, abychom se pohodlněji uložili. Ležela jsem zády k němu a on mě objal celým svým tělem. Jeho přítomnost jsem cítila od ramen až po paty. A tu největší přítomnost jsem cítila přes plenku na zadečku.
Když jsem se vrtěla, abych se uvelebila, jeho chlouba se o mě stále víc opírala. Každým drobným pohybem jsem cítila, jak roste a tvrdne. Brzy už mé vrtění nemělo nic společného s hledáním pohodlí. Získalo nový cíl: dostat jeho majestát do plné pozoru. A dařilo se mi to dokonale.
Po chvíli už byl tvrdý na maximum. Opatrně, skoro nepozorovaně jsem přesunula ruku k němu. Dlaní jsem uchopila špičku a palcem ho začala jemně masírovat – někdy lehce, jindy s větším tlakem. Občas jsem si s celou žaludem pohrávala mezi prsty, jako by to byla ta nejvzácnější hračka.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Do mého ucha se ozvalo tiché, rozechvělé sténání. Přesně jsem věděla, že mu to dělá dobře. Pokračovala jsem, dokud mi ruka nezačala vlhnout od jeho kapiček. Každá z nich byla důkazem, že odvádím zatraceně dobrou práci.
Jenže to, co se odehrávalo uvnitř mé buchtičky, jsem ovládat nedokázala. Tam zuřila bouře mnohem silnější. Občas jsem měla pocit, že neplním rozkazy jeho, ale své vlastní nadržené a nezkrotné buchtičky.
Z ničeho nic se ode mě odpojil a rychlým pohybem se ocitl nade mnou. Překvapilo mě to, pustila jsem ho a podívala se mu přímo do očí – ale pak se jeho rty dotkly mých a začali jsme se pomalu, vášnivě líbat.
Jeho dlaň našla moje prsa a začala si s nimi hrát – jemně, ale s jistotou. Věděla jsem, že je to jasný signál, a tak jsem pokračovala tam, kde jsem před chvílí přestala. Sevřela jsem ho znovu v ruce a začala mu dávat přesně to, co potřeboval.
Párkrát jsem ho dovedla až těsně k hraně – bylo to poznat z jeho obličeje, z napjatých svalů, z hlasitějších vzdechů, které se draly z jeho hrdla. Každým dechem jsem cítila, jak je blíž a blíž k bodu, odkud už není návratu.
A pak to přišlo.
Jeho tělo se napjalo, dech se mu zlomil a já věděla, že je za hranou. Pokračovala jsem dál – stejným tempem, stejnou jistotou, ani na okamžik jsem nepolevila. A pak to explodovalo – první horké pramínky dopadly na moje bříško. Jedna vlna za druhou, jako drobné otisky jeho touhy, až se celé moje tělo začalo zalévat příjemným teplem. Brzy jich bylo tolik, že jsem cítila, jak se rozlévají od pásu přes pupík až mezi prsa. Pár z nich dokonce stékalo na klíční kosti a krk. Některé si našly cestu bokem a líně stékaly dolů po mých bocích.
Každý pohyb, každý horký dotek jeho semene na mé kůži byl pro mě důkazem, kolik toho v sobě měl – a že to všechno teď patří mně.
Po dlouhé, intenzivní líbačce se unaveně svalil vedle mě, políbil mě na čelo, popřál mi dobrou noc a vyčerpaný okamžitě usnul. Já tam ležela s blaženým úsměvem na rtech a věděla, že noc strávím přesně tak, jak jsem byla – nahá, ulepená jeho semenem, ale šťastná. Pro mě to byl znak jeho dominance i něžnosti zároveň. Přitulila jsem se k němu a v zápětí jsem se nechala unést do spánku.
Ráno mě probudil jemným polibkem na tvář. Byl to úplně jiný začátek dne – probouzet se po jeho boku, cítit jeho teplo a dech. Bylo to zvláštně osvobozující: ležet vedle něj téměř nahá, jen v malé plence a pásu. Samozřejmě, že ta tenká plenka přes noc nevydržela a protekla. Čekala jsem to – byla příliš malá. Překvapilo mě ale, že mi to vlastně ani nevadilo. Necítila jsem se trapně, spíš naopak – vnímala jsem to jako jeho chybu. Dal mi tenkou ochranu a teď si prostě bude muset vyměnit prostěradlo.
Po včerejším večeru jsem toužila po sprše. Jakmile horká voda začala smývat zaschlé stopy jeho semene z mé kůže, okamžitě se mi vybavily všechny ty žhavé chvíle. Hlavou mi proběhlo jediné – kdybych mohla, hned bych si ulevila a udělala se. Jenže on věděl, proč mi dal pás. Nikdy v životě jsem nebyla takhle nadržená a zároveň tak bezmocná. A přesně v tom spočívalo to nejhorší – nemohla jsem s tím vůbec nic dělat. Navíc mě schválně dostával do situací, které mou frustraci jen prohlubovaly.
Musela jsem se nutit myslet na něco jiného, jinak bych se ve sprše zase úplně rozdováděla – a to teď nebylo žádoucí. Rychle jsem se tedy opláchla, oblékla novou plenku s čistým oblečením a vrátila se do karavanu.
Po snídani a naší ranní rutině mě opět čekala klasická tlustá plenka se zvířátky. Bylo sice příjemné zpestření mít na chvíli tu malou, ale je pravda, že nic moc nevydržela. A od chvíle, co to už nemůžu ovládat, se paradoxně cítím jistěji v těch tlustých, co mají pořádnou kapacitu.
Dnes nás čekal poslední výlet v tomhle kempu, než se vydáme dál – tentokrát už do města. Výprava byla podobná té včerejší, jen s tím rozdílem, že vzal větší batoh a přibalil oblečení navíc, hlavně do deště. Cestou jsme míjeli nádherné vyhlídky a nekonečná panoramata hor. Stejně jako včera jsme fotili a natáčeli, ale dnešek nebyl tolik o erotickém podtextu – spíš o ukazování mojí postupně tloustnoucí a těžknoucí plenky.
Tentokrát se rozhodl, že mě nepřebalí. Chtěl mít natočeno, jak se plenka plní od začátku až do konce výletu. A tak jsem v ní musela absolvovat celý výlet bez přebalení. Ke konci už byla tak nacucaná, že se mi sotva vešla do kraťásků. Cítila jsem, jak se mokré části lepí na zadeček a vlhko mi postupně vystoupalo vysoko nad pas. Na fotkách, které mi ukázal, bylo jasně vidět, že plenka je úplně plná a vykukuje z kraťásků.
Výlet jsme ale zvládli a odměnou nám bylo klidné odpočinkové odpoledne. V jeho přítomnosti čas utíkal až příliš rychle – než jsem se nadála, byl tu večer a s ním chvíle, kdy jsme se chystali do postele.
Když mě přebalil do noční plenky a natáhl se po jednom z těch nepohodlných pyžam, neudržela jsem se a instinktivně ho chytila za ruku. Už jsem nemohla vydržet další noc, kdy se v tom škrábavém oblečení budím každou chvíli.
„Počkej… prosím,“ vyhrkla jsem tiše.
„Copak?“ zvedl na mě obočí.
„Víš… ty moje pyžama… jsou hrozně nepohodlný,“ přiznala jsem se s očima sklopenýma k zemi.
„Na tobě vypadají božsky,“ pousmál se, „ale věřím, že jsou nepohodlná. Divím se, že v nich vůbec dokážeš spát.“
„No… moc nedokážu,“ sklopila jsem zrak ještě níž a nervózně kroutila nohou po podlaze. „Po včerejší noci bych se ale fakt chtěla vyspat.“
„To věřím. Ale co s tím mám dělat? Sama sis trvala na tom, že v nich spát budeš.“
„Já vím…“ zamumlala jsem a cítila, jak mi tváře červenají. „Jen… říkal jsi, že máš s sebou i nějaký pyžamo pro mě.“
Chvilku mě mlčky sledoval. Kdyby nás někdo viděl, muselo by to vypadat přesně tak, jako když malá holka přemlouvá tátu.
„Myslím, že vím, kam tím míříš,“ pousmál se nakonec. „Chceš, abych ti něco půjčil, že jo?“
„Noo… tak trochu možná jo,“ pípla jsem potichu a cítila, jak se mi v hrudi mísí provinilost a naděje.
Po téhle větě jsem jasně viděla, že jsem na něj udělala dojem. Jeho nálada se okamžitě zvedla a v obličeji se mu rozlil nadšený úsměv.
„Tak pojď, něco ti vybereme,“ řekl s jiskrou v očích, zatímco otevíral svůj kufr. „Je ti v noci spíš zima, nebo se odkopáváš?“
„Je mi teplo… ale proč se ptáš?“ nechápala jsem.
„Abych ti vybral správný kousek. Pro začátek začneme zlehka… co třeba tohle bodíčko?“
Vytáhl ho a já na něj jen zírala. Bílý podklad, jemná lesní tématika – lístky, větvičky a malovaná zvířátka. Nečekala jsem, že se dostanu až sem – že ho sama požádám, aby z toho kufru něco vytáhl. A už vůbec jsem nečekala, že se mi nějaký kousek bude vlastně… líbit.
Jen jsem tiše kývla a nechala ho, ať mi ho navleče.
Prsa se mi v něm pěkně rýsovala, bradavky se nedaly přehlédnout, a přesto to působilo úplně jinak než moje stará pyžama. Když mi v rozkroku zapnul cvočky, cítila jsem, jak mi plenku příjemně přitisklo k tělu. Byl to zvláštní, ale překvapivě příjemný pocit. Udělala jsem pár kroků po karavanu a zjistila, že chůze v tomhle kousku je ještě lepší. Pohodlné, lehké, nikde nic netlačilo. Nebe a dudy proti tomu, co jsem nosila doteď.
Koukla jsem na něj a v mém pohledu bylo jasné uznání.
„Hmmm… to je úplně jiný kafe. Mega pohodlný. Proč jsi mi to nedal dřív?“ šťouchla jsem do něj v žertu.
„No, já nevím,“ pousmál se. „Kdo se tomu tady tak bránil a tvrdil, že si nikdy nic z toho nevezme?“
„Já,“ přiznala jsem s úšklebkem. „Ale když víš, jak je to pohodlný…“
„Tak hlavně, že ti sedí a líbí se ti?“
„Líbí!“ vystřelila jsem bez váhání. A hned jsem si uvědomila, co jsem právě přiznala.
„Tak to jsem rád,“ řekl spokojeně.
Abych zamaskovala, že jsem se právě prořekla, rychle jsem odvětila:
„A co tobě? Jak se ti to na mně líbí?“
Přitom jsem mu svůdně sjela rukou od prsou až po okraj plenky, jako bych se mu chtěla ukázat v celé kráse.
Jeho oči se na okamžik zaleskly, ale místo aby mi skočil na tu provokaci, zůstal klidný a jeho hlas byl pevný: „Moc ti to sluší. Jsem rád, že jsem si tě vybral. Ještě je před námi hodně práce, protože prostoru pro zlepšení máš pořád dost, ale jsme na správné cestě.“
Naklonil se ke mně, pohladil mě po tváři a dal mi jemnou pusu na čelo.
„Mám z tebe radost, prdelko. A teď už pojď spinkat.“
P. S. Další díly budou s největší pravděpodobností až před Vánocemi, možná spíš až po nich.
-
parádní pokračování. Líbí se mi tento příběh že je vesměs dost reálný. žádné smyšlené kraviny a dokola opakující se motivy. Jen tak dál :)
-
Moc moc krásný a poutaví, příběh už se nemohu dočkat dalšího pokračování .
-
kdy už bude pokračování ? ;D