abdl.cz
Abdl => Příběhy => seriál: V jednadvaceti miminkem => Téma založeno: Spenser Srpna 09, 2025, 23:47:41
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem v klidu poslušně na podložce. Neodvážil jsem se porušit maminky nařízení. Věřil jsem že by mi dala pořádný výprask. Když se asi po čtvrt hodině vrátily posadily se každá z jedné strany.
Maminka: ,, Mazlíčku teď ti na chvíli vyndám dudlička a budeš mít povoleno mluvit. Ale až ti řeknu. Nejdřív budeme mluvit my. Takže jak víš jsi velmi silně submisivní. A potřebuješ stálou péči a výchovu. Obě tě máme moc rádi. Já za sebe můžu říct že tě miluju. Tak si myslíme že bys u nás měl zůstat natrvalo. Jako naše dítě. Ráda bych abys o tom vážně přemýšlel."
Šárka : ,,Bylo by to nejlepší řešení. Myslím že je a to musíš sám uznat že je lepší být naše miminko než jezdit k ženám jako je Mili a být otrokem. Jednou bys mohl narazit na nějakou sadistku. Nemyslím si že bys měl rád bolest nebo nějaké šílené praktiky."
Daniela: ,,U nás budeš v bezpečí. Obě si moc přejeme o tebe pečovat starat se. Samozřejmě v úterý ráno tě pustíme. Ale chci abys o tom přemýšlel. Tak teď ti vyndám dudlička a můžeš se ptát."
Maminka mi vyndala dudlíka z pusy. Šárka mi dala pít. Samozřejmě že láhve s velkou savičkou. Byl v ní ovocný čaj. Když jsem se dostatečně napil. První otázka byla.
Když bych souhlasil jak dlouho budu miminkem? Jak dlouho bych musel mít pleny? A dostával bych normální jídlo? Né jenom mateřské mléko a Sunar."
Maminka: ,, Podívej miláčku za pár dní máš jednadvacáté narozeniny. Tak pokud bys ses vrátil byl by si novorozeně pak kojenec batole a tak dál. Prostě bys rostl jako každé miminko. Dokud budu mít v prsech mléko budu tě kojit. To je bez debat. Jako novorozeňátko žádné přikrmování. Jen kojení a dětská výživa. Dál musely bychom objednat další věci. Jako plenky plenkové kalhotky dětskou postýlku zavinovačky na léto další oblečení kšíry ještě jeden kočárek nočník. No je toho spoustu. Tak musím vědět že se vrátíš."
Jak dlouho bych byl novorozeně? A budu moct aspoň občas mluvit? A co pohyb? Myslím tím chodit nebo aspoň lézt.
Šárka: ,,Zlatíčko o mluvení se můžeme domluvit. Třeba třikrát týdně vždy večer na dvě hodinky. O tom se dá uvažovat. Ale rozhodně nebudeš chodit. Určitě né bez našeho dohledu. Musíš si broučku uvědomit že budeš a hlavně ze začátku miminko. Což znamená že budeš pod naším stálým dohledem. Rády bychom tě plně adoptovaly. Se všemi závazky. Budeme mít za tebe plnou zodpovědnost. Rozumíš mimi?"
Ano. A přikrmovat by jste začaly asi kdy? A na nočník bych mohl časem chodit?"
Maminka: Šmudlíčku o tom všem bychom rozhodovaly jen mi dvě. A jen na nás by byla rozhodnutí kdy začneme přikrmovat kdy poprvé na nočník. Teď ti nemůžu a nedám přesný časový interval. Jen chci abys o návratu přemýšlel. Jsme já tady maminka Šárka ale i tety Mili a Monika přesvědčené že by to bylo pro tebe nejlepší řešení. Jsi moc malý drobný a submisivní. A měl bys mít dohled. Rozumíš miláčku?"
Ano maminko. Jak dlouho mám čas?
Maminka: No v úterý tě pustíme. Řekneme čtrnáct dní. Ale pak chci pevně a konečné rozhodnutí. Buď řekneš ano a budeš poslouchat. Nebo když řekneš ne už tě pak nechci v životě vidět. Jasné? A ještě jedna věc. V sobotu ráno se na tebe přijde podívat paní doktorka. Nemusíš mít strach. Je to moc hodná starší paní. Ale chci aby udělala kompletní prohlídku. Abys měla jistotu že jsi zdravé a prospívající miminko. Ano? To budu přední v plenách? Nebo i nahý?
Šárka: ,, Samozřejmě broučku. Ty se nemáš proč a ani za co stydět. Jsi malé miminko."
Aha. Dobře.
Maminka: Neboj se budu u tebe miláčku. Tak myslím že vše bylo řečeno. Tak dudliček do pusinky. A pomalu tě musíme připravit na noc. Určitě jsi počůraný. Takže teď tě vykoupeme pak kojení zavinovačka a hajat do kolébky."!.
Dostal jsem zpátky dudlíka. Maminka mne zvedla a šli jsme na přebalovací pult.
Pokračování příště.
-
Odkud je? Kdo? Daniela se Šárkou nebo Patrik? Napsal jsem že Daniela má usedlost na samotě. Jde o nově zrekonstruovaný statek.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem na přebalovacím pultu. Maminka mne svlékla do naha. Šárka zatím připravila vaničku a vše na koupání. Maminka mne přenesla a položila do vaničky. Šárka mne umývala. Jenže když mi umývala intimní partie došlo k mé ejakulaci. Byla opravdu pořádná. Fakt jsem si jí prožil po takové době.
Šárka: ,,Panebože Danielko on má ejakulaci!"
Maminka: ,, Utři vše žiňkou. Dám ti čistou. A ty" obrátila se na mne ,, musím tě potrestat. Jsi miminko a tohle tady dělat nebudeš!!"
Z očí jí létali blesky. Věděl jsem že mám průšvih. Zbytek koupele proběhl bez problémů. Po umytí mne zase přenesla na přebalovací pult. Zabalila do velké osušky a přikryla dekou. Tak jsem ležel asi deset minut. Vrátila se maminka. V jedné ruce velký růžový roubík a v druhé pouta. Vyndala mi dudlíka.
,, Sednout!" poručila mi ,, pusinku otevři". Dala mi roubík do úst. Pak jsem se musel předklonit a spoutala mi ruce za zády. Vzala mne do náruče a odnesla ke křeslu. Na klín si dala polštář. Přehnula mne přes kolena. Jednou rukou mne chytila za spoutané ruce a druhou jsem dostal výprask na holý vystrčený zadek. Měla sílu. Brečel kňučel sténal přes roubík. Když skončila požádala Šárku aby ten polštář vzala a položila do rohu pokoje. Tam mne odnesla.
,, Tak teď budeš bez hnutí třicet minut klečet". přikázala maminka přísně. A odešla. Zadek mne pálil z očí i nosu mi teklo. Po chvíli přišla Šárka vyndala mi roubík. Otřela mi nos a oči a do pusy dala dudlík.
,, Musíš být hodný zlatíčko ".
Maminka přinesla večeři ke stolku. Krásně jídlo vonělo. Já jsem klečel nahý ruce stále spoutané. Když se Šárka najedla se vzala krém a přišla ke mne.
,, Předkloň se!"" Poslechl jsem hlavou jsem se opřel o polštář. Celý zadek mi namazala krémem.
,,Uvolni prdelku musím ti ošetřit konečník aby tě nesvědil." zněl příkaz.
Prstem mi zajela dovnitř zadečku. Pak mi pomohla se narovnat.
,, Máš ještě deset minut. Tak buď hodný mimi!"
Musel jsem koukat před sebe do zdi. Po pro nekonečných minutách přišla maminka. Sundala mi pouta a odnesla na přebalovací pult.
,, Šárí prosím tě oblékni malýho a rovnou ho dej do zavinovačky. Nakojím ho v zavinovačce. Půjde hned potom do hajan".Pak se obrátila na mne.
,,Je mi líto že jsem tě musela potrestat ale jsi miminko a tohle prostě dělat nesmíš a nebudeš. je to jasné? Příště by byl trest horší. Musela bych ti zavést močový katetr. Připoutat na přebalovací pult. Na několik dní. Tak teď budeš hezky poslušný. Maminka tě připraví na noc. Já tě nakojím a půjdeš spinkat". Pohladila mne a šla uklidit nádobí po večeři. Šárka už měla připravené. Hlavně musím poslouchat říkal jsem si.
Pokračování pokud bude zájem příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Takový výprask jsem v životě nedostal. Už jsem ležel zabalený v zavinovačce a kolébce. Přemýšlel o tom co mne ještě čeká. Zítra je teprve pátek. Ještě čtyři dny. Byl jsem potrestán za něco co je přirozené. Vždyť za pár dní mi bude jednadvacet. Každý muž má tyhle potřeby. Ano vím tady jsem miminko. Ale přesto...
Maminka: Mrzelo mě že jsem mu tak neřezala. Ale neměla jsem na výběr.
Šárka: Danielko myslíš že bylo nutné takový trest?"
Maminka:,, Věř mi že bylo. Je nutné aby si naše zlatíčko uvědomil že tady je malé dítě miminko. Pokud bych udělala jen ty ty mohl by si říct tak mi to prošlo. A příště by to udělal znovu. Teď jsi uvědomí kde je jeho místo. A já rozhodně nebudu nějaké jeho výstřelky tolerovat "
Šárka ,, Já vím chceme aby se vrátil. A ty ho takhle seřežeš.
Maminka ,,No asi v tomto kontextu nebyl nejlepší nápad. Ale jezdil k domině na výcvik otroka. Tak snad jeden výprask jeho rozhodnutí neovlivní . Věř mi že jsem to nedělala ráda. Sama víš že ho moc miluju. Ale jako dítě musí počítat s výchovou. Zítra si s ním večer o tom všem promluvíme". Ale klidná jsem nebyla. Stále jsem si říkala jestli jsem to s tím výpraskem nepřehnala. Teď je pozdě bycha honit. Jak říkala moje babička.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem v zavinovačce a přemýšlel. Byl jsem zcela zmatený. Tolik ponížení co jsem prožil za ty dva dny. Byl jsem naprosto bezmocný. Nikdy by mne nenapadlo že skoro v jednadvaceti letech skončím jako bezbranné novorozeně. Ze zavinovačky se sám nedostanu. To už jsem zkoušel. A moc bych si nepomohl. Jen k dalšímu výprasku. Musím vydržet. Hlavně být hodný a poslušný. Ten výprask na zadek byl dost bolestivý. Maminka má sílu a pádnou ruku. Potom klečení v koutě. Nahý uplakaný z nosu mi tekla nudle. Ruce svázané za zády. Potřeboval jsem čůrat. Chvíli jsem to držel. Ale proč se trápit? Na toaletu se nedostanu. Tak jsem se počůral. Po chvíli se mi podařilo usnout. Probudil mne znovu plný močový měchýř. Tak jsem se zase vyčůral. Pleny už byly hodně mokré. Jenže plakat jsem nesměl. Jen kdybych byl pokakaný. Ale uslyšel tiché kroky. Po chvíli nad kolébkou stála Šárka. ,, Miláčku ty nespinkáš? Copak proč máme slzičky co miminko?"
Hlavou a očima jsem ukazoval na dolů.
,,Ty jsi kakal broučku?" Zavrtěl jsem hlavou že ne.
Aha tak jsi mokrý"? Dobře zlatíčko přebalíme do suchých plenek ano?" Kýval jsem hlavou že ano.
,,Tak já jsi přinesu věci ale budeš hodný. Žádné zlobení je to jasné ?"
Po chvilce se vrátila se vším potřebným. Vysvobodila mne ze zavinovačky. Uvolnila mi ruce.
,, Tak ručičky si polož na polštář. Já ti je raději zajistím". Z pod polštáře vytáhla pouta a ruce mi připoutala
,, Tak miminko teď svléknu a vyměním ti plenky".
Svlékla mne pečlivě mi umyla ošetřila a zasypala brabečka i zadeček. Dostal jsem čisté suché pleny. Oblékla a znovu mne znehybněla v zavinovačce.
,, Vidíš jak si poslušný broučku. Nemáš žízeň?"
Zakýval jsem hlavou že ano.
,, Dobře zlatíčko ohřeju ti láhev. Hezky hajej já přijdu".
Ležel jsem a byl spokojený že mám suché pleny. Vrátila se asi za deset minut s lahví se Sunarem.
Tak miminko vyndáme dudlička a budeš bumbat".
Dala mi velkou savičku do pusy a já začal pít.
,,Bumbej pomalu abys neblinkal." Po vypití asi dvou třetin láhve jsem měl dost. Nechala mne odříhnout.
,,Tak dudliček zpátky do pusinky." Zajistila upínacím páskem aby mi dudlík v noci nevypadl a hlavně abys ho je nevyplivnul. Pohladila mne,,Tak prdelko budeme spinkat ano? Dobrou noc miminko." Zase natáhla boudičku a zatáhla záclonku. Odešla. Já jsem po pár minutách tvrdě usnul.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Byl pátek ráno. Se Šárkou jsme se probudily dřív. Tak jsme se dlouho a něžně milovaly. Zrovna jsem oddechovala když se ozval pláč z chůvičky.
,, Já tam jdu. Jak takhle pláče má v plenkách velké překvapení." řekla jsem.
Vstala jsem oblékla župánek a šla do do dětského pokoje. Mazlíček ležel v zavinovačce celý uplakaný.
,, Dobré raníčko broučku. Už jsem tady miláčku. Kakal jsi?"
Kýval hlavičkou.
,, To je v pořádku. Jsi můj šikulka. Maminka tě očistí a půjdeš do vaničky. Ale nejdřív utřeme nudličky a slzičky."
Otřela jsem mu oči a nosík. Vysvobodila ze zavinovačky a odnesla na přebalovací pult. Stále jsem na něho tiše mluvila. Vždy když se pokakal byl rozrušený. Vyměnila jsem dudlíka s upínacím páskem za normální dudlička. Svlékla jsem mu soupravičku až byl jen v plenách. Připravila si čistící pěnu a vlhčené ubrousky. Rozlepila kalhotky a sundala plenky. Byl tam opravdu velký náklad. Tak jsem nastříkala pěnu a ubrousky ho důkladně očistila. Vše jsem uklidnila. Nahého jsem maličkého zabalila do deky a vzala na křeslo. Musel mít žízeň. Tak jsem si ho dala k prsu. Hned se přisál a už jsem slyšela jen mlaskání. Přišla Šárka jen ve svém saténovém župánku Byla ve sprše. Krásně voněla.
,, Prosím tě vykoupeš malýho? Já musím taky do sprchy."
,, Jasně a moc ráda.". odpověděla.
,, Nemusíš pospíchat. Pod vaničkou je malá plastová lodička . Tak ať si chvíli hraje. A hlavně dávej pozor aby zase neměl tu svoji nehodu jako včera ".
,Šárka se usmála. ,, Dám pozor a myslím že náš mazlíček po včerejším výprasku taky."
.. Tak zatím stačí miminko. Po koupeli tě ještě nakojím. Ale teď šupem do vaničky.".
Položila jsem ho do vaničky. Dáváme jen trochu vody. Pohladila ho dala pusinku na čelo ,, Buď hodný zlatíčko!" A šla do sprchy.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Šárka mne posadila. Pohladila mne po tváři.
,, Miminko je mi moc líto co se včera stalo. Částečně to byla moje chyba. Musím si dávat pozor při mytí brabečka. A maminku velmi trápí že ti tak neřezala. Večer si o tom všichni společně promluvíme. Ano miláčku? Tak tady máš lodičku tak si chvilku hraj".
Kýval jsem hlavou na souhlas. Ale rukou jsem jí naznačoval že bych si chtěl vyčistit zuby. V ústech jsem měl samozřejmě dudlíka.
,,Ty chceš vyčistit zoubky? ověřovala Šárka. ,,No vlastně to je dobrý nápad. Za to jsem při veškeré péči jak si zapomněly. Omlouvám se broučku. Hned to napravím".
Ze skříňky vyndala elektrický zubní kartáček. Vyměnila hlavici. Dala trochu zubní pasty. Vyndala mi dudlíka.
,,Tak vycenit zoubky a jdeme na to."
Vycenil jsem zuby a Šárka mi jemně přejížděla kartáčkem. Zuby mi vyčistila opravdu poctivě. Kynutím hlavy jsem poděkoval.
,,Za tohle děkovat nemusíš zlatíčko. Nechápu jak jsme mohly na tak důležitou věc zapomenout. Omlouvám se za nás obě miláčku. Tak teď už tě musím umýt ano?"
Vzala si žíňku a něžně mne umývala. Vrátila se maminka.
Šárka ,, Že nevíš na co jsme při naší dokonalé péči jak si zapomněly "?
Maminka ,, Tak to nevím. Myslím že má vzornou péči"!
Šárka ,,A čistit zuby miminku bude kdo?""
Maminka ,,Do pr....!" ujelo jí z úst. Ale ihned včas se zarazila. Začala se omlouvat. ,, Omlouvám se jak za ten výraz který jsem použila. Tak tobě broučku. A to si říkám maminka. Zapomenu na základní věc při hygieně. Díky Šárko ".
,, Mě neděkuj. Maličký mi naznačil že by rád měl vyčištěné zoubky". přiznala Šárka.
,, Miláčku ještě jednou se ti moc omlouvám. Nějak jsem při veškeré radosti že tě mám zapomněla. Můžeš mi odpustit"?
Kývl jsem hlavou že ano. Dostal jsem od maminky dlouhý sladký polibek přímo na ústa.
,, Miluju tě miláčku! A moc". Tak teď honem zabalit abys nenastydl".
Přenesla zpátky na přebalovací pult. Zabalila do osušky a přikryla dekou. Hned jsem dostal dudlík. Ležel jsem a cítil se spokojeně. Skoro by se dalo říct že jsem šťastný. Propastný rozdíl od d včerejška.
Pokračování příště.
-
Chtěl bych požádat moderátora aby jednotlivé díly mého příběhu seřadil tak aby navazovali a celkově dávali smysl. Moc děkuji Spenser.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Jako vždy po koupeli jsem musel ležet zabalený v osušce a přikrytý prošívanou dekou. Pak mne maminka začala postupně oblékat. Nejdříve přiléhavá čepička se zapínáním pod bradou. Potom body košilka s těmi rukavicemi. Následně přišly na řadu pleny. Ale nejdřív mi namazat krémem proti opruzení zásyp a pleny. Nakonec dupačky a košilku zapnula mezi nohama. Teď jsem měl světle modrou s bavlny a obrázky krtečka.
,, Šárí prosím tě ohřeješ láhev. Koupila jsem Nutrilon". požádala maminka Šárku.
, Já ho zatím ještě nakojím".
,, Jistě a mám dát normální mléko nebo použít mateřské?"
,,Vem mateřské. V mrazáku je ještě dost lahví".
,, Dobře miláčku".
Šárka odešla. Maminka si mne zase vzala do náruče a nesla ke křeslu kde mne vždy kojila. Stále jsem byl ohromen její silou. Vážil jsem necelých sedmdesát kg. A přesto mne nosila jako bych nic nevážil. I kdybych jsem se pokusil o fyzický odpor neměl bych sebemenší šanci. Posadila se vyndala mi dudlíka z pusy. Rozepnula si kojící podprsenku. Přisál jsem se. Musím poctivě přiznat že mi její mléko docela chutnalo. Už jsem přišel na to jak sát aniž bych ji kousl. Maminka mi přidržovala hlavu s ja jsem si jednou rukou přidržel její prs. Měla opravdu krásná pevná velká ňadra. Kojila mne vždy 15 až 20 minut. Někdy jsem dostal ještě Sunar někdy ne. Jen mne napadlo jak to že má mléko? Pokud vím ženy mají mléko po porodu. A maminka dítě nemá. Nebo já o žádném nevim. Samozřejmě když nepočítám sebe. Musím se večer nenápadně zeptat. Vrátila se Šárka s lahví.
,, Tak tady je. Ale je ještě moc teplá ".
,,V pořádku. Já stejně budu maličkého ještě tak deset minut kojit". odpověděla maminka.
,,Závidím ti že máš mléko. Jak ráda bych naše miminko kojila ". řekla s touhou v hlase Šárka.
,, Třeba se taky dočkáš. Užíváš pravidelně ty léky na podporu laktace"?
,, Ano ale zatím nic. Nemyslím si že pomůžou"!
,, Výdrž lásko, naděje umírá poslední".
,,Jo já vím. Ale asi u mne začaly tikat biologické hodiny"! odpověděla se smíchem Šárka.
,, Každou to jednou potká. Ale jsi ještě mladá. V šestadvaceti máš dost času miláčku. To už mne je to horší. Já už děti mít nikdy nebudu. A maličký je jediná má naděje". slyšel jsem smutek v hlasu maminky.
Maminka se i se mnou postavila.
,, Teď dostaneš ještě lahvičku miminko. Šárí sedni si".
Šárka se posadila do křesla. Maminka mne pomalu položila do jejího náručí a podala láhev. Šárka nejdříve na hřbetu ruky vyzkoušela teplotu. Teprve potom mi dala savičku do pusy. Byl hustší než minule. A hlavně chutnější. Musel jsem vypít celou láhev. Což chvíli trvalo.
,, Připravím kombinézku. Pojedeme na vycházku. Nemusí být stále v zavinovačce.". řekla maminka.
,,Ty malýho nedáš do kočárku v zavinovačce"? zeptala se s údivem Šárka.
,, Mám tu speciální kombinézu. A už dlouho ji chci vyzkoušet. Má přece taky uzavřené rukávy. Připneme malýmu kšíry.Tak že bude zabezpečený. Plus péřová peřina. Bude v teploučku. Ukážeme mu statek a okolí. Co myslíš "?
,,Vlastně moc dobrý nápad. odpověděla Šárka s radostí.
,,Jdu pro ní a vše připravím". řekla maminka.
No aspoň nebudu v zavinovačce. Jen mne trochu děsilo slova speciální ve spojení s kombinézou. Ale když mi chtějí ukázat statek a okolí snad to bude v pohodě.
Pokračování příště.
,,
-
Musím se omluvit za některé překlepy. Píšu ten příběh kde se dá a když mám čas. A hlavně rychle když mne,, políbí múza a paměť. A děkuji za případnou kritiku. Moc děkuji Spenser.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Kombinéza byl spíše kožešinový fusak s kapucí a se zapínáním na zip. Rozdíl byl v tom že měl rukávy. Byl růžový a omezovací rukavičky na konci. Takže jsem na pultík připravila kšíry. Široké měkce polstrované bílé popruhy. Zapínání na přezky. Na kšíry jsem položila fusak. Šárka stále měla v náručí maličkého. Láhev už vypil. Teď se mazlili. Vzala jsem miminko odnesla a položila do fusaku. Ručičky do rukávů. Navlékla kapuci a zapnula zip až pod bradu. Kolem zápěstí byli široké popruhy na suchý zip. Potom kšíry Nejdříve popruh přes hrudník v podpaží pak v pase a nakonec dva přes ramena. Jemně jsem vše utáhla.
,,Je rozkošný a bezbranný ". rozplývala se Šárka.
,, Chci aby byl v bezpečí. Výhoda je nemusím kurtovat ručičky".
Odnesla jsem miminko na chodbu. Tam už byl připravený kočárku. Položila ho dovnitř. Po stranách byli už připravené řemínky. Ty měli malé karabinky. Na kšírách byli kovová očka. Zacvakla karabinky nejdřív na ramenou pak v podpaží a v pase. Byl bezpečně zajištěný. Přikryla peřinou. A vyvezla kočárek před dveře na dvůr. Venku fakt nebylo žádné teplo. Obě jsme se musely obléct kabáty. Šárka přinesla v láhvi teplý ovocný čaj pro malýho. Na kočárku jsem odjistila pojistku a zvedla část lůžka. Takže miláček seděl. Boudičku jsem stáhla dozadu. Měl v pusince dudlička bez zajišťovacího pásku.
,, Tak broučku teď se projdeme a ukážeme ti celou naši usedlost a pojedeme i ven. Abys viděl okolí". řekla jsem. Dvůr byl celkem rozlehlý. Nechala jsem tam udělat chodníky. Zbytek byl trávník. V létě bych položila deku a miminko by tam mohlo ležet. Ale největší překvapení pro malýho byl bazén. Zastřešený měl na délku 9,50m a na šířku 5.25m. Posadily jsme se na jednu z laviček.
,,Tak miláčku za chviličku ti vyndám dudlička z pusinky a budeš mít povoleno chvilku mluvit.". řekla jsem a pokračovala
,,Za ten včerejší výprask se ti moc omlouvám. Má reakce byla přehnaná. Neměla jsem ti tak nařezat. Ale broučku musíš pochopit že tady nejsi jednadvacetiletý dospělý chlapec ale miminko novorozeňátko. Což znamená že máš brabečka jen na čůrání do plenek. Tak bych byla ráda kdyby se to už neopakovalo. My budeme dávat při mytí pozor ale ty se také musíš snažit sno Mazlíčku"? Pohladila jsem ho po tváři a vyndala dudlíka.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Seděl jsem v kočárku v tom fusaku a vypadal jako růžový sněhulák. Kapuce těsně obepínala hlavu. Směrem dolů se fusak zužoval tak že jsem musel mít nohy u sebe. Měl jsem dvoje omezovací rukavičky. Takže rozepnout přezky na kšírách bylo zcela nemožné. Kšíry mi moc prostoru nedávaly. Tak 15 cm na každou stranu. Ony dvě seděly na lavičce a maminka mi vysvětlila proč jsem včera dostal výprask.
,, Už to neudělám maminko". sliboval jsem. ,,I když je to těžký".
,,Já vím mazlíčku. Ale musíš se naučit ovládat dokud jsi naše miminko". odpověděla maminka.
Já ti můžu slíbit že při mytí a přebalování tvého budu opatrná aby k další nehodě nedošlo". přidala se Šárka.
,, Dobře už budu hodný a poslušný". řekl jsem.
,, Já vím broučku jsi náš mazlíček ano?" řekla maminka a pohladila mne po tváři.
,, Tak teď nevím jestli jsi už přemýšlel o našem návrhu? Obě by jsme byly moc šťastné kdyby ses vrátil. Ale je tady pár věcí které musíme probrat." řekla maminka.
,, Jaké věci?" zeptal jsem se.
,, Tak zítra ráno přijde paní doktorka. Chci aby tě důkladně prohlédla. Za prvé všimla jsem si že máš velmi úzkou předkožku. Což je problém při mytí. Nedá se přetáhnout a nechci abys dostal nějaký zánět. Tak by stála za úvahu obřízka."
,, Obřízka?" vyjekl jsem zděšeně.
,, Ano miláčku. Ale nemusíš mít strach. Po celou dobu bych byla u tebe. A vzala by se jen malý kousek špička". uklidňovala mne maminka.
,,To by ji paní doktorka udělala hned zítra?"
,,Né né. Až bys ses vrátil. Ale udělat by se musela. A za druhé maminka Šárka si při včerejším cvičení všimla že máš špatnou pravou kyčel. Té bychom se museli věnovat a to dlouhodobě. Cvičení a musela bych objednat Frejkovu peřinku. Tak by fixovala nožičky ve správné poloze.." řekla maminka
,, Zlatíčko je nutné začít co nejdřív. Abys neměl později problémy a nemusel na operaci." dodala Šárka.
,, Ale vše záleží jen a jen na tobě." pokračovala maminka. ,, V úterý ráno tě pustíme a dám ti dvanáct dní na rozmyšlenou. Do neděle čtrnáctého bych ráda znala tvojí odpověď. Pokud bys ses vrátil musela bych objednat spoustu věcí. Tak výbavička čas máme teď je jen základní. Potřebuješ oblečení plenky různé zavinovačky ohrádku na hraní postýlku polohovací kočárek na doma. Podložky. No prostě je to ho hodně. A není to zrovna laciné. Tak chci znát pevnou a jasnou odpověď."
,, Víš že tě obě moc milujeme". přidala se Šárka. ,,A všechny nevyjímaje tetu Mili a tetu Moniku jsme zajedno. Měl bys zůstat v naší péči."
,, Šárka má pravdu." navázala maminka. ,, Měl bys mít dohled. Jsi moc submisivní maličký a droboučký. U nás bys měl intenzivní něžnou péči. Chceme tě adoptovat. To myslím opravdu vážně!.
,, Adoptovat?" podivil jsem se.
,,Ano prdelko adoptovat!" potvrdila Šárka.
,, Přemýšlej o tom. Komu se poštěstí prožít ranné dětství úplně od začátku? A sám vidíš a určité si poznal že vše myslíme vážně a upřímně. Budeš o tom přemýšlet?"
,, Ano maminko."
,, Dobře miláčku dudlička do pusinky a budeme pokračovat v procházce."
Maminka mi dala dudlíka do pusy a Šárka upravila peřinu. Vyjeli jsme ven ze vrat. Modlil jsem se abychom nikoho nepotkali. A taky jsem měl o čem přemýšlet.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Byli jsme na procházce více jak hodinu.
,,Je mi už docela zima Šárí." postěžovala jsem si.
,,Mě je taky zima. A podívej miminko je neklidný. Počítám že bude hodně počůraný." souhlasila Šárka.
Jedeme domů." rozhodla jsem. ,, Prdelka bude potřebovat nakojit a hajat."
Malýho jsem položila a pečlivě přikryla peřinou. Vypadal unaveně. Konečně doma.
,, Šárí já odnesu miminko na přebalovací pult. Přebalíš ho. Já se zatím převléknu. Pak ho nakojím a půjde spinkat."
,, Dobře. Vyměníme plenky ano miláčku?" obrátila se na ležící zlatíčko. Kýval hlavičkou že ano.
,,Bude hodně počůraný." Přenesla jsem miminko na pult odepla kšíry a vysvobodila z fusaku. Vše jsem uklidnila zpět do skříně. Odešla do ložnice. Věděla jsem že Šárka se maličkého postará. Svlékla jsem se a šla do koupelny. Pustila jsem si horkou vodu. Bože to byla nádhera. Po osušení jsem si oblékla jen froté župan. Vrátila se do dětského pokoje. Šárka se s miminkem něčemu smáli.
,,Co vy dva tady vyvádíte?" řekla jsem na oko přísně
,,Blbneme." zněla smějící se Šárky odpověď.
,, To vidím. Jak to že nemá dudlíka v pusince?" zeptala jsem se.
,,Je to moje vina. Lechtala jsem ho. A on se smál až mu vypadl z pusinky." přiznala Šárka.
,, Dobře dobře. V pořádku jsem ráda když je naše zlatíčko směje .Vy jste taky povedená dvojka. Že ano miláčku?" a pohladila ho. S úsměvem kýval hlavičkou.
,, Danielko je hodný nemusel by mít stále dudlíka v pusince?" zeptala se Šárka.
,, Pokud bude poslušný tak s tím nemám problém. Ale broučku víš že i když nemáš dudu v pusince nesmíš mluvit?" Zase rychle kýval hlavičkou.
,, Dobře prdelko mluvit smíš jen když ti to výslovně povolíme. Tak ale teď budeme bumbat."
,,A já jdu do vany. Pustím si horkou vodu a mám novou pěnu do koupele. Tak vám voní. Pa pa miminko a lásko." se smíchem zmizela Šárka za dveřmi.
Kojila jsem malýho. ,, Víš maminka Šárka je veselá kopa. Furt se směje a blbne. Ale právě proto ji tolik miluju. Jako tebe miláčku."
Mluvila jsem pravdu. Ten krásný pocit když mám své miminko na prsu. O tom jsem snila dlouhou dobu. Vždy jsem moc chtěla vlastní miminko. Ale osud mi nepřál. Tak teď kojím dospělého chlapce který mi leží v náručí. A je stejně bezbranný jako opravdové novorozeně. Zvláštní ale nádherný pohled.
,, Miluju tě miláčku." zašeptala jsem. Musel mne slyšet. Na chvíli přestal sát a podíval se mi do očí.
,,Pššš bumbej buď hodný zlatíčko." a hlavičku pevněji přidržela u prsu. Vrátila se Šárka. Zářila krásně voněla.
,,Šárí prosím tě příprav zavinovačku ano?"
,, Jasně . Můžu tu růžovou? Ta je krásná."
,, Proč ne. Máš pravdu je nádherná. Ty krajky volánky. Ty bych chtěla několik. I třeba na léto. Ta se paní Brandl fakt povedla. Jestli budeme objednávat tak chci minimálně tří. A soupravičky ve stejné barvě i a stylu." zasnila jsem se.
,,Jo a ten fusak je taky fajn." přidala se Šárka.
,,Já vím Šárí ale ještě je brzy. Máme jen malou naději. Nic víc."
Šárka posmutněle ,, Máš pravdu. Ale podívej jak saje jak je hodný. Á konec kojení?
,,Ano miláčku."
Odnesla jsem a položila maličkého do zavinovačky. Společně jsme ho pevně zavinuly. Každá jsme mu dala dlouhý polibek přímo na pusinku. Dudliček a šupem do kolébky. Stáhla jsem boudičku záclonka. Dobrou noc miminko.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Usnul jsem celkem brzy. Nevím jak dlouho jsem spal ale probudil mne plný močový měchýř. Už jsem nedržel. Prostě jsem trochu zatlačil a vyčůral jsem se. Ale zůstal jsem potichu ležet. Chtěl jsem být chvíli sám a přemýšlet. Včera po tom výprasku jsem byl rozhodnutý se nevrátit. Vydržet ty zbývající dny a v úterý zmizet a co nejdřív zapomenout. Jenže teď jsem začal být na vážkách. Sakra já o tom fakt přemýšlím!! Co by mne tady čekalo? Určitě dlouhodobý pobyt v plenách a zavinovačce. K jídlu jen mateřské mléko a Sunar. Minimum pohybu. Většinu času bych jen ležel buď právě v zavinovačce nebo na podložce. A co jsem pochopil tak Šárka užívá léky na podporu laktace. Chce mne také kojit. Nebyl jsem jistý že bude mít v prsech také mléko. Ale co když ano? Budou mne kojit obě. A podle vyjádření maminky budu kojený dokud ona bude mít mléko. Jak dlouho může mít žena mateřské mléko v prsech? To jsem netušil. Ale když bude taky brát ty léky tak mne může kojit celá léta. Když jsem se ptal kdy mne začnou přikrmovat odpověď byla nejasná. Že záleží na jejich rozhodnutí. To samé s plenami. Nočník maminka ještě nekoupila. A když říkala co všechno by musela objednat když bych se vrátil tak nočník na tom seznamu nebyl. To znamená že v nejbližší době bych zůstal v plenách. Když se vrátím už se odtud nikdy nedostanu. Proti mamince bych fyzicky neměl šanci. Se Šárkou bych nejspíš také neuspěl. Po pár týdnech v zavinovačce bych byl zesláblý. Ze zavinovačky se také bez pomoci sám nedostanu. Stále mám ty omezovací rukavičky. Prsty musím mít u sebe a jediné co s nimi můžu je natáhnout a skrčit. To je vše. Když mi dají na hraní plyšového medvídka musím ho držet oběma rukama. Zatím samé zápory. A klady? Jejich péče. Nemusel bych vůbec nic řešit. Ale je tohle život? Asi ne.
Pokračování příště. P.S. Poradíte Patrikovi jak se má zachovat? Má nemá. Děkuji za případné návrhy. Spenser.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Po uložení miminka ke spánku jsme se Šárkou začaly uklízet. Dala jsem plenky do pračky . Šárka uklízela v kuchyni. Poté jsme si posadily v obývacím pokoji Šárka s kafem já čaj. Pustila jsem televizi. Čas běžel ale chůvička mlčela.
,, Šárí už je dost hodin a miminko stále spinká." bylo krátce po čtvrté hodině.
,,Jo většinou už pláče jelikož je mokrý. Neměla bych se jít podívat"? navrhla Šárka.
,, Seď já tam dojdu. Když bude vzhůru uslyšíš nás přes chůvička."
Šla jsem do dětského pokoje potichu otevřela dveře. Z kolébky se neozval žádný zvuk. Odhrnula jsem záclonku a zlatíčko na mne koukalo.
,, Broučku už jsi vzhůru? Proč ses neozval vždyť musíš být mokrý? Prdelko moje musíme vyměnit plenky."
Stáhla boudičku do zadu a vzala miminko do náruče. Přenesla na přebalovací pult. V ten moment vešla Šárka.
,, Byl už vzhůru jen tiše ležel." oznámila jsem.
,, Mazlíčku víš že když se probudíš a jsi mokrý máš začít plakat. Nechceme abys měl opruzeniny."
Šárka ho hladila po tváři. Já zatím vysvobodila ze zavinovačky.
,, Šárí necítíš nic když jsem začala malého rozbalovat z plenek?" zeptala jsem se.
Šárka nasála vzduch.
,,Je pokakaný!"
Rozlepila jsem kalhotky pomalu odkryla pleny. Byl jen trošičku pokakaný. Rychle jsem nastříkala pěnu a ubrousky ho důkladně očistila. Teplou vodou s dětským mýdlem mu umyla celý rozkrok a zadeček. Pak už jen krém zásyp a čisté pleny. Na použité pleny máme připravený kbelík s vodou a aviváží. Nechám je odmočit než je je dám do pračky. Když byl už v čistých plenkách a oblečený uvolnila jsem mu ručičky z pout. Při přebalování stále radši ručičky zajistím. Ještě si úplně nezvykl. A je to jen pro jeho dobro. Odnesla jsem malýho na křeslo. Vyndala mu dudlička a začala kojit. Šárka zatím uklidila věci po přebalování.
,, Zlatíčko jsi-li pokakaný nebo hodně počůraný musíš se ozvat. Nechci abys byl dlouho v mokrých plenkách. Ano miláčku? Mohl bys být opruzený nebo dokonce vyrážku. A to přece nechceme že ne prdelko moje?"
Kojila jsem asi dvacet minut. Šárka ještě přinesla trochu Sunaru. Já vstala. Šárka se posadila do křesla. Položila jsem ji maličkého do náruče. Zkusila na hřbetu ruky teplotu. A dala savičku do pusinky miminka. Zapnula jsem si podprsenku a šaty.
,, Šárí položím na zem zase podložku. Budeme cvičit s nožičkami.
,,Jo hlavně ta pravá kyčel. Zkusila bych nějaké cviky. Včera večer jsem byla na netu. A byli tam nějaké speciální cviky právě na kyčle. Tak bych je chtěla zkusit ".
,, Jsi zdravotní sestřička tak v téhle oblasti ti plně důvěřuji. Zítra musíme upozornit doktorku. Dvě věci: předkožka a pravá kyčel. Snad nám poradí."
,,Tady ve vesnici si ji lidé pochvalují. Je hodná chápavá a šikovná." ubezpečila mne Šárka.
Roztáhla jsem na zemi deku a na ní položila podložku. Byl péřový a opravdu nadýchaný měkký. Ještě polštářek. Tak miminko bude jak na obláčku.
Vypil láhev tak jsem malýho vzala a pomalu položila na podložku.
,, Mazlíčku teď ti vyndám dudlička abys mohl při cvičení hezky oddechovat. Ale stále nesmíš mluvit. Ano miláčku?"
Kývl hlavičkou. Šárka se posadila vedle.
,, Tak prdelko teď budeme spolu cvičit. Abys byl zdravé miminko." řekla Šárka.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem na podložce. Šárka si klekla mezi mé nohy. Začala mi cvičit s nožičkami.
,, Takhle to nepůjde. Mazlíčku nechceš čůrat nebo kakat"? zeptala se.
Zavrtěl jsem hlavou že ne.
,, Určitě? Nerada bych abys mne počůral. Dobře. Sundám ti na cvičení plenky broučku."
Rozepla mi košilku mezi nohama.
,, Prdelku nahoru miminko!!" poručila.
Košilku vyhrnula nahoru a svlékla mi dupačky. Rozlepila plenkové kalhotky a rozbalila z plen. Ty zůstaly ležet pod zadečkem.
,, Tak je to lepší. Teď můžeme cvičit. Miláčku ručičky si polož k hlavičce a tam zůstanou. Jasné? Nechceš dostat na prdelku že ne?"
Znovu jsem zavrtěl hlavou. Dělali jsme různé cviky. Všelijak mi kroužila s nohama. Přišla maminka.
,,Jak to že nemá pleny?" zeptala se.
,, Svlékla jsem je. Překážely při cvičení."
,,Aha. Ale aby tě nepočůral." řekla maminka s úsměvem.
,,Neboj se ptala jsem se zlatíčka jestli nechce čůrat nebo kakat." odpověděla Šárka.
,,No dobře. Ale buď opatrná." ukázala na mé přirození. Měl jsem erekci.
,, Všimla jsem si. Já za chvíli zase maličkého zabalím. Ty jsi dlouho kojila a ještě dostal lahvičku. Takže plenky budou potřeba." ujistila Šárka maminku. Ještě asi pět minut jsem cvičil.
,, Tak pro dnešek stačí. Tak zase zabalíme naše miminko do plenek. Protože je počůránek.Viď miláčku?" Danielko mám malýmu dát napít čaje nebo ho nakojíš?"
,, Vezmu si ho.Chci ho pořádně nakojit. Dnes už mu Sunar dávat nebudeme tak aby měl plné bříško. Tak pojď prdelko." řekla maminka a vzala si mne do náruče.
Měl jsem docela hlad. Nakojila mne z obou prsů. Po kojení když mne nechávala odříhnout jsem si trochu ublinknul. Maminka měla naštěstí připravenou plenku. Utřela mi pusu a dala dudlíka.
,,Ty jsi můj šikulka." držela mne v náručí a hladila po tváři. ,, Miluju tě broučku. Moc tě miluju." po tváři jí stékaly slzy.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Ležel jsem v kolébce. A zase přemýšlel co dál. Zítra ráno má přijít doktorka. Prý starší paní a moc hodná. Ale měl jsem strach jak se na mne bude dívat. Jednadvacetiletý kluk v plenách a zavinovačce. Potom mne hodně zarazili ty slzy u maminky. Ona mne vážně miluje. Tohle se nedá nahrát. Ty slzy vytryskly spontánně. Šárka mi také stále ujišťuje jak moc mne miluje. Ano mám je také obě moc rád. Ale chci skončit jna dlouhá léta ako mimino? Začínal jsem usínat ale ještě jsem se počůral. Vzbudil jsem se. Nad kolébkou se skláněla Šárka.
,, Promiň broučku nechtěla jsem tě vzbudit." pohladila mne. ,,Jsi mokrý zlatíčko?"
Kývl jsem hlavou že ano.
,, Dobře prdelko přebalíme tě ano? Jen si přinesu věci."
Ještě jsem se rychle vyčůral. Abych vydržel suchý do rána.
Vrátila se přivezla si jak říkaly přebalovací stolek. Byl to toaletní stolek na malých kolečkách. Pleny kosmetika přebalovací podložka. Vysvobodila mne ze zavinovačky.
,,Tak ručičky na polštářek. Nebudu tě poutat ale budeš hodný?"
Ležel jsem v klidu se nechal přebalit. Ještě než mne znehybněla v zavinovačce tak mi dala napít
,, Tak ukaž vyndám dudlička a budeš bumbat . Přinesla jsem citronový čaj..'
Vypil jsem celou láhev. Byl moc dobrý.
,Ty jsi ale měl žízeň. Chutnal ti čaj?"
Horlivě jsem kýval hlavou že moc.
,, Dobře prdelko jsi můj šikulka. Tak ale už půjdeš spinkat miláčku."
Dala mi polibek dudlíka do pusy zajistila upínací pasek. S pevně zavinula do zavinovačky. Natáhla boudičku.
,,Dobrou noc miminko " A odešla. Bylo příjemné mít suché pleny. Po chvíli jsem usnul. Ráno mne probudila maminka.
,, Vzbuď se zlatíčko. Přijde paní doktorka. Musíme tě vykoupat a připravit. Chceš přece být hezké čisté miminko? Hlavně broučku doufám že budeš hodný a poslušný před paní doktorkou?"
Kýval jsem hlavou.
,, Dobře jsi můj šikulka."
Ještě v kolébce mne vysvobodila ze zavinovačky. Odnesla na přebalovací pult. Tam už čekala Šárka.
,, Dobré ráno miláčku. Vyspinkal ses do růžova? Dobře tak tě svléknu a půjdeš do vaničky."
Když jsem byl nahý tak mne maminka přenesla do vaničky. Obě mne umývaly.
Šárka mi vyčistila zuby. Pak zpět na pult do té velké teplé osušky. Maminka mne ještě přikryla dekou.
,, Tak buď hodný miláčku!"
Ležel jsem asi deset minut s začaly mne oblékat. Na hlavu jsem dostal pletenou čepičku kterou mi Šárka uvázala pod bradou. Maminka mi zatím na ruce navlékla omezovací rukavičky. Bílé, vespod silně vycpané. Na zápěstí je zajistila širokými popruhy. Potom mi oblékla růžovou krátkou košilku se zapínáním na zádech. Ruce jsem musel položit na polštář. Z každé strany byli řemínky s kabinkami. Ty zacvakla do kroužků na rukavičkách. Šárka přinesla jednorázové plenkové kalhotky. Plena byla opravdu tlustá. Ošetřila krémem a zasypala. Pak už jen zalepila plenky. Na nohy mi maminka navlékla pletené růžové ponožky. Už mi jen připoutala nohy a přikryla peřinou. V ústech jsem měl dudlíka bez zajišťovacího pásku. Přikryla mne peřinou.
,,Tak buď hodný zlatíčko. Bohužel musíš být nalačno. Po prohlídce tě nakojím ano prdelko?" vysvětlila maminka.
Šárka jim přinesla snídani. Posadily se ke stolku. Káva čaj máslo šunka sýr. Já musel ležet aniž bych dostal aspoň kousek. Ozval se zvonek. Doktorka!!!
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Doktorka Anna zvládla prohlídku zcela profesionálně. Maličký byl trochu nervózní. Stále si nezvykl na svoji nahotu. Při prohlídce penisu zkoušel křížit nožičky. Ale největší problém byl při kontrole prostaty. Anna si navlékla chirurgické rukavice a prstem musela hluboko do konečníku. Maličký začal sténat zhluboka dýchat a trhat kurty. Tak jsem ho dvakrát celkem silně plácla přes zadeček.
,,Koukej se uklidnit nebo dostaneš zase výprask.!!" řekla jsem přísně.
Se slzami v očích se zklidnil. Šárka ho hladila po tváři a tiše na něho mluvila.
,,Pšššt miminko už to bude. Jsi přece můj šikulka."
Následně dostal do zadečku teploměr. U miminek se měří teplota rektálně. Musel být několik minut v dost ponižující poloze. Trochu kňoural ale poslušně držel. Věděl že bych ho potrestala. Po ukončení prohlídky Anna shrnula zdravotní stav miminka.
,,Ta předkožka je opravdu hodně úzká. Obřízka je potřeba. Až se vrátí zavolejte. Zákrok není složitý. Má trochu nižší tlak ale jinak odezva srdce dýchání vše je v pořádku. Pokud jde o kyčle. Tak pravá je opravdu špatně vyvinutá. A ani levá není zcela tak jak by měla být. Tady pomůže cvičení. Aspoň patnáct minut denně. Každý den. A jestli seženete Frejkovu peřinku určitě ji používejte. Tak dvakrát denně. Aby měl nožičky fixované ve správném úhlu. Ale pozor!! Ze začátku jen na chvíli aby nedostal křeče do nožiček. Postupně a pomalu zvyšujte čas. Taky buďte opatrné. Je velmi submisivní. Potřebuje spíše něžnou trpělivou výchovu. Hodně se mu věnujte mazlete se s ním. Kupte mu hračky. Máte ohrádku? Ještě ne? Určitě ji pořiďte. V ní bude v bezpečí a zároveň pocit že má pohyb. Zavinovačka na spaní tu bych určitě nechala. Pokud jezdil k té ženě na svazování tak ležení v zavinovačce mu nahradí jeho touhu být spoutaný. Když tak vám napíšu doporučení na zádržné popruhy do kočárku. Jsou bezpečné. Pohlazení něha zvládnou víc než zbytečné trestání . Šárko umíte zavádět močový katetr?"
,,Ano v nemocnici na JIP jsem ho několikrát zaváděla. Proč?"
,,No občas by se měl zavést pro kontrolu. Kdyby zadržoval moč. Přece jenom je to dospělý chlapec a teď je nucen močit do plenek. Nemusí to dělat záměrně. Ale podvědomě může moc zadržovat. Aby nedostal zánět močových cest. Než si opravdu zvykne na pleny. Ale to všechno bych řešila až se vrátí. Což jak jsem pochopila není jisté?"
,, Né to není. Máme jen jeho slib že o tom bude přemýšlet. Má termín do neděle čtrnáctého. Takže žijeme v nejistotě která nás ničí." odpověděla jsem.
Musíte doufat a přesvědčit ho že návrat je nejlepší řešení."
,, Snažíme se. Obě maličkého milujeme. Představa že se už nevrátí nás straší." řekla Šárka.
Tak dobře vše důležité jsem si řekly. Já už musím jít. Díky za kafe a bábovku a držte se. Nashledanou."
.,, Šárí vyprovodila bys prosím Aničku. Já zatím malýho obleknu a musím ho nakojit."
,, Dobře."
Když odešly šla jsem k pultíku.
Chlapeček stále stále přikurtovaný. Byl přikrytý peřinou ale na sobě jen jednorázové plenky a na hlavičce čepičku. Samozřejmě dudlička v pusince a omezovací rukavičky.
,, Tak miláčku jsi můj šikulka. Zvládl jsi statečně. Teď budeme bumbat ano prdelko?"
Zakýval hlavičkou. Musel mít žízeň.
Zabalila jsem ho do deky a odnesla ke křeslu. Ihned se přisál k prsu.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Byl jsem stále připoutaný k pultu. Všechny tři si dávaly kávu a bábovku. Z jejich rozhovoru jsem moc neslyšel. Počůral jsem se. Naštěstí maminka dala do jednorázové plenky ještě látkovou plenu. Když se paní doktorka rozloučila Šárka ji šla vyprovodit. Přišla ke mne maminka.
,,Tak prdelko zvládl jsi to statečně. Jsi můj šikulka. Mám pro tebe připravenou odměnu broučku. Copak se děje?"
Hlavou jsem ukazoval dolů.
,,Aha jsi mokrý miláčku?"
Kýval jsem hlavou.
Dobře šmudlíčku maminka tě přebalí. Za chviličku už budeš v suchých plenkách zlatíčko."
V ten okamžik jsem si uvědomil že mne nikdy ani jednou neoslovila mým jménem.
Šárka také ne. Pro ně jsem nebyl Patrik. Ale zlatíčko miminko mazlíček miláček nebo prdelka. Maminka mi svlékla mokré pleny mokrou žiňkou mne pečlivě umyla. Musel jsem mít nohy nahoře roztažené kolena na hrudníku. Vždy si je ještě přidržovala za kotníky. Vrátila se Šárka.
,, Miláčku." pohladila mne. ,, Jsi moc hodné miminko." a políbila mne na špičku nosu a na čelo.
,, Šárí prosím tě ohřeješ láhev?" zeptala se maminka.
,, Jasně. Sunar Complex nebo Nutrilon?"
,, Nutrilon a udělej ho hustší ano lásko?"
,, Jdu na to." obrátila se na mne. ,,To si pochutnáš miminko. Budu to ohřívat s láskou víš prdelko." Znovu mi vlepila pusu na nos. A zmizela.
,, Bože až ta holka dostane rozum dám se na modlení!" stěžovala si na oko maminka.
Už jsem byl zabalený v plenkách a začala mne oblékat. Tentokrát jsem byl kompletně v zářivě bílé soupavičce. Ale byla jemná na těle. Jen na čepičce byla krajka která mi rámovala obličej. Vzala mne do náruče a šli jsme ke křeslu. Kojení. Už jsem se docela těšil. Měl jsem hlad i žízeň. Takže když mi dala prs dychtivě jsem se přisál. Asi po deseti minutách se vrátila Šárka s lahví.
,, Ještě malýho budu nějakou dobu kojit." řekla maminka.
,, Klidně láhev je moc horká. Asi měl hlad co?"
,,Ano saje s velkou chutí. Je tak bezbranný. Šárí potřebuje naší láskyplnou péči."
Já vím Danielko. Jenže vše bude záležet jen na něm. Ale na to teď nechci myslet. Půjdem po obědě zase na vycházku?" zeptala se Šárka.
,, Určitě ale tentokrát se pořádně oblékneme. Půlka dubna a zima jak na Sibiři. Co láhev? Zkus teplotu "
Šárka si trochu kápla na hřbet ruky.
Jo dobrý teplota tak akorát."
Maminka si stoupla.
,,Posaď se."
Šárka si sedla do křesla. Maminka mne položila do náruče.
Šárka si mne upravila.
,, Tak zlatíčko budeme papat. Šup pusinku otevřít. Tak šikulka."
Dala mi savičku do pusy. Nutrilon hustý a moc dobrý. Trvalo mi asi patnáct minut než jsem vypil celou láhev. Šárka si mne posadila jemně plácala po zádech. Než jsem si odříhnul. Zase jsem trošku blinkal.
Už jak opravdové miminko.
,, Šikulka. Tak pusinku mamince.." dlouhý něžný polibek na ústa. ,, Miluju tě mazlíčku. Jsi moc hodný zlatíčko. Tak ale dudlička honem do pusinky šup."
Přišla maminka. ,,Tak napapanej?"
Kývl jsem hlavou.
,, Mám si ho vzít? Není pro tebe moc těžký?" zeptala se maminka.
,,Né prosím nech mi ho. Chci si miminko pochovat." odmítla Šárka.
,, Dobře. Ale myslela jsem že bychom miminko zavinuly do růžové zavinovačky. Když je zabalený lépe se drží."
,, Proč si to neřekla hned. Je tak krásný v té růžové." rozplývala se Šárka.
Maminka si mne vzala přenesla zpátky na přebalovací pult. Tam už byla připravená zavinovačka.
,,Já sama!" řekla Šárka.
Šárka mně vždy pevně zavinula. Všechny čtyři stuhy utáhla. Tím stáhla i zavinovačku. Nemohl jsem se pohnout.
,,,Jsi tak krásné a roztomilé miminko. Růžová ti moc sluší prdelko." zase mne pohladila.
,, Zlatíčko nechceš jít chvilku si odpočinout?" zeptala se maminka.
Zakýval jsem hlavou že ano.
,, Myslela jsem si to. Tak pojď půjdeš spinkat miláčku." položila mne do kolébky zatáhla boudičku i záclonku. Za chvilku jsem fakt usnul.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Vařila jsem v kuchyni oběd. Šárka má spoustu předností ale vaření mezi ně nepatří. Jak se lidově říká spálila by i vodu na čaj. V troubě jsem pekla kuře. Kousek jsem odřízla a uvařila v mírně osolené vodě. Vařila jsem brambory na kaši. Chtěla jsem dát trochu kaše a kousek vařeného kuřete malýmu. Jako odměnu kterou jsem slíbila. Ale nemůžu mu dát mastné když byl do teď na mateřském mléce a Sunaru.
,, Tak co myslíš vrátí se?" zeptala se Šárka a popíjela horkou čokoládu.
,, Já nevím. Dneska ta prohlídka byl dost neklidný.Asi nebylo úplně chytré před ním mluvit o cévkování. A myslím že má strach z té obřízky. Je mi líto ale myslím že v úterý ráno ho vidíme naposledy."
,, Ale vždyť víš že ho obě milujeme. A že neuděláme nic co by mu ublížilo." naléhala Šárka.
,, Ano to ví. Ale ať se nám to líbí nebo ne furt je to jednadvacetiletý dospělý chlapec. I když je submisivní maličký droboučký a vhodný na převýchovu je svéprávný. On se musí sám rozhodnout. My můžeme jen se pokusit jeho rozhodnutí ovlivnit."
,,Tak to jsme v háji! Přitom i doktorka Anička říkala že by měl u nás zůstat. Máme necelé tři dny nějak přesvědčit že u nás v naší péči mu bude nejlíp."
,, Promiň ale já už jsem skeptická. A rozumím mu. Určitě když je na svobodě má nějaké zájmy, kamarády. Nevíme co ho zajímá a baví. Tady a pro nás je miminko v plenkách a zavinovačce. Ale mimo tuto usedlost je dospělý chlapec. Nevím jak změnit jeho rozhodnutí." řekla jsem zklamaně.
V tom se ozval pláč z chůvičky.
,, Skočíš tam? Když bude jen počůraný tak ho přebal v kolébce. Pokud kakal uslyším tě v chůvičce."
,, Dobře." souhlasila Šárka.
Brambory už byly měkké. Kuře jak v troubě tak v hrnci jsem vypnula. Teď jen brambory oloupat a udělat kaši."
V chůvičce jsem slyšela jak Šárka mluví na malýho. Byl naštěstí jen počůraný. U loupání brambor jsem přemýšlela o našem miminku. Chlapec je velmi těžce submisivní při správné výchově poddajný. Byl by poslušné dítě. Musím už konečně napsat proč tak toužím po miminku. Vždy jsem chtěla mít dítě. Ale jsem 100% lesbička. Představa milování s mužem mě děsí. Tak jsem se nechala uměle oplodnil na jedné zahraničí klinice. Povedlo se. Byla jsem nevýslovně šťastná. Těhotenství probíhalo v pohodě. Ale v osmém měsíci se dítě holčička narodila předčasně. Šest dní lékaři bojovali o její život. Ale marně. Byla jsem zoufalá. V té době už jsem znala Šárku. Moc se mi líbila. Ale myslela jsem že je na muže. Byla zdravotní sestřička v nemocnici. Každý den za mnou chodila. Svým smíchem a optimismem mi dala chuť zase žít. Když jsem zjistila že je taky na holky pocítila jsem štěstí. Když mne pustili z nemocnice tak za mnou jezdila. První milování bylo nádherné. A ona přišla s tím najít submisivního chlapce a udělat z něj miminko. Ze začátku se mi nápad moc nelíbil. Přišel mi řekněme divný. Ale znala Moniku. Také z nemocnice. Tak jí zavolala a řekly jsem co s koho hledáme. Mili ihned napadl Patrk. Tajně pořídila fotografie. Zjistila jeho míry váhu. Už když jsem viděla fotky kde je chudáček svázaný provazy v pusince nějaký šátek jako roubík pocítila jsem náklonnost. Řekla jsem si,, Broučku ty budeš mé miminko." Mili mi poslala ještě několik fotografií celého tělíčka. Bože jak byl droboučký. Hned jsem kontaktovala paní Brandl.a začala horečná příprava dětského pokoje s vybavení. Nu a zbytek už znáte. Proto tolik toužím aby se Patrik stal naším dítětem.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Nespal jsem moc dlouho. Probudil mne tlak v močovém měchýři. Tak jsem se počůral. Už mi to šlo úplně volně. Hodně brzy jsem si zvykl na pleny. Jen kakat mi bylo nepříjemný. Ale fakt je že mne maminka vždy ihned umyla a přebalila.
Začal jsem plakat. Za chvilku přišla Šárka.
,,Mazlíčku už jsi vzhůru? Proč pak pláčem co prdelko? Jsi pokakaný? Ne? Dobře tak jsme počůraný. No to je v pořádku broučku. Maminka ti plenky vymění ano?"
Pohladila mne a šla pro přebalovací stolek. Vysvobodila mne ze zavinovačky.
,,Tak už to známe miláčku. Ručičky na polštářek a jdeme na to."
Poslušně jsem ležel a ihned poslechl její příkazy.
,,Ty jsi můj šikulka viď?
Všiml jsem si že vypnula chůvičku.
,, Miláčku víš dobře že tě s maminkou moc milujeme že ano?"
Kývl jsem hlavou.
,, Jsi pro nás moc důležitý. Víš maminka Danielka už jedno dítě holčičku ztratila. Zemřela při porodu. Nemluví o tom. Stále jí to moc bolí. Ale ty jsi dal zase naději. Proto obě moc toužíme abys u nás zůstal. Rády bychom tě plně adoptovaly. Přísahám že bys byl u nás šťastný. A to co jsi dnes slyšel ohledně obřízky nebo cévkování s tím si nelámej hlavičku. Obřízku můžeme udělat později až si plně zvykneš. A cévkování to jen kdyby si nám odmítal lulat do plenek. Ale myslím že bys neudělal viď?"
Zavrtěl jsem hlavou že ne.
,, Vím že maminka je někdy moc přísná. Ale chce abys byl poslušný. Moc tě prosím zlatíčko vrať se k nám. Ano miláčku?"
Políbila mne na odhalené bříška. Když zvedla hlavu měla slzy v očích. Zase zapnula chůvičku a dokončila přebalování. ,, Hezky buď hodný a hajej prdelko." Nechám tě...... Ne radši ještě ne. Ukaž ručičky ! Jistota je jistota."
Ruce mi připoutala v rohu kolébky a jen přikryla částí zavinovačky.
,, Buď tady hodný ano miláčku? Za chviličku se vrátíme a budeš papat. Pak pojedeme všichni společně na vycházku. Budeš moct hačat v kočárku. Oblékneme ti zase ten fusak s rukávy a kšírky. Zkusím maminku že bychom si mohli povídat. Abys neměl celý den v pusince dudlička. Za chviličku přijdeme."
S tím odešla. Ležel jsem a přemýšlel co jsem právě slyšel. Tak proto má v prsech mateřské mléko. Teď vše dávalo smysl. Přišla o své dítě. Já jsem jakási náhrada útěcha. Bylo mi maminky moc líto. Ale proč nezkusila normální adopci. Vždyť v dětských domovech je opuštěných spoustu dětí. Proč já se mám obětovat. A stát se miminkem. Ztratit roky života. Ano jsem submisivní ale taky chci normálně žít jako dospělý muž. Do hajzlu co mám asi teď dělat? Řekly mi že mám do čtrnáctého čas se rozmyslet. Začnu s tím v úterý až budu v autobuse. Teď stejně nic nevyřeším.
Pokračování příště.
O.S. Rád bych požádal všechny o názor kritiku na můj příběh. Mám pokračovat? Moc děkuji všem Spenser.
-
Po dlhej dobe píšem komentár… ale napíšem pár postrehov 😊
Asi za prvé už po pár dňoch by začal mať kŕče alebo bolesti z dôvodu toho obmedzenia, keďže svaly sú zvyknuté chodiť a napr pár dni ležíte a tak prídu aj bolesti z toho jak sa začínajú skracovať 😅 a prestávajú používať a s tým aj spôsobené skoršia unava (to keby bol dlhšie v zavinovačke a tak)
Z čisto materského mlieka a sunaru by nemal dosť výživy a hlavne nie rôznorodosť a farebnosť a vypživnost. Pre dospelého človeka je potrebná aj výživa a keďže toto urcmite by nebolo dostačujúce prídu zdravotné problémy
A keďže je len na riedkom jedle tomu odpovedá aj kakanie do plienky…. bolo by riedke vodové a aj 3-4 krát za deň. Čiže cievkovanie by bolo nereálne spojení s plienkou lebo tam okamžite hrozila veľká infekcia
Za ďalšie dosť možné depresie/ psychické problémy keďže brutálna zmena života a za nič nemohol rozhodovať ani rozprávať sa s niekym (a nepočítam 2 maminky ale kamaráti, rodina a rôzny ľudia….) a fakt 2 hodiny 2x týždenne nestači 😅
A celkovo to len sko ja píšem keby je taká možnosť po 2 dňoch sa zbláznim asi…: jak z toho že chýbajú ľudia ktorých mám rád tak normálne jedlo (hej burger a pizza by vyhrala určite nad bezstarostným životom) a tak celkovo
-
Díky za kritiku. Nevím jestli jsi lékař nebo nebo ne. Ten příběh píšu podle skutečné události. Samozřejmě jsem ho upravil. Jména datum ale i jak jsem se dostal do té situace. Při prvním pobytu jsem tak byl pět opakuji pět dní. Za druhé dostával jsem výživu kterou dávají v nemocnici ležícím pacientům. A za třetí ten příběh jsem zásadně pozměnil. Jelikož realita byla o dost horší. A pochybuju že by ji tady otiskli. A za čtvrté žádné křeče jsem neměl. Nevím kde jsi tuhle informaci vzal ale je dost chybná. Přesto děkuji za kritiku. Spenser.
-
Ještě jedna ale dost zásadní. Od tří let jsem vyrůstal v dětském domově . Moji rodiče zahynuli při autonehodě. Kamion je smetl ze silnice. Neměl jsem a nemám žádné příbuzné. Tehdy jsem pracoval jako dělník v jedné továrně a bydlel na ubytovně. Ano měl jsem pár řekněme kamarádů z práce. Nevím jaké máš představy o dětských domovech ale můžu ti říct žádná sláva. Takže mé zážitky jsou autentické. To je asi vše k tvé kritice.
-
Ještě poslední reakce na tvojí kritiku. Před šesti lety jsem prodělal středně těžkou cévní mozkovou příhodu. Nevím jestli to víš ale jeden následek. Nemůžeš polykat. Prostě díky mrtvici ztratíš dávicí reflex. To ti zavedou sondu nosem do žaludku a krmí tě právě tekutou výživou. Ani tehdy i když jsem ležel sedm týdnů na JIP jsem žádné křeče neměl. Z toho jsem byl dvacet dní přikurtovaný na lůžku. Tak nevím kde jsi vzal ten nesmysl že člověk dostane jakési křeče. Rád bych to věděl. Kritika by by se měla zakládat na ověřených faktech.
-
Vždy si ještě na něco vzpomenu. Po celou dobu jsem měl zavedený katetr a měl plenu. A zase žádnou infekci zánět jsem nedostal. Kde prosím tě bereš takové nesmysly? Beru konstruktivní kritiku. Ale né vymyšlené nesmysly. Teď bych rád znal tvoji odpověď. Ale myslím že těžko že?
-
Zdravím všechny. Můj ,,kritik" už reagovat nebude jelikož si uvědomil že to co napsal byla jen neprovedená snaha zdiskreditovat můj příběh. Tak bych rád pokračoval. Aspoň do úterního Patrikova odjezdu Přijmu jakoukoliv kritiku ale musí stát na pevných základech. A né na nesmyslech. Moc všem děkuji Spenser.
-
Bud v klidu, náhodou do téhle povídky jsem se úplně vžil . Je jedna z mála která mě dostala. Pokracuj.
-
Konečně po dlouhé době příběh, který má hlavu a patu. Máto děj i spád. Učitě by se našlo pár věcí, co by se dalo vytknout. Třeba způsob slohu. Ale, když tady kouknu, na jiné příspěvky, které jakoby psala umělá inteligence s úrovní žáka 1.stupně základní školy, tak tento příběh musím hodnotit za 1 s hvězdičkou.
Nenech se odradit a držím palce
-
Moc děkuji za pochvalu. Ano jsou tam určité nedostatky. Ale tohle je můj první příběh. Ale snažím se. Ještě jednou díky Spenser.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Stále jsem ležel v kolébce. Ruce připoutané u hlavy v rohu kolébky. Čekal jsem až přijde maminka. Šárka mne přebalila. Teď by měla přijít maminka. Potřeboval bych nakojit. A možná dostanu i láhev s výživou. Konečně je maminka tady. Stáhne boudičku dozadu.
,,Prdelko asi máš hladíček viď? Moc se ti omlouvám zlatíčko. Ale už jsem tady. Budeme papat ano miláčku?"
Radostně jsem kýval hlavou.
,, Tak pojď miláčku. Jsi tak krásné a roztomilé miminko."
Odkryla mne a vzala do náruče. Nešla ke křeslu. Ale ven z pokoje. Šli jsme do kuchyně. Tam byla usmívající se Šárka.
,, Šárí sedmi si.". řekla maminka. Šárka se posadila. Maminka mne pomalu a opatrně položila do náruče. Dostal jsem velký růžový bryndáček kolem krku a vyndala mi dudlíka z pusy.. Zatím co mne Šárka držela v náručí. Maminka mne krmila opravdovou bramborovou kaší s kousky masa. Byl jsem překvapený.
,,Tu kašičku máš za odměnu miminko. Ale potom tě čeká maminky prs ano prdelko?"
Samozřejmě jsem s radostí souhlasil. Šárka mi po každém soustu utírala pusinku. Maminka si mne zase vzala a odnesla na pohovku. Ještě mne asi deset minut kojila. Byl jsem spokojený. Mezitím Šárka připravila fusak a kšíry. Po kojení í jsem dostal zpět dudlíka do pusy a byl položen a zajištěný ve fusaku. Byl teplý měkký. Pak kšíry abych byl v bezpečí. Maminka mne přenesla do haly kde byl kočárek a tam zajistila. Ještě peřina. Obě se šly teple obléct.
,,Už jsme tady broučku. A jedeme na procházku!" zvolala radostně Šárka.
Když jsme vyjeli na dvůr maminka mne posadila a vyndala dudlíka z pusy.
,, Jak málo stačí k dětské radosti. A teď broučku nemluvím o tobě. Ale o tvé mamince Šárce která se jak to tak vypadá vrací rozumově do dětských let " mrlkla na mne maminka spiklenecky.
Musel jsem se hrozně smát. Šárka nasadila naštvaný výraz
,,No dovolte já jsem náhodou vzdělaná mladá dáma." a zakopla o obrubník.
Samozřejmě předvedla dokonalý komický výstup. To už nevydržela ani maminka a začala se taky smát..
Potom jsem dostal povolení mluvit. Skoro dvě hodiny jsme byli venku. Povídali si smáli se. Já jsem jim vyprávěl některé své zážitky. Ale hvězdou byla Šárka. Její vyprávění nemělo chybu. Kolikrát jsem se s maminkou tak smáli až nás bolelo břicho. Úplně jsem zapomněl v jaké jsem situaci. Bylo to prostě prima. Ale vše jednou končí. Maminka se podívala na hodinky.
,,Ou to je hodin. Tak broučku dudlička do pusinky. Musíme domů. Nakojit přebalit a půjdeš do hajan miláčku."
Položila mne přikryla peřinou a jeli jsme zpět . Pravda byla že jsem byl pokakaný a počůraný. Tak jsem ani neodmlouval.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Viděla jsem že je miminko neklidné. Trochu poplakával .Nejspíš měl asi v plenkách pěknou nadílku. Potichu jsem upozornila Šárku. Ta šla napřed připravit koupání a mytí maličkého . Já jsem zatím miminko utěšovala.
,,Pšššt miminko neplakej zlatíčko. Jsi pokakaný viď prdelko?"
To už opravdu propukl v pláč a kýval hlavičkou.
,,To je v pořádku miláčku. Jsi můj šikulka. Jsi maličké miminko a máš plenky. Maminka tě umyje vykoupe. A za pár minutek budeš spokojené čisté voňavé miminko v zavinovačce."
Konečně jsme dojeli domů.
,, Šárí asi máme v plenkách pěknou nadílku."
Šárka se naklonila nad kočárek.
,,Prdelko neplakej. Máš plenky miláčku."
Rychle jsem mu odepla kšíry. A ještě v kočárku vyndala z fusaku. Šupem na přebalovací pult. Svlékla jsem ho. Jen pleny jsem nechala. Ručičky pro jistotu zajistila pouty. Připravila si čistící pěnu a vlhčené ubrousky. Rozlepila jsem kalhotky odkryla pleny. Měl tam boží dopuštění. Naštěstí čistící pěna je ve spreji. Stačí nastříkat a pečlivě očistit zasažené partie.
,, Tak a je to miláčku. Už jsi zase voňavé miminko."
Slzičkách kýval hlavičkou. Šárka ho hladila a pusinkovala.
,, Tak prdelko teď půjdeš do vaničky. A maminka Šárka tě vykoupe ano broučku?"
Zase kývl. Měl stále dudlička v pusince. Ale už byl spokojený. Dokonce se i trošku usmál. Přenesla jsem ho do vaničky. Šárka se mu začala hned věnovat. Moc ráda malýho koupe. Vždycky je u toho slyšet spoustu smíchu. A voda je všude možně. Já mám vlastně dvě děti. Miminko a puberťačku. Né Šárka je úžasná. Prostě veselá kopa. Ta vše léčí smíchem a ty její vtipy? Kam na ty blbosti chodí ví snad jen pánbůh. Když byl maličký vykoupaný rychle zpátky na přebalovací pult a zabalit do osušky a přikrýt dekou.
,, Tak prdelko už jsi spokojený?" zeptala jsem se s pohladila ho.
Kýval hlavičkou a usmíval se.
,, Tak to jsme moc šťastná broučku. Teď dáme plenky oblékneme tě a hned šupem do zavinovačky ano miláčku?" Dneska tě nakojím v zavinovačce. Půjdeš dřív spinkat."
Když byl v plenkách oblečený zvedla jsem ho z pultíku. Šárka tam rozložila zavinovačku. Jen jsem do ní miminko položila. Pak jsme ho pevně zavinuly aby byl v bezpečí. Kojila jsem miminko celkem dlouho. Víc jak dvacet minut. Vůbec nechtěl od prsu .Nechala odříhnout. Dala jsem mu něžný polibek. Šárka samozřejmě taky a ještě delší. Položila jsem ho do kolébky. Pohladila dala dudlička stále ještě s upínacím páskem.
,, Miluju tě miminko. Dobrou noc zlatíčko."
Seděly jsem se Šárkou v obývacím pokoji. Hrála sice televize ale ani jedna z nás ji nevnímala. Obě jsme myslely na to samé.
,,Co budeme dělat když se nevrátí?" zeptala se Šárka.
,, Nevím nemám vůbec představu. Teď se chci s tebou dlouho a něžně milovat.?
,,To není špatný nápad jdeme do ložnice."
A opravdu dlouho jsme se milovaly. Bylo to nádherné. Usnuly jsme obě vyčerpáním z orgasmů.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Když mne maminka uložila do kolébky stáhla boudičku a zatáhla záclonku nemohl jsem usnout. Zase jsem přemýšlel. Dnešek byl až na pár okamžiků skvělý. Obě jsou moc hodné. Stále mne hladí těch pusinek co jsem dostal. Jejich péče je zcela dokonalá. Vlastně mi tafy nic nechybí. Ano jsem omezený v pohybu ale obě se mi maximálně věnují. Maminka slíbila že objedná ohrádku na hraní. Ano kakání do plenek je hodně nepříjemné. Ale na pleny jsem si zvykl. A to velmi rychle. A zavinovačka? Nevím jak popsat ten pocit. Cítím se v ní dobře v bezpečí. Vůbec mi nevadí že musím ležet jen na zádech. Pokusy dostat se ze zavinovačky jsem už vzdal. A hlavně jsem v ní spokojený. Zvláštní. Vyčůral jsem se a po chvilce usnul.
Daniela: Probudil mne zvuk z chůvičky. Tiché vzlykání. To už jsem věděla že maličkého musím přebalit. Nemůžu ho nechat v mokrých plenkách. Podívala jsem se na mobil. 2.37 hodin. Vstala jsem a potichu abych nevzbudila Šárku jsem šla do dětského pokoje. Potichoučku jsem otevřela dveře. Hned jsem slyšela vzlykání.
,, Miláčku copak je co? Jsi mokrý? Ty jsi zase kakal?"
Kýval hlavičkou že ano.
,, Neplakej prdelko. Maminka ti zadeček umyje ano? Ty jsi takový můj maličký pokakánek viď?"
Vysvobodila jsem ho ze zavinovačky. Přenesla na přebalovací pult. Svlékla se rozbalila. Zase měl v plenkách nadílku. I když né takovou jako večer. Otevřely se dveře a v nich stála rozespalá Šárka.
,,Jdi spinkat miláčku. Já to zvládnu sama."
,,Zase kakal?"
,, Ale není to nic hrozného. Už jsem skoro hotová. Viď prdelko?. No vidíš už to bude zlatíčko. Jsi můj maličký šikulka. Broučku chtěl bys bumbat?"
Horlivě kýval hlavičkou.
,, Tak dobře miláčku maminka tě nakojí. Děláš mi radost. Jsi moc hodné a poslušné miminko. Šárí běž spinkat. Nemusíme být vzhůru obě."
,,Tak jo. Dobrou noc prdelko." Pohladila malýho a dala polibek na nosík.
Když byl přebalený a oblečený chvilku jsem ho kojila. Jenže mi u toho začínal usínat. Pomaličku jsem ho odnesla do kolébky a zavinula. Chtěla jsem mu dát dudlíka s upínacím páskem. Ale to bych ho mohla vzbudit. Tak jsem vzala bez pásku. Navlhčila ve svých ústech. Něžně jsem dudlíkem přejížděla přes jeho rtíky. Po chvilce otevřel pusinku a dudlička přijal. Roztomile zamlaskal a spinkal. Vůbec se neprobudil. Ráno uvidím. Když bude dudlík stále v pusince tak bych ten s upínacím páskem zatím schovala. Ale už musím taky do postele.
Pokračování příště
-
Rád bych se chtěl zeptat všech kteří čtou a sledují příběh Patrika. Má se vrátit? Úterý se blíží a v osm ráno bude propuštěn. Má odpolední. Má dát v práci výpověď a natrvalo se vrátit Daniele a Šárce. Co myslíte? Moc děkuji za postřehy. Spenser.
-
určite vrátiť. Pekné čítanie Ďakujem
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Byla neděle ráno. Vyčůral jsem se. Ale byl jsem tiše. V noci jsem obě maminky vzbudil protože jsem se pokakal tak jsem chtěl aby mohly ještě spát. Dva dny a budu volný. Ale chci to vůbec? V životě by mne nenapadlo že budu v jednadvaceti letech miminkem. Zcela bezbranný a bezmocný. Jsem odkázaný na péči dvou žen. Ležím v kolébce zabalený v péřové zavinovačce. Nemůžu se pohnout. Teď jsem si uvědomil že mám dudlíka bez zajišťovacího pásku. Mohl bych ho klidně vyplivnout. Jenže by následoval trest. Určitě výprask a ten už od maminky fakt nechci. A počítám že bych dostal roubík. Slyšel jsem otevřít dveře. Rozhrnula se záclonka. Šárka. Měla krátkou saténovou košilku a kalhotky.
,,Dobré raníčko prdelko vyspinkal ses? A copak dělají plenky? Kakal jsi miláčku."
Zavrtěl jsem hlavou že ne.
,, Dobře zlatíčko jsi určitě počůraný tak tě maminka vymění plenky ano?"
Kývl jsem hlavou.
,, Dobře prdelko jsi moc hodný. Tak ukaž nejdříve zavinovačka. Uf ty jsi ale pevně zabalený. Maminka chce abys byl v bezpečí viď miláčku? Ona ještě spinká víš? Tak jí nebudeme budit a zvládneme to sami. Tak ručičky na polštářek. Raději ti je připoutám."
V klidu jsem se nechal spoutat. Nemělo smysl se bránit.
Šárka si přivezla přebalovací stolek. Pod zadeček mi dala přebalovací podložku. Dole rozepnula košilku.
,, Tak prdelku nahoru miminko.."
Svlékla mi dupačky . Rozlepila plenkové kalhotky a odhalila mi rozkrok. Plenky byly hodně mokré.
,,Ty jsi šikulka broučku. Tak mokré pleny dáme pryč. Tak jsi šikulka. Umyjeme brabečka a zadeček. No vidíš jak jsi hodné miminko."
Když mne umyla myslel jsem že mi dá hned čisté pleny. Ale né.
,, Tak a budeme chvilku zase cvičit s nožičkami ano prdelko?"
Cvičili jsme asi deset minut.Ona se tvářila velmi soustředěně. Když přišla maminka.
,, Dobré ráno zlatíčka moje. Copak tady vyvádíte?"
,,Cvičíme . Včera jsme na to zapomněli."
,, Vidíš taky jsem si nevzpomněla. Tak a teď oba mi dáte krásnou pusu. Ale honem!"
Nejdříve Šárka. Byl to něžný polibek..
,, Tak teď ty miminko."
Vyndala mi dudlíka a dostal jsem dlouhý polibek.
,, Šárí když jsi přišla měl dudlička v pusince?"
,,Ano měl. Proč se ptáš?"
,,Nevšimla sis? Jaké máme poslušné miminko."
,,On měl celou noc dudlička bez zajišťovacího pásku?"
,, Přesně. V noci mi usínal při kojení. Když jsem ho dávala do kolébky tak už spinkal. Nechtěla jsem ho budit. Tak jsem dala obyčejného dudlička."
Obrátila se ke mně.
,,Jsi moc hodný zlatíčko. Tak už žádný pásek na dudu. Ano prdelku?"
Kýval jsem hlavou. Jen jsem byl stále dole nahý. Šárka mi sice mokré pleny sundala. Ale čisté ležely na stolku. Protože mi cvičila s nožičkami. A braabeček se začal probouzet k životu. Ruce stále spoutané u hlavy. A křížit nohy nebo se pokoušet zakrýt svoji nahotu jsem nesměl.
,, Budeš malýho koupat?" zeptala se Šárka.
,,Ano v noci kakal musím mu umýt prdelku. Viď miláčku?"
Jenže nevědomky jsem přece jenom snažil zakrýt brabečka. A maminka si hned všimla.
,, Miminko jak máš mít nožičky co? Co jsme si říkali o křížení nožiček? Ještě jednou tě přistihnu a dostaneš na zadek!!"
Nohy při přebalování jsem musel mít pokud jsem nedostal jiný příkaz roztažené. Chodidla proti sobě a kolena široce rozevřené. Docela ponižující poloha. Ony se zatím bavily. Maminka mi dala zase do pusy dudlík a pohladila. Konečně šla Šárka napustit vaničku a vše připravit. Tak maminka mne vzala do náruče a odnesla na přebalovací pult. Svlékla mne do naha.. a položila do vaničky. Šárka si moje koupání očividně užívala. Ale poslouchal jsem na slovo.
,,Tak naháčku ještě vyčistíme zoubky." Maminka zatím připravila růžovou soupravičku a zavinovačku.
,,Tak hotovo Šárí?"
Je tvůj Danielko.""
Přenesla na přebalovací pult. A jako vždy osuška a deka. Po chvíli dala pryč tu deku. Zabaleného v osušce si mne odnesla na kojení. Měl jsem hlad i žízeň tak mi mléko přišlo vhod.
Pokračování příště.
-
Moc děkuji za pochvalu. Tak máme jeden hlas aby se Patrik vrátil.
-
Mohl by se vrátit. Ale!! Daly by to z Šárkou dohromady, ona by se k němu přestěhovala a starala by se o něho dál. Už jako o dospělého který by musel nosit pleny 24/7.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela " Kojila jsem miminko zabaleného jen v osušce. Byl po koupeli krásně voněl. Musela jsem dávat pozor aby mne nepočůral. Ale byl přisátý k prsu. Jen si pomlaskával.
,, Broučku teď musím odstavit od prsu. Musíme dát plenky. Maminka Šárka ti ohřeje lahvičku."
,, Už letím miláčkové moji." odpověděla Šárka se smíchem a byla pryč.
,,Když říkám že maminka Šárka je stále v pubertě nikdo mi to nevěří. Ale to je jen mezi námi. Ano miláčku?"
Kývl hlavičkou a smál se.
,, Bože jak jsi krásné miminko. Moc ti růžová soupravička sluší. Miluju tě broučku."
Nechala jsem maličkého ležet na pultu a dala mu plyšáčka na hraní.
,, Hezky hajej prdelko ať tě nemusím kurtovat."
Posadila jsem se na pohovku abych na miminko viděla. Vrátila se Šárka s lahvičkou.
,,Musíme počkat. Je ještě horká." Postavila láhev na přebalovací stolek.
,,Prdelko hraješ si s medvídkem? Jsi opravdu moc hezký miláčku."
Pohladila malýho po tváři a dala mu polibek na čelo.
,,Co dělá lahev?" zeptala se
Zkusila jsem teplotu na hřbetu ruky.
Myslím že už dobrý. Posaď se já ti miminko přinesu."
Šárka se posadila.
,, Tak pojď mazlíčku. Dostaneš ještě papat." zvedla jsem ho a odnesla ke křeslu.
Pomalu jsem maličkého položila Šárce do náruče. Podala jí láhev.
Šárka mu vyndala dudlíka z pusinky. Zlatíčko už předem uzavíral pusinku.
,,No ty musíš mít hlad broučku." poznamenala Šárka. Dala mu savičku do pusinky. Byl tak roztomilý. Už bylo slyšet jen mlaskání.
,, Danielko měl by pomalu začít chodit. Je neděle." Upozornila mne Šárka.
,, Já vím už jsem na to taky myslela. Po odpoledním spánku můžeme. Dám jen jednorázovku. Ale pod dohledem a jedna ho musí přidržovat "
,, Já to zvládnu. Takhle jsem chodila s pacienty v nemocnici." řekla Šárka.
,, Dobře zdravotní péče je tvá parketa. Jak jsi řekla že už je neděle uvědomila jsem si že už nám nezbývá moc času."
Slzy mi vytryskly z očí. ,,Do háje" ulevila jsem si.
,, Neplač stále ještě máme naději!". utěšovala mne Šárka a pohladila malýho po tváři. Myslím že si malej všiml mých slz.
,, Tak hotovo miláčku?". zeptala se Šárka.
Zakýval hlavičkou že už se napapal.
,, Tak fajn dám tě na podložku a můžeš si hrát s plyšákem."
Vzala jsem miminko od Šárky a položila na podložku.
,, Tak a hajat. Pravidla znáš?"
Kývl hlavičkou a trošičku zakňoural.
,,Pšššt tiše miminko. Ne dudliček zůstane tam kde je. Hezky si hraj a buď hodný. Jinak pomažeš šupem do zavinovačky. Jasný?". řekla jsem přísně.
,,Šárí prosím tě hlídej ho. Já zapnu pračku. Dobře?"
,,Jo v pohodě."
Rychle jsem vypadla jsem z pokoje. Za dveřmi jsem začala brečet. Už jen poslední dva dny. Co bude potom to nikdo neví.
,,Do pr.... " ulevila jsem si potichu. Utřela jsem si slzy a nos. Šla do prádelny. Potřebovala jsem být chvíli sama.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Patrik: Ležel jsem na péřové podložce. Pleny jsem měl stále suché. Oběma rukama jsem držel medvídka a hrál si. Maminka byla někde v domě. Šárka si četla nějakou knížku. Taky jsem rád četl. Pomalu ve mne dozrávalo rozhodnutí. Ale ještě byl čas se s ním podělit. Přišla maminka. Byla oblečená na ven.
,, Šárí zajedu de města nakoupit. Dochází nám úplně všechno. Pohlídáš miminko?"
,, Jistě. Vždyť je i moje dítě." odpověděla Šárka.
,, Omlouvám se tak jsem to nemyslela. Je naše miminko. Za hodinu za dvě budu zpátky. Kakat by snad neměl. Když bude počůraný tak ho přebal na podložce."
,,Dani já si poradím.
,, Dobře dobře už toho nechám. Blíží se jeho odjezd a já jsem na nervy." řekla maminka.
,,Nic se neděje. Mám taky nervy na pochodu. Ale to nám moc nepomůže."
,,To ne. No nic jedu. Broučku ty buď hezky hodný a poslouchej maminku Šárku. Ať nedostaneš na prdelku. Jasný?"
Jen jsem kývl hlavou.
,,Hodné miminko." a odešla.
Já jsem ležel. Nedovolil bych si neposlechnout. Šárka odložila knížku a posadila se vedle podložky.
,, Chceš se posadit Patriku?"
To bylo poprvé co mi řekla jménem. Kývl jsem hlavou na souhlas. Pomohla mi se posadit.
,, Ukaž vyndám ti dudlíka. Budeme si chvíli povídat ano? Chtěla bych se o tobě dozvědět více. Kde jsi vyrostl a co rodiče? Ví kde jsi?"
Oba jsou mrtví. Autonehoda. Byli mi tři roky. Potom několik dětských domovů. Žádná slast."
Panebože miláčku to je mi moc líto!"
,,Moc si je nepamatuju. Byl jsem malý a je to už dávno."
,,Ty dětské domovy asi byli hrozné viď?" ptala se dál.
,,Jak který. Člověk se musel naučit postarat se sám o sebe."
,, Omlouvám se už se nebudu dál vyptávat. Vidím že nemáš hezké vzpomínky."
,, Aspoň jsem si udělal maturitu. Pracuji jako programátor CNC strojů."
,, Aha to musí být zajímavý."
Je. Ale někdy tsky nervy když musím splnit termín."
,,To znám. V když jsem dělala v nemocnici tak byl blázince skoro každý den. Kruci ta podlaha je tvrdá. Bolí mne zadek!"
,,To mne nebolí. Já jsem v měkkém."
,,Ty lumpe!! Děláš ze mne srandu?'
,, Ano."
,, Dobře mi tak! Víš co uděláme to jinak. Já si sednu na podložku. A ty si lehneš do mé náruče. Aspoň si tě chvilku pochovám."
Tak jsem to udělali. Stále mne hladila po tváři.
,, Přemýšlel jsi o té naší nabídce?"
,,Ano a už jsem víceméně rozhodnutý."
,,A jak ses rozhodl?" zeptala se Šárka zvědavě.
,,Dejte mi ještě čas. Stále sčítám pro a proti. Chci se zeptat. Byla by maminka nakloněna k určitým ústupkům?"
,, Určitě pokud by znamenali že u nás zůstaneš. Jen jak velké jsou ty ústupky?"
,,No řekněme kosmetické úpravy." odpověděl jsem. A začal jsem čůrat.
,,To myslím že by neměl být větší problém. Neřekneš mi aspoň jaké ústupky?"
,,Ne omlouvám se ale stále ještě toho mám plnou hlavu. Postavily jste mne před těžké rozhodování. A také mám strach co bude dál."
,, Miláčku tady nemusíš mít strach. Obě tě moc milujeme. A rozhodně ti nechceme jakkoliv ublížit. Věříš mi broučku?"
,, Já vám věřím ale ten strach je tam stále. Teď bych Vás chtěl poprosit. Já jsem se počůral."
,, Miláčku hned ti vyměním plenky. Tak hají dudliček už dáme do pusinky. Přinesu věci na přebalování. Tak ležet ano?"
Přivezla ten stolek. Za chvilku už jsem před ní ležel nahatý nohy roztažené a měnila mi mokré pleny. Dívka která byla jen o pět let starší. Ale teď byla mojí maminkou a poručnicí.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Vešla jsem do pokoje zrovna když Šárka zalepovala plenkové kalhotky na suchý zip.
,, Ahoj zlatíčka jsem doma "
,, Ahoj lásko. Miminko má čisté pleny. Zvládli jsme to naprosto v pohodě. Je šikulka." oznámila Šárka.
,, Já vím. Kakal?"
,,Ne. Jen byl počůraný. Myslím že by potřeboval nakojit. Já nákup uklidím."
,, Dobře Šárí. Děkuju. Tak pojď prdelko budeme bumbat ano?"
Zvedla jsem ho z podložky a odnesla. Posadila se do křesla. Rozepnula halenku a kojící podprsenku. Vyndala mu dudlička z pusinky. Musel mít hlad. Hned se přisál k prsu. Moc jsem si kojení užívala. Pokaždé tak intenzivní pocit. Něco jako vzrušení. Hladila jsem ho po tváři. Bylo v tom něco nádherného. Stále jsem nemohla uvěřit že opravdu kojím dospělého chlapce. Jenže byl tak droboučký. Ležel mi v náručí v naducaných plenkách v růžové soupavičce. Jednou ručičkou si přidržoval můj prs. A roztomile mlaskal. Mléka jsem měla opravdu dostatek. Pak mne přepadl smutek. Za pár hodin vše skončí. Jak jsem ho milovala. Teď už vím jaká je láska matky ke svému dítěti. Musím být vděčná za těch krásných pět dní. A stále mám naději. Sice malou ale mám.
Pokračování příště.
-
Rád bych požádal moderátora těchto stránek aby pro můj příběh vyhradil jedno téma. Jen samotné seřazené kapitoly bez ostatních příspěvků. Moc bych vám chtěl poděkovat. Spenser.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Stále jsem kojila když jsem si všimla že mi Šárka nenápadně ukazuje že si chce promluvit o samotě. Kývla jsem hlavou že rozumím.
,, Tak miminko teď si půjdeš odpočinout. Za chviličku bude oběd. A po něm tě uložím do kočárku spinkat. Tak šupem do zavinovačky."
Začal kňourat.
,,Hele kňouráním si tak koleduješ o pěkný výprask. Tak ticho!! Víš že jsi miminko a ta musí hodně spinkat."
Zavinovačka byla už v kolébce. Šárka jí upravila. Pomalu jsem tam maličkého položila.Pevně zavinula. Pohladila po tváři.
,, Buď hodný zlatíčko hezky hajej."
Zatáhla jsem boudičku a záclonku.
V kuchyni jsem si musela udělat kafe. Slabý ale kafe. Čaj už mi nestačil.
,,O čem jsi chtěla mluvit?" zeptala jsem se Šárky.
,, Teď dobře poslouchej. Když jsi odjela vzala jsem si Patrika do náruče. A vyzpovídala. Vyrostl různě po dětských domovech. Rodiče zahynuli při autonehodě když byl hodně malý. Podle všeho ty domovy asi nebyli nic moc. Moc o tom nechtěl mluvit. Ale to hlavní. Je prý a teď cituji,, Víceméně rozhodnutý." Ptal se jestli bys přistoupila na mírné ústupky. Neřekl jaké ústupky ale byli by a znovu cituji ,,Kosmetické." Dál řekl že má strach. Zase nevím z čeho nebo proč. Podle mne je rozhodnutý se vrátit. Vlastně neměl žádné dětství. A určitě sis všimla že je šťastný za každé pohlazení a něžný dotyk polibek.. Myslím že zůstane. Ale teď musíme být něžné a opatrné. A né mu vyhrožovat výpraskem že si trošku zakňoural."
,,Do pr... ! Já se ještě naučím mluvit sprostě jak dlaždič. To už asi potřetí kdy jsem si takhle ulevila. Ale jestli máš pravdu...."
,, Přesně. Když se zamyslíš tak jaké ústupky? Jídlo, mluvení, pleny a chůze.
Bude chtít normální stravu. Častější povolení mluvit. A více pohybu. Pokud zůstane hned musíme objednat ohrádku. Tak co tomu říkáš?"
,, Že jsem pitomá.!!"
,, Hezká sebekritika ale teď k věci."
,, Dobře. Tak jídlo. Ví že ho budu kojit. To je má podmínka. Fajn k obědu může dostat normální stravu. Ale mixovanou. A budeme ho krmit. Plenky? Tady žádný ústupky dělat nehodlám. To už jsem mu řekla. Plenky nějakou dobu zůstanou. A nemáme ani nočník.Mluvit s tím nemám problém. Když každý den hodinku dvě si můžeme povídat. Pokud bude poslouchat.
Chůze tak to je otázka. Když bude v ohrádce a kšírách v pořádku. Ale rozhodně tady nebude běhat bez dozoru a zajištění. To ani náhodou."
,,No můžeme ho držet. Víš přece jak se učí malé děti chodit? Dítě má ručičky nad hlavou a jeden z rodičů ho drží. A ten balík plenek co má mezi nožičkami bude hodně těžce chodit. Když tak přidáme ještě jednu plenu. Pochybuju že by se sám postavil na nohy."
,, Díky miláčku. Ta neděje je teď o dost větší. Ale musím jít ohřát oběd. Slíbila jsem mu bramborovou kaší ze včerejška. Tak ji musím ohřát."
Musíme si s ním promluvit. Buď ještě dnes večer. Nebo zítra. V úterý už bude pozdě.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Ležel jsem v kolébce zavinovačka byla pevně uražená. Nemohl jsem se pohnout. Snad jen prsty u nohou. Maminka se na mne zlobila. Musím být opravdu moc hodný. Měla pravdu. Tady jsem miminko tak musím poslouchat.
Slyšel jsem otevírat dveře. Maminka.
Začal jsem strachem plakat. Bál jsem se výprasku.
,, Miláčku neplakej. Prosím odpusť mi že jsem byla na tebe tak přísná. Víš moc se trápím. Stále myslím až v úterý odjedeš já už tě neuvidím. Miluju tě broučku. Odpustíš mi miminko?"
Zakýval jsem hlavou že ano.
,, Jsi moje milovaná prdelka viď? Tak teď vidíš jak je maminka pitomá. Dát tě do zavinovačky když budeš papat. No to zase byl nápad. Dneska fakt nemám svůj den!!"
Vysvobodila mne ze zavinovačky. Vyndala mi dudlíka.
,,Tak pusinku miláčku."
Ležel jsem jí v náručí a ona mne něžně políbila.
,,A půjdeme papat. Dnes tě budu chovat v náručí ja a maminka Šárka tě bude krmit. Což je trochu riskantní. Je velké riziko že budeš mít kašičku všude možně jen né v bříšku."
Zakoulela očima a oba jsme se začali smát.
,, Šárí já držím ty krmíš. Ale musíš do toho otvoru co je na obličeji."
Následoval další výbuch smíchu.
,, Hele by dva dobráci. Přestaňte se mi smát jo." čertila se na oko Šárka.
,, Šárí měla bys tady miminku vyprávět jak dopadlo tvé první krmení pacienta v nemocnici."
,,No dobře tenkrát se mi vážně krmení toho pána nepovedlo. Měl čočku všude možně. Chudáček pak řval hlady."
Tento příběh znamenal další smích.
,, Příště ti budu něco vyprávět Danielko. Víš o tom že jsi hrozná drbna?"
,,Ano vím. Ale vůbec se za to nestydím. Když vidím úsměv na obličeji našeho zlatíčka."
,,To jsem to dopracovala! Teď jsem tady za komika." vrčela Šárka.
,, Tak se nezlob. Ale ta historka je skvělá. Víš miláčku tty jsi ji neslyšel úplně celou. Pak je tady část kdy zatím pánem přijde manželka." vyprávěla maminka se smíchem.
,,Jo ta neměla radost když ho viděla. Teda spíš jeho nové a drahé pyžamo. Baba řádila jak fúrie." smála se už i Šárka.
,, Tak jsem malýho upozornila že tady hrozí určité riziko."
,, Broučku nevěř mamince ani slovo. Za prvé už je to dlouho a za druhé už jsem zkušená ošetřovatelka. Uvidíš ani kousek nepřijde nazmar." ubezpečila mne Šárka.
Maminka si mne upravila v náručí. Šárka mi kolem krku uvázala bryndáček. A pomalu mne krmila. Nakonec krmení dopadlo dobře a soupravička zůstala čistá.
,, Chceš ještě nakojit broučku?"
Kývl jsem hlavou že ano.
Rozepla si halenku a kojící podprsenku. A už jsem měl její prs v ústech. Její mléko mi chutnalo. Takže jsem se nebránil a nechal se nakojit.
,, Šárko prosím tě v kolébce zůstala zavinovačka. Prines ji."
Ty dáš malýho spinkat do kočárku?"
Jo ať je na čerstvým vzduchu."
,,A můžu s ním jet na procházku?"
,, Jistě proč bys nemohla?"
Díky. Už běžím pro tu zavinovačku" řekla vesele Šárka.
,, Víš prdelko maminka Šárka tě zbožňuje. Tak až vyspinkáš budeme si povídat ano?"
Šárka byla za minutku zpátky. Rozložila ji na přebalovacím pultu. Maminka mne tam položila.
,, Tak šmudlíčku ještě vyměníme plenky abys byl v suchu. Pak už půjdeš hajat. Přebalovaly mne společně. Tak za pár minut už jsem byl zabalený v zavinovačce a přikrytý peřinou.
,,Dobrou noc miminko. Šárí máš láhev?"
Odpověď jsem už neslyšel. Tvrdě jsem usnul.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Když ty dva odešli na procházku já se dala do uklízení. Prádlo do pračky. Nádobí do myčky. Vysát, utřít prach. No prostě víkendový úklid. Potřebovala jsem se něčím zaměstnat. Stále jsem myslela jen na miminko a že už v úterý ráno ho nikdy neuvidím. Pak jsem si uvařila čaj pustila televizi a čekala až se vrátí.
Krátce po třetí hodině konečně klaply dveře. Vyběhla jsem do haly. Tam stála rozesmátá Šárka.
M
,, Mám pro tebe krásné překvapení!" vyhrkla Šárka hned jak mne viděla. Já se podívala do kočárku. Maličký ležel. Byl zabalený a přikrytý. Ale neměl dudlička v pusince.
,,Kde má miminko dudlíka?" zeptala jsem se.
,,Tady." odpověděla Šárka a vytáhla Honza kapsy. ,,Ty nechceš slyšet jaké překvapení lásko?"
,,No dobře tak jaký teda překvapení máš?"
,,Patrik zůstane natrvalo u nás.!"
,, Cože?" zeptala jsem se nevěřícně. Srdce mi vzrušením bušilo.
,, Ano zůstane. Bude naše děťátko. Venku jsme se domluvili. Teď by dva jen doladíte detaily. Hodíme to na papír. A bude to závazné pro nás všechny." Vysypala to na mne Šárka. Nemohla jsem tomu uvěřit. Naklonila jsem se do kočárku. Ležel tam zabalený znehybněný bezbranný ale usmíval se.
,, Miláčku myslíš to opravdu vážně? Můžeš mluvit."
,, Ano maminko myslím. Moc vás obě miluju a nedokážu si představit život bez vaší péče."
Sundala jsem peřinu. Rychle ho vysvobodila ze zavinovačky vzala do náruče . A začala líbat.
,, Zlatíčko miláčku já tě také moc miluju. A přísahám že budeš nejšťastnější děťátko na světě."
,, Tak já pusu nedostanu?" ozvala se Šárka.
Maličký se po ní hned začal sápat a už se něžně líbali. Pak jsem byla na řadě já. Cítila jsem takový pocit. štěstí.
,,Tak zbytek je už na vás. Já si jdu dát horkou sprchu. Pa pa prdelky." řekla se smíchem Šárka a poslala vzdušný polibek.
,, Já ti dám prdelku ty potvůrko!" ale už bylo pozdě. Byla pryč.
,, Že zrovna já se musela zamilovat do bláznivé puberťačky. na oko jsem si stěžovala. Maličký měl pusinky od ucha k uchu jak se smál. Jednou rukou jsem ho držela pod zadečkem druhou přidržovala hlavičku. On mne objal kollem krku.
,, Půjdeme tě přebalit ano miláčku?"
,, Ano maminko. Jsem hodně počůraný.".
Já to cítím. Plenky jsou už dost těžké."
Odnesla jsem ho do dětského pokoje. Položila na přebalovací pult. Ihned dal ručičky na polštářek. Tak jsem je připoutala. Jedna ručička jeden něžný polibek..
,, Tak broučku maminka Šárka říkala ale nějaké podmínky?"
,, Neřekl bych podmínky. Spíš přání. To první není přání ale problém."
,, Problém jaký problém?" zeptala jsem se opatrně. Trochu mi zatrnulo.
,, Víte maminko. I když dám hned v úterý výpověď tak mají možnost dvouměsíční výpovědní lhůtu. A to by znamenalo že bych mohl přijet až 31. května nebo prvního června."
,, Aha. Nu budeme to muset zvládnout. Prostě když budeš mít vždy v pondělí odpolední. Tak si pro tebe jedna z nás přijede v pátek hned po praci. A budeš tady celý víkend. Samozřejmě jako miminko. Nechceme přece abys nám zvlčel. Ale to vyřešíme v úterý ráno. Zavoláš do práce a uvidíme co ti řeknou. Tak teď ta tvoje přání?"
Během hovoru jsem malýho přebalovala. Poslušně spolupracoval.
,, Chtěl bych Vás maminko poprosit aspoň o jedno normální jídlo denně. Samozřejmě se nechám kojit jak dlouho si budete přát."
,,S tím nemám problém. Ale jídlo bude vždy buď mixované nebo mleté a krmit tě budeme zásadně jen jedna z nás ano prdelko?"
,, Ano maminko. Já bych se těžko najedl když mám stále omezovací rukavičky."
,, Broučku časem ti je přestanu dávat. Ale na to je ještě čas. Počítej že pár měsíců je mít budeš."
Já vím maminko. To nevadí. Pak bych rád abych mohl mluvit. Povídat si. Vím že miminka neumí artikulovat ale prosím."
,, Zlatíčko to je v pořádku. S tím počítám. Když budeš hodný a poslušný tak si můžeme vždycky večer hodinku dvě povídat ano šmudlíčku.?"
,,Děkuji maminko. Potom se chci zeptat jak dlouho budu mít pleny? A budu mít možnost nějakého pohybu?"
,, Podívej na sundání plenek je ještě hodně brzy. A nepočítej s tím že v dohledné době půjdeš na nočník. Až se vrátíš budeš novorozeňátko. Takže plenky se stanou nedílnou součástí tvého života. Pokud jde o nějaký pohyb tak ten bude hodně omezený. Objednám velkou ohrádku koupím ti hračky ale budeš mít kšíry. Rozhodně tady nebudeš běhat bez dozoru. Sám se nesmíš pokoušet se postavit. Povolím ti se batolit se na koberci ale zajištěný a pod dohledem. Souhlasíš?*
,,Ano maminko. Budu moc hodný "
,, Já vím miláčku. Tak teď zdravotní a sociální pojištění. Budeš tady vedený jako můj zaměstnanec. Takže dám trvalý příkaz bance. Tak to mám i s maminkou Šárkou."
,,Paráda!!" zvolal s nadšením. ,, Tohle mne trápilo."
,,Šmudlíčku slíbila jsem ti že se o tebe postarám. Každý měsíc ti pošlu určitou částku na tvůj účet. Maminka Šárka má také své peníze. Tak jsi přebalený. Vidíš jak umíš být poslušný. Tak teď budeme bumbat ano prdelko? Jo ještě jedna věc. Trestání. Občas budeš zlobit. Každé dítě zlobí. Tak tě budu muset potrestat. Teď jde o to jak? Jak tě trestala teta Mili nebo teta Monika?"
,,No byl jsem svázaný provazy roubík a zavázané oči."
,, Aha. A co výprasky?"
,,Ty ne. Já moc nemám rád bolest maminko. Když jste mne potrestala moc to bolelo."
,, Já vím. To jsem přehnala. Takže kdybych ti dala roubík místo dudlička a zavázala ti oči to bys bral?"
,,Ano maminko."
,,Fajn ale nebylo by to jen na pár hodin. Záleží jak moc bys zlobil. Protože bych ti nechala zavázané oči třeba i několik dní. I s tím roubíkem. Plus klečet v koutě půl hodiny až hodinu. Ručičky spoutané za zády. Plácnutí přes zadeček se ale jako výprask nepočítá. Ano miláčku?"
,,Ano maminko. A co svazování?"
Podívala jsem se na něho překvapeně.
,,Ty chceš abych tě poutala? Já ale jjak je ten název? Aha bondage neumím."
V ten moment vešla Šárka. Vykoupaná v župánku.
,, Tak jak vám to jde." zeptala se Šárka.
,,V zásadních věcech máme jasno. Teď řešíme výchovu a tresty. Ty umíš bondage?"
Šárka na mne vykulila oči.
,, Bondage? Ty myslíš svazování?"
,,Ano."
,,No v nemocnici jsme kurtovali neklidné pacienty. Jako třeba naše miminko při přebalování. Ale že bych někoho svazovala to určitě né. Proč se ptáš? Ty chceš malýho svazovat?"
,, Já ne ale on ptá"?
Znovu udivený pohled. Tentokrát na miminko.
,, Prdelko ty chceš abych tě svázala?" ptala se Šárka překvapeně.
,, Já nevím. Jen jsem zeptal maminky."
,, Tak teď máme problém." přiznala jsem. ,,Ani jedna z nás nic takového nedělala. Mám tady kurty a kšíry. Ale žádný provaz. Myslím že je to nebezpečný. Podívej tuhle otázku necháme zatím otevřenou ano?" ,,Ano maminko" odpověděl.
,,Tak a to by stačilo. Musím tě nakojt vykoupat a připravit do hajan."
Vzala jsem ho do náruče a odnesla ke křeslu. V hlavě jsem však měla jeho touhu být spoutaný.
Pokračování příště.
-
Zdravím všechny. Rád bych znal váš názor na vývoj mého příběhu. Co by jste navrhovali na přání Patrika ohledně bondage? Jak by se k tomu měly postavit Daniela a Šárka. Každý dobrý nápad se počítá. Moc děkuji Spenser.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Maminka mne kojila. Udělal jsem chybu když jsem se zeptal maminky na svazování. Byla zamlklá jen mne přidržovala hlavičku u prsu. Po kojení mne odnesla na přebalovací pult. Tam už předtím Šárka připravila zavinovačku. Maminka mne do ní položila. Opravdu pevně zavinula a uložila do kolébky..
Zase jsem v ústech dudlíka s upínacím páskem.
,, Buď tady hodný miminko." pohladila mne a odešla.
Ležel jsem. Spát se mi nechtělo Všude ticho. Musím mamince a Šárce vysvětlit moji hloupou otázku na svazování. Nakonec se mi podařilo usnout. Nevím jak dlouho jsem spal ale musel jsem čůrat. Když jsem se počůral tak jsem začal plakat. Přišla Šárka.
,,,Jsi počůraný miminko?"
Kývl jsem hlavou že ano.
,,Dobře. Přebalím tě." Přivezla stolek. Rozbalila ze zavinovačky. Ruce připoutala Bez jediného slova mne přebalila. Pak zpátky do zavinovačky. A odešla. Asi za půl hodiny přišla maminka s lahví. Vyndala mi dudlíka. Musel jsem jí celou vypít. Nechala mne odříhnout dudlík zpátky do pusy. Pohlazení zatáhla boudičku i záclonku. A odešla. Musel jsem dostat sedativa. Po pár minutách jsem tvrdě usnul a probudil se až ráno. Cítil jsem že mám mokré pleny. Já se počůral ve spánku!!! Vyčůral jsem ještě jednou. Ale tentokrát jsem zůstal tiše. Trvalo dost dlouho než přišly obě.
Maminka mne vysvobodila ze zavinovačky. Vyndala z kolébky ale postavila mne na nohy. Bez jediného slova mne celého svlékla do naha.
,,Pojď za mnou." přikázala přísně.
Šel jsem za ní nahatý. Pak otevřela dveře do nějakého pokoje.
,, Támhle je sprcha na posteli náš oblečení. Osprchuj se obleč se a přijď do kuchyně na snídani." a odešla.
Vůbec se na mne nepodívala. Udělal jsem co mi řekla. Stihl jsem vše asi za půl hodiny. Když jsem přišel do kuchyně obě tam seděly.
,,Najez se odvezu tě na autobus."
Byl jsem v šoku. Normálně vše skončilo. Když jsem dojedl tak maminka vstala. ,,Jdeme ! tašku máš v už v autě."
Šárka se na mne ani nepodívala. Z kuchyně odešla dřív než jsem snědl snidani. Nastoupil jsem na přední sedadlo.
Nakonec jsem sebral odvahu a zeptal se.
,,Co jsem udělal? Vy už mne nechcete? Slíbil jsem že budu poslušný. Tak proč?"
,,Pochopily jsme že potřebuješ jinou výchovu. Dominantní ženu která tě bude trestat svazovat a týrat. Promiň ale mi chceme úplně něco jiného. U nás bys nebyl šťastný. Jo peněženku doklady a mobil máš v batohu. Tak jsme tady. Sbohem a měj se hezky."
Vystoupil jsem šokovaný zvratem události. Otevřel jsem batoh vyndal mobil a peněženku. V peněžence bylo 11,800kč!
Když jsem k ním přijel měl jsem sebou 1800kč. Dala mi deset tisíc korun!!!
Zapnul jsem mobil že jí aspoň poděkuji. Ale čísla byla pryč. Vymazaný. Neměl jsem na ně žádný kontakt. První bus jel na druhou stranu než jsem potřeboval. Ale to mi bylo fuk. Vystoupil jsem u první hospody. Koupil si cigarety. Sedl na zahrádku. A začal popíjet. Pivo a rum. Už kolem druhé hodiny odpoledne jsem byl na plech. Nikdy jsem se takhle nezboural. Co bylo dobrý že jsem tak trochu zamlčel že mám dovolenou ještě celý týden. Měl jsem ještě starou z minulého roku. Tak mi šéf řekl ať si ji vyberu celou. Sotva jsem chodil. ,,No jo vole ale co teď?" Ty rumy mi ale dali na frak. Škyt! Musím někde sehnat kafe. Hurá automat. Tak jsem koupil to velký. Sedl si opodál jelikož a protože jedno kafe stačit nebude. ,,Tý vole to byl víkend!." No a to byl konec miminkem v Čechách.. Pak jsem to zabalil a usnul v nějaký autobusový čekárně.
Pokračování příště
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Uklízela jsem dětský pokoj. Už ho nebudu nikdy potřebovat. Když přišla Šárka mým mobilem.
,, Volá ti Mili." a podá mi ho.
,, Dobrý den Mili. Co potřebujete?"
,,Danielo vy jste už propustila Patrika?"
,,Jo dnes dopoledne. Proč?"
,,A můžu se zeptat co se stalo?"
,,No uvědomily jsme si že vše byla blbost. Držet mladého dospělého kluka jako mimino. A taky Patrik se na převýchovu nehodí. Tak jsem ho posadila na autobus. Zítra stejně musí do práce. Proč se vlastně ptáte?"
,, Monika se vracela autem z města a ve vesnici na něho náhodou narazila. Ožralej jako prase s cigárem v puse. Teď prý usnul na zastávce."
,,To jen špatnej vtip!!" vykřikla jsem.
,, Bohužel není. Monika ho tam hlídá z auta."
,,Jak se jmenuje ta vesnice?'
Mili mi sdělila název obce.
,,Moc vám děkuji Mili. A prosím Vás ať tam Monika zůstane a hlídá ho. Jedeme si pro něj. Takový nářez ještě nedostal. Zatím nashle."
,, Šárí vezmi jednorázovou plenu. Pouta na ruce a nohy. A vem i roubík něco na zavázání očí a tu deku na zábaly!"
,,Co se děje?"
Patrik je ožralej o dvě vesnice dál. Spí na zastávce. Monika ho hlídá."
,, Panebože já seřežu že si nesedne!. Už letím!"
Skočily jsme s věcmi do auta. Za dvanáct minut jsme byly na místě. Monika vystoupila z auta.
,, Támhle je. V té čekárně." ukázala kde leží.
Se Šárkou jsme rychle utikaly do zastávky. Byl napůl v bezvědomí. Něco opilecky žvatlal. Rychle jsem rozložila deku
,, Teď ho svleknem do naha a dáme plenu."
Pracovaly jsme rychle. Monika nám pomohla. Za chvilku byl v poutech v pusince roubík a zavázané oči. Zabalila jsem ho do deky a několikrát omotala dlouhým širokým popruhem. Vzala jsem ho do náruče.
,, Šárko budeš řídit. Moc ti děkuju Moniko."
,, Není zač a pořádně bych ho potrestala."
,,To mám v úmyslu. Zatím ahoj."
,,, Dodržuj rychlost teď už není třeba spěchat."
,,Co s ním uděláme až se probudí?" zeptala se z.
,,To ještě přesně nevím. Mám takový pocit že za to částečně můžeme my dvě."
,, Hodně za to můžeme! Ale potrestat ho musíme."
,,Jo. Uvidíme. Bude sakra překvapen."
Dorazily jsme domů. Patrika jsem hned odnesla na přebalovací pult.
,, Šárí zavedeš mu katetr a kanylu do žíly. Máš ještě ty infuze?"
,, Mám jdu pro ně a pro tu cévku."
Já ho zatím pořádně připoutám."
Šla jsem do skříně. Vyndala kurty a popruhy. Tak nejdřív jsem mu oblékla nemocničního anděla. Začala ho přivazovat. Zápěstí kotníky tři měkké široké popruhů přes tělo. Přišla Šárka s věcmi. Nejdříve cévka. Šárka zvládla cévkování bravurně. Dostal injekci do zadečku s vitamíny. Dál jednorázové plenkové kalhotky dovnitř ještě látkovou plenu. Potom zavedla kanylu do žíly. Já jsem pověsila kapačku na stojan. Přikryla peřinou. A čekaly až se náš opilec probudí. Roubík a zavázané oči jsem nechala. Ale stále jsem přemýšlela co s ním.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Probudil jsem se. Ještě jsem nemohl otevřít oči. . Ani se pohnout. Zkusil jsem mluvit ale zjistil jsem že mám v ústech roubík. ,,Do pr.... kde to jsem? A proč jsem svázaný?"
Pak jsem prsty nahmatal dřevěné postranice. Jsem u maminky!! Tak mám velký průser. Začal jsem kňourat přes roubík.
,, Ticho!! Koukej se uklidnit!"
Šárka mi sundala pásku z očí. Každá stále na jedné straně přebalovacího pultu. A netvářily se zrovna příjemně.
,, Lež klidně máš zavedený močový katetr a dala jsem ti dala infuzi abys nezvracel a nebyl dehydrovaný." vysvětlila mi Šárka .
,, Tak a co mám teď s tebou dělat? Ty peníze jsem ti nedala abys ses někde ožral a koupil si cigarety."
Znovu jsem zakňoural.
,, Teď kňouráš. Nejradši bych tě seřezala. Jenže musím přiznat že jsem to z velké části zavinila já. Jednala jsem unáhleně. Když ses zmínil že chceš být svazovaný tak jsem si myslela že držet tě tady jako miminko je nesmysl. Ale jak vidím potřebuješ dohled. Taky volal nějaký tvůj kamarád z práce jestli s nimi nechceš jet na koncert Def Leppard. A od něho jsem zjistila že jsi lhal. Máš ještě týden dovolené!! Takže mám doma nejen opilce ale i lháře!! " řekla maminka.
,,Dost jsi mne zklamal. Myslela jsem si že jsi fajn kluk. Bohužel jsem se znovu přesvědčila že se mužům nedá věřit."
Teď už jsem vic kňoural. Chtěl jsem aby mi vyndaly roubík.
,,Chceš nám něco říct?" zeptala se maminka.
Kýval jsem hlavou že ano.
,,Fajn. Šárí dáme pryč ten roubík. Já přinesu něco k pití. Bude mít žízeň."
Konečně mi Šárka vytáhla roubík z pusy.
,,Děkuju maminko."
,, Ticho! Nikdo ti nedovolil mluvit!"
Maminka se vrátila s lahví čaje. Rukou mi podepřela hlavu a dala savičku do pusy.
Po vypití půl láhve jsem měl dost.
,, Takže co jsi nám chtěl říct?"ptala se maminka
,,Zkontroluji cévku." řekla Šárka.
,, Nejdříve se chci omluvit že jsem se opil. Ale po tom všem mi to přišlo jako dobrý nápad. Nejdřív na mne naleháte abych zůstal. A druhý den mne vyhodíte jako kus hadru. A nelhal jsem! Nikdy jsem neřekl že mám dovolenou jen do úterního rána. Domluva s tetou Mili byla jen přes Velikonoce. Nikdo ani teta Mili ani vy jste se neptal jak dlouho mám volno. A netušil jsem co od vás můžu čekat. Měl jsem strach. Neznal jsem vás nevěděl jsem co máte v úmyslu. Jediné co jsem věděl bylo zvláštní převýchova. Nic víc. Ano ožral jsem se. Mrzí mne to. Ale byl jsem psychicky úplně vyčerpaný. Jeden den mi říkáte jak mne milujete. A druhý den vyhodíte na ulici jako smetí. A pokud jde o svazování tak nechtěl jsem aby jste mne svazovaly provazy. Toho jsem si užil dost. Byl to čistě jen dotaz.To je asi vše co k tomu můžu říct." ukončil jsem svůj proslov.
Chvíli bylo naprosté ticho.
,, Aha." řekla po chvíli maminka. ,,Omlouvám se. Dobře jsem úplně pitomá. Je to moje vina. Ale co dál? Počítám že po tom všem už tady nechceš zůstat?"
,, Nevím. Musím se rozmyslet. Co když vás přestanu bavit? Tak mne zase vyhodíte?"
,,Ne! Prosím odpusť mi. Tohle bych neudělala. Vím že teď mi nevěříš. Ale přísahám miluju tě a moc! Podívej Šárka ti vytáhne cévku i kanylu. Můžeš se normálně obléct. Mám tady pokoj pro hosty. Má vlastní koupelnu. Je tvůj než se rozhodneš. Času máš dost. Je to jen na tobě. Buď odejdeš a tím vše skončí. Nebo se rozhodneš zůstat a budeš naše miminko jak jsem se včera domluvili. Ale bude platit naše dohoda. Souhlasíš?
,, Dobře to beru."
,, Já se ti také moc omlouvám že jsem tě nazvala lhářem a za celý ten zmatek. Prosím odpusť mi. Teď ti vytáhnu cévku. Výdrž bude to trochu nepříjemný."
Maminka mne odvázala. Přinesla mi džíny triko a spodní prádlo. Ukázala mi pokoj s odešla. Posadil jsem se na postel. Moc hezký pokoj. Tak co teď? Odejít nebo zůstat? Toť otázka.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Daniela: Po noci plné pláče, milování se Šárkou jsem se moc nevyspala. Brzy ráno jsem připravovala snídani. Oči jsem měla zarudlé. Šárka ještě spala. Otevřely se dveře. Vešel Patrik.
,, Dobré ráno maminko." pozdravil.
,,Dobré ráno broučku." odpověděla jsem.
Stále mi říkal maminko s čím mi udělal radost.
,,Volal jsem do práce." řekl
Stuhla jsem. Srdce mi bušilo.
,,Pustili by mne hned. Žádná výpovědní lhůta. Mám tenhle týden ještě starou dovolenou. Plus mám nárok ještě na týden nové. Ale musel bych tam zajet podepsat propouštěcí papíry a vyklidit pokoj."
,,A ty jsi už dal výpověď?" zeptala jsem se.
,,Ne. Zatím ne."
,, To znamená že tady zůstaneš?"
,, Nevím. Po včerejšku stále nejsem rozhodnutý. Potřebuju nějaké záruky že mne za pár měsíců zase nevyhodíte."
,, Miláčku. Objala jsem ho. ,, Přísahám že to už nikdy neudělám. Miluju tě moc. Včera jsem to zvorala. Jsem pitomá. Prosím odpusť mi."
,, Já vás také moc miluju. A chci tady zůstat. Ale mám strach."
,, Nemusíš. Podívej co kdybychom se dohodli na zkušební době. Máš čtrnáct dní dovolené že ano?"
,, Ano mám"
,, Tak tenhle týden by byla ta zkušební doba. V neděli by ses rozhodl jestli už zůstaneš natrvalo nebo odejdeš."
,,A výchova by probíhala jak jsme se včera domluvili?"
,, Ano. V pondělí by jsme zajeli do tvé práce abys vše vyřídil. Potom už bys byl trvale naše dítě. Jen je jsou tu dvě věci. První musela bych ti oholit hlavičku. Víš zatím budeš mít stále na sobě kompletní soupravičku i s čepičkou. Občas se zpotiš. Tak bude lepší když nebudeš mít vlásky po dobu co budeš miminko. A druhá tu obřízku musíme udělat a co nejdřív. Když tě včera Šárka cévkovala byl s předložkou dost problém.
,, Dobře. Radostí úplně neskáču ale fajn. Ale vlasy zůstanou dokud to nevyřeším v práci.!" řekl.
,, To je samozřejmě. A obřízka? Zavolala bych paní doktorce. Přijela by hned jak by měla čas. A nemusíš mít strach budeme u tebe. Jde o jednoduchý zákrok." ujistila jsem ho.
,,Kde je Šárka?" zeptal se
,, Ještě spí. Včera mne utěšovala. Byla jsem úplně mimo. Podívej najez se během dopoledne si to promysli. Na oběd bych tě moc ráda už měla v plenkách a zavinovačce. Tak jsme domluvení?"
,, Souhlasím s díky za snídani." Jo ještě jedna věc. Ten první týden bych musel mít více pohybu. Abych v pondělí zvládl vše vyřídit "
,,S tím počítám. Ale chodit budeš jen pod naším dohledem."
.. Já ještě si vyřídím na pokoji nějaký telefon."
,, Dobře zlatíčko. A já jdu vzbudit toho ospalce Šárku. Tihle puberťáci by spali až do oběda." stěžovala jsem si. Oba jsme se rozesmali. Panebože prosím ať zůstane.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Šel jsem na pokoj. Zavolal jsem pár lidem. Pak jsem asi půl hodiny koukal do stropu. Nakonec jsem se rozhodl. V kuchyni už seděla Šárka.
,, Dobré ráno maminko." pozdravil jsem.
,, Ahoj broučku. Pojď ke mne." Posadila si mne na klín. ,,I já se musím omluvit. Naše včerejší chování je nepřípustné. Tak tě moc prosím odpusť mi zlatíčko."
,, Odpouštím maminko mám vás obě rád. Ale budu mít ještě raději když dostanu hrnek kafe." Obě se začaly smát.
,, To je ale vydírání. prohlásila Šárka.
,, Je a nestydaté!! se smíchem řekla maminka. ,, Presso rozpustné nebo turka?"
,, Turka prosím. Bez mléka a dva cukry. Děkuji."
,, Už jsi se nějak rozhodl?" zeptala na Šárka.
,,Ano ale výsledek povím až vypiju kafe."
,,Je chytrý přímo vyčůraný." smála se Šárka.
,,Neboj se. V klidu tě to kafe nechám vypít. Teprve potom tě strčím do zavinovačky." prokoukla mne maminka.
,, Už jsem se domluvil s maminkou když jste ještě spala. Prý puberťačky spí do oběda." řekla jsem Šárce.
,,Ty lumpe." začala mne lechtat.
,,To říkala maminka." bránil jsem se.
,,Aha. To je jí podobné. Nejsem žádná puberťačka! Náhodou jsem mladá vzdělaná a distingovaná dáma." nadmula se Šárka. Což způsobilo huronský smích mne a maminky .
, Trhněte si nohou! Oba dva!" tvářila se naštvaně Šárka. Tak jsem jí objal a dal pusu.
,, Tak co kafe vypité?" zeptala se maminka.
,, Ano. Jsem jen váš maminko."
,, Dobře zlatíčko. Šárí dudlička do pusinky."
Šárka vyndala dudlíka z kapsy a strčila mi do pusy.
Maminka mne přenesla do dětského pokoje a položila na přebalovací pult. Hned mne svlékla do naha.
,, Tak broučku jelikož jsi včera zlobil. Opil jsi se. Tak tě musíme potrestat. Šárka se nabídla že ti dá na sama na zadek. Pak budeš třicet minut klečet v koutě. Ano? Myslím že je to adekvátní trest."
Jen jsem kývl hlavou. Šárka se posadila do křesla. Na klín si položila polštář. Maminka mi zase spoutala ruce za zády a přenesla ke křeslu. Já si lehl přes Šárky kolena. Zadek vystrčený. A Šárka mne začala vyplácet. Neměla takovou sílu jako maminka ale i tak jsem brečel. Nesměl mi vypadnout dudlík z pusy. Jinak by byl přídavek.
,, Myslím že už stačí." řekla maminka.
Vzala mne zase do náruče. Šárka ten polštář dala do rohu pokoje.
,, Tak teď budeš hezky poslušný a klečet." přikázala maminka.
Šárka mi utřela nos a oči. ,, Promiň ale musela jsem ti naplácat. Opíjet se nesmíš. Ano miminko?"
Jen jsem kývl hlavou.
Zase mi namazala krémem zadek. A nechala klečet. Poslušně jsem klečel a koukal do zdi. Nahý a ruce svázané za zády.
Pokračování příště.
-
Dobrý den rád bych požádal moderátora jestli by moje kapitoly seřadil do jedné stránky. Tak aby příběh dával smysl . A kolik kapitol může mít jednotlivý příběh? Můj příběh je běh na dlouhou trať. Moc děkuji za odpověď. Spenser.
-
Ahoj MidwaySVK stále jsi neodepsal na obhajobu mého příběhu. Nevím kde jsi vzal ty hlouposti a nesmysly co jsi napsal jako kritiku mého příběhu. Ale měl bys je umět obhájit. Pokud někoho kritizuji tak ji musím mít podloženou. A né napsat lži a výmysly. Tak co jsi chlap a napíšeš? Spenser.
-
Moc pěkný příběh po dlouhé době tu. Jsme moc rád a už se moc těším na pokračování. Četl jsem všechny díly až do 2 do rána 🙈
Rozhodně bych byl pro klidně lépe víc rozepsat to cévkování a přidat někdy i čípky klystýr nebo do lahvičky tekuté, nebo víc návštěv kontrol paní doktorky.
Děkuji pěkný den 🍀
-
Moc děkuji JiříS za pochvalu.Určitě v příběhu cévkování a čípky ještě budou. Patrik si ještě užije.
-
V jednadvaceti miminkem.
Patrik: Stále jsem klečel nahý ruce svázané za zády. Zadek mne pálil. Naštěstí Šárka mi zadek hned po výprasku namazala krémem. Měl jsem žízeň. Tak jsem se docela těšil na kojení. Hlavně až budu mít pleny. Stále jsem se dost styděl. Konečně maminka řekla že už stačí.
,, Tak doufám že máš ponaučení. Příště by byl trest horší. Je to jasné?" zeptala se sundavala přitom pouta. Rychle jsem kývl hlavou.
,, Dobře teď maminka Šárka vykoupe. Půjdeš ihned do zavinovačky." a nesla na přebalovací pult. Jelikož jsem měl v puse dudlíka a nesměl mluvit tak jsem se snažil ji rozepnout zástěru. A tím naznačit že potřebuji nakojit. Pochopila to rychle.
,, Miláčku ty chceš bumbat? Já úplně zapomněla. Tak pojď maminka tě trošku nakojí. Po koupeli až už budeš v zavinovačce tak pak ti dám pít z obou prsů." sedla si do křesla a rozepnula kojící podprsenku. Hned jsem se přisál.
,,Tys ale musíš mít hladíček broučku.."
Šárka mamince přinesla mobil.
Tak mne maminka nejdřív položila do vaničky a pak si vzala telefon.
,, Volá Mili." dodala Šárka.
Maminka s mobilem šla za dveře. Šárka mne mezitím koupala. Vždy byla velmi něžná. Pomaličku mne mydlila. Říkala jak jsem krásné roztomilé miminko že jsem maličký bezbranný a musím mít neustálou péči.
,, Tak prdelko maminka se zakecala a ty bys byl ve vaničce do Vánoc. Chyť si mne kolem krku a snad tě přenesu na pultík."
Poslechl jsem a celkem v pohodě mne Šárka v náručí přenesla a položila na přebalovací pult. Chtěla mne zabalit do osušky ale naznačil jsem jí že potřebuji čůrat.
,,Ty chceš lulat miminko? Dobře vydrž." Ze stolku vyndala močovou láhev které se říká ,, bažant". Podržela mi penis abych čůral do bažanta. Chvíli trvalo než jsem se vyčůral. Přece jenom mi krásná mladá dívka držela penis. Strašně jsem se styděl.
Ona to poznala.
,, Ale naháčku přece by ses nestyděl? Víš co říkala maminka? Tady jsi miminko brabečka máš jen na čůrání do plenek. Ty se nemáš prdelko za co stydět."
Když jsem konečně vyčůral zabalila mne do osušky a přikryla dekou. V ten moment vešla maminka.
,,Tys zvládla ho přenést na přebalovací pult?"
ptala se Šárky.
,,Jo bez problémů. A dala jsem ho vyčůrat do bažanta."
,,To čůral sám?"
,, Né. Držela jsem mu brabečka než se vyčůral. Naznačil že potřebuje. Dát mu pleny aby byl hned mokrý je nesmysl."
Maminka mne pohladila. ,, Jsi můj šikulka miminko viď? Tak ale radši už dáme plenky a šupem do zavinovačky miláčku."
Za pár minut jsem byl v plenách oblečený. Pak už jen zavinovačka. Zase mne bezpečně stáhly tak že jsem se nemohl pohnout. Maminka mne potom asi čtvrt hodiny kojila. Dostal jsem od obou polibek. A maminka mne uložila do kolébky..
Pohladila mne,, Sladké sny šmudlíčku." Zatáhla boudičku i záclonku a odešla. Zůstal jsem sám. Přemýšlel jestli jsem neudělal chybu. Mohl jsem dneska odjet a naplno si užívat dovolené. Místo toho jsem dostal výprask a jsem v plenkách a znehybněný v zavinovačce. Do neděle je daleko. Potom jsem usnul.
Pokračování příště.
-
V jednadvaceti miminkem
Daniela: Po uložení miminka do kolébky jsem šla do kuchyně připravit oběd. Šárka už tam seděla.
,,Co chtěla Mili? zeptala se Šárka
,,Chtěla přijet i s Monikou. Podívat se na miminko. Ale řekla jsem že teď ne. Dokud nebude maličký rozhodnutý u nás zůstat."
,, Správně. Teď je hlavní udržet miminko v klidu. Jejich přítomnost by byla katastrofa. Danielko už jsi mluvila s doktorkou Aničkou o té obřízce?"
,,Zatím ne. Jak si sama řekla. Teď ho musíme udržet v klidu. Až podá výpověď v práci a přivezeme zpět tak ji uděláme. Nechci nic riskovat. Tak oběd je hotový."
V tichosti jsme se najedly. Šárka dala nádobí do myčky.
,, Hele Danielko svítí sluníčko. Škoda že jsme nedaly miminko do kočárku." litovala Šárka. ,, Mohla jsem s ním jet na procházku."
,, Já ho opatrně přenesu a můžeme jít obě. V zavinovačce už je. Neměl by se probudit."
,,Tak na co čekáme!?Já připravím kočárek a láhev a můžeme vyrazit." řekla nadšená Šárka.
,, Dobře já pro něho dojdu. Prosím tě nezapomeň na peřinu. Zase takové teplo venku není."
,, Dobře." a byla pryč.
Potichoučku jsem otevřela dveře. Rozhrnula záclonku. Tvrdě spinkal. Dudlička stále v pusince. Byl tak roztomilý. Opatrně jsem ho vzala do náruče. Trošku zakňoural.
,,Pšššt prdelko spinkej všechno je v pořádku.," mluvila jsem na něho tiše.
V hale už byl připravený kočárek. Opatrně pomaličku jsem do něho miminko položila. Přikryla ještě peřinou a zajistila dvěma popruhy. Zatáhla jsem boudičku a vyjela na dvůr. Po chvilce přišla Šárka s lahví teplé výživy.
,, Jen si vezmu kabát." řekla jsem.
,, Počkám. Je překrásný Danielko. Podívej jak cumlá dudlička."
,, Ano je. Potichu ať se neprobudí. Hned jsem zpátky."
Vzala jsem si kabát a mohly jsme vyrazit.
,, Když jsi ráno ještě spala tak jsem objednala u paní Brandl Frejkovu peřinku padesát plen a patery látkové kalhotky. Protože plenky opravdu potřebujeme. Napsala že je odešle ještě dnes."
,, To je super. Věděla jak vypadá nebo vo vlastně je Frejkova peřinka?" zeptala se Šárka.
,, Poslala jsem jí několik fotek z internetu malých miminek. Ušije podobné jen na velikost malýho. Aby se daly zabezpečit proti sundání. Ty by měly dorazit příští týden."
,, Hned jak se vše vyjasní a on už bude trvale naše děťátko objednala bych tu ohrádku. Koupím mu nějaké hračky."
,, Ale nekupuj jich moc a jen hračky do tří měsíců věku.. Na nějaké autíčka je ještě brzy. Dokud bude mít omezovací rukavičky tak je zbytečný utrácet."
,, Jo já vím. To mi připomnělo. Budeme potřebovat kšíry a zádržné popruhy. Doktorka ti slíbila doporučení." vzpomněla si Šárka.
,,Taky jsem na to už myslela. Až přijdeme domů hned Aničce zavolám."
,, Už se ale těším až všechno bude náš. Budu se s ním mazlit. Přemýšlela jsem že bude potřebovat masáže. Koupím nějaký léčivý hřejivý gel aby měl zdravou pokožku." zasnila se Šárka.
,,Jestli pojedeš do lékárny vezmi tam i krém na opruzeniny a dětský zásyp. Pomalu obojí dochází."
,, Hele Danielko už pomaličku probouzí.!"
Pokračování příště
-
Žádost. Rád bych požádal moderátora těchto stránek jestli by nemohl celý můj psaný příběh seřadit a dát na hlavní stránku. Pod názvem: ,,V jednadvaceti miminkem."
Moc děkuji Spenser.
-
Už som to raz presúval tam kam to patrí, pod Príbehy. Netuším, prečo si znovu založil vlákno tu pod Vitajte. Môžem to znovu spojiť, tak uvidíme, či vznikne tretie podvlákno ;) Komentáre vymazávať nebudem, keď s nimi vedia žiť ostatné príbehy, zvládne to aj tento