abdl.cz
Abdl => Příběhy => Téma založeno: Kejklir Listopadu 22, 2017, 21:33:20
-
Kapitola 7
Dobrá zpráva??
Kluci dojedli buchtu, byla jahodová a jahody pro děti jsou afrodiziakum. Alespoň tak to říkala vždycky Hedviky maminka. Domů se vrátil Fanda s Terezkou a přinesly nákup. „Ahoj, vám to trvalo teda. Táta se zase coural určitě.“ Zasmála se Hedvika, ten na výraz nesouhlasu zakroutil očima. Terezka přišla do obýváku ke klukům. „Tak a tady jedno větší, modré pyžamko pro Míšu a jedno modré pyžamko pro Tomika.“ Pyžama byla hezká, blankytně modré a na nich byl Kačer Donald. Míšovi, koupila Terezka volnější tričko, mikinu a tepláky. Začala ho do toho oblékat. „Vypadáš báječně“ řekla mu a dala mu pusu na nos. Hedvika se na Míšu podívala a usmála se „hezký, jsi šikulka.“
Fanda k Hedvice přišel a měl ruce za zády, Hedvika se na něj otočila, koukal na ní a byl trochu nervózní. „ Já bych chtěl tebe, teda chtěl bych tě tady a teď požádat o ruku.“ Měl v krabičce snubní prstýnek, který ji ukázal. Hedvika se začala smát „Ty nejsi ani rozvedenej a už se chceš ženit? Jsi moderní chlap.“
S vážnou tváří se na ní podíval „Když jsme byli ve městě, měl jsem telefon z nemocnice. Má žena dnes ráno v 7:45 zemřela. Právě jsem se stal regulérním svobodným vdovcem. Přiznávám, že ta zpráva nebyla nejlepší, ale stejně bych s tou ženskou už nebyl.“ Hedvika ho obejmula „to je mi líto Fando určitě máš víc hezkých vzpomínek, než děti. A řekli ti jak zemřela?“ pokýval hlavou „Operovali ji, byla v kritickém stavu už po převozu odtud. Měla krvácení do mozku. Po 4 hodinách zemřela. Když ji prý přijmuli v Praze, byla už v bezvědomí. Musím to říct Filipovi, tak že to asi bude trochu těžké.“ Chytla ho za ruku „mám jít s tebou?“ Zavrtěl hlavou „ne to musím sám.“ Hedvika ho zastavila znovu „Prosím tě, bude asi lepší, když to Tomík nebude vědět.“ Přikývl na souhlas a vydal se do pokoje za Filipem. Hedvika se podívala na Terezku, chytla ji za ruce „ je mi to líto Terezko, neměla jsem ji ráda to moc dobře víš, ale jsem přesvědčená, že tohle pro ní bylo vysvobození.“ Terezka přikývla a Hedvika ji objala. „Mami, víš co se říká, kdo chce víc, nemá nic.“ Řekla ji Terezka.
Z pokoje od Filipa bylo slyšitelné zvolání „To snad ne!“ Filip byl jediný, který měl k matce nejsilnější pouto. Pro nás ostatní, to bylo spíš utrpení. Fanda vyšel z pokoje zpět k Hedvice. „Vzal to dobře.“ Řekl Hedvice, ale ta byla tímhle vyjádřením velice zmatená. „Vždyť zakřičel to snad ne.“ Fanda se usmál „ jo, ale já mu ve městě koupil hru na počítač, co si přál k vánocům.“ Hedvika se začala smát „jste trubky všichni a ty jsi největší a co říkal Filip na její smrt?.“ „Že kdyby věděl o tom, že mu lže o těch prášcích, tak by nevypadal jako idiot. Stydí se sem jít.“ Hedvika chystala věci na vaření, ale utřela si ruce do utěrky a vydala se k Filipovi do pokoje. „Můžu?“ Zeptala se ho slušně.“ Hmmm“ odpověděl ji „Hele Filipe, není potřeba se trápit kvůli tomu, co bylo. Budeme koukat dopředu. Mě je samozřejmě moc líto, že jsi přišel o mámu, tahle ztráta je asi nejhorší. Ale řekni mi sám, už víš co cítil Míša, když k vám přišel?“ Byl to menší útok, ale ne mstít se. Filipovi se začaly z očí řinout slzy. Hedvika si ho k sobě přitáhla a obejmula ho „Jen se vyplač, to strašně uleví a na bolest je to nejlepší lék.“ Filip se ji podíval do očí „Promiň Hedviko“ řekl jí, ona ale nevěděla, za co se ji ve skutečnosti omlouvá. „Půjdeš k nám do obýváku, ale před Tomáškem nic neříkej zatím prosím tě. Zapálíme na okně svíčku a rozloučíme se s ní alespoň takhle.“ Filip přikývl a šel s Hedvikou za ostatními. Hedvika vzala svíčku, měla vždy svíčky doma v případě, že by vypadla elektřina a zapálila ji na okně.
Tomáš vstal a šel k Hedvice „Maminko, proč jsi zapálila tu svíčku?.“ Zeptal se zvědavě „Ty seš ale zvědavej.“ Zasmála se Hedvika „Jen někomu odpouštíme víš, to ti jednou vysvětlím, až budeme sami jo.“ Řekla mu a dala mu pusu na tvář. Musela se však věnovat taky obědu, byla trochu ve skluzu. „No, tak s vámi toho udělám“ Pustila se do vaření. Terezka si šla sednout k Míšovi „tak co špunte můj, jak ti je?“ Zeptala se, Míša byl ale smutný po tváři se mu skoulela slza. Utřela mu slzu „ty jsi jak v té pohádce ta princezna, co byla šíleně smutná. Co tě trápí, povíš mi to?“ Sedla si tak, aby si ho mohla posadit na sebe. „Máš bolesti?“ Zeptala se Terezka, Míša zavrtěl hlavou. Položila ho na sedačku a šla za Hedvikou. „Pláče, ale nevím proč.“ Hedvika šla k Míšovi „On to taky neví, že mám pravdu broučku. Je v depresi, zítra uvidíme co nám řekne dědeček“ Z kuchyně se ozval Fanda „slyšel jsem dobře? Dědeček? To zítra jedeme k tvým rodičům? Míša by měl ležet.“ Hedvika se zasmála „bojíš se viď? Ale žádal si mě o ruku, tak bys měl požádat správně moje rodiče.“
Hedvika Míšovi stáhla tepláky „Dostaneš čistou plenku“ řekla mu a políbila ho. Poslala Terezku pro čisté plenky. Zkontrolovala i Tomika a zavolala na Terezku, aby vzala jednorázovku pro Tomáše.
Sundala Míšovi mokré plenky a pozorovala ho, došlo ji, že ho nevidí vůbec se usmívat. Zatoužila po tom, aby se usmál, ale nechtěla tak zvaně tlačit na pilu. Terezka přinesla plenky a žínku na omytí. Dala mu čisté plenky a natáhla tepláky. „Terezko, dej mi čaj prosím tě, nebo víš co, dej mu napít.“ Terezka poslechla a Hedvika si zavolala Tomáše. „Tak pojď uličníku můj, ať se podíváme.“ „Maminko, proč je pořád smutnej?“ Zeptal se ji Tom, když ho otírala žínkou. „To máš tak, když má někdo bolest na srdíčku, tak veselý být nemůže a má nás, abychom ho vyléčily a naučili, aby se na nás usmíval víš.“ Navlékla mu jednorázovku a obdařila pusou. Vrátila se do kuchyně dodělat oběd, Fanda ji tam pomáhal. Terezka si Míšu vzala k sobě. Táta si k nim přišel sednout „Tak co ty naše robátko rozesmutnělé.“ Řekl Míšovi „nechceš mi sdělit nějaké tajemství, které si říkají jenom chlapi?“ Zakroutil hlavou, že nechce „no, ale když budeš pořád takhle plakat, tak nás za chvilku vytopíš a budeme tady jezdit na lodi po kuchyni.“ Řekl mu a Tomáš se zasmál.
Terezka si vlezla vedle Míši, protože Tomik se věnoval tátovi. „Nechceš mi říct, co tě tak trápí?“ Zašeptala mu do ucha „nechci už do tamtoho baráku“ řekl ji a plakal. „Ty hlupáčku, tam už se nikdy nevrátíme, jak tě to napadlo?“ Usmála se „já jsem tam byl dneska.“ Řekl a Terezka se na něj podívala „Kdy jsi tam byl?“ Zeptala se zmateně „Když mi maminka dala ten prášek.“ Bylo hezké, že Hedviku nazýval maminka a Terezka byla šťastná, protože on potřeboval mít někoho, komu může bezmezně důvěřovat. „Ty hlupáčku, to byl sen, jen se ti promítl do reality.“ Řekla mu a hladila ho. „Neboj se, ten barák už nikdy neuvidíš. A tady se ti líbí?“ Přikývl a dal Terezce pusu. „Ty jsi naše zlatíčko a víš vůbec, že jsem vlastně tvoje sestra?“ Podíval se na Terezku a zakroutil hlavou. „A to mě budeš mít pořád ráda?“ Zeptal se jí „no Míšo, tebe budu mít ráda do konce života a ještě na svatbu ti půjdu.“ Začala se smát po těch slovech.
„Tak bando, pojďte na polévku. Tomiku, dneska tě nakrmí táta, ať se taky trochu snaží, jinak si ho nevezmu.“ Zasmála se „já??? Proč já, já to neumím.“ Hedvika mu dala talíř Tomáše „ no otče, je čas taky pro své dítě něco udělat.“ Povzdechl si a vzal si Tomáše na klín. „No, tak jdeme na to teda.“ Nabral na lžíci polévku, trochu vyfoukal a vložil mu lžíci do úst, Tomášovi polévka tekla po bradě. Hedvika,když to viděla, se začala smát „to nejsou kamna, to je tvůj syn, ty to do něj sázíš, jako uhlí. Musíš pomalu. Pak mu nezapomeň dát čisté tričko.“
Vzala si k sobě Míšu „Tak pojď ty náš broučku, ukážeme těm trumpetám, jak se to dělá.“ Míša se po slovech Hedviky pousmál, všimla si toho a vlepila mu pořádnou pusu. „Úsměv ti sluší, jsi moc hezký kluk.“ Začala ho pomalu krmit polévkou „chutná??“ Zeptala se a Míša přikývl, krom toho chutnalo všem, Hedvika uměla vařit velice dobře. Filip si prohlédl Tomáše „Táta tě v té polévce koupal?“ Táta se na něj podíval „abych v té polévce nevykoupal i tebe.“ Řekl mu a zasmál se. Když všichni dojedli druhé jídlo, Terezka pomohla Hedvice sklidit ze stolu a dali nádobí do myčky. „Tak vy dva a chvilku budeme odpočívat. Tak na hodinku si zdřímnete“. Tomášovi se to moc nelíbilo „Dneska ne maminko prosím“ Usmála se na něj „ale jo, Míša toho moc nenaspal a ty taky ne v noci. Tak hodinka bude dostačující. Nemusíte spát, ale povídat si můžete“. Vzala Míšu a šli do jejich pokojíku. Položila ho do postele a svlékla mu tepláky i tričko. Přikryla ho dekou a pohladila, vzala čaj a dala mu napít. Terezka se postarala o Tomika. Sundala mu špinavé tričko od polévky a tepláky. „Maminko, budeš s Terezkou tady?“ Zeptal se Míša „a čeho se bojíš, Míšo vždyť je světlo a máš tady Tomáška. Začali mu téct slzy „já nechci spát bojím se.“ Řekl jí a Hedvice došlo, že ho trápí sny a má z nich strach. Vyndala ho z postele „Tomiku, dneska budete mít polední klid u nás v ložnici.“ Tomáš vystartoval z postele a Terezka když přišla do ložnice se na něj podívala „zrádče“ zasmála se tomu. Hedvika položila Míšu do postele a lehla si mezi kluky. Míšu obejmula „Tak a teď všechny špatné sny vyhodím z okna.“ Políbila ho a Míša zavřel oči. Cítila jak Míša usíná.Tomik se na ni natlačil z druhé strany a spokojeně oddychoval. Hedvika usnula také, protože v noci toho moc nenaspala. Vzbudil ji Míša, jak se zavrtěl, podívala se na něj, měl otevřené oči. Těžce oddychoval, chtělo se mu na velkou Hedvika ho pozorovala, Míša zatlačil, ale nešlo mu to. Hedvika se na něj podívala „Nejde to viď, držel jsi to“ řekla mu a pohladila ho, věděla, že je to pro něj utrpení. „Tak počkej, pomůžeme ti“. Vstala a šla do koupelny, přinesla projímadlo. Otevřela láhev a nakapala tam 5 kapek. Dala mu všechen čaj vypít „to ti uleví broučku uvidíš.“ Řekla mu. Zůstala s ním v posteli, věděla, že nástup gutalaxu, by měl přijít co nejdříve.
Pokračování příště
-
Velmi hezké, již se těším na další pokračování, Z tohoto díla vyzařuje láska a pohoda.
Již se těším na další skvělá pokračování.
-
Super díl jsem rád že někdo píše takové příběhy :)
-
Děkuji za pochvalu tady je spousta krásných příběhů na fóru.Já děkuji Petrovi Myslivcovi za tyto stránky.
-
Stále velice vysoká úroveň příběhu. Jen mě trochu mrzí vývoj kolem Petry Vranské. Mohla způsobit ještě pár zvratů. Ale jak vidno, autor si s dějem poradí i bez této postavy. Jen tak dál.