Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Příběhy / Kája z práce 3
« Poslední příspěvek od hrisnik kdy Včera v 23:42:49 »
Probudila jsem se z nás dvou první a to díky mírné zimě. Objímala jsem Honzu tak, jak jsem byla zvyklá objímat jen svou deku po ránu. Moje noha, kterou jsem přes něj měla přehozenou, ho jemně objímala.  Musela být stále sobota, nebo jsem v to aspoň doufala. Rychle jsem přes nás oba přehodila deku a začalo mi být příjemné teplo. Něco takového se mi ještě nestalo a jen při letmé vzpomínce, co jsme před neurčitou dobou spolu provedli... opět mnou projelo drobné chvění. Jiné než to předchozí ale stále úžasně silné. Dívala jsem se na něj, jak leží pode mnou, nehnutě a spoutaný. Jak se mu hrudník pravidelně zvedá do popruhů jeho postroje a jak mu uniká vzduch nosem a koutky úst kolem jeho... jeho dudlíku. Já jej používám jako roubík během svých černých dnů ale jemu padne krásně. Záviděla jsem mu. Spoutá někdy on mě? Líbilo se mu to? Ihned mě napadla docela zvláštní myšlenka, zda Honza také vyvrcholil. Asi jako když jedete do práce a probleskne vám hlavou zda jste něco vypnuli nebo nezapomněli vynést. Na to přišla hned automatická odpověď, že bych mu mohla zkontrolovat plínku. Honza nebyl můj první muž, takže jsem tušila co případně očekávat v momentě, kdy vyvrcholí muž. Pomalu jsem mu položila ruku na břicho a jako had, se plížila svou rukou k vrchnímu lemu jeho plenky. Honza bude potřebovat přebalit, proběhlo mi hlavou. Ne, že by svou plenku zaneřádil nějak moc ale cítila jsem zvláštní pečovatelskou starostlivost, aby měl pohodlí. Pomalu jsem se mu začala rozepínat kalhotky a vzápětí mi došlo, že tak snadné to nebude. Přebalit někoho ve spánku, aniž by se vzbudil, vyžaduje hodně vypilovanou techniku. A tu člověk získá leda praxí. Tím jak na plence ležel, určitě ho moje snaha probudí. Na chvilku mi hlavou proběhl obrázek, jak trhnutím sundáte ubrus ze stolu zatímco věci na stole zůstanou nehnutě stát. Musela jsem se tomu lehce zachichotat ale i to stačilo na to, aby Honza otevřel oči.

---

První co mě proniklo do hlavy bylo, že mě někdo hladí a tulí se ke mě. Nepamatuji si, kdy jsem se cítil takhle vyčerpaný a zároveň spokojený. Přistihl jsem Káju jak se mi snaží... V tenhle moment mi došlo, to zvláštní slovní spojení. Kája se mi snaží rozepnout mé plenkové kalhotky? Kolikrát za život takovouto větu kdo asi pronesl? Z úvahy mě však vytrhla Kája, která když mne uviděla, bez svého dudlíku v ústech jen láskyplně prohlásila: "Neboj Honzí, teď ti jenom udělám pohodlí a pak si půjdeme vedle na něco podívat a trošku odpočinout, ju?". Jako by si uvědomila, že na mne mluví a porušila vlastně tak naší malou hru, podívala se provinile na svůj dudlík zavěšený kolem krku a zpět na mě. Pokrčila ramínky, šibalsky se usmála a pohladila mě ukazováčkem přes nos. Bez větších okolků rozepla mé kalhotky, vzala ze stolku dva vlhčené ubrousky a pokusila se očistit mou nálož, kterou jsem před neurčitou dobou do plenky vypustil. Pak mi lehce zatlačila ze spodu na levé stehno, abych se nadzvedl a vytáhla zpod mě svrchní plenku, tu přetočila a čistou stranou na vrch opět podstrčila pod můj zadek. Následně mi zatlačila na břicho abych opět pánví klesl zpět do rozprostřených plínek. "Je mi to líto Honzí, mám bavlněné jen tyhle dvě a moje jednorázovky by ti možná asi nebyli. Ale neboj, vynahradím ti to". Chtěl jsem na to něco říci ale můj dudlík mě utlumil. Kája se však na mě podívala a starostlivě se mě zeptala, zda to nikde netahá nebo nebolí, zda nemám ztuhlá ramena. Kupodivu jsem se cítil výborně. Tedy, za daných okolností. Kája mi penis opět vrátila do plenkové polohy a následně začala zaklapávat kalhotky tak, jako před tím. Když byla se svou prací hotova, opět mi vsunula ruku do předního očka mého postroje, který mě celý spoutával, a dávala mi najevo, že jdeme zpět do obýváku. Balík plínek mi při chůzi maličko překážel ale zároveň příjemně tlačil na mé partie.

---

V momentě, kdy jsem vedla Honzu za sebou do obýváku, došlo mi, že mám mokrou plínku. Muselo u mě dojít minimálně dvakrát k úniku ale gumové kalhotky mě pěkně podrželi a díky vložce navíc, mám před sebou ještě minimálně dvě "nehody", než to začne být už nepohodlné. Tohle ale Honzík vědět nepotřebuje. Jedna věc je, když se vám to stane omylem při kýchnutí a druhá, když si prostě zvyknete, že můžete kdykoliv. Honzu jsem si dovedla ke gauči ve tvaru L a položila ho na nejdelší část. Dala mu pod hlavu polštář aby mu bylo dobře a přikryla ho svou chlupatou dekou, aby mu bylo příjemně. Chvilku jsem zvažovala natlačit ho do dupaček ale moje velikost by určitě o centimetr nevycházela a to se mi nechtělo zjišťovat tou těžší cestou. Určitě musí mít žízeň, problesklo mi hlavou ihned poté, co jsem si uvědomila, že já sama bych si také něco dala a hned na to se ve mě nastartoval malý ďáblík a s ním i plán, co budeme dělat dál. Vzala jsem televizní ovladač, zapnula online televizi a zeptala se Honzi, na který film by měl chuť. Skrze posunky hlavou a huhlání si vybral film a já ho pustila s tím, že si musím na chvilku odskočit do kuchyně. Z gauče, nebo přesněji z Honzovi pozice nešlo vidět na kuchyňskou linku a tak sem začala chystat malé překvapení. Měla jsem minimální kocovinu z předchozího dne, což byl pro mě malý zázrak ale jasné pravidlo nápravy něčím zásaditým se tak jako tak, muselo dodržet. Vzala jsem tedy svou láhev a z lednice vzala to nejpříjemnější pivo a to přelila do ní. Z revize lednice jsem již věděla, že mu piva chutnají a tak nebylo nad čím váhat. Jen mě mrzelo, že nemám lahviček více. Z rána narychlo uklizený dudlík na láhev jsem nyní ručně proprala ve dřezu a zkušeně láhev zavřela. Nu což, i z flašky bez dudlíku se dá pít a otevřela jsem sobě vlastní kousek. Když jsem se vracela ke gauči, Honza se na mě díval a spiklenecky přivřel oči.

---

Kája mi lehounce zatlačila na zátylek, abych se předklonil a zpoza mých zad vyhodila polštář a sama si za mě zalezla. Když se uhnízdila, tlakem ruky mi dala najevo abych se o ní opřel. Zapřený o její hrudník, cítil jsem temenem hlavy tep jejího srdce. Opět mě obklopila její vůně a cítil jsem i její balík plínek, jak mi jemně tlačí do zad. Chtěl bych jí hladit ale můj současný stav mi nic nedovolil. Pak mne jednou rukou objala a druhou mě hladila po tváři, zatím co jsme koukali na film. Měl jsem docela žízeň a věděl jsem, že Karolínka něco chystá a že přinesla dvě láhve k televizi. Jedna byla její a druhá byla klasická pivní. Potřeboval jsem se maličko protáhnout a lehce začal kroutit rukama, které jsem měl svázané za zády. Nevím, jak si to Kája vyložila, či jen využila situace ale položila svou dlaň na moje ústa s dudlíkem, jemně proti němu zatlačila a nahnula svá ústa k mému uchu. Nejprve jsem uslyšel jemné "žlump" jak jí její dudlík vyjel z pusy. Pak jemným šeptem řekla "Máš žízeň?". Ať už bych chtěl dát pokynem hlavy najevo, že ano, či ne, můj pohyb hlavou by se zarazil o její ruku, jemně tlačící na můj dudlík. Zakýval jsem tedy ve snaze o ano a cítil jsem znovu celý postroj a roubík v mých ústech, který jsem si pro zábavu občas zadudlal či osahával jazykem. "Tak dobře Honzíku, ale žádné mluvení. Teď je řada na mě trošku korigovat naše první rande". Kája si nejprve dopřála  několik doušků ze své lahve a pak mi začala rozepínat postroj hlavy. Kupodivu mne nebolela čelist, jen trošku vnitřek úst, který nebyl zvyklý mít něco tlačící na jazyk po delší dobu. Snad jsem měl jen lehounce otlačené proužky tam, kde se popruh opíral kůži nebo kde štít dudlíku tlačil na tvář ale jinak bylo vše v pořádku. Když uvolnila poslední řemínek, chytla prsty štít dudlíku a pomalu jej začala vytahovat ven. Snad poprvé jsem se s obavou snad zastyděl, aby na dudlíku nebylo moc mých slin. Snažil jsem se tedy rty dudlík svírat, zatímco jej Kája tahala ven. Ihned co ho vytáhla, položila mi dlaň na ústa a znovu mi je zacpala. Druhou roku mi obtočila kolem prsou a opět mi začala šeptat.

---

"Teď nebo nikdy" proběhlo mi v duchu. Po tom všem, co se událo, bylo vlastně cesty zpět? Mělo smysl tajit cokoliv? Předstírat? Vymýšlet si či maskovat nedej bože přikrášlovat? Dospělá žena, která se stihla dvakrát počůrat, sedící v plenkách pro dospělé a gumových kalhotkách pro poctivé fetišisty, s masivním dudlíkem kolem krku svírá ve své náruči kolegu z práce, který je svázaný, má dvojitou bavlněnou plínku a plenkové kalhotky z povrchovou úpravou z lakovky. Právě jsem mu vyndala roubík vytvořený spojením postrojů a ještě masivnějšího dudlíku a chci mu dát napít z nadměrné kojenecké láhve s dalším velikým dudlíkem. Buď mě zavřou za znásilnění, únos a omezování osobní svobody nebo je tu se mnou někdo, kdo z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu, tohle vše snáší nebo se mu to snad i dokonce líbí. "Honzí, máš mě rád?" Zeptala jsem se nahlas a nevědomky o to více, přitlačila svou dlaň proti jeho puse.

...

...

...

Třívteřinové ticho, které pokud by se mně někdo zeptal, trvalo alespoň pět minut. Honza však jemně přikývl na znamení "ano".



"Honzí, máš žízeň?" Opět další přikývnutí.

Chvilku jsem přemýšlela. Asi můj strach, ostych nebo jen určitá radost z kontroly. Ale musela jsem pokračovat v naší hře. "Prosím, dodrž naší dohodu, že nebudeš mluvit, i když jsem já jí porušila". "Právě teď si prožívám něco, o čem jsem jen snila a nerada bych, aby to něco pokazilo. Aspoň pro teď. Aspoň pro dnešek. Prosím!".

Honza nic neříká a ani nekýve hlavou. Nebo jsem jeho kývnutí propásla? Bylo tak malé, že jsem ho nepostřehla?

Sundávám mu pomalu ruku z úst a šahám po kojenecké láhvi, po které Honza očima pokukoval, protože byla plná piva a škodolibě jsem jí postavila tak, aby na ní viděl. Abych pro ní došáhla, musí se předklánět ale vše dělá s předstihem, aniž bych mu musela naznačovat. Když už jí držím, přikládám savičku k jeho rtům a pomalu jí zatlačuji dovnitř. Honza začíná pít. Řekla bych, že až skoro vášnivě. Jednou rukou ho držím kolem hrudníku, tisknu ho k sobě a druhou mu přidržuji svou lahvičku aby mohl v klidu pít. Musel mít asi velikou žízeň. Pomalu mu lahvičku narovnávám a do ucha mu říkám "Až do dna Honzíku, máme před sebou velký rozhovor a nechci abys měl jakýkoliv ostych. Pomalu svou ruku odtáhnu od jeho hrudníku, beru si své vlastní pití, jemně "cinkám" o jeho láhev a pronesu "Na zdraví". "Opravdu potřebuju druhou láhev" proběhne mi hlavou, když jsem v půlce svého piva a Honza skrze savičku dudlíku je teprve tak ve čtvrtině. Někdo by namítal, že to do sebe klopím ale upřímně, pokud by byl v mé situaci, na kuráž by do sebe spíš dával druhého panáka. "Není kam spěchat, až budeš mít dost, bude pauza" šeptám mu do ucha, to aby se mi neutopil. Když se Honza dostal lehce k půlce, dal mi najevo, že si potřebuje trošku odpočinout. Odtáhla jsem tedy svou ruku s láhví a znovu mu položila ruku přes ústa. Nyní více než pro jeho umlčení, spíše pro pocit kontroly nad ním. Honzovi to nevadilo. Pomalu jsme koukali na film, já jej občas pohladila a když mi dal najevo, dala jsem mu napít z láhve. Po určité chvilce jsme oba dopili ale to byl pro mě jen signál, zajít ještě pro jedno. Neohrabaně jsem odepla řemínky z jeho dudlíku a než jsem od něj vstala, znovu mu jej zatlačila do pusy jako pojistku. Tenhle sen jednou skončí ale udělám cokoliv pro to, aby vydržel co nejdéle. Honza ani neprotestoval, spíš mi připadalo, že mu to dělá radost. Nyní jsem zvolila jiný speciál ale už se rozhodla, že se o něj musíme podělit. "Honzí, ty první dva kousky, co jsme měli byly stejné ale tenhle mám jenom jeden, takže se budeme dělit, ju?" Honza s dudlíkem jen přikývl a spiklenecky mu zajiskřilo v očích.  Jak film plynul, my se střídali z jedné láhve a vždy, když chtěl Honzík napít, vytáhla jsem mu dudlík, nechala ho a zase mu jej vrátila. Bavilo mě mít nad Honzou kontrolu, rozhodovat kdy bude pít a bylo mi příjemné mít pod vládou i jeho možnost mi cokoliv říkat tím, že jsem svou ruku měla ve volných chvílích přes jeho ústa s dudlíkem. Mno a já, já se svým handicapem, jsem si užívala den, bez jakékoliv starosti. Když už se blížilo finále filmu, cítila jsem, jak se Honza trošku kroutí. Že by se mu chtělo...

---

"Bože, mě se chce na záchod" proběhlo mi hlavou. Byl jsem ale v koncích. Ano, měl jsem na sobě plenku ale za prvé, jedna věc je když to nemůžete ovládat, tak jako Karolínka, nebo když můžete. Pak je tu taky ta věc druhá, počůrat se před Kájou? Co když mě bude mít za prase? Jedna věc je mít airbag v autě a druhá věc je ho aktivně využít. Prostě se vám do toho moc nechce. Co když si to nějak špatně vyloží? Co když si bude myslet, že to dělám z hecu? Hlavou mi proběhlo ještě několik dalších variant až jsem se dostal do bodu, kdy mi došlo, že se strachuju jen kvůli tomu, že nechci aby si Kája o mě myslela cokoliv špatného. Mám se zeptat? Hlavou mi proběhlo "Za zeptání nic nedáš". Naznačil jsem Karolínce, jako že mám žízeň a volný moment jsem využil, abych hlasem, o kterém bych prohlásil, že stoprocentně není můj, řekl "Kájo, moc se omlouvám, ale asi si budu muset ...." mou větu narušila Kája, která se ke mě nahnula, vzala černý dudlík a zatlačila mi jej zpět do úst a následně přidržela rukou.

"Honzí..., tys to porušil!" řekla maličko zlomyslně a kdybych měl oči i vzadu, určitě bych viděl, jak se Kája roztomile s hranou zlobou ušklíbla. "Za trest, musíš dopít celý zbytek láhve." Volnou rukou šáhla po láhvi s dudlíkem, kde byla ještě dobrá čtvrtka pití a zatímco mi svou jednou rukou vytáhla opět dudlík z pusy, druhou rukou mi zatlačila do pusy láhev. Začal jsem tedy sát a snažil se v celé situaci zorientovat. "Co tedy můžu?" Problesklo mi hlavou. Kája mě nechala vypít celou láhev a to nikterak neusnadňovalo celou mou situaci. Ruka, která před tím držela dudlík mě během mého pití dvakrát pohladila po tváři a pak když už dopil, objevila se přede mnou znovu, aby mě mohla opět dudlíkem umlčet.

---

Moc dobře jsem věděla, že se Honzovi musí chtít na záchod. Mě samotné, již šla ven třetí dávka a Honza se buď již tajně počůral, nebo se tomu brání. V momentě, kdy se začal kroutit mi vše docvaklo. Nyní byla řada na mě. Ukázala jsem se mu celá, měl by vidět, že tohle je můj svět. Že tohle, mi nevadí, pokud to nebude vadit jemu a zda mu to vadí zjistí, až když to zkusí. Tušila jsem, že bude chtít poprosit o možnost si odskočit a s určitou porcí pýchy, že jsem vše odhadla, jsem mu při prvním náznaku vtlačila do pusy připravený dudlík. Nechala jsem jej dopít naše společné pivo a když už končil, už jsem měla ve své ruce znovu připravený dudlík, který čekal v záloze. Hned jak dopil, opatrně jsem mu vyndala láhev z úst a nastavila před něj roubík. Nechtěla jsem mu ho do úst vtlačit velkým násilím či nátlakem. Čekala jsem, co se bude dít. Teď by mohl říct, že nechce. Tohle byl ten prostor, který mu byl dán pro to protestovat. On místo toho otevřel svojí pusu a šel dudlíku naproti. Nebylo moc co váhat. "Vydrž chviličku". Řekla jsem nahlas a během minutky přicvakala zpět přezky a popruhy. Znovu sestavený roubík jsem mu pak nasadila na hlavu a přezky utáhla.

---

Když mi Kája svými prsty hladila řemínky, tlačila na dudlík a celkově se mne dotýkala, začínal jsem opět cítit příjemné pocity. "Tak brzo?" Lidské tělo má své limity. Vždy jsem se smál všem těm povídkám, kde se hlavní hrdina stihl do 20 minut vyspat s pěti ženami, do každé poslat obrovskou dávku a následně stihnout ještě nějakou jinou s lidskou anatomií neslučitelnou pitomost. Tlak močového měchýře ale mojí pozornost dokonale přitáhl k jedinému problému. Kája se ke mě přitiskla, jednou rukou mne pohladila po hrudníku a druhou ruku mi pod dekou položila na plenku. "Honzí, já tě nikam nepustím. Film ještě neskončil a já ti stále musím oplatit vše to, čím jsem si s tebou prošla". Řekla Kája s hraným ublížením v hlase.

---

Cítila jsem, jak je Honza napnutý. Chtěla jsem mu dát najevo, že ať se stane cokoliv, bude to v pořádku. Šeptala jsem mu do ucha, že se vůbec nic nezmění, že pro mě zůstává úžasným mužem, který jen operuje v rámci mezí, ve kterých se mým přičiněním octl. Uvědomila jsem si, že ze mě slova tekla jako vodopád, bez jakékoliv zábrany. To poznání, že když by se zeptal na cokoliv, dostal by okamžitou odpověď, která by byla pravdivá a to tak, že by překvapila upřímností i mě samotnou, mě ohromila. Možná, že pokud by se právě teď zeptal, proč mě to láká, proč jsem taková, proč to dělám, řekla bych mu odpověď, která by byla odpovědí i pro mě samotnou.

"Mám ráda naprostou kontrolu, nebo její úplnou ztrátu", "mám ráda pod kontrolou svůj problém s čůráním a proto ty plenky", "miluju různé varianty submisivity a bondáže", "líbí se mi lesklé věci - latex, lakovka...", "chtěla bych, aby jsi mě svázal" Tyhle věty, které bych nenapsala ani v anonymním prostředí internetu bych klidně říkala někomu, koho jsem poznala skutečně teprve včera večer. Zatímco jsem hladila Honzíka a uvažovala sama nad sebou, šli ze mě věty jako "Neboj, hezky se uvolni, v klidu..."

---

Poslouchal jsem Kájin hlas, s každou větou co mi řekla na mě doléhalo zjištění, že ví, co mě čeká a že s tím snad i počítá.. Ponořil jsem se do hloubky jejího hlasu, abych vzápětí byl vytažen naučenou nutností vykonat potřebu na tom jediném možném specifickém místě a ne do toho, do čeho jsem oblečen. Hned na to ta myšlenka odezněla a já znovu naslouchal Káje. Nevím, kolikrát jsem potlačil nutkání se uvolnit a kolikrát mě potřeba si odskočit vytrhla z Kájiných vět. V jeden moment však fyzika vyhrála nad fyziologií a já začal cítit, že tlak má už na vrch a jak ze mě utíká teplá tekutina. Byl to velmi zvláštní pocit. Kája s rukou v mém rozkroku také vytušila, že se něco děje. Přestala mluvit a po celou dobu mého čůrání, jsme v tichosti seděli. Ona se svou rukou na mé plínce, pomalu oddychovala, její jemné sevření, vlasy které mě šimraly na ramenou a zátylku. Čas se zastavil... a v jeden moment bylo po všem. Cítil jsem silné teplo v rozkroku a zvláštní ticho, než Kája promluvila.

---

"Honzí, děláš to pro mě nebo se ti to také líbí?" musela jsem se zeptat. Honza však nic neříkal, jen pokrčil rameny. "Musíš o tom popřemýšlet?" Honza jen kývl souhlasně hlavou. Pro mě už zbývala jen poslední věc. "Teď tě Honzí odměním za tvou upřímnost". Vstala jsem a namířila jsem si to do skříně pro svou "magickou hůlku". Respektive, na internetu tomu říkají Magic Wand ale pro mě je to prostě vibrační hlavice. Sedla jsem si vedle Honzi, dala mu pod hlavu polštář a stáhla z něj deku. Pomalu jsem ho rukama začala hladit po stehnech, po prsních bradavkách, dotýkala jsem se ho na tváři, dráždila ho taháním za řemínky jeho roubíku. Když už jsem věděla, že se mu to celé moc a moc líbí, sedla jsem si svou mokrou plínkou na jeho mokrou plínku, mezi nás dala vibrační hlavici a tu zapnula.

Po sotva deseti minutách jsem mu sundala roubík, došla pro další pivo a slíbila mu, že po tomhle pivním kousku, už ho rozvážu a půjdeme do sprchy a že hned na to se podívám, kde v sobotu mají otevřené zdravotnické potřeby, abych mohla koupit plenky s vysokou absorbcí a velikosti L.
2
Vítejte na tomto webu / Re:Nováčči, koukejte se představit
« Poslední příspěvek od henfock kdy Včera v 19:13:33 »
Ahojte, mám 25, ABDL, viac ale DL som z východu SK
3
Vítejte na tomto webu / Re:Nováčči, koukejte se představit
« Poslední příspěvek od Prdizna kdy Včera v 13:39:19 »
Ahoj všem,je mi skoro čtyřicet,mám zaplať bůh partnerku se kterou sdílím, můžu nosit kdykoliv chci,mám pěkné zázemí na hraní,nic méně ne jako miminko.. spíš jako pacient... zlobivý:-))
4
Seznamka / Hledá se holčička
« Poslední příspěvek od svycarsko kdy Října 21, 2021, 19:09:34 »
Ahoj, hledá se holčička, která by měla ráda plenky a PVC kalhotky. Rád bych se o takovou holčičku postaral a užíval si s ní se vším všudy. Byl bych moc rád i za trvalý vztah.
5
Hlavní nádraží / Foreverlazy.com
« Poslední příspěvek od laki3 kdy Října 20, 2021, 07:10:04 »
Zdar, kupoval někdo overal na www.foreverlazy.com? Nemůžu tam najít doručení do České republiky, jenom na slovensko. Je tam nějaký zádrhel nebo je problém na mojí straně? Ano dá se koupit i na amazonu ale nemají tam všechny barvy.
6
Plenky / Re:Jaké plenky máte na sobě dneska?
« Poslední příspěvek od phoenix83 kdy Října 18, 2021, 13:08:38 »
Molicare Premium Slip S extra plus 6 kvapek, zalepovací
7
O jiných AB/DL stránkách / Re:jiné stranky
« Poslední příspěvek od kamzub kdy Října 14, 2021, 18:40:01 »
Stránky hezké, ale nemáme tady nějakého počítačového mága, který poradí, čím rozkódovat jejich šifrované odkazy? Poslední dobou je vše zašifrováno a nějak se to nechá dekódovat, ale jak. Třeba tento odkaz: V1ZWb1UwMUhUa2xVVkZwTlpWUnNNRmRzWkd0aFJYaDBUbFJhVFUxc2NESlphMlJUWWtkT2NFOVdSbGhXUmxwMlZWWmFjMU14VmxSVWJVWlZWbXRhYzFaVmFHdFVSbXhWVm01U2FHRXdhekZhUkU1aFVUSk9ObFp1UW1wWFJuQlQ =

8
Příběhy / Re:Kája z práce 2
« Poslední příspěvek od mskvor kdy Října 13, 2021, 07:59:23 »
Opět hezké pokračování, díky. Doufám, že budeš psát dál. Mimo obsahu mě zaujal i ten boxtie postroj, to jsem neznal.
MS
9
Příběhy / Re:Kája z práce 2
« Poslední příspěvek od luba kdy Října 10, 2021, 21:13:23 »
Toto pokračování se mi stejně, jako první část líbilo.
Oceňuji sloh autora a psychologické vykreslení postav.
Má to děj, budu se těšit na další pokračování, doufám, že bude.
10
Příběhy / Re:Kája z práce 2
« Poslední příspěvek od hrisnik kdy Října 09, 2021, 16:18:20 »
---

Karolínce se ten dudlík usídlil na prsou a já viděl pod dlouhým tričkem naběhnuté bradavky. Musel jsem si co nejrychleji sednou, jinak by byl průšvih. Erekce začala být nepohodlná. Hned jak jsem dosedl, Káje jsem se omluvil, že přes to všechno povídání jsem se nezeptal, zda tvarohové, makové nebo povidlové ale to už Kája zakousla tvarohový, který k ní byl nejblíž. Chvilku jsme mlčeli, než se Kája zeptala: "Vážně ti takhle nevadím?" Kája měla v hlase jasně slyšitelnou nejistotu. Chtěl jsem tu nejistotu zahnat, rozptýlit a tak jsem zažertoval, že mám co dělat abych jí z bezpečnostních důvodů nepožádal o nasazení těch palčáků. Kája neváhala ani vteřinu. Podívala se na mě těma svýma oříškovýma očima, které nyní byly lehce otevřené v úžasu a řekla "Hned jak dojíme, tak ti pro ně skočím" a usmála se. Po posledním koláči Kája vstala a šla ke skříni a já poprvé uviděl, jak její tričko naráží na naducaný zadeček. Chtěl jsem na něj položit ruku ale udržel jsem se. Kája přešla ke své skříni, odsunula dveře a vytáhla větší krabici s víkem. Přešla zpět ke stolu a otevřela ji. Uvnitř byla ta hromada řemínků a popruhů, co jsem viděl včera a nemínil zjišťovat, co je co. Nyní, za světla a s průvodcem to mělo být jiné. Kája vytáhla palčáky a já jen v tichosti dal ruce před sebe. Během chvilky mi v nich zajistila levou a pak i pravou ruku. Pak vytáhla zámečky a oba zacvakla. Klíčky pak položila na kuchyňskou linku a opět se na mě podívala. Napadlo mě se nyní zeptat na otázku, která mě napadla při čekání před domem. "Kájo, jak vlastně vypadá tvůj černý den?"

A zase to sklopení očí a stud. Přede mnou stojí Karolínka, dívka, která mi do žaludku uměla přivolat motýly, kdykoliv šla po chodbě. Ta dívka nyní přede mnou stojí s dudlíkem okolo krku a v plínce a přesto má ostych z něčeho naprosto zcela jiného. Z toho co jsem  zahlédl v časopisech co byly ve skříni a z obsahu krabice, jsem se mohl jen domnívat co přede mnou ještě skrývá. Když už mě okolnosti nasměrovali jedním směrem, asi bych se měl i tou cestou vydat a dojít až do konce. "Víš co Kájo? Mám nápad. Zkusíme si povídat beze slov, dobře?"

"Jak to myslíš?" zeptala se Kája. Nezbývalo mi než jen polknout a trošku direktivnějším tónem Káje říct, co zkusíme dále. "Ty si dáš zpátky do pusy dudlík a pak mi ukážeš, jak vypadá tvůj černý den.". Kája jen strnule stála a já nechtěl váhat dále. Postavil jsem se, vzal do svých neohrabaných palčáků její dudlík tak, jako mě Kája naváděla včera. Když jsem se snažil dudlík uchopit, několikrát jsem se dotkl jejích prsou. Určitě jí to nebylo nepříjemné, když jsem viděl znovu naběhlé bradavky a tak když Kája uchopila moje ruce a pomalu je dala do stran, to aby sama mohla vzít dudlík do ruky, neměl jsem obavu, že dělám něco co by sama nechtěla. Viděl jsem, jak zajíždí ten hladký kus gumy do jejích krásných úst a vzpomněl si na naše ráno, teprve několik hodin vzdálené. Kájiny oříškové oči uvězněné za štítem dudlíku šibalsky jiskřili a její "Fmmm" a pokyn ruky, abych se otočil odstartoval naší hru.

---

Snažila jsem si v hlavě přehrát celé naše povídání a nedokázala jsem si vzpomenout, že bych někdy zmínila něco o černém dnu. Tak říkám dnům, kdy vymrazím zámečky a sebe samu spoutám. Teď tu přede mnou stojí někdo druhý a snažím se vybavit si jakýkoliv úvaz nebo poutání. Hlavně nepanikařit. Pokud se budeš snažit o něco komplikovaného, určitě to dopadne špatně. Podívala jsem se do krabice a moje oči padli na postroj na boxtie, který jsem si koupila na začátku svých experimentů. Bohužel jsem ho nikdy "nerozchodila" protože pásky se u něj stahují jako popruhy u batohu. Nanečisto jsem si jej kdysi utáhla kolem pasu, ruce jsem měla volné a chtěla využít hřebíku ve zdi na "odháčkování". Vůbec se mi to nedařilo a než riskovat, že se uvězním úplně, zůstal na dně krabice. Dneska je mojí záchranou. Během chvilky jsem ho rozložila tak, aby dvě kovová očka koukala ve předu a dvě vzadu. Rukama jsem pak Honzovi stiskla lokty k sobě a skrze dudlík "kfobě" mu naznačila, ať má lokty u těla. Pak jsem mu jak poncho z vrchu navlékla postroj. Ujistila jsem se ještě jednou, že předek postroje je opravdu v předu a že horní pásek má nad hrudníkem a prostřední pod hrudníkem. Pomalu jsem pak začala utahovat horní i spodní pásek tak, že Honza nemohl dát ruce od sebe. Jemně jsem mu pak vzala ruce za zápěstí a dala mu je za záda a provlékla nejspodnějším páskem. Celá akce netrvala déle než několik minut, Honzu jsem měla ale dokonale svázaného. Zatahala jsem za pásky a také se ujistila, že nejsou až moc pevné. Pravidlo, že by mělo být možné strčit prst pod provaz mi naskočilo automaticky a já se sebou byla spokojená. "Dofvý?" Zeptala jsem se přes dudlík a moje bezmocnost normálně komunikovat mě začala trošku zlobit a zároveň vzrušovat ještě více.

---

"Tak to byl fofr" řekl jsem nahlas, když jsem zkusmo zahýbal rukama a zjistil, že jsem dokonale spoutaný. Kája mě chytla kolem ramen a otočila si mě zpět tváří k sobě. "Uuuuhmm" zamumlala spokojeně a rozverně kývla hlavou, že je spokojená. Šibalsky se začala dívat po místnosti a pokud by v ten moment měla žárovku nad hlavou, asi by mě oslepila. Rukou se vztyčeným ukazováčkem vzhůru naznačila, že má další nápad. Opět si mě pomocí tlakem na má ramena otočila zády k sobě a strkala mě směrem ke gauči, do kterého mě pak zatlačila, abych si sedl bokem. Díval jsem se před sebe, pravým ramenem se opíral o pohovku a napadlo mě, podívat se do odrazů, co vykreslovala televize po mé levici. Viděl jsem jak Kája kráčí s krabicí zpět ke gauči, pokládá jí za mě a pak se ještě přesouvá ke skříni. Když uviděla můj zvídavý pohled, zvedla prst a se slovy "u u uuu" (ne ne neee) přešla zpět ke krabici a vytáhla měkkou škrabošku na spaní, kterou mi dala přes oči. Byla to obyčejná látková, takovou kterou si koupíte na letišti, když máte dlouhý let. Chtěl jsem Káje něco říci ale ucítil jsem na svých rtech její prst, který mi jasně naznačoval, že mám být potichu. Uslyšel jsem vrznutí skříně, jemné šustění a gauč se mírně prohnul, to jak si Kája za mě sedla. "Hmmm" uslyšel jsem za sebou spokojené zabručení. Zdá se, že Kája měla vše co potřebovala při sobě. Její ruce mě jemně pohladili po obou tvářích a pak zvedli škrabošku. Obě její ruce mě chytli do dlaní abych nechal hlavu rovně. Před sebou jsem uviděl velké zrcadlo, které bylo na jednom dílu posuvných dveří Kájiny skříně. "Aha, takže jeden z těch dveřních dílů měl zrcadlo" řekl jsem nahlas ale Kája mě nenechala pokračovat. Jednou rukou mě objala na prsou a přitiskla se ke mě. Druhou rukou mi zakryla ústa a na chvilku mě takto držela v obětí. Její levá ruka mi následně pohladila mojí pravou bradavku a pak když jí bezpečně našla, začala po ní jezdit ukazováčkem. Bylo to velmi příjemné a já cítil, jak dosahuji vzrušení. Pak stáhla obě ruce a opět se ode mě odpojila. Slyšel jsem, jak za zády něco kutí. Jemné cvaknutí, jako když dopínáte cvoček u bundy a Kája byla opět přimazlená u mě. V zrcadle jsem viděl, jak mi levou rukou hladí tvář a pak její pravá ruka, která se vynořila zpoza mě, v sobě něco drží.


---

"Snad to není moc, ale rozhodně chci srovnat účty" řekla jsem si, když jsem na černém dudlíku dopla poslední pásek, který se cvočkem zajišťoval ve dvou dírkách, které byly ve štítku dudlíku. Znovu jsem se k Honzovi přitiskla, pohladila ho po tváří a jemně ho vzala za bradu, abych mohla palcem a ukazováčkem naznačit, aby roztáhl čelist. Jak uviděl dudlík v mé pravé ruce, pusu otevřel sám. Olízl si rty a byl připravený. Dudlík sem se snažila mu do pusy zasunout co nejjemněji a když jsem měla jistotu, že je celý uvnitř, zatlačila jsem jemně dlaní ze spodu jeho brady, aby stiskl. Jeho pohled v zrcadle směřoval ke mě. Díval se, snad jestli si to celé užívám a já sama sobě musela přiznat, že mě to moc bavilo. Utáhla jsem řemínek za hlavou a pak druhý pod bradou, což omezilo jak moc dokáže dát od sebe zuby a dudlík vytlačit jazykem.

---

Díval jsem se na Káju v zrcadle, měla tak soustředěný výraz, při kterém mírně krabatila čelo a vypadala nádherně. Její vlásky mi neustále lehce šimrali ramena a pak místa, která nebyla zakryta rukavičkami. Cítil jsem i Kájinu vůni a vždy když se přitiskla, moje založené ruce se jemně třeli o spodek jejích prsou. V tenhle moment jsem si už jen užíval cokoliv, co by na mě Kája chtěla zkusit. Svým způsobem jsem i čekal, že černý dudlík přijde a protože jsem byl zvědavý, co přijde dál, nechtěl jsem jeho nasazení jakkoliv prodlužovat. Jemně mi ho zasunula do úst a pak začala utahovat řemínky, které mi víc a víc fixovali dudlík v puse. Zkusmo jsem si hrál s tvrdší savičkou dudlíku jazykem a všiml si po očku, jak mě Kája pozoruje.

---

Štítek dudlíku se jemně pohyboval do stran, jak si s ním Honza hrál a mě došlo, že vypadá nejen roztomile ale že u něj nevidím ani náznak odporu či opovržení. To mi dodalo dostatek odvahy k posledním krokům mého plánu šitého hodně horkou jehlou. Chytla jsem Honzu jemně za ramena a pomalu jej položila na pohovce na záda. Znovu jsem ho pohladila po tváři a rukou mu přejela po prsní bradavce, kterou jsem malinko podráždila a pokračovala dále až k jeho kalhotám. Pásek Honza neměl a jeden knoflík a poklopec nepředstavoval žádný problém. Obě ruce jsem mu z boků zasunula do kalhot a pomalu mu je začala stahovat zároveň i s trenýrkama. Polonahý Honza mi ležel na gauči a před tím, než dokonám své dílo, dala jsem mu pod hlavu polštář, pohladila ho po vlasech a začala mu za hlavou jemně šustit. Byl hodně zvědavý. Nejprve se podíval do zrcadla ale jediné co mohl vidět byl můj oplenkovaný zadek. Pokud by se díval pod mé ruce, viděl by jak skládám dvě bavlněné plínky a vkládám je do kalhotek, vrstvu po vrstvě. Hluboký nádech nosem, sebrat tu zbylou odvahu a učinit poslední krůček. Narovnala jsem se s plenkami v rukou a přešla k Honzovi ze předu. Moc dobře jsem viděla jak se na mě dívá v zrcadle. Naznačila jsem, že si chci sednout na místo, kde má právě natažené nohy a tak je musel pokrčit. Mezi kotníky jeho pokrčených nohou jsem pak položila rozložené plenkové kalhotky a v nich dvě bavlněné plínky. Celý set, objednaný u jedné české švadlenky jsem na sobě měla pouze jednou ale na Honzovi rozměry to bylo asi to jediné, co jsem měla. Teda kromě gumových kalhotek na zip, ale nechtěla jsem zrovna v tuhle chvíli zjišťovat, kdo z nás má větší zadek a jakou správnou velikost by měli mít jeho plenky.

---

Chtěl jsem Káju ujistit, že to co dělá mi nevadí. Naopak, líbilo se mi s jakou určitou hravostí vše chystá a s veselou jiskřičkou v oku, kterou střídal náznak vnitřního hlubokého přemýšlení nad tím, zda je vše v pořádku. "Umfef" (můžeš), chtělo se mi Káje říct, aby pokračovala dál v tom co započla. Moje snaha promluvit přitáhla celou její pozornost a vytáhla jí tak z té hluboké nory myšlenek. Šlo vidět, že se jí hlavou honí co jsem to asi řekl a protože mi moc možností jak komunikovat již nezbývalo, zapřel jsem se do pat a nadzvedl svůj zadek. Kája hned pode mě začala rozmisťovat kalhotky a polohovat je s plenkami tak, aby vše sedělo správně. Jemně mi pak volnou rukou zatlačila na břicho a já dosedl. První pocity byly příjemné. Bavlněné plenky byly velmi jemné na dotek. Měl jsem jen mírnou erekci, takže po dosedu vzala Kája první plínku a jemně mi jí převinula rozkrokem až lehce pod můj pupík. Přidržela jí a převinula druhou, tu si přisunula pod ruku kterou již držela první plínku a pak vzala levé z "křidélek" kalhotek a přehnula jej doprostřed mého břicha. To pak udělal i s pravým "křidélkem" a suchý zip spojil obě křidélka tak, že vytvořila něco jako pásek kolem plínek. Když měla Kája ruce volné, chytla nejvrchnější díl kalhotek, který jsem měl zatím stále mezi kotníky, napnula jej a převinula přes obě plenky. Střed kalhotek se přichytl dalším suchým zipem takže fixoval již přeložené plínky a Kája začala zapínat druky na kalhotkách, které byly ve dvou řadách, podle nutnosti šířky, po obou stranách kalhotek. Jemné zatlačení, cvaknutí a Kája vydala přes dudlík úlevné "uhmm". Asi se bála, že mi kalhotky nebudou. Ještě sedm dalších zatlačení a sedm zacvaknutí a kalhotky mi silně tlačili na obě bavlněné plínky. Povrch kalhotek byl z černého lesklého materiálu, který jsem na sobě určitě v životě neměl.

---

Přede mnou ležel Honza, můj kolega z práce. Svázaný, umlčený roubíkem a s balíkem plen mezi nohama. Kalhotky z černé lakovky mi nedali spát a já snad jako by to bylo poprvé, jsem se toho krásného balíku dotkla nejprve špičkami prstů a nakonec jsem musela položit celou dlaň. Chvilku jsem po tom hlaďoučkém povrchu přejížděla než jsem si uvědomila, že jezdím Honzovi dlaní v rozkroku a že se mu to evidentně líbí. Co teď? Napadla mě jen jedna možnost. Nahnula jsem se nad Honzu a na postroji, jsem jej chytla za nižší kruh, který boxtie spojoval a tahem jsem mu pomalu naznačovala, že chci aby vstal. Zvuk klouzání plenkových kalhotek po gauči, když se přesouval do sedu nebo následně jeho chůze, kdy jsem ho za sebou vedla do ložnice, stále držící ho za postroj zůstanou ty nejkrásnější vzpomínky. Byl to pro mě naprosto nový zážitek, když něco takového vidíte na druhé osobě. V ložnici jsem ani nemusela moc naznačovat, Honza si vlezl neohrabaně doprostřed postele, lehl si na záda, nohy roztažené do obráceného Y, to kvůli plínkám a čekal. Stoupla jsem si k úpatí postele a pomalu si před ním začala sundavat tričko, pohledem mi pak vysel na prsou než se očima stočil k mé plínce, která viditelně koukala ze všech stran, díky kompresním legýnům. Ty jsem si postupně stáhla také a odhalila tak růžové gumové kalhotky na dva zipy. Pomalu jsem po čtyřech vlezla za ním, vylezla nad něj a obkročmo si sedla na jeho plínku. Oba dva jsme hlasitě oddechovali a já se jemně zapřela o jeho hrudník a špičkami ukazováčků mu začala kroužit okolo bradavek. Z toho jak se kroutil a napínal v postroji mu to bylo určitě příjemné. Stejně tak ale mě. Jeho jemné vrtění se přenášelo a plenka která se o mi třela o mé intimní partie tomu výrazně pomáhala. Honzovo jemné zahuhlání přes dudlík a prosebný výraz směřující k jeho plínce mi trvalo minutku dekódovat ale pak mi došlo hlavní poselství. Pomalu jsem z vrchu zajela rukou do jeho plenky a narovnala mu penis do správné polohy. Chudák byl plínkou přimáčknutý směrem dolů. Nyní když jsem na něm seděla obkročmo a začala se třít, masírovala jsem tím i jeho. Honza pomalu začal třít svou plenkou do protipohybu a pomalu začínal vzdychat přes svůj dudlík. Musela jsem se zapřít o jeho hrudník z toho, jak mě jeho pánev pomalu začala nadzvedávat a rovnou jsem využila toho, že jsem měla své ruce opět poblíž jeho bradavek. Náročných několik desítek minut jak na mysl ale i tělo, které jsme spolu zažívali a pak pro mě extrémní vyvrcholení mých tajných snů, potlačovaných představ ale i čelení strachu mi přivodilo jeden z mých nejsilnějších orgasmů v životě. V jeden okamžik jsem začala vnímat pouze svůj dech, tepání v uších a pomalé rozrůstající se teplo, které se mi od podbříšku začalo přelévat až do zad až najednou, jako by mne někdo vytrhl z mého těla a poslal na výlet mezi hvězdy.

---

Potřeboval jsem alespoň několik dalších vteřin, abych vyvrcholil ale Kája, která při přejíždění po mé plínce pomalu kňourala do svého dudlíku jako koťáko, až do momentu kdy vzdychala s otevřenou pusou tak, že jí její vlastní dudlík vypadl a vysel na její stuze kolem krku, se těsně před tou hrstkou pro mě potřebných vteřin vzedmula, celá se začala třást a několik chvil, jako by jí projížděl elektrický proud. Pak sklonila svou hlavu k té mojí, políbila mě na čelo, pomalu se svezla na mé tělo a odvážil bych se tvrdit, že snad i omdlela. Kája si na mě lehla tak, že její stehno bylo díky bohu opřené o mojí plínku a kalhotky z lakovky stále přenášely příjemné tření. Vzrušením jsem šílel a zbaven jakéhokoliv rozumného uvažování, pomalu jsem začal svou pánví třít proti Kájině noze. Bylo mi úplně jedno, že jsem musel vypadat jako pejsek. Těch několik chybějících vteřin se protáhlo možná na minutu a půl ale můj přerušený orgasmus se rozhodl vrátit a já jsem se poprvé v životě udělal do bavlněných plínek, zatímco vedle mě zhluboka dýchala Kája, její vlasy byly rozprostřené všude po mé tváři a krku a já cítil její vůni, zatímco její ruka mne objímala na hrudníku a ona celá, svým tělem ke mě byla přitisknutá. Plínka tlačící na můj penis ještě o to více umocňovala moje vyvrcholení, která snad díky tlačení, trvalo déle, než bych čekal. Jak začalo opadat vzrušení, nejraději bych se nechal rozvázat, nicméně Kája stále tiše oddechovala na mou tvář a oba vysílení vším, co jsme spolu za jedno sobotní dopoledne zažili, pomalu na minimálně hodinu usnuli.
Stran: [1] 2 3 ... 10