abdl.cz

Zdravím všechny v této komunitě.
Už dlouho jsem sem chtěl napsat, ale stále jsem to odkládal. Kdysi dávno, to bylo ještě staré ABDL jsem sem něco, už nevím co, napsal pod stejným jménem. Chci vám tady trochu přiblížit svůj příběh a je to vůbec poprvé, co se to někdo dozví. Pro vás to jistě nebude nijak překvapující, ale pro mne je to premiéra. Tím spíš, že už nejsem nejmladší – za pár let budu v důchodu. Tak tedy:
Někdy, když mi bylo asi pět let, jsem si uvědomil, že mám příjemný pocit, když vezmu ze skříně bratrův sáček ve kterém měl ponožky a dám si ho na břicho a do rozkroku. Byl z takového igelitu, jak se dělaly a možná ještě dělají prostěradla jako nepropustná podložka. Za pár let, když začalo první sebeuspokojování, jsem si do rozkroku dával složený toaletní papír, nebo si na penis navlékl igelitový pytlík. Později, ze stejného materiálu jako ty nepropustné podložky na matraci jsem si vystřihl něco jako tvar vložné plenky s dírou na penis a přesto dal ještě totéž, ale bez toho otvoru.  A pak jsem si prošel obdobím lásek a na vše zapomněl.  Až někdy dlouho po vojně, když jsem se s partnerkou, se kterou jsem byl asi 6 let, rozešel, jsem si vzpomněl na ty schované fólie. V té době byly ještě zavřené hranice, ale při jedné služební cestě jsem se vydal do obchodu se zdravotnickými potřebami a nabral letáky o inkontinenci. A měl jasno.  A zjistil jsem, že zatímco se u nás v nemocnicích ještě někdy dávaly pacientům místo plenek prostěradla, v cizině měli neskutečný výběr.  Pak se otevřely hranice a já se vydal do první prodejny, už soukromě, protože služební cesty byly s kolegy, do nejbližší prodejny a nakoupil vložné pleny, zapínací igelitové kalhotky, i zalepovací pleny. Že to je pro mne muselo být prodavačce jasné, protože jsem byl červený až za ušima. Byl jsem sám, bez partnerky, jen v rodinném domku s rodiči. Neměl jsem proč mít výčitky, přesto jsem se sám před sebou styděl a myslel jsem, že jsem jediný na světě. Pořád ale jsem odmítal se do plenek vyčůrat – stačil mi jen pocit, mít je mezi nohama. No a asi za dva roky jsem si našel svoji současnou ženu, se kterou jsem již 28 let. Máme dvě dospělé děti, a kdyby se mne někdo zeptal, zda bych si ji vzal znovu, tak říkám, že ano. V sexu jsme trochu rozdílní, ona je na klasiku, víceméně, já bych víc experimentoval. Ví o mne lecos, i to, že si na sebe občas vezmu stahovací kalhotky nebo stahovací body. První kalhotky mi dala ale sama, protože jí byly velké, stejně jako košilku. Ale vše bez krajek a v barvách bílá, tělová nebo černá. Pak jsem si pořídil nějaké kalhotky sám. Když nebyly drahé, tak jí to ani moc nevadilo. Dokonce mi někdy sama i nějaké koupí, stejně jako punčocháče. A protože musím nosit kompresivní punčochy, někdy to řeším podvazkovým pásem (bez krajek), protože samodržící mi nedrží. Tím chci říct, že mám velmi, velmi tolerantní manželku. O plenkách jsem jí ale neřekl, protože vím, že by to nepochopila. Na plenkaření jsem během manželství na dlouhou dobu zapomněl. Až před několika lety, když jsem byl doma sám, jsem sáhl do tajných skrýší a něco si zopakoval. To už samozřejmě i s čůráním. Pak jsem někdy i odjel v rámci relaxace a odpočinku třeba na víkend na chalupu a tam si zaplenkařil. A nakupoval. A experimentoval. Někdy, jako ozdravnou kůru, jsem si nařídil hladovku, jen s pitím čaje a výplachem střev. Pořídil jsem si anální kovový kolík, dlouhý asi 15 cm, kde se dá vyšroubovat středová zátka, která ale vede skrz kolík, a na jeho konci přesně uzavírá otvor, takže při zavádění neškrábe. Po klasickém klistýru si zavedu skrz kolík do střeva hadičku, asi 50 cm hluboko a pustím opatrně vodu, takže se střevo ještě důkladněji propláchne. Voda ale hned všechna nevyteče, já zašroubuji zátku a před zabalením do plenek ji vyndám a pak už je vše na přírodě a mém těle, bez možnosti cokoli ovlivnit. Ráno, po probuzení pak při vybalení zjistím, že ze střeva vyteklo ještě poměrně dost tekutiny. A ve spojení s močí je náklad opravdu značný, takže bez těch nejsavějších plen, několika vložných a gumových kalhotek, by toto možné nebylo.
Asi před rokem jsem si vyjel na pár dní do Františkových Lázní, kde jsem byl opravdu celou dobu a všude v plenkách. Shodou okolností jsem se tam setkal se známou, která tam byla na léčení. Krásná a noblesní to žena, velmi příjemná, tak jsme spolu byli několik večerů v restauracích a vinárnách. O intimních chvílích by se nadalo mluvit, protože se tam léčila z onkologických operací a i bez toho by nebyla k ničemu svolná. Přesto to byly hezké chvíle s mým tajemstvím. A vlastně poprvé jsem byl zabalený před někým známým. Jedno dopoledne jsme spolu šli na několikahodinovou procházku velkým lesoparkem do jedné restaurace u rybníka. Měl jsem na sobě úplně nové PVC kalhotky a jeden šev rozkroku byl na stehně strašně hrubý a ostrý a rozedřel mi kůži do krve. Při chůzi jsem sykal bolestí, ale mohl jsem si za to sám. Při tom pobytu jsem si nařídil očistu střeva. A popravdě – takhle dlouho jsem v kuse v plenkách nikdy nebyl. Bylo to super. Používal jsem jednorázové, ale dovnitř jsem dával klasické složené bavlněné, takže jsem musel na pokoji denně prát.
Ty chvilky si kradu a jsou opravdu velmi sporadické. O to víc si to pak užívám. Teď v pondělí jsem odjel na služební cestu, ale bohužel jen na jednu noc. Před odjezdem z domova, když tam nikdo nebyl,  jsem se pečlivě zabalil a do jednorázovky jsem dal novou pratelnou vložnou plenu, kterou jsem před několika dny koupil na Allegru. Polský výrobek a musím říci, že velmi kvalitní a příjemný a pobere asi víc, než je inzerováno. Jen dlouho schne. Ale na pokoji se hodně topilo, tak do rána byla plenka suchá. Po příjezdu jsem šel na večeři a dal si v hospodě tři piva. A pak ještě dvě na pokoji. Proběhla samozřejmě i očista. Vždycky s očistou těla se cítím lépe, jak na těle, tak na duši.  Tehdy jsem chtěl na tyto stránky napsat svoji zpověď, ale přístup nebyl ještě schválený. Možná, jak jsem byl pod vlivem, byste se toho o mně dozvěděli i víc  .
Protože mám povolání, které na mé kostře a kloubech zanechává značné následky a spolu s věkem se to začíná hodně projevovat, chystám se na 3 týdny do lázní. Jen přemýšlím, kam ukrýt výbavu, až za mnou přijede manželka na návštěvu. A pak jak to udělat, aby při procedurách nebyly příliš vidět otlaky od PVC kalhotek. Zatím jsem nenašel odvahu věc přiznat. Ale myslím, že se časem vše vyřeší, protože k vyššímu věku tyhle věci často patří a tím víc, když má člověk problémy s páteří.
Tak – to je zatím vše. Mějte se.

Super. Prosím pokračovanie

Trošku fake asi. Světla a stíny na slečně nesedí se světlem a stíny na okolí.

Moc hezky .. těšim se na pokračování

Všechno začalo naprosto nenápadně, brouzdáním po internetu, kde jsem zadal heslo "ABDL služby". A jeden odkaz mně celkem zaujal, tak jsem na něj zareagoval, a napsal zprávu ženě jménem Margaret. Měla tam dost fotek a přehledný ceník, takže bylo rozhodnuto.
Následující den, když jsem se vrátil z práce, jsem ve zprávách našel zprávu od Margaret (edit: veškerá komunikace probíhala v angličtině, pro lepší čtivost jsem ji přepsal do češtiny): "Ahoj baby, opravdu máš zájem stát se mým miminkem?"
Konverzace dále pokračovala a dozvěděl jsem se, že abych se lehce dostal do USA, nabídla mi adopci. Ponechal bych si české občanství, ale zároveň jako adoptivní syn bych dostal americké občanství, čímž by bylo vyřešeno dost problémů pro vycestování. Zároveň mi Margaret poslala odkazy, které mně přesvědčily, takže její požadovanou platbu 100 USD, určenou pro vyřízení formalit, jsem ihned poslal.
Neuplynul ani týden, a už jsem dostal mailem i formuláře, které jsem vyplnil a odeslal zpět. To, že jsou to pravé formuláře, jsem si na internetu ihned ověřil. Margaret mi okamžitě odpověděla, že všechno je OK, a že na americké velvyslanectví přijde diplomatickou poštou můj nový americký pas.
Opravdu, ani ne po 14 dnech, kdy jsem provedl platbu jsem měl telefonát z amerického velvyslanectví, že mi do Prahy přišel můj nový americký pas. Zastavil jsem se pro něj a informoval Margaret o tom, že již mám pas doma.
"OK, baby, kdy si najdeš nějaké větší volno? Slíbila jsem, že Tě v Praze vyzvednu, a poletíme spolu do USA do Chicaga, kde bydlím. Viděl jsi fotky, a určitě se Ti tam bude líbit. A všechny inzerované služby samozřejmě platí. A tady je i můj telefon..."
"OK, Margaret, zajistím si volno v práci, a dám Ti včas vědět, OK?"
"Tak jo, budu se na zprávu od Tebe těšit, baby."
Druhý den v práci jsem se od manažerky dozvěděl, že mám ještě týden dovolené z loňského roku a domluvili jsme se, že si vezmu celých 14 dnů v kuse, přičemž manažerka mi sama nabídla volný víkend před dovolenou a ještě další dva dny volna po dovolené.
Byla středa, a já odepsal Margaret, že mám příštích 14 dnů dovolenou, a že jsem připravený vyrazit do USA. V bance jsem si taky vybral větší hotovost v USD, jednak kvůli zaplacení služeb, a pak taky, abych si mohl v USA něco koupit.
Sotva jsem přišel domů, měl jsem telefon: "Ahoj baby, Fanoušek, viď?"
"Ahoj Margaret, ano, Fanoušek. Dostala jsi moji zprávu?"
"Ano, dostala, v neděli dopoledne přiletím do Prahy, vyzvednu Tě, a poletíme spolu do Chicaga, OK?"
"Tak to je super, Margaret. Až budeš v Praze, zavolej mi, a připravím se na cestu, OK?"
"Neboj Fanoušek, zavolám Ti až budu v Praze. A veškeré věci na přebalení raději vezmu sebou. I oblečení ve Tvé velikosti už mám pro Tebe připravené, a čeká na Tebe i moc hezký pokojíček. Ahoj, a těším se na Tebe, baby."
Přišlo nedělní ráno, a probudil jsem se v totálně mokrých plenkách. Chystal jsem se přebalit, a ozval se mi telefon:
"Dobré ráno, baby, jsem v Praze. Beru si taxíka, a jedu pro Tebe. Jaká je Tvoje adresa?"
Nadiktoval jsem Margaret svoji adresu, a připravil se na cestu. Nová plenka Rearz Safari s vloženým boosterem se mi výrazně rýsovala mezi nohama, jen jsem ještě překontroloval, zdali mám všechno připraveno a byt zabezpečený.
"Baby, za 5 minut jsme u Tebe. Jsi připravený na cestu? A jak Tě poznám? Jedu žlutým taxíkem Škoda Superb," zavolala mi Margaret.
Popsal jsem Margaret, jak jsem oblečený a co mám sebou, a vypravil se na místo, kde jsme se měli setkat.
Sotva jsem tam přišel, přijížděl k místu žlutý taxík, ve kterém seděla Margaret Byla to moc hezká a od pohledu sympatická černovláska vyšší postavy středního věku, které se výrazně rýsovala ňadra, oblečená ve velmi slušivé halence a tmavě šedé sukni, která ji fakt slušela.
"Ahoj Fanoušek, já jsem Margaret. Jsem moc ráda, že Tě poznávám. Na letišti budeme mít chvilku času, tak si tam zajdeme na kafe. A letenku pro Tebe mám připravenou, poletíme do New Yorku a pak dále do Chicaga v business class," usmála se na mně Margaret, když jsem k ní přisedl.
Za chvilku jsme přijeli na letiště, Margaret zaplatila taxík, a řidiči dala slušné spropitné. Vypravili jsme se do nedaleké kavárny, kde pro nás Margaret objednala kávu, a když jsme osaměli u stolu, řekla mi Margaret:
"Baby, mám několik pravidel, které u mně budeš striktně dodržovat. Nesmíš si sám sundávat plínky, sama Tě přebalím. Dále budeš nosit oblečení, do které Tě obleču, budeš na slovo poslouchat, když řeknu, že je čas jít spát, uložím Tě do postýlky. A krmit Tě budu sama, podle uvážení. Až budeme doma, musím Tě naučit jedné věci, kterou jsi jako úplně malé miminko uměl, ale pak jsi ji zapomněl."
"A co to vlastně bude, co se musím znovu naučit, Margaret?" skočil jsem ji do řeči.
"No, vidíš to, baby. Na to bych málem zapomněla. Budeš mně oslovovat mami, ne Margaret, OK? A tu věc, kterou Tě musím naučit, to je pití z prsu," odpověděla mi Margaret, a mimoděk se dotknula mého rozkroku, "plínku máš ještě dobrou, baby?"
Kývl jsem hlavou na znamení souhlasu, a sotva jsme dopili kávu, slyšeli jsme, že se máme dostavit k odbavení.
Prošli jsme tunelem do letadla, a letuška nás odvedla na naše sedadla v business class. Oba jsme si zapnuli pás, a po chvilce začalo letadlo rolovat ke startu, aby za chvilku nabralo směr New York. Letuška kolem nás procházela a ptala se na naše přání, já chvilku pozoroval krajinu pod námi, a nad Atlantským oceánem jsem si na chvilku zdřímnul. Probudil mně až hlas letušky, která mně požádala o zapnutí pásu, neboť náš let se chýlil již ke konci.
Opravdu za chvilku již naše letadlo přistávalo, a zanedlouho jsme letadlo opouštěli.
Prošli jsme celní kontrolou, kdy úředníkům stačil pohled do mého amerického pasu, a popřáli nám hezký pobyt v USA. Několik mých krajanů ještě muselo podstoupit pohovor v blízké kanceláři, a zatím jsme s Margaret čekali na náš let do Chicaga.
"Tak co baby, jak je na tom Tvoje plínka? Vydrží ještě, než přiletíme domů, nebo Tě mám raději přebalit?" zeptala se mně Margaret, a významně se podívala na můj rozkrok, kde se již výrazněji rýsovala moje plínka.
"Určitě ještě nějakou dobu vydrží, mami. Už se těším, až budeme doma," odpověděl jsem Margaret.
"OK, tak Tě přebalím a převléknu až doma. No a pak dostaneš i napít ode mně," řekla Margaret.
Za chvilku oznámili i náš let do Chicaga, a s Margaret jsme se vydali k příslušné odletové bráně. Ani jsem se nenadál, a už naše letadlo nabíralo kurz do Chicaga, kde byla naše cílová stanice. Let vůbec netrval dlouho, aspoň mně to tak připadalo, neboť jsem si na chvilku zdřímnul.
Při opuštění letadla se na mně letuška mile usmála, a dala mi do ruky malou čokoládu, za kterou jsem ji poděkoval. Prošli jsme budovou letiště na parkoviště, kde bylo stanoviště taxíků. Margaret řidiče jednoho z nich, asi dvoumetrového černocha s úzkým knírkem, oslovila, a ten se na nás usmál, naložil naše věci do kufru auta, a vyrazili jsme již k Margaretině vilce na předměstí Chicaga.
Ani ne za půl hodinky jsme přijeli k její vilce, Margaret dala řidiči tučné spropitné, a když taxík zmizel za nejbližším rohem, řekla mi Margaret: "Tak pojď, baby, musím Tě přebalit do nových plínek, a zároveň Tě převléknout do správného oblečení," a při těch slovech se významně podívala na moji plenku v rozkroku, kterou již rozhodně nebylo možné utajit. Tak moc byla ta moje plínka nabobtnalá, a již hrozilo každou chvilku její protečení.
Margaret mně vzala za ruku, a vešli jsme do její vilky, kde jsem si chtěl jsem si zout boty. Ovšem Margaret mně řekla: "Baby, Tvoje maminka Ti sundá botičky, a sama Tě převlékne," přičemž mně vyzula boty.
Koukal jsem na ni, a pak jsem vzal Margaret za ruku, a šli jsme spolu do mého pokojíčku. Rozhlížel jsem se kolem, zatímco mne Margaret postupně svlékala, až jsem byl jen v body a v plínkách.
Margaret mi pomohla vylézt na přebalovací pult, kde jsem se uvelebil na přebalovací podložce od firmy Crinklz. Mezitím Margaret našla krásný dudlík, který mi vložila do pusy, a mezitím, co jsem ho sál, rozepnula mi a svléknula body, a tak jsem ležel jen v plenkách. Trochu jsem zakopal nohama.
Margaret mi řekl: "Neboj, baby, za chvilku Ti dám nové plínky, a budeš opět v suchu," a zatímco na mně uklidňujícím hlasem mluvila, rozepnula plínku.
Po jejím odstranění z penisu jsem začal čůrat, ale Margaret na to byla připravena, a bleskurychle mi přidržela na penisu složenou látkovou plínku.
"Ale ale, baby, to se dělá? Ty jsi takhle chtěl počůrat maminku?" řekla mi Margaret žertem, a polechtala mně na břiše. Přes dudlík jsem se smál a kopal nohama, zatímco mi Margaret našplíchala čistící pěnu na oblast, kde jsem měl plínky. Pěna příjemně chladila a Margaret mně otírala ubrousky, které odkládala do použité plínky, a na závěr mně ještě namazala ochranným krémem. Chvilku jsem ležel celý nahý, zatímco Margaret přichystala velký štos plenek a kalhotky na ně, které se mi za chviličku ocitly pod zadkem.
"Mami, ploc mám mít plínky?" zeptal jsem se Margaret, zatímco mi je rovnala pod zadečkem, a chystala je protáhnout mezi nohama a zafixovat na břiše.
"Baby, jsi ještě miminko, které neumí chodit na nočník nebo na záchod, tak Ti musím dát plínky, protože jinak bys měl špinavé oblečení, víš?" odpověděla Margaret, zatímco mi protáhla plínky až na bříško a chystala se je zafixovat kalhotkami na pleny s obrázky dinosaurů.
"Neci neci plínky," zaprotestoval jsem, a podařilo se mi je shodit z bříška, a Margaret mi řekla: "Baby, chvilku vydrž, už to bude. Už jsi unavený, viď? Jakmile Tě převléknu, dám Ti nabumbat, a půjdeš si na chvilku hajnout, ano? A něco jsem tady našla, podívej," a při těch slovech mi podala do ruky krásného plyšového medvídka. Prohlížel jsem si ho, Margaret mi zatím zafixovala plínky a oblékala mně do připraveného oblečení, a zjistil jsem, že tam něco chrastí. Margaret mi zatím oblékla dupačky a nazula bačkůrky, a řekla mi: "Ten medvídek hezky chrastí, viď? Tak, a teď půjdeme, a maminka Ti hezky nabumbat, abys byl hezky nasycený."
S Margaretinou pomocí jsem slezl z přebalovacího pultu a odešli jsme vedle do její ložnice, kde byla připravena prostorná a na pohled měkoučká válenda. Lehnul jsem si na ni, a Margaret si zatím svléknula halenku, rozepnula košík od podprsenky a poté, co si na oblast bradavek upevnila připravený klobouček na kojení, lehnula si vedle mně, vyndala mi dudlík z pusy a pomohla mi najít prso a přisát se. Brzy jsem pochopil, jak se mám dostat k jejímu mlíčku, a poslušně jsem sál. Margaret mně postupně nakojila z obou prsou a na závěr mně nechala odříhnout si na jejím rameni, přes který měla položenou bavlněnou plínku.
Dostal jsem zpátky dudlík do pusy, a už jsem skoro usínal, unavený z cesty. Margaret mně tedy odvedla do postýlky, kde mně přikryla lehkou dekou. Za chvilku jsem tvrdě usnul, a Margaret zapnula hlídačku v mém pokojíku.

Pokračovaní příště?