Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Příběhy / Re:Převýchvný tábor 1.
« Poslední příspěvek od Iloveplenky kdy Včera v 20:47:38 »
Super! těším se na pokračování
2
Příběhy / Převýchvný tábor 1.
« Poslední příspěvek od chlapeček kdy Včera v 13:20:08 »
                                     Převýchovný tábor .

1. příjezd a začátek pobytu .


Příběh je vymyšlený , omlouvám se za pravopis .

Jmenuji se Vlastík a žil jsem vždy celkem normálním životem . Sportoval , chodil do školy a žil pouze s maminkou v našem domku . Byla semnou , ale jedna větší potíž . Měl jsem velké problémy z chováním . Ve škole sem se každou chvilku popral a nosil stále domů poznámky a špatné známky .

Mamce to velmi vadilo . K tomu všemu , jsem se  každou noc pomočil do postele . Někdy i
víckrát . Mamka mě vždy vyhrožovala , že mi dá pleny , pokud stím nepřestanu . Zatím to dopadlo tak , že mi dala do postele velké gumové prostěradlo , přes to jiné , potom savou podložku a na ní jěště jedno malé . Ráno jsem musel všechno mokré odnést do pračky a večer si za jejího dozoru povléct postel . Tak to nějakou dobu probíhalo dál . Vše se mělo , ale změnit během prázdnin . Když jsem ze školy domů s vysvědčením , tak jsem byl zvědavej co vlastně budu celé léto dělat . Mamka o něm vbec nemluvila . Po příchodu domů jsem ukázal vysvědčení a šel k sobě do pokoje . Za nějakou dobu přišla za mnou máma a sedla si na moji postel . Ukázala mě , ať si taky sednu .

,,Tak fajn , určitě jsi zvědavý co budeš v létě dělat . Tvoje chování je čím dál horší a tak jsem tě přihlásila na tábor pro podobné děti . Pomůžou ti tam se zase chovat normálně . Pojedeme tam dnes k večeru . Pokud odmítneš , tak si pro tebe ještě v noci přijedou samy a měl bys vše horší . Dělám to pro tebe , abys ses nedostával stále do potíží . Teď si ukliď věci a potom si můžeš hrát '' poveděla mi ona a šla pryč .

Byl jsem celkem zvědavý co to může být za tábor . Den utekl skoro jako voda a byl čas vyrazit . Mamka mi sbalila pár věcí , dala mi kynedril před cestou a jelo se . Po nějaké době jsem usnul .

Probudil sem se až když mamka vjížděla do nějakého areálu . Venku už byla tma a na hodinách v autě svítilo , že je dest večer . Před velkými vraty mamka zastavila a vystoupili sme ven . Dveře se otevřeli a vyšla paní .

,,Dobrý večer , tak jak koukám , cesta se povedla a chlapec dorazil na místo . Ty musíš být Vlastík a pokud vím , tak máš dost velké potíže s chováním . Tady ti od nich pomůžeme . Tak se rozluč s maminkou a pojď semnou dovnitř . Musíš být potichu , už máme po večerce '' pověděla ona .

Já se rozloučil s mamkou , ta jí předala moje věci a šlo se dovnitř . Za dveřmi mě začala udivovat výzdoba stěn . Vypadalo to jako ve školce nebo ještě spíš v jeslích . Paní mě posadila na lavici a než jsem se nadál tak mi na nohy dala místo bot bačkory . Ty vypadali podobné těm , které sem nosil jako malej do školky . Vzala mě dokonce za ruku a vedla chodbou dál . Všude byly obrázky pro malé děti . Na dveřích které sme míjeli taky . Na jednech byl obrázek dvou chlapců , jeden seděl na nočníku a druhej na wc . Byl tam i nápis toaleta . Na dalších bylo napsáno herna a obrázek malých dětí jak si hrajou na zemi . Na proti bylo napsáno ložnice a vyobrazené dítě v dětské postýlce .

Paní se , ale zastavila u dveří s nápisem koupelna a přabalovna . Skutečně tam byl i obrázek jednoho chlapečka který stál ve vaně a pak druhého , jak leží na přebalovacím pultu a má pod sebou štos bavlněných plínek a usmívá se . Stále jsem nechápal co vše znamená . Paní otevřela dveře a když rozsvítila , tak jsem viděl několik van a sprochových koutů . Podél stěn bylo několik velkých přebalovacích pultů . K jednomu sme zamíříli .

,,Sundej si vše co máš na sobě a dej to na tuhle židli . Musím tě připravit na spaní '' řekla mě a začala něco chystat na stole .

Já se začal svlékat a zároveň jsem se cítil čím dál víc unavenej . Když jsem před ní stál úplně nahatej , tak se ona pro mě otočila , vzala pod pažím a koleny a umístila mě na pult . Můj zadeček hned přistál přímo na štosu plen .

,,Já pleny nepotřebuji '' zaprotestoval jsem hned .

,,Kdepak vím , že se v noci počůráváš a kromě toho je vše součástí dalších věcí '' prohlásila ona .

Rychle mě namazala v rozkroku a během chvilku mě už balila do plínek . Část jich jen protáhla a další rozvinula kolem mých boků a zajistila sponkou . Byl jsem tak obalen plínkama . Potom mi dala ještě gumové kalhotky a bylo hotovo . Vzala nějakou modrou kombinézu a celého mě do ní nasoukala . Říkal jsem si v duchu , že nebýt tak unavený tak se jí postavím na odpor .

,,Fajn , teď jsi vybavený na spaní . Ten overal ti sluší .Tak pojď semnou , ať tě uložím do postýlky na spaní '' .

Šel jsem za ní . Pleny mě nutili mít nohy od sebe a tak spíš než chůze to vypadalo , že se batolím jako malé dítě . Na chodbě se ještě zastavila a nalila plnou sklenici čaje . Vylovila z kapsy nějaké léky a já je musel spolknout a vypít všechen čaj . Potom sme šli za roh a ona potichu otevřela dve pokoje . Tam byli všude postýlky . Až na jednu volnou , všechny vypadaly jako pro batolata . Uložila mě do prázdné postele a zapla do jakéhosi fusaku . Po přání dobré noci odešla .

Chvilku jsem se rozhlížel kolem sebe . Už na pohled jsem viděl , že všude spí samý kluci . Prohlížel sem si víc chlapce co spal vedle mě . Byl v dětské postýlce a ve fusaku . V dolní části se mu zcela jasně rýsovali pleny . V puse měl dudlíka a spal jen na zádech z rukama u hlavy jako batole . Spokojeně se usmýval . Najednou se od něj ozvalo něco jako zabublání a když teče hustá hmota . On se ani nevzbudil , jen trochu zavrtěl a spal dál . Za chvilku mě to došlo . Musel se právě pokakat do plenek . Za chvilku jsem usnul s hlavou plnou myšlenek . Spal jsem hodně tvrdě až do rána .

Vzbudil mě příchod několika žen . Ty hned začali otevírat postýlky a vyndávat ven kluky . Každý dostal pusu a byl mu vyndán dudlík . Někteří odcházeli v doprovodu žen samy a několik jich odbezli v kočárku . Po chlapci vedle mě jsem přišel na řadu sám . Po uvolnění z postele , mě posadila do kočárku .

Odvezli mě do samé místnosti , kde jsem byl už v noci . Teprve v tom okamžiku mě došlo , že jsou moje plenky pěkně mokré . Byl jsem vyzvednut na pult a zbaven overalu . Potom šli dolů i plíny .

,,No vidíš , jak jsi se moc pěkně počůral do plínek . Hned tě dám do pořádku a budeš pěkně v suchých a čistých plínkách '' prohlásila ta paní .

V duchu jsem se zhrozil . Ona mi chce dát plíny i přes den . Tak to ani náhodou .

,,Já pleny přes den nosit nebudu . Nejsem mimino '' zařval jsem a rychle se posadil .

,,Tak to se hochu mýlíš . Nosit je budeš '' prihlásila ona .

Jiná která přiskočila ze zadu mě strhla zpět na pult a do pusy mě vrazila velkého dudlíka . Začal jsem kopat nohama , když mě cosi píchlo do zadečku . Podíval sem se tam a viděl , jak dostávám nějakou injekci . Po chvilce jsem se nemohl hýbat , ikdyž sem cítil každý dotyk .

Paní znova srovnala štos plen a za chvilku jsem v nich byl pevně zabalenej . Dostla jsem jiný overal , tentokrát se zapínáním na zádech .

,,Tak jo a jsi hotovej . Teď tě nakrmíme a po nějaké době se dozvíš vše '' prohlásila a posadila mě zpět do kočárku .

V to mě odvezli do velké jídelny . Tady některé děti seděli na normálních židlích a jiné v židličkách pro batolata . Mě nechali v kočárku a zaparkovali mě u stolu . Za chvilku předemnou přistála kojenecká láhev a v ní bylo cosi bílého . Jedna paní jí vzala , vyndala mi dudlíka a dala do pusy savičku od láhve . Začala mě hladit po krku a já začal automaticky polykat . V té láhvi byl krupičná kaše . Po jídle jsem musel ještě vypít plnou láhev čaje a byl jsem odvezen zpět do pokoje . Tma už nebyla postel ve které jsem spal , ale taky postýlka pro mimina .

Po nějaké době , kterou jsem strávil ležením na zádech jsem se začal zase hýbat . Chtěl jsem se překulit nebo posadit . Tlouška plen mi v tom zabránila . Taky jsem cítil , že jsou pleny slušně mokré .

Najednou se otevřeli dveře a vešla paní s kočárkem .

,,Tak pojď Vlastíku , teď půjdeš na vstupní prohlídku . Nezkoušej odporovat jinak dostaneš zase injekci '' .

Posadila mě do kočárku a odvezla do dveřích s nápisem ošetřovna . Tady mě zvážili , změřili a celého prohlédli . Odsud jsem zamířil do jdalších dveřích . Tam seděla jedna starší paní .

,,Ahoj Vlastíku , jsem zdejší ředitelka a ty hoch který má potíže s chováním . My tady pomáháme takovým chlapcům jako jsi ty . Uplatňuji názor , že pokud se má dítě převychovat musí se od úplného začátku . Nevím proč , ale naše metoda platí pouze na chlapce . Proto u nás žádné dívky neuvidíš . Takže jak jsem řekla . Převýchova začíná v době tvého útlého dětství . Proto se každý chlapec promění na malého klučinu . První týden má na sobě plíny a používá je na vše . Pouze si hraje a nic jiného nedělá . Nesmí ani chodit , pouze se mu dovolí lést . V druhém týdnu , pokud je vše v pořádku , tedy namáš záchvaty vzteku a nikoho nenapadáš , můžeš začít chodit po místnosti . Plenky ti zůstanou , ale ubyde jejich tlouška . Ke konci týdne začneš dostávat jednoduché příkazi . Pokud vše zvládneš postoupíš dá l . Ve třetím týdnu už chodíš normálně , ale plíny stále zůstávají . Ke konci týdne tě začneme vysazovat na velkou na nočník a přibydou ti další povinosti . Ve čvrtém týdnu se už na velkou hlásíš sám a ke knoci začne postupný proces odplenkování . Nejdřív doma přes de, potom na ven a odpolední spaní a nakonec v noci . Celý prosec trvá asi tak dva týdny . Během té doby už musíš poslouchat . Některé děti se plen nezbaví vůbec a odjíždějí od nás závislé na nich . Můžu říct , že právě tyhle děti jsou nejhodnější a nemají už žádné potíže s chováním . Až budeš moc mluvit , tak budeš nás všechny oslovovat teto . Budeš mluvi slušně . Taky pokud porušíš pravidla budeš potrestán . Většinou je to výprask a potom se vrátíš do stavu který jsi měl před tím . Pokud se mě chceš něco zeptat , tak můžeš teď . Potom nebude nikdo na tebe reagovat , protože tak jak se mění tvůj věk ohledně plen tak je to i s mluvením '' .

,,Jo chci se zeptat , mamka o tom ví co tady semnou budete dělat ? Ona by s plenama jen těžko souhlasila '' zeptal jsem se já .

,,Samozřejmě , že o všem ví . Tak teď půjdeš k dětem . Pokud bys zkoušel zlobit , tak dostaneš opět injekci a budeš jen ležet '' prohlásila ona .

V kočárku mě odvezli do herny . Tady jsem byl umístěn do ohrádky pro malé děti . Dali ke mně toho kluka co ležel vedle mě a vyndali mi dudlík .

,,Ahoj já jsme Lukáš . Jak se jmenuješ ty ? Neboj se , mezi sebou se bavit můžeme '' oslovil mě on .

,,Ahoj , já jsem Vlastík . Ty jsi tady taky kvůli chování ? '' .

,,No jak se to vezme . Moje mamka chce abych se zbavil jedné věci kterou ona nesnáší , ale já jí mám moc rád a zbožňuji jí . '' odpověděl mi Lukáš .

,,No a co to je , pokud se za ní nestydíš tak mi to řekni '' vyzval jsem ho já .

To co mi řek , mě šokovalo .

,,Já miluji nosit plínky '' .


Pokračování příště .
3
Seznamka / Info k zamyšlení
« Poslední příspěvek od raulik kdy Květen 20, 2019, 11:37:34 »
Zdarec,


po delší době jsem opět kouknul do této sekce a nestačím se divit.


1) hledat na této stránce seznámení je z 90% nereálné
2) ne, opravdu se na Vás nestojí fronta
3) více inzerátů neznamená nic


Abych dal i nápovědu, jak se skutečně seznámit, tak pár bodů :


1) nevystavujte své potřeby a přání za potřeby druhého - před časem zde byl inzerát : a pokud by jsi chtěla nechal bych se možná i zabalit já - prosím o zamyšlení nad tímto textem. Osobně myslím, že o nic jiného, než být zabalen, dotyčnému nešlo.
2) pryč se studem - jste skutečně smířeni s tím, jací jste (ohledně plenek), nebo se jen stydíte a snažíte se to v sobě potlačit ? buďte rádi, že máte tohle a ne jiné úchylky, mohli jste dopadnout podstatně hůře
3) partner vás bude brát, pokud se budete brát vy sami - dospělé a milující ženě je v 90% skutečně jedno, jestli máte nějakou potřebu, ona třeba zase má své potřeby. Je to jen o tom, si je vzájemně splnit. K dospělosti nepatří nějaké posmívání a zesměšňování druhých.
4) prvnímu sdělení partnerovi musí předcházet vlastní vyrovnání se a zároveň jistota pevnosti vašeho vztahu. Nevím jak to popsat, nicméně pokud máte pochybnosti, že vás opustí, až to zjistí, je to jistá indicie ohledně toho vztahu vůbec. Pořád jste to vy, i plenky určily vaši osobnost a tudíž i plenkám vděčíte za vaše klady - třeba jste, jako každý s úchylkou, více otevřeni jiným úchylkám atd.
5) přijďte na sraz, uvidíte hafo pohodových lidí a onen stud z vás trošku spadne. zároveň je možno na srazech pokecat o tom, jak se s tím vypořádat, jak se smířit a být vděčný.


Chápu, že mnoho inzerátů zde je napsáno jako pokus stylu - tak, teď to na sebe prásknu a uvidíme co se stane. Nic. Naprosto nic. Světu jste totiž ukradení. O své štěstí se musíte snažit. Musíte makat. Chápu, že se cítíte zle. Jako, že to nikdo nemá horší apod.




P.S.: Možná nejsem úplně pravá osoba, která by to měla sem psát, ale myslím, že k tomu mám co říct. Hodně mých partnerek s plenkami nemělo žádný problém - a není to o tom, že mám štěstí. Je to jen o přístupu k sobě samému.


Máte rádi plenky ? Tak kurva co..  Máte na víc než si myslíte !
4
Seznamka / Praha a celá ČR
« Poslední příspěvek od bond0079 kdy Květen 20, 2019, 11:13:12 »
Komu se líbi když chlap nosí plenky? Nebo by mně nutil nosit plenky a nebo si ze mě udělal malého chlapečka nebo miminko a to ze vším všudy. Když si pro mně přijedeš a odvezes si mě k sobě, můžeš být odkudkoliv.
5
Příběhy / Re:ABDL školka 3
« Poslední příspěvek od chlapeček kdy Květen 19, 2019, 22:03:48 »
Kde je ta školka?  :) Hned bych se tam dal zapsat .
6
Příběhy / ABDL školka 3
« Poslední příspěvek od gumidek kdy Květen 19, 2019, 20:52:17 »
Ahoj, je tu další pokračování ABDL školky od uživatele FrantaM

ABDL  školka 3. díl

Ráno jsem se probudil, a těšil jsem se jako malý kluk na prázdniny. Plínky už byly pořádně promočené, a tak jsem trpělivě čekal na Klárku, až mne přijde přebalit.
„Ahoj zlato, tak půjdeme vyměnit plínky?“ zeptala se mně Klárka, když vešla do pokoje, a všimla si, že už jsem probuzený.
Kývnul jsem hlavou na znamení souhlasu, a za chvilku jsem byl už přebalený do čistých plínek a převlečený do oblečení na cestu do školky.
Klárka pro nás oba nachystala snídani, a krátce po ní jsme se vydali na cestu do ABDL školky.
„Tak co, jak se těšíš?“ zeptala se mně, když jsme byli kousek od školky.
„To víš, že se těším. Ta Petra na mne udělala velký dojem,“ odpověděl jsem, a trochu sebou zavrtěl.
Za chvilku jsme dorazili ke školce, rozloučili jsme se, a Klárka dodala: „Kolem osmé večer se pro Tebe zastavím, tak ať se Ti tady líbí.“
Chvilku poté jsem již vešel dovnitř, a viděl jsem svoji pečovatelku Petru, která mne včera při zápisu do školky poprvé přebalila.
„Ahoj Petlo,“ zašišlal jsem jako malý chlapeček.
„Jé, ahoj Fanoušku. Tak v jakém stavu máš plínky? Přebalíme?“
Pokýval jsem hlavou, a šli jsme spolu k přebalovacímu pultu. Místností, kterou jsme procházeli, byla vymalována krémově bílou barvou, a na jedné zdi byla vyobrazena Sněhurka a sedm trpaslíků, zatímco na druhé byla červená Karkulka s vlkem.
Došli jsme až na konec místnosti ke dvěma přebalovacím pultům, kde mne Petra vysvlékla tak, že mi zůstalo jen body a již notně promočené plínky, a pomohla mi vylézt na přebalovací pult.
„Buď tady hodný, Fanoušku, já jsem za chvilku zpátky, jenom musím odnést do šatny Tvé oblečení“, řekla Petra, odnesla do šatny mé věci, a za chvilku už byla u mne, aby mne přebalila.
Rozepnula body v rozkroku, následně pak kalhotky na pleny s medvídky a již notně plné plenkové kalhotky Abri Form M4, ve kterých byly vloženy čtyři bavlněné pleny.
„No my už tam máme načůráno, ale neboj se, za chviličku už budeš mít krásné čisté plínky, a budeme mít opět hezkého chlapečka,“ řekla Petra, a dala se do přebalování.
Byl to nádherný pocit, jak rychle a přitom něžně mně zabalila do čistých plínek, takže jsem jenom spokojeně mžoural očima.
Když mi zapnula body, přinesla krásné dupačky v modré barvě, které měly zipy od rozkroku až ke kotníkům a pak od pasu až ke krku. Ještě mi na nohy nasadila pletené bačkůrky s bambulkami na tkaničkách, a pak řekla: „Tak, Fanoušku, a je čas nakrmit. Půjdeme za Maruškou, a ta Ti dá napít.“
Přišli jsme k Marušce, a Petra řekla: „Tak to je náš nový klient Fanoušek. Toho budete ode dneška také kojit, ale musíte ho naučit pít z prsu.“
Maruška zakývala hlavou, vytáhla z obalu silikonové chrániče zubů, které mi ihned nasadila, a řekl: „“Tak ty jsi Fanoušek? Jak jistě víš, miminka jsou kojena mateřským mlékem, proto Ti dám teď napít, ale musím Tě naučit, jak se správně pije z prsu.“
Poté mne něžně podložila hlavu pod krkem, přiblížila moji hlavu k prsu a obě moje ruce nasměrovala na obnažené krásné prso. Brzy jsem ústy nahmatal a jemně uchopil bradavku, a Maruška mezitím mými ruky hladila prso. Brzo z něj začalo téct nasládlé mlíčko, které jsem začal pít. Z počátku to byla nezvyklá chuť, na kterou jsem si ale za chvilku zvyknul, a dokonce jsem si při sání trošku pomlaskával. Maruška se na mne mile usmála, a když viděla, že již nesaji, zeptala se: „Dáme nabumbat ještě z druhého prsu?“
Zakýval jsem hlavou, že ne, a Maruška mne nechala si odříhnout. Trošku jsem se začervenal, ale Maruška řekla, že tak je to v pořádku, alespoň mě nebudou trápit větry a nebudu mít bolení bříška. Petra se pro mne vrátila zpátky, a šli jsme si hrát spolu s ostatními dětmi, které zatím přišly do školky.
„Tak, děti,“ začala Petra, „vítám u nás vašeho nového kamaráda. Jmenuje se Fanoušek, a jeho věk u nás je patnáct měsíců.“ Vedle Petry stála druhá pečovatelka Ivana, která měla, stejně jako Petra, na starosti čtyřčlennou skupinku dětí.
Tři chlapečkové a čtyři holčičky ke mně přistoupily, a představili se. Byl tam Honzíček, Venoušek a Pavlíček; holčičky se jmenovaly Lenička, Lucinka, Zuzanka a Anička.
Všichni jsme si stoupli do kruhu, a hráli hru zajíček v své jamce. Během hry jsem se nejvíce díval na Aničku, a ta mi také věnovala velkou pozornost. Pak jsme zpívali nejrůznější dětské písničky, a kolem desáté byl čas přesnídávky. Po přesnídávce následovala chvilka odpočinku, a já i Anička jsme jej strávili v hlubokém kočárku, kdy Aničku vozila Ivanka a mne Maruška, zatímco Petra četla ostatním dětem pohádku z velké obrázkové knížky.
Před obědem nám paní učitelky zkontrolovaly plínky, a já i Anička jsme byli přebaleni. Při výměně plínek jsem se díval na Aničku, pěknou dvacetiletou dívku, které nakonec Ivana oblékla velmi slušivé růžové punčocháče a pěkné šatičky. Já jsem byl obléknutý do velmi pěkného modrého overalu s dlouhým rukávem, který měl na prsou vyobrazeného medvídka.
Během oběda jsme byli usazeni ve vysokých stoličkách, a já i Anička jsme seděli vedle sebe. Zatím jsem měl na sobě jenom obyčejný bryndák, ale Petra mi řekla: „Neboj se, Fanoušku, už jsme poslali objednávku, a brzy budeš mít také bryndák se svým jménem.
Mimo Petry a Ivany nás krmila také Maruška a paní ředitelka, která se jmenovala Hedvika. Některé děti jedli sami, zatímco já a Anička jsme byli krmeni jednak bramborovou kaší z láhve, a jednak drobně nakrájeným kuřecím masem a zeleninovým salátem.
Začínalo se mi ve školce líbit, a když jsme byli ukládáni k odpolednímu odpočinku, nemohl jsem se dočkat, co bude dále.
Pokračování příště
7
Převratná novinka / Hnědá droga
« Poslední příspěvek od luba kdy Květen 19, 2019, 16:11:20 »
Hnědá droga


V době, kdy se náš příběh započal byla Luisa Chimenésová šestnáctiletá dívka, která studovela na střední škole v denweru, jobor cestovní ruch. Její rodiče se sem přestěhovali z PDominikánské republiky, když jí bylo 9 let. Její otec Simon byl černoch, matka Dolores míšenka. Otec chtěl pro rodinu to nejlepší a tak se přestěhovali do Spojených států. Bohužel však naráželi na překážky, otec nemohl sehnat práci, pracoval jen příležitostně, matka, jako uklízečka, sotva vyšli s penězi. Otec začal pít a s matkou se hádali. Ta mu vyčítala, že se neměli stěhovat. Luisa do nového prostředí taktéž nezapadla, ze strany svých spolužáků byla šikanována a vzhledem ke své čokoládové barvě získala přezdívku hnědka. Snažila se to ignorovat, ale nešlo to. I přes útrapy se výborně učila, Angličtinu zvládla a k tomu ještě znala Španělštinu. Její problém byl, že nebyla ani černá, ani bílá, tak, že i černé děti si na ni troufaly. Když se s pláčem svěřovala své matce, ta jí říkala: „jo holka, budeš to mít v životě těžký, neměli jsme se sem stěhovat, já to furt Tvýmu tátovi říkala, ale, von, tvrdohlavej mezek a teď vidíš, k čemu to tady vede“. Cítila se mizerně a předsevzala si, že, až dospěje, vrátí se zpět do Dominikánské republiky, V nové zemi se jí vůbec nelíbilo a tak sledovala přes Internet Karibské rozhlasové stanice a televizní programy.
Po ukončení základní školní docházky  šla studovat na střední školu obor cestovní ruch. Její otec chtěl, aby nastoupila, jako dělnice, to však rázně odmítla a přivydělávala si kondicemi, doučovala žáky Španělštinu.
Na střední škole měla vynikající prospěch, učení ji bavilo, avšak mezi spolužáky nebyla oblíbená, byla terčem posměšků, neboť si nemohla dovolit luxusní oblečení, jako dívky z bohatých rodin. Byla s tím smířená a neměla to rodičům za zlé.
Byla hodina Angličtiny. Luisa byla vyvolána a předepsaný test zvládla: „bravo, jste dobrá“ řekl učitel Rolinson. „A co Vy, Bixi, jak jste se připravil“? Hoch něco nesrozumitelně zahuhňal.“Tak, pojďte, ať si Vás vyzkouším“ řekl učitel. Bix byl nepřipravený. „Máte nedostatečnou, Bixi, příště se lépe připravte“ řekl učitel, aniž by tušil, co příští vteřiny přinesou: „Žádný příště Ty parchante nebude, Tys mi dal nedostatečnou, mě, synovi bohatýho podnikatele? To vobsereš“! „Uklidněte se, Bixi a posaďte se“ vyzval jej učitel s ledovým klidem.
Bix vytáhl pistoli, namířil na učitele a stiskl spoušť. Vyšla ohlušující rána a učitel se ihned skácel k zemi, byl na místě mrtvý, zůstala po něm žena a dvě děti. Bix kolem sebe začal pálit, v očích měl vzteklý výraz a řval: „já nenávidím lidi“!
První se vzpamatoval jeden hoch, který po něm hodil židli. Ta jej minula a on jej chladnokrevně zastřelil: „tu máš, Ty parchante“! zaječel a opět obnovil palbu. Třídou se ozýval křik, propukla nevýslovná panika, místnost se naplnila pachem korditu, krve a také výkalů, neboť většině povolily svěrače. Toto úděsné divadlo trvalo několik vteřin.
Luisa se vzpamatovala a proplížila se k místu, kde stál Bix. Ten ji zahlédl a vypálil po ní. Kulka jí roztrhla rameno. Dívka bolestí zaječela. „Tak máš dost Ty svině“! Zařval Bix a dál pálil. Luisa se k němu připlazila a v nestřežené chvíli mu vrazila hlavu do břicha. Bix zavrávoral, následoval kopanec do rozkroku. Bix se zlomil v pase , Luisa využila této chvíle a kopla jej do pravačky a vyrazila mu pistoli z ruky. Bleskurychle se pro ni sehnula a přiložila mu ji k spánku. „Teď zůstaneš, kde seš, jinak ti tu palici ustřelím“ řekla chraplavě.Bix se ani nepohnul, z dívčiných očí sršelo odhodlání svůj čin provést, ani na vteřinu o tom nezapochyboval. Věděl však, že má prostřelenou ruku a krev z ní crčela, jako z vodovodního kohoutku a jen čekal, kdy omdlí. „Sakra, kdy už někdo dorazí“? Tázala se v duchu. Před očima se jí dělaly mžitky, jak ztrácela velké množství krve. Vlivem nervového napětí jí povolily svěrače a ona cítila, jak se jí kalhotky plní teplou a mazlavou kaší. Udivilo ji, že ji zaplavil takový zvláštní, nedefinovatelný pocit. Bix se snažil z této situace vymanit, ale dívka mu přitiskla pistoli ke spánku. „Však Ty vykrvácíš“ zasyčel. „Já to nedám“ prolétlo jí hlavou, když v tom uslyšela ječení sirén: „jsem zachráněná“ řekla si. „Ty, podej mi tu bouchačku, ať to skončím, jdou po mě poldové“! Zařval Bix. „Ne, Ty bys mě oddělal a taky musíš předstoupit před porotu živý, to bys z toho vyšel velmi lacino“ řekla Luisa.
Do místnosti vtrhlo policejní komando. „Ronalde Bixi, jménem zákona Vás zatýkám“ řekl policista a nasadil mu pouta. Vlivem toho mu povolily svěrače a on se kompletně pokakal. „Ty hrdino, teď ses posral, ale napřed tady vymlátíš celou třídu“ řekl jeden z policistů. Z Bixe byl nyní uzlíček nervů, rozplakal se a ještě si víc nadělal do kalhot.
Následoval převoz zraněných, mezi nimi byla i Luisa, která vlivem ztráty krve omdlela. Řádění šílence si vyžádalo 5 mrtvých, 16 zraněných, z nichž 3 byli v kritickém stavu, jedna dívka pak na následky zranění zemřela a jeden student z toho vyvázl s doživotními následky.
Luisa se dostala do nemocnice a to nejen kvůli zranění, to bylo vyhodnoceno, jako středně těžké, ale zejména kvůli psychice. Trpěla nočními můrami, křičela ze spaní a kvůli pokakávání skončila na plenách. Byla na tom z počátku velmi špatně, ale nakonec se za pomoci psychologů a psychiatrů z toho téměř dostala. Po té, co se vrátila do školy, kde byla téměř za hrdinku a byla vyznamenána byla ještě více uzavřená. Škola jí připomínala děsivé události, ona se vždy vlivem toho pokadila. Tento stav ji uváděl do zoufalství.
Čas plynul a její psychické obtíže neustávaly, upadala do hlubokých depresí. Nejvíc ji však uvádělo do zmatku to, že se jí líbí se pokadit. Vždy ji zaplavil nepopsatelný pocit, slovy to nedokázala vyjádřit. Psychiatrům se s tím nechtěla svěřit, rozhldla se sama s tímto prokletím bojovat.
Studovala tuto problematiku na Internetu a nestačila se divit. Dostala se na diskusní fóra na toto téma a pocity  účastníků se plně shodovaly s jejími. „No, jo, ale, kdyby to tak strašně nepáchlo“ řekla si, když v tom si přečetla příspěvky o neutralizační látce IN, Ostrovu Robinsona Crusoe a užitečných pomocnících. Zakoupila si chytré kalhotky s vlákny, jež obsahovala neutralizační látku IN. Když se do nich poprvé řádně pokakala, dostavil se již ten jí známý pocit úlevy, eufórie a ona intenzívně vnímala to teplo na zadečku. Byla rázem v pohodě a vlivem odstranění zápachu se již nedostavil ten pocit ponížení. Potěšila ji taktéž snadná údržba těchto chytrých kalhotek a oblíbila si je. Když měla volno, vždy je řádně naplnila. Činila tak i ve škole, učitelé ani spolužáci si ničeho nevšimli. Byla tak více soustředěná a odbourávala si tím stresy. Zapojovala se taktéž do diskusí, zejména do těch ostrovních, ty vyhodnotila, jako velmi kultivované, nikdo se zde vzájemně nenapadával. V jednom ze svých příspěvků chválila tento způsob odbourávání stresů: „je to vlastně nenávyková, ale příjemná droga, já osobně bych to nazvala hnědou drogou“ z čehož bylo znát, že se jí vrací i původní smysl pro humor.
Jednou ji přistihla matka, jak se po těchto hrátkách sprchuje. Udivilo ji, že nic není cítit. Jelikož obě k sobě měly důvěru, Luisa se jí se vším svěřila. Matka si prostudovala vše o této problematice na Internetu a pak řekla: „jak tak koukám, je to lepší, než, kdybys brala drogy, ta Tvoje hnědá droga je bezpečná, nenávyková a já to plně respektuju. Pokud Tě to hodí do pohody, tak proti tomu nic nemám. Ta škola a hlavně ta střelba Tě vykolejily, dělej, jak uznáš za vhodný“. Tím se celá věc odbyla.
 Soudu s Ronaldem Bixem se Luisa nemohla vyhnout, působila zde, jako hlavní svědek. Opět se jí vše zjevilo před očima a ona znovu prožívala tu hrůzu. Vlivem toho stresu si řádně naplnila kalhotky, ale nikdo nic vzhledem k neutralizaci nepoznal. Bix byl uzlíček nervů, plakal a všem se omlouval. Když nakonec vyslechl rozsudek, který zněl na doživotí, psychicky se zhroutil , povolily mu svěrače a on se řádně pokadil. Luisa žila v domění, že tato životní kapitola je již minulostí, avšak další události jasně ukázaly, že se hluboce mýlí.
Luisa úspěšně vystudovala obor cestovní ruch. Kromě Angličtiny a Španělštiny bravůrně zvládla Francouzštinu a Arabštinu. Její „hnědá droga“ jí pomáhala při soustředění. Závěrečné zkoušky pak absolvovala s vyznamenáním. Tím se její středoškolská životní etapa uzavřela, otázkou bylo, co bude dál. Na vysokou školu se jí jít nechtělo, raději se chtěla věnovat nějakému zaměstnání.
Mezi tím Kikina zdokonalila svůj výcvik agentek. Jednou hovořila s Davidem: „Ty, Davide,tak mne napadlo, což, kdyby do chytrých ABDL pomůcek byl instalován program, který by podle endorfínů a různých dalších znaků rozpoznal agenty. Když se někdo pokadí při akci, určitě se jeho stolice vyznačuje něčím zvláštním, větší množství endorfínů, adrenalin“. „To je na zvážení, ale určitě to půjde“ řekl David. V laboratoři nemocnice Ostrova Robinsona Crusoe započaly práce na tajném projektu pod pracovním názvem Hnědý agent. Byly vyhodnocovány vzorky stolice lidí, kteří se pokadili při akci a byla určená chemická skladba těchto produktů. David tyto informace pečlivě zaznamenával a brzy byl k dispozici program s názvem Monitor_agency.exe. Ten byl po otestování nainstalován do všech ABDL pomůcek, avšak byl skrytý. Byl umístěn do jednoho z tajných virtuálních serverů na programovacím systému Robinson Crusoe. Jedná se o program s mnoha funkcemi s neustálou aktualizací.
Luisa byla prostřednictvím svých chytrých kalhotek vyhodnocena, jako vhodná kandidátka na práci agentky. Vždy, když provozovala své hnědé hrátky, byla v sedmém nebi. Tajná služba Ostrova Robinsona Crusoe I R C A zpětně zjistila stav její stolice po té, co se pokadila při té akci ve škole.
Když se následně ucházela o místo, paní ze zprostředkovatelny práce jí dala do ruky vizitku: „tam Vás určitě přijmou“. Dívka netušila, že je vše již dohodnuto. Nastoupila u agentury, která se zabývala špionáží, odhalováním teroristů a zločinců, kde pracovala rok v jazykovém oddělení, po té jí byla přidělena práce na sledování sociálních sítí, kde upozorňovala na obsah, který by mohl vést ke zločinům a teroristickým útokům. Bylo o ní známo, že při střelbě na Denwerské škole se zachovala velmi statečně.Během práce se jí podařilo odhalit několik zločinů a dokonce jeden teroristický útok. Práce ji bavila, nejednalo se o cestovní ruch, ale doufala, že se k tomu jednou dostane.
Jednou si ji zavolala šéfová. Vyzvala ji, aby se posadila. „Luiso, jste dobrá pracovnice, ale počítáme s Vámi i v terénu. V papírech máte, že jste se při té akci na škole pokadila, to není na závadu, je to přirozená reakce na stres. Na Ostrově Robinsona Crusoe se formuje jednotka rekrutovaná z těchto žen a dívek, vysílám Vás tam, výcvik Vám prospěje, budete pro naši agenturu přínosem“.
Luisa obdržela letenku a malým čtyřicetimístným letadlem odletěla z Denweru na Ostrov Robinsona Crusoe. Ovanul ji teplý dech Karibiku a ona ucítila, že je doma. Na letišti ji přivítala Kikina, která na ni zapůsobila velmi sympatickým dojmem. Po vstupních procedurách ji zavedla do výcvikového střediska. Jednalo se jak o výcvik se zbraní, tak i o ten psychologický, kdy ženám a dívkám byly vysvětlovány mechanismy povolování svěračů při akcích a bylo jim vštěpováno, že se není zač stydět a je to odbourávání stresů, které je navíc umocněno neutralizací. Když jednou Luisa při hovoru nazvala toto hnědou drogou, její hláška se ujala. „Něco na tom je“ řekla uznale Kikina.
Luisa měla volno. Ležela na pláži při Malé zátoce. Byla sama. Střídavě plavala a opalovala se. Během této siesty si dopřávala i dobré jídlo. Ležela a pocítila tlaky ve střevech. Uvolnila se a vyprázdnila se do plavek. Zaplavil ji slastný pocit, jaký nikde jinde, než zde nezažila. Její pohodu ještě umocňovala Karibská hudba. Ležela a levou rukou si zajela do plavek. Následoval orgasmus, při němž ještě doplnila plavky. Sáhla si do zadu a fascinovala ji boule na zadečku. „Tak, téhle hnědé drogy se člověk předávkovat v žádném případě nemůže“ řekla si v duchu a musela se pousmát.Zavřela oči a tiše usínala s plnými plavkami. Z dálky k ní doléhal hluk a podmanivá Karibská hudba. Cítila to důvěrně známé teplo na zadečku. Po chvíli tvrdě usnula.

A to je konec příběhu, doufám, že se bude líbit.

8
Hlavní nádraží / Dolní Břežany
« Poslední příspěvek od holit kdy Květen 18, 2019, 21:21:41 »
Zdravím,
Jak teď prosím funguji Dolní Břežany?
Je to v provozu? Pomáhá ji někdo?:-)
9
Vítejte na tomto webu / Re:Nováčči, koukejte se představit
« Poslední příspěvek od misoab kdy Květen 17, 2019, 18:20:55 »
Ahojte.. ja tu novy velmi niesom.. uz som tu bol zaregistrovany, ale bohuzial pri zmene mailu som urobil chybu a neviem to vratiť späť, tak som si musel spraviť novy účet.
Ale ako predstavenie.. som zo Slovenska a mam rad plienky... nosim ich vsak len zriedka.. rad by som s niekym pokecal o plienkach :)
10
Plenky / Re:www.inkopleny.cz - prodej plen po kusech
« Poslední příspěvek od www.inkopleny.cz kdy Květen 17, 2019, 12:18:20 »
Není problém,  ale objednávky rieš prosím přes email alebo zprávu,  ať se to tady nespamuje...
Stran: [1] 2 3 ... 10