Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Převratná novinka / Na jedné lodi 4, Práce v mezinárodním dětském středisku
« Poslední příspěvek od luba kdy Dnes v 12:16:21 »
Na jedné lodi 4, Práce v mezinárodním dětském středisku


„Tak, co, jak jsi připravená na svůj první den v mezinárodním středisku pro dětské plenkaře“? Dotázala se mne Irenka. „Mám trochu trému“ řekla jsem po pravdě. „Nic si z toho nedělej, to zvládneš, pomohu ti a ne jen já, ale i ostatní“ ujišťovala mne opět Irenka. „S Tebou to určitě zvládnu“ řekla jsem a mile jsem se na ni usmála.
Měly jsme společnou cestu, Irenka mi vyprávěla, jak to v mezinárodním středisku pro dětské plenkaře chodí. „To bude úžasné“ řekla jsem. „To si piš“ ujišťovala mne a po chvíli jsme dorazily na mé nové pracoviště.
„Tak pojďte holky“ přivítala nás paní Paulina Sanchesová, čtyřicátnice s milým úsměvem. „Ty budeš ta nová“ obrátila se na mne. „Ano“ odpověděla jsem a v mém hlase zaznívala tréma. „Vůbec se toho neboj, však my Ti tady pomůžeme a práce sdětmi se Ti bude líbit“. „Je velmi snaživá a zkoušky udělala na výbornou“ řekla Irenka. „Tak to gratuluji a víš, co, budeme si tykat, tak, jako všichni tady na ostrově“ řekla Paulina. Podaly jsme si ruce. „Já Tě budu jistit, neboj“ řekla mi Irenka.
Středisko na mne zapůsobilo velmi hezky, jedná se o vkusně vybavený komplex chatiček, stanů a dvou budov, které slouží klientům a personálu. Všude byl čilý ruch. „Co budu dělat“? Dotázala jsem se. „Budeš k ruce nám i maminkám“ řekla Paulina a vysvětlila mi, že spolu s některými dětmi jsou zde i jejich maminky. Irenka mi povyprávěla v kostce příběhy některých dětí. „Někdy je to těžké, rodiče jsou ze záliby svých dětí často zaskočení. Výhodou je, že je k dispozici neutralizační látka IN“ vysvětlovala mi Irenka. „Ano, také jsme to probírali na hodinách teorie i praxe“ řekla jsem. „Teď to budeš mít i s praxí“ řekla s úsměvem Paulina.
Dala jsem se do práce. Pomáhala jsem jak personálu, tak i maminkám s dětmi. Byly zde jak menší, tak i v pubertálním věku, zdravé i postižené. „Je to velmi zvláštní, ale tolerantní komunita“ řekla jsem Paulině.“Ano, to je“ odpověděla mi: „jak tak koukám, jde Ti to od ruky“. „Snažím se, teprve se tady rozkoukávám“ Odpověděla jsem jí a všimla jsem si, že počáteční tréma ze mne spadla. Neutralizační látka IN mi to vše usnadnila a ne jen ta, také ti lidé kolem, děti byly úžasné a personál vstřícný. Maminky, tak ty byly skvělé,jak jsem se dozvěděla, z počátku po objevení záliby svých dětí byly v šoku, pak to postupně díky zdejšímu mezinárodnímu středisku pro dětsképlenkaře postupně akceptovaly. Vzpoměla jsem si na svou mamku, jak té muselo být, když mou zálibu v nošení plenek objevila. Byl to pro ni šok, stejně, jako z počátku pro tyto maminky. Bylo zde i několik rodin. Pro táty to bylo mnohdy ještě víc neakceptovatelné, jako pro maminky. Ono je to dáno tím, že láska mateřská je bezbřehá,, za to ta otcovská je podmíněná něčím, tak na příklad, otcové hlavně od svých synů vyžadují, aby byli silní, sportovně založení, později, aby něčím byli a u dcer, aby si jednou našly vhodného partnera. Pokud se však u nich objeví tyto sklony, je zaděláno na pořádný malér. Táta to velmi těžko vstřebá a mnohdy je třeba vynaložit hodně úsilí, aby to .
První den v mé nové práci pokračoval velmi pohodově a já se hodně dozvídala o nošení plen. Vyslechla jsem spoustu příběhů, byly velmi různorodé.
Během přebalování jsem měla zvláštní pocit, nedovedu to popsat, produkty tolika klientů do vzduchu uvolňovaly endorfíny a ty jak známo působí i na ty, kteří o počůrané a obzvláště pokaděné pečují velmi příjemně a mají uklidňující účinek, pro to zde není znát žádná nervozita. Zmocnilo se mne zvláštní vzrušení a něco mne ponoukalo si také zaplenkařit.
„Je na Tobě vidět, že Tě ovanulo to fluidum neutralizační látky IN“ zaslechla jsem za sebou ženský hlas. Byla to jedna z ošetřovatelek Rous. „No, asi tak nějak to bude“ řekla jsem. „Tady je to normální, člověk potřebuje čas od času upustit páru. Nemyslím to tak, že by hrozil syndrom vyhoření, ten tady díky endorfínům nehrozí, ale člověk je toho jaksi plný, že si zkrátka musí zaplenkařit, na, tady máš plenky“ řekla mi dobrosrdečně a do ruky mi k mému překvapení vrazila balík plenek. Uposlechla jsem ji a nasadila si je.
Pracovala jsem a během práce jsem se počůrala a pak i řádně pokadila. A opět se mne zmocnil pocit úllevy. „Vidím, že kovářova kobyla nechodí bosa“ řekla Rous,zavedla mne do koupelny a tam mne přebalila. „Jsem také plenkařka, jsem ostrovanka.“ započala své vyprávění. „Když u nás vznikl In Trading, cítila jsem, že nastanou velké změny a nemýlila jsem se. Po té, co se zde integrovali plenkaři, jednoho z nich a to Američana Bena Fletchera jsem si vzala a nelituju, je to skvělý muž. I mě se to zalíbilo a tak jsem tady. S Benem máme osmiletou dceru Rous, ta mi sem chodí pomáhat a moc se jí tady líbí“.
Byla jsem z toho, co jsem vyslechla velmi překvapená. Pokračovala jsem v práci a komunikovala jak s dospělými, tak i s dětmi. Těm jsem vyprávěla o Adélce. To bylo vděčné téma, neboť každý zde si vzpoměl najejí poslední husarský kousek se člunem.
Můj první den v mezinárodním středisku pro  dětské plenkaře se již skončil. Odnášela jsem si ty nejlepší dojmy. Šla jsem a v hlavě probírala zážitky z posledních hodin. Přišla jsem za mamkou. „Tak, co, jak jsi se měla“? dotázala se mne. „Je to vynikající, vůbec ničeho nelituji“ odpověděla jsem jí. „To je dobře, vyprávěj mi, co jsi tam zažila“. „Nevím, jestli Tě to bude zajímat“ oponovala jsem. „Ale určitě bude“. Vylíčila jsem jí vše, co jsem za ten první pracovní den zažila. „Jsi šťastná“? Dotázala se mne. „Ano, moc, alespoň své zkušenosti zůročím doma v nemocnici“. „Teď povídej, jak jsi se měla Ty“? Vyzvala jsem ji. „Báječně, byly jsme s babkama na sklizni manga“ a ukázala mi košík krásně zbarvených plodů. „Aby se zas Emma nepřejedla“ řekla jsem škádlivě“. Obě jsme se při vzpomínce na její jahodovou nehodu musely smát.
Moje dny v mezinárodním středisku pro dětské plenkaře plynuly a byly pohodové, stále jsem objevovala něco nového a byla jsem zde velmi šťastná. Děti byly milé a bezprostřední a dospělí, ti se jim snažili dělat, co jim  na očích viděli. Jednalo se jak o maminky, tak i o personál. Žádné z dětí zde nebylo z trestu, spíše, aby s pomocí psychologů a zdejšího prostředí svou zálibu akceptovaly a nepovažovaly ji za prokletí. Vlivem endorfínů zde vládla všeobecná pohodová atmosféra.
Jednou jsem šla do mezinárodního střediska pro dětské plenkaře, jako obvykle. Nejprve jsme se my dospělí sešli k ranní poradě, jednalo se hlavně o program pro děti, neboť jsme se snažili, aby byl co nejpestřejší. Skládal se z různých sportovních her včetně plavání, nechyběla však ani osvěta. Rozdělili jsme si úkoly, kromě nás, žen zde byli i muži, a šli jsme po své práci.
V tom se za mými zády ozvalo: „čau, pavli“. Překvapením jsem vydechla: „mami, co Ty tady děláš, přišla ses podívat“? „Jednak jsem se přišla podívat, ale hlavně, ráda bych zkusila Tvou práci, jak se mi to bude líbit, ráda poznám, co vlastně děláš“. „Nebude Ti to vadit“? „Prosím Tě, pár pokaděných dětských zadečků mne přeci nemůže rozházet, je to zneutralizované“. „Tak, dobře, mami“ řekla jsem a vzala si ji, jako parťačku.
Práce nám oběma šla od ruky. Mamka byla ve svém živlu, když se kolem ní seskupily ty děti. V mezinárodním středisku pro dětské plenkaře pracují stálí zaměstnanci a dobrovolníci. Taktéž i jim jsou vypláceny peníze formou kreditu, který lze využít k volání, nákupu zboží ve zdejších eshopech, záleží na konkrétní osobě. „Já si své peníze uložím zde v nějakém projektu“ řekla mi mamka. „Já taktéž“ řekla jsem. Pak jsem dodala: „David říkal, že zdejší investice jsou nejstabilnější na světě a jsou stoprocentně chráněny. „To nevím, zda se vše dá stoprocentně ochránit“ zapochybovala mamka. „Ale dají“ řekla Irenka, která se k našemu hovoru náhodou namanula. „Ostrov Robinsona Crusoe disponuje speciálním fondem a to pro případ, že by nás někdo podfoukl. Investor nic netratí, vše je hrazeno z onoho fondu, my si to pak vyřizujeme soudně“. „Tak to máme na ostrově dobře ošetřeno“ odpověděla jsem jí.
Součástí dobrovolnického týmu je i Emma. Ta pravidelně za dětmi chodí, hraje s nimi různé hry, zpívá a provádí další aktivity. Když je potřeba přiloží i ruku k dílu, přebalování jí taktéž jde a dělá to ráda. Její fenka Bessie je u zdejších dětí i dospělých velmi oblíbená. Je velmi přátelská a všichni se vždy na ni těší.
Emma se začala o tyto děti zajímat hlouběji a od Irenky se učila psychologii. „Víš, Emmo, ono to nechce ani tak postupovat podle odborných studií a příruček, stačí cit a to ostatní pak půjde samo“. „A take selské rozom“ říkává Davidova babička Marie. S oběma souhlasím a práce v mezinárodním středisku pro dětské plenkaře mi hodně dala.
Během své stáže zde na Ostrově Robinsona  Crusoe jsem byla ve spojení jak s holkama, tak i lékaři z naší nemocnice. Ti všichni byli ostrovem nadšeni, velmi se jim líbilo zdejší prostředí, neboť jsem jim vše zasílala na mobily a tablety. Pořádali jsme taktéž online konference, kdy se zapojovala i Irenka, která mne doplňovala a to hlavně po odborné stránce v oblasti psychologie, ale i zde zdůrazňovala, že je třeba na to jít citem. Obě jsme při těchto konferencích tvořily vynikající tandem.
Mamka se po mém boku zapojovala do práce ve středisku. „neměla bys mít dovolenou“? Dotázala jsem se jí jednou. „Však ji mám“ odpověděla mi. „Ale Ty pracuješ“ namítla jsem. „Tohle není práce, je to spíše zkušenost, navíc, jsme na jedné lodi, milá Pavlínko“ a políbila mne. A opět jsem si vzpoměla na to, jak odhalila mou zálibu. Byla jsem nesmírně vděčná Irence, která na nás obě zapůsobila snad tím nejlepším způsobem. Byla jsem svědkem, jak pracuje s rodiči, kteří to zprvu odmítali akceptovat a musela jsem se jí obdivovat.
V mezinárodním středisku pro dětské plenkaře působí pedagogové a psychologové z různých zemí. Ti zde stejně jako já pobývají na stážích a doma pak zužitkovávají své zkušenosti. Mnohé děti jsou zde bez svých rodičů, ale o ty je velmi dobře postaráno  a jsou v každodenním kontaktu se svými rodinami. Psychologové včetně Irenky s nimi pracují na dálku. Odrostlejší děti a hlavně ty dospívající se věnují různým brigádám. Získávají tak pracovní návyky a přivydělají si nějaké to peso. To je motivuje si peněz více vážit. Každé dítě, které jednou toto středisko opustí je jako vyměněné, má větší pocit zodpovědnosti. To mi při svých rozhovorech nejednou potvrdila Irenka. Spolu s dětmi jsme vyráželi na již zmiňované brigády a to hlavně na sklizeň ovoce a zeleniny.
Jednou jsme se skupinkou asi čtyřiceti dětí z různých zemí absolvovali brigádu, jednalo se tentokrát o sklizeň jahod. Zůčastnila se jí i emma, která sbírala a také pojídala. Byla v dobré náladě a všem povyprávěla svůj jahodový příběh. Všichni jsme se tomu museli srdečně smát.
Tato brigáda byla velmi pohodová, některé plenky a to jak dětí, tak i naše se řádně naplnily a pak po našem návratu do střediska následoval hromadný proces přebalování. Vše bylo zneutralizováno a kolem se šířila vůně jahod.
Jelikož neutralizační látka IN dokáže zvýraznit vůně, častokrát naše plenky voněly po ananasu, mangu a dalším ovoci.
Ve středisku jsem taktéž poznala Mirku. Je to paní středních let a je nevidomá. Chodí za dětmi, jimž předčítá z knih v braillově bodovém písmu a je v tom tak zručná, že se úplně vyrovná, ne-li předčí běžného předčitatele. Jednou jsme spolu seděly po práci u kávy. Mirka mi vyprávěla o svém životě, který je velmi pestrý. Žije zde na Ostrově Robinsona Crusoe po svém nevydařeném manželství, avšak oba partneři zůstali přáteli. Nyní žije s Norbertem, kterého jsem taktéž měla tu čest poznat, je velmi sympatický. Posezení bylo velmi příjemné, Mirka mi vyprávěla o svém dětství za totality, kdy byla jednou při nehodě postavena na hanbu. „Byly to bestie, ale co se dá dělat“ řekla mi. „Teď s tou neutralizační látkou IN je to jiné“. „Ano“ přisvědčila jsem: „ty děti jsou tady, jako v bavlnce“. „To ano, ale, přejme jim to“ řekla Mirka a napila se kávy.
Kromě ní jsem se v mezinárodním středisku pro dětské plenkaře setkávala s nevidomou masérkou Pavlou. Obě jsme se spřátelily. Pavla masírovala děti a to převážně z řad postižených, které trpěly nějakou spastickou formou. Tato terapie jim velmi pomáhala. Mohu říct, že práce v tomto středisku patří k mým nejhezčím zážitkům v tomto dosavadním životě.
Pokračování příště.

2
Příběhy / Re:Jeniček a Mařenka na způsob ABDL
« Poslední příspěvek od luba kdy Dnes v 08:33:56 »
skvělá pohádka, již se těším na další pokračování. To, že to bylo okopírované vůbec nevadí, je alespoň na co navázat.
3
Příběhy / Re:Jeniček a Mařenka na způsob ABDL
« Poslední příspěvek od Iloveplenky kdy Včera v 20:54:45 »
Pěkné, pokračuj :)
4
Příběhy / Jeniček a Mařenka na způsob ABDL
« Poslední příspěvek od Tomasek666 kdy Včera v 19:10:02 »
 yl jednou jeden dřevorubec a tomu umřela žena a nechala mu dvě děti, Jeníčka a Mařenku. A tak tomu muži nezbylo, než aby dětem přivedl novou matku; a ta vám byla! Pěkná od pohledu, pracovitá a pořádná, až jednomu srdce plesalo, jenom ty děti jí nepadly do oka. Viděla na nich každou chybičku, vytkla jim každé klopýtnutí a pro dobré slovo si chodily k panu faráři. A šlo by to tak dál, kdyby neuhodila na celou zemi krutá bída. Za chvíli nebylo co do huby, celodenní drvoštěpská dřina vystačila tak na skývu chleba, která byla malá pro jednoho a pro čtyři sotva k smíchu. Macecha každého rána přepočítala hladové krky a ať počítala, jak chtěla, vždycky jí dva přebývaly.
 ednoho dne už to nevydržela a řekla: „Tak to dál nejde, muži, ty děti musí pryč, jinak umřeme hlady všichni. Zavedeš je do lesa a necháš je tam, však on se o ně pánbů postará.“ V muži nejdříve hrklo a postavil se proti, přece nevyžene vlastní krev, ale žena se nedala, a tak dlouho na něho naléhala, až si povzdychnul a souhlasil. Jeníček a Mařenkou byli radosti bez sebe, že půjdou do lesa s tátou, doma by je čekaly jen ústrky a pošťuchování, v lese si sezobnou tu malinu, tu borůvku a bude jim fajn. Matka jim každému dala džbánek na jahody, aby pilně sbíraly a domů něco přinesly.
A tak se ztratily v lese i když Jeniček sypal drobky na zem lesní zvěř je snědla a tím pádem již nemohly najít cestu domu .
Blížila se noc   a oba dva byly dost unavení a tak si našly nějaký pahorek a ulehly s tím že ráno se vydají hledat svůj domov.
Přišlo ráno a vydaly se hledat svůj domov avšak našly jen starou chaloupku ,která byla z nějakého divného materiálu nevěděli co to je nikdy nic takového neviděly ., a tak přišly k tomu a zjistily že je to měkké a hebké a začalo se jím to líbit.

Chtěly se  podívat dovnitř a tak to udělaly podívaly se dovnitř a tam uviděly starší paní ,která je hned zavolala k sobě a tak šly a ona jím řekla zda se ztratily a nebo jen se šli pro jít a tak začaly vyprávět.

Jejích příběh se ji líbil a tak jím navrhla že mohou bydlet u ní a tak se stalo zabydlely se během jednoho dne ,ale nevěděly co se stane následující den.

Starší paní uvařila jídlo a hlavně aby si z nich mohla udělat děti závisle na plenkách které měla i jako obložení na své chaloupce atak jim tam dala uspávadlo .

Děti vše snědly a během 10 minut obě upadly do říše snů . A tak starší paní provedla svůj plán a oběma dětem dala čípky a zabalila je do silné plínky a uložila do postýlek a dala oběma dudlíky .

Přišlo ráno a obě děti se budí a zjišťují že nemohou dát nohy k sobě a že nemohou mluvit .
Začátek jsem si dovolil okopírovat z internetu zbytek je můj
Pokračovaní příště tento příběh dám asi do 4 dílů
5
Plenky / Re:Látková plena pro dospělé a starší děti
« Poslední příspěvek od themara kdy Včera v 14:16:11 »
Tak potom napiš jaké jsou :)
6
Srazíky, akce a setkání / Re:Diaper Party
« Poslední příspěvek od Kubík kdy Červen 21, 2018, 21:44:02 »
v Bdsm clubu Ateliér. Ano to dělaly ale zase to dělali jen určitý lidi a ostatní se nebyly ani schopni přihlásit a poslat peníze za pronájem.
Ja tam třeba jdu zítra na jednu akci, jsem ted u komunity pejsků a koniku či jiných zvířat :D
7
Srazíky, akce a setkání / Re:Diaper Party
« Poslední příspěvek od plenkyc kdy Červen 21, 2018, 14:35:42 »
Srazy se dělaly dlouhý roky v jednom BDSM klubu v Praze.
8
Srazíky, akce a setkání / Re:Diaper Party
« Poslední příspěvek od boy_in_nappies kdy Červen 21, 2018, 09:06:21 »
Jako by jsi mi z duše hovořil. Real je nereál, ať žije virtuál!
9
Plenky / Re:Látková plena pro dospělé a starší děti
« Poslední příspěvek od laki3 kdy Červen 21, 2018, 08:57:55 »
Včera jsem si je objednal tak pak dám foto. Tu na zapínaní i tu natahovací. S menší úpravou šířky rozkroku na 30cm. Těch 18cm mi přišlo málo  ;D
10
Srazíky, akce a setkání / Re:Diaper Party
« Poslední příspěvek od Kubík kdy Červen 21, 2018, 00:52:56 »


To by sice bylo, ale většinou je to jen tlachání nad prázdným hrncem , sice někdo něco navrhne, ale nikdo nic nezrealizuje
Stran: [1] 2 3 ... 10