Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Plenky / Re:Nové babylove pyjama hoschen
« Poslední příspěvek od umpalump kdy Včera v 16:53:05 »
Ostrava dm drogerie 
2
Prodám / koupím / hledám / Re:Jednorázové plenky s obrázkama
« Poslední příspěvek od JiříS kdy Včera v 14:22:26 »
Jupí jupí
3
Prodám / koupím / hledám / Re:Jednorázové plenky s obrázkama
« Poslední příspěvek od www.inkopleny.cz kdy Včera v 13:43:15 »
Ahoj ,
Konečne už budou koncem týdne (nebo nejpozději začátkem příštího týdne) naskladněny ABDL plenky na eshope  . cca  10 druhů na začátek ;)

S pozdravem ,
Honza
www.inkopleny.cz
4
Prodám / koupím / hledám / Jednorázové plenky s obrázkama
« Poslední příspěvek od littlebaby kdy Včera v 08:42:34 »
Nejste někdo z Ostravy-Poruba nebo Brno? Sháním plenky velikosti L, hledám ty jednorázové plenky s obrázkama typu Crinklz, ABU atd. V pátek ráno jsem v Ostravě VŠB, pak rovnou po 17hodině vyrážím do Brna. Pak možno v Brně od pátku kolem 20:00. Najde se někdo takový? Pokud ano, domluvíme se :) Díky za odpověď :)
5
Převratná novinka / Kikinina mise 4
« Poslední příspěvek od luba kdy Včera v 07:06:48 »
Kapitola 4. Život vojenský, svátek svatého Valentýna, vojenská láska


Hlavní město Albánie Tirana žilo svým životem. To, že hrozí nebezpečí války zde cítit nebylo, zboží byl dostatek, ale někteří lidé byli nápadně nervózní. Muži se shromažďovali na vytýčených místech, kde se cvičili ve zbrani a připravovali zaujmout pozice na hranicích. Česká protichemická jednotka cvičila jak s Albánci, tak i s ostatními spojenci a to Brity, Francouzi, Američany a Poláky. Zdravotnice se zaměřovaly na případnou pomoc raněným. Kikina je instruovala v používání neutralizační látky IN. Albánská strana se stále snažila uzavřít s těmito třemi státy mír, avšak Srbové trvali na svém a to anexi Kosova a přičlenění severní Albánie k Černé hoře a oblasti Ochridu k Makedonii. Průzkumníci z mezinárodních sil zjistili, že Srbové, Černohorci a Makedonci mají převahu jak co do počtu vojáků, tak i zbraní. Pokud by byl zahájen konflikt, porážka Albánie by byla neodvratná. Armádní velení bylo slabé, armáda se konsolidovala po pádu totality. Toho si byli vědomi hlavně Srbové a trvali na svých požadavcích a o mírové dohodě nechtěli slyšet. Jednání v Paříži proto ztroskotala a bylo otázkou času, kdy vypukne konflikt. Pojistkou pro jeho byť i dočasné oddálení byly ekonomické vazby Srbska, Makedonie a Černé hory na západní státy. To se však mohlo časem změnit a i tato by mohla selhat. Mír na Balkáně visel na vlásku.
Naše trojice zdravotnic si opět večer vyšla do ulic Tirany. Prohlédli si národní muzeum v Tiraně. „Holky, co říkáte na to, kdybychom se jely podívat do Kruji, město leží ve střední Albánii“.navrhla Halina. „Co je na něm tak zajímavého“? Dotázala se Jolanda. „Skenderbeg byl velký bojovník, který zvítězil nad Turky a Kruj si zvolil za své sídelní město. Je tam spousta historických památek“. Obě dívky nadšeně souhlasily a po té, co získaly příslušná povolení, nastoupily do rozhrkaného autobusu a vyrazily do střední Albánie. Zde již byla cítit přítomnost blížící se války. Autobus se setkával s vojenskými kolonami mířícími k hranicím. „Tady půjde již do tuhého“ řekla si v duchu Kikina. Ačkoli nerozuměla jazyku, na tvářích lidí již cítila nervozitu.
Prohlídka Kruji zapůsobila na dívky hlubokým dojmem. „holky, byla by škoda takové krásné historické památky zničit“ řekla Kikina. „Ano, v tom máš pravdu, ale, až Srbové, Černohorci a Makedonci zaútočí, bude to pěkný masakr a nezůstane tady kámen na kameni“ řekla smutně Jolanda.
Dívky se vrátily do Tirany a po ohlášení se na velitelství mezinárodních sil šly ještě na chvíli do města. Tam si daly jídlo, jednalo se o skopové a místní pivo. Večer ještě poseděly s ostatními zdravotnicemi a po té šly spát.
Ráno se místností začal šířit zápach. „Tady se někdo podělal“ řekla Halina. „Nějak mi nesedlo jídlo“ odpověděla Jolanda a byla celá červená. „To je v pohodě“ řekla Kikina, přistoupila k ní ak jejímu překvapení jí opatrně stáhla kalhotky a dala do nich tabletku neutralizační látky IN s vůní kokosu. Zápach zmizel a místností pro změnu provoněl kokos. „Tak, tohle jsou ty mé parfémy“ řekla Kikina. Jolanda se dala do pořádku a když vylezla ze sprchy, řekla  Kikině: „Ty, Kiki, já jsem zažila takový zvláštní pocit“. „To není nic nového“ odpověděla Kikina a všem zdravotnicím pověděla o účincích neutralizační látky IN a o pokakávání. „Je to holky, jako taková droga, ale neškodná, odbourá se tím stres a člověk jako by upustí páru“ řekla. Od těch dob si zdravotnice, když chtěly upustit páru půjčovaly od ní neutralizační látku IN. Kikina si z toho tropila žerty, že je to jako v parfumérii. Od té doby platila úsloví: „dnes jsem se jahodově, nebo kokosově pokakala“. To vždy provázelo bujarý smích.
Ty, Petře, tohle nedopadne dobře“ slyšela jednou Kikina rozhovor dvou vojáků. „Já ti člověče nevím, ten Pavel Ti je vůl, jak anděl, začít si něco s Albánkou“. „No, jo, ale von nemá tu holku, jako píchandu, kdyby chodil do bordelu, neřeknu, ale von si začal tady s místní a to Albánci nepřekousnou“. „Já jsem mu to taky rozmlouval a von, jako mezek“. „Co myslíš, vole, bonzneme to starýmu“? „Blbneš, to bysme zradili kamaráda a to se nedělá“. „No, jo, ale z toho může bejt průser, jak svině, Ty vole, kdyby se to prolátlo, nebo, kdyby ho chytili, jak tu Albánku píchá, tak by mu koule uřízli a my bysme tady měli horkou půdu pod nohama“. Oba kamarádi se rozešli a Kikina z toho neměla dobrý pocit. Pochopila, že se jeden z vojáků Pavel zamiloval do Albánské dívky. Nakonec si řekla, že, proč ne, pokud by s ní ten kluk měl čestné úmysly, tak by se nemuselo nic dít.
Vyhledala Pavla a z příma se jej dotázala,jak to s tou dívkou myslí. „To zas někdo bonzoval“? Řekl nerudně mladý hoch, kterému bylo 21 let. „Já to s Besjanou myslím vážně a rád bych si ji vzal“. „Nevím, jak by to přijala její rodina“ řekla vážně Kikina. „Prosím, nebonzněte to důstojníkům, mám tu dívku moc rád“. „Ne, nebonznu a víš, co? Budeme si tykat“ navrhla Kikina. „Tak, jo“ odpověděl hoch a na jeho tváři se objevil zářivý úsměv. „Jo, bude svátek svatého Valentýna, tak bys jí měl dát kytku“ řekla Kikina. „Jo, díky, to zdrhnu a budu s Besjanou“ na to Pavel. „Tak vám to oběma přeju“ řekla si v duchu Kikina a usmála se. To ještě netušila, jaké drama se brzy odehraje.
Svátek svatého Valentýna připadá na 14. února. Tento den naše jednotka v Albánii prožívala, jako kterýkoli jiný, výcviky, školení, sledování situace na hranicích. Každý si vzpoměl na své milé doma. „Pomni člověče, abys den sváteční světil“ pomyslila si Kikina. „Já tenhle svátek musím oslavit po svém“ řekla si a prozatím to vypustila z hlavy. Věnovala se svým povinnostem, avšak sledovala vojáky, jak se baví o svých blízkých, hlavně o svých manželkách a dívkách,které zanechali doma. V tom jí přišla zpráva od Luboše: „Kiki, řekni vojákům, ať poslouchají rádio Frekvence 1, jejich blízcí jim nechají zahrát ke svátku svatého Valentýna, dojednal jsem tam 2 hodinky, mám tam známého“.Když tuto zprávu vojákům oznámila, vypukl u jednotky nebývalý jásot. Všichni se těšili, až ve stanovenou hodinu naladí rádio na Internetu, nakonec z původních dvou hodin bylo 5.
U jednotky i přes bojové nasazení panoval sváteční duch. „Ty, Kiki, na tom ostrově prý je Valentýn dnem pracovního klidu, je to pravda“? Dotázala se Americká zdravotnice Barbara. „Ano, máš pravdu“ odpověděla Kikina. „Tak, to jsou větší kabrňáci, než u nás v Americe“ odpověděla jí na to dívka.
Večer pak všichni trávili u rozhlasových přijímačů. Ne jinak tomu bylo i u ostatních jednotek, ti,kteří tento svátek slavili naslouchali, také jejich blízcí jim nnechali zahrát písničku a éterem se nesla dojemná přání. Připojení k Internetu bylo kvalitní, obstarávali jej Američané.
Kikina měla osobní volno, rozhodla se trochu si zalenošit. Jolanda, Halina a ostatní dívky šly do města. Kikina si otevřela lahev místního vína Kalmet. Bylo velmi lahodné. Lehla si do postele, vzala do ruky tablet a po Internetu si psala chvíli s ostrovany, chvíli četla povídky o pokakávání, aby se dostala do té správné nálady. Tentokrát si vzala tabletku s jahodovou vůní. Kombinace s vínem vůbec nebyla škodlivá, ba, naopak, působila uvolnění a ztrátu zábran.  Kikina se cítila báječně, hudba v ní navozovala tu správnou, jak říkala valentýnskou atmosféru. Po chvíli se jí začalo chtít na velkou. Snažila se s tím bojovat hodinu a půl. Ne, že by se styděla, ale brala to jako sport, kdo bude vytrvalejší. Nakonec ten svůj jako by boj prohrála a za hlasitého zvuku si naplnila kalhotky. Ucítila to důvěrně známé teplo na zadečku a místností se linula vůně jahod. „Tak mám Valentýnský parfém a není to vůbec drahé“ řekla si se smíchem. Pak ji napadly následující verše:
„Já mladá dívka Týna,
naplnila jsem si kalhotky na svatého Valentýna.
Já klidně jsem si vystačila,
uvolnila jsem se a řádně zatlačila.
Na tváři mé ten pocit hrdý,
když ozvaly se mohutné prdy.
V duši mé rozhostila se pohoda,
v pokakávání je nebývalá svoboda.
Pak vstanu a pro pořádek,
umyji svůj pokaděný zadek“.
Musela se nad těmito verši pousmát. Napsala je do svého tabletu a poslala na ostrov, kde vzbudily mohutný ohlas.
Když pak přišly dívky z města, byla již osprchovaná, ale ta vůně jahod se linula místností a v příchozích vzbudila nebývalou pohodu. Jolanda si pak na večer půjčila od Kikiny tabletku s vůní kokosu a není se třeba rozepisovat o jejím využití. Tak skončily u jednotky oslavy svátku svatého Valentýna a vše se vrátilo do běžných kolejí.
Svátek svatého Valentýna však měl nečekanou a dramatickou dohru. Ještě večer vtrhla do kasáren skupinka  rozzuřených vesničanů vlekoucích zmláceného Pavla. Velitel přivolal tlumočníka, který přeložil jejich výpověď, podle níž měl tento mladý voják znásilnit jednu Albánskou dívku. „Co je na tom pravdy, vojíne Vávro“? Zahřměl velitel jednotky. „To není pravda, ano, byli jsme přistiženi infla granti, ale já tu dívku mám rád, již dlouho se s ní scházím“. „Vy vole, víte, co z toho může bejt za průser“? Opět křičel důstojník. „Já ji mám rád“ stál si na svém Pavel. „Rád, rád, ale uvědomte si, Vávra, že jste ve válečné zóně, tady na nějaký románek není ani pomyšlení. Víte, co jste způsobil“? Vesničané nadále halasili a hrozili Českým vojákům pěstmi.  „Veliteli, oni žadaji o vydani fašeho fojaka“ řekl tlumočník Ramazan. „To by ho asi roztrhali na kusy“ řekl velitel. „Ten Vávra je pořádnej blb, já ho asi přizabiju“ zavrčel.K hloučku vesničanů přijel vysoký Albánský důstojník, který něco s velitelem probíral v Angličtině. Pak křikl v Albánštině na vesničany a ti se za hlasitého mručení rozešli. Vojín Pavel Vávra byl na základě rozkazu velitele zatčen a jako první voják vsazen do vězení. Po krátké poradě bylo ustanoveno, že bude neprodleně poslán domů a bude souzen za znásilnění.
Besjana však utekla z vesnice do kasáren a dožadovala se slyšení u velitele. Řekla, že znásilněná nebyla, že Pavel je její partner, má jej ráda a chce s ním sdílet dobré i zlé. Vyvrátila tím původní stížnosti vesničanů a Pavel byl okamžitě z vězení propuštěn.
 „Vávra, dostal jste nás do pěkné kaše“ řekl velitel jednotky: „jak teď z toho ven“? „Jednoduše, nabídnu jejímu otci, jako věno 3000 Euro“ odpověděl hoch. „Pokud si cizinec chce vzít Albánku, požaduje její rodina dá se říct výkupné. Já peníze mám a jsem ochoten je rodině dát a usmířit se s ní“. „Tak, dobře, dojednám to, ale, jste kůň, že se takhle ženete do chomoutu“ řekl již přátelsky důstojník.
Brzy se sešly delegace České jednotky a vesničanů. Pavel slíbenou částku zaslal na účet a peníze byly vyplaceny rodině. Ta se s ním smířila. To vše bylo doprovázeno bujarými oslavami. Besjana byla přiřazena k České jednotce do kuchyně a byla velmi ráda, neboť byla na blízku svému vyvolenému.
Bohužel, Srbové se již definitivně chystali na válku. Ekonomická pojistka taktéž selhala, prezident země na nic nedbal a rozhodl se udeřit. Do Černohorského města Ulcinu, které leží těsně při hranici s Albánií odletěli prezidenti Srbska a Makedonie, aby odtud řídili válečné operace. Kikina byla z toho všeho zdrcená. Ležela ve své posteli a marně přemýšlela, jak by se dalo této malé zemi ohrožené třemi státy pomoci. Pokrčila nohy a řádně si naplnila kalhotky. Alespoň pro tuto chvíli se jí zmocnil pocit naprosté svobody, ale také dostala spásný nápad. V té době nikdo netušil, jak drobná a křehká Česká dívka s občanstvím Ostrova Robinsona Crusoe ovlivní tento závažný konflikt.
 
Pokračování příště.

6
Srazíky, akce a setkání / Re:Sraz 16.3
« Poslední příspěvek od Lexter19 kdy Včera v 06:36:29 »
Ahoj, už nevím koho zajímalo kde koupit peekABU,  tak jsem našel prodejce diaper-heroes.be
Zkušenosti s prodejcem nemám.
7
Plenky / Re:Nové babylove pyjama hoschen
« Poslední příspěvek od gumplík kdy Včera v 00:35:32 »
Myslím, že jsem je viděl prodávat v drogerii DM.
8
Srazíky, akce a setkání / Re:Sraz 16.3
« Poslední příspěvek od Snitzer kdy Březen 18, 2019, 23:36:30 »
Ahoj všichni co ještě nebyli na sraze a zvažují :) byl jsem na sraze poprvé a taky jsem z toho měl strach. Je mi 26 let a na sraze jsem nebyl nejmladší, takže bych se rozhodně nebál dorazit i když je vám 18.

Jelikož jsem se osobně nikomu se svým tajemstvím nesvěřil (a tady na internetu je vše takové anonymní...), rád jsem si o tom otevřeně promluvil s podobně zaměřenýma lidma. Všichni byli super a během celého srazu panovalo skvělá atmosféra :)

Díky za organizaci! Plenkám zdar a uvidíme se na dalším sraze :)
9
Srazíky, akce a setkání / Re:Sraz 16.3
« Poslední příspěvek od fsi kdy Březen 18, 2019, 22:04:57 »
Do toho!
10
Srazíky, akce a setkání / Re:Sraz 16.3
« Poslední příspěvek od jarda kdy Březen 18, 2019, 20:49:36 »
Popravdě vždycky nam strach na sraz jít ze nezapadnu jelikož nejsem zrovna zapojit se do kolektivu ale rád bych nikdy vyzkoušel a vzít tu odvahu a jít tam
Stran: [1] 2 3 ... 10