abdl.cz

Abdl => Příběhy => seriál: Syn kamarádky => Téma založeno: nitra Října 29, 2009, 07:21:03

Název: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: nitra Října 29, 2009, 07:21:03
Syn kamarádky II.

Pavel.

Probudil jsem se za svítání.  Vlastně mě probudila potřeba jít na záchod. Rozespalý, se zalepenýma očima jsem se chtěl začít hrabat z postele, když jsem si uvědomil několik věcí najednou…
Nebyl jsem doma ve své posteli…
Necítil jsem jen tlak močového měchýře… tlak jsem cítil přímo mezi nohama…
Otevřel jsem oči a okamžitě si uvědomil všechno ostatní… jsem na chatě u tety Lenky….bože… ví o mně všechno..ráno přijde a bude se mnou hrát hru na maminku a malé mimino…. Viděla mě úplně nahatého, dotýkala se mě…. zabalila mě do toho velkého balíku plínek a počítá s tím, že to do nich pustím a ona mě pak bude přebalovat. S horkostí, která se mi hnala do hlavy, jsem si vzpomněl na celé včerejší odpoledne a hlavně večer, kdy jsem byl okoupaný, přebalený, oblečený do „dětských“ šatiček a nakonec i nakrmený jakousi opravdovou dětskou mléčnou stravou z flašky s ohromným dudanem. Znovu se vrátil ten neskutečný pocit, kdy jsem ležel v jejím klíně a ona mi jej strkala mezi rty a tiše povzbuzovala, abych hezky sál. Byl jsem úplně jako loutka, neschopný protestu od chvíle, kdy mně ukázala pokoj se všemi potřebami pro velké mimino…. pro Mě!!
Styděl jsem se jako nikdy v životě, byl jsem tak vyklepaný, že jsem nedokázal říct kloudné slovo nebo se ohradit proti tomu, co se mnou dělá.
Ale co mám dělat teď?!? Zdravý rozum křičel: Neblázni! Okamžitě se zbav všeho, co máš na sobě, obleč si svoje věci, řekni jí, že to jen špatně pochopila a vypadni odsud!!!!

Jenže…….. jenže tohle je TO, co jsem prožíval ve svých fantaziích. Vlastně mnohem víc, než to. Když jsem si doma několikrát potají nasadil plenku a pak se do ní počural, byl jsem vzrušený tolik, že stačilo málo a udělal jsem se. Stačil jen fakt, že já, sedmnáctiletý kluk, mám dětskou plínku…a že je těžká a mokrá… a že to pouštím a cítím, jak se celým rozkrokem šíří teplo…A teď najednou všechno moje tajemství zná někdo…dospělá žena…a navíc žena, která mě zná tak dlouho…a zná i mamku. A tato žena počítá s tím, že tohle všechno budu dělat před ní.

A stejně jsem netušil, kde mám svoje civilní oblečení. Všechno sbalila a se slovy že je nebudu potřebovat odnesla někam pryč. Nejspíš někam do své ložnice.

Najednou ke mně dolehly nějaké zvuky. Těžko jsem se v neznámém prostředí orientoval, nemohl jsem odhadnout, odkud. Ale bylo jasné, že moje „maminka“ už je vzhůru. Zase jsem pocítil potřebu na malou. Tak co teď?! Není moc času!!

Ve skutečnosti už nebyl žádný. Než jsem se stačil rozhodnout, uslyšel jsem kroky těsně u dveřích mého miminkovského pokoje a vzápětí se pohnula klika a ona vešla dovnitř. Podívala se na mě a když zjistila, že jsem vzhůru, krásně se usmála. A já zase v jejích rukou zahlédl kojeneckou láhev s tím ohromným dudanem. – Dobré ráno, miminko. Už jsi vyspinkaný?
Přišla k postýlce a odepnula jednu postranici, aby si mohla sednout ke mně. – Kdepak máš dudlíka?, zeptala se starostlivě. Nahnula se nade mě a za chvilku jej našla. Položila ho na kraj postele. - Dáme ho až za chviličku. Uvařila jsem Ti čajík, aby se Ti líp čuralo….  Řekla to jakoby nic, ale ve mně by se přitom krve nedořezal hanbou. Nejspíš poznala, že nejsem schopen slova a tak mluvila dál, konejšivě jako k opravdovému miminu. – hezky se napiješ Pavlíku, dnes bude zase horko, miminka přece musí často. A pak zkontrolujeme, jestli nejsi mokrý.
Skláněla se přitom nade mnou a pomalinku zasunula savičku do pusy. Raději jsem zavřel oči a za chvíli cítil na jazyku vlažný čaj. Nesemkl jsem dost rty a pár kapek mi uteklo koutkem ven.
-   tssss, zašeptala nesouhlasně a já spíš podvědomě ucítil, jak zavrtěla hlavou. – Hezky se přisaj a tahej. Raději jsem poslechl a začal spolupracovat. Otevřel jsem oči a nad sebou uviděl usmívající se obličej. – Tak je to dobře….  Čaj byl bylinkový, připomínal mně ten, který mě kdysi vařívala babička. Pomáhával jsem jí do něj sbírat řepík, bukvici a třezalku. Hlavou mně proběhla znepokojivá vzpomínka na slova, která často babička říkala. „Jen pij, je močopudný, vyčistí Ti bříško….“.  
Jen jsem na to pomyslel, močový měchýř se ozval nesnesitelně. Zkusil jsem to zadržet a napnul se, ale už to nešlo. Přes dudan v puse jsem nešťastně povzdechl a pak to pustil. A ona to neomylně poznala.
–   Čuráš?  Zašeptala.
Začervenal jsem se a na souhlas zavřel oči. Zvedla ruku a položila ji na ten velikánský balík v mém rozkroku. Trochu přitlačila a jsem si jistý, že ucítila, jak z mého penisu zurčí proud moči a pomalu se vsakuje do plen.
-   To je nádhera, Pavlíku. Jsi můj šikovný chlapeček. Hezky se počurej, ničeho se neboj a všechno to tam pusť. Nemůže se nic stát, i kdyby to plenky neudržely, maminka to dá do pořádku.  Pomalu jsem se vyprázdnil a pořád cítil její ruku mezi nohama. Už se mně nechtělo na záchod, ale její ruka způsobila jiný pocit. Penis v promočených plenkách začal tuhnout. Samozřejmě to brzy poznala ve své dlani. A nejspíš si uvědomila, že pro chlapa není moc příjemné, když prudké erekci brání taková překážka. Zatímco jedna ruka zase nahnula láhev s čajem, kterou předtím sklonila do vodorovné polohy, abych se neutopil, a já dopíjel poslední zbytek čaje, její druhá ruka zručně rozlepila samolepící pásky pleny, povolila ji a zajela dovnitř. Rychle a rozhodně uchopila ztopořený penis a pomohla mu otočit se nahoru. Myslel jsem, že se zblázním vzrušením.  Nedržela mě dlouho. Její vlhká ruka vyklouzla z pleny a zase ji alespoň provizorně zalepila. Flašku v mé puse nahradil dudlík a zatímco já přes něj přerývavě dýchal, ona se přimáčkla svým tělem ke mně a svou ruku opět přitiskla na plenu. Tentokrát ji ale nenechala bez hnutí. Začala ji třít o mé naběhlé pohlaví. Dívala se mi při tom do očí a s mateřskou láskou šeptala.
-   To je ono…. Maminka Ti pomůže, ano? Nestyď se a hezky se udělej. Před maminkou se přece stydět nemusíš. Jsi přece její miminko, její malý počuraný chlapeček….
To prostě nešlo vydržet. Vzepjal jsem se pánví proti tlaku její ruky a do úžasné měkkosti počurané plenky začal chrlit gejzíry semene. Vím jistě, že takové vyvrcholení jsem nikdy nezažil. Myslel jsem, že to nikdy neskončí. Byl jsem úplně bez sebe a ještě minutu po tom jsem blaženě sténal a popadal dech. A ona jen beze slova ležela u mě, hladila po vlasech i zpocené tváři, po namáhavě se zvedající hrudi, po břiše a po plence, pod kterou pomalu ochaboval můj bojovník.
- Už je dobře, Pavlíku, už je dobře. Vidíš jak jsme to zvládli. Jsi můj malý šikulka, šeptala. A já pomalu přicházel k sobě, díval jsem se na ni a snad poprvé se uvolněně usmál. A konečně se přestal strachovat z toho, co mě čeká. Věděl jsem, že jsem našel svoje štěstí.
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: Wenda Října 29, 2009, 13:19:36
Opravdu skvělá povídka, je to výborný nápad nechat ji vyprávět oběma aktéry, čtenář alespoň dokonale pozná všechny pocity obou postav. Už se moc těším na další pokračování, jen doufám, že na něj nebudeme muset opět čekat půl roku. Jsem napjatý v očekávání, jak se bude děj vyvíjet dál a jakou roli v něm bude hrát i "maminčina" kamarádka doručovatelka.
Opravdu nádhera.
Název: má to něco do sebe
Přispěvatel: Milonson Října 30, 2009, 11:26:26
Ahoj mě se povídka taky moc líbila bylo to super. Nadchla mě jak I. taky i toto pokračování. Ale pkud mám být upřímný více mě zaujalo vyprávění z pohledu maminky případalo mi to takové víc reálné nvím jak to lépe vyjádřit v této chvíli nedokážu uplně přesmě popsat svůj názor. Každopádně moje erotická fantazie pracovala opět naplno jako v případě prvního příběhu.  :!:  Moc se těším na další pokračování a doufám, že to nebude trvat tak dlouho jako v případě mezi příběhem I. a II.
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: miminko Listopadu 01, 2009, 17:20:45
už se těším na pokračování, krásný příběh
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: Squell Prosince 02, 2009, 07:55:31
Bude nějaké pokračování ?
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: batoláko Prosince 02, 2009, 13:49:24
Je to super příběh už se těším na pokračování jen tak dál , to bych chtěl zažít .
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: pipas Prosince 17, 2009, 16:35:10
Hezký příběh jen škoda že pokračuje co půl roku.Tak snad k vánocům ne? :lol:
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: Honzík Prosince 18, 2009, 15:43:41
hmm je to fakt super... a asi podle všech příspěvků soudě,tak je to to pravé ořechové, co se nám ve většině případů strašně líbí :D  :D  :D
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: Chlap-ec Prosince 18, 2009, 21:13:24
jednoducho úúúúúúúúúúžasnééééééé
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: Wenda Prosince 19, 2009, 16:50:49
Já chci další pokračováni!!!!!!!
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: nitra Září 17, 2013, 21:25:30
pro jistotu připomínám druhý díl...
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: VENDI Prosince 17, 2014, 02:27:38
To je zajímavé. Syn s kamarádkou své vlastní matky.
Název: Re: Syn kamarádky II.
Přispěvatel: JiříS Prosince 25, 2014, 12:04:17
Zajímavé (*) (y)