Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Příběhy / Re:Nové dětství Toma a Míši 45
« Poslední příspěvek od Iloveplenky kdy Dnes v 02:53:14 »
Super! Jsem rád za pokračování.  :D
2
Příběhy / Re:Nové dětství Toma a Míši 45
« Poslední příspěvek od chlapeček kdy Včera v 23:35:06 »
Super napsané , jsem zvědavý co vymyslela Hedvika s Fandou .
3
Příběhy / Nové dětství Toma a Míši 45
« Poslední příspěvek od Kejklir kdy Včera v 22:12:23 »
Bylo ráno, když se Míša probudil. Byl zmatený, než si uvědomil, že leží v pokoji u kluků. U jeho postele byla zatažená postranice. Míša se protáhl, zívl si a ucítil, že má mokro v plence posadil se a rozhlédl se po pokoji. „Dobré ráno Míšo“ ozvalo se od dveří. Byla to Terezka, která tam nakoukla, zda nejsou kluci náhodou vzhůru. Míša se otočil a podíval se na Terezku usmál se na ní „jak to že jsem v pokoji a ne u maminky.“ Zeptal se a Terezka se po jeho otázce usmála „maminka tě přenesla do pokoje, aby ses vyspal pořádně víš. A spinkal jsi krásně, ani jednou jsi se nevzbudil v noci. A co plenka?“ Zeptala se a stáhla postranici u jeho postele. Vzala ho do náruče a dala mu pusu na tvář. „Kde je maminka?“ Zeptal se, když ho položila na stůl, aby ho mohla svléknout. „Maminka jela s tátou a s Marečkem nakoupit. Neboj vrátí se.“ Řekla a začala ho svlékat „dám ti suchou plenku a půjdeme za Tomíkem.“ Sundala mu mokrou plenku a otřela ho připravenou žínkou. Dala mu čistou plenku a oblékla tričko „Nechám tě jenom v tričku, abychom nemuseli dávat přes tu tvou nožku tepláky.“ Vzala ho do ruky a Míša zaregistroval pod svou postelí dudlíka „Terezko, mám tam dudlíka.“ Terezka se zasmála „ty budeš pořád naše děťátko viď.“ Posadila ho na postel a sehnula se pro dudlika. Dala mu ho do ruky a šla s ním do kuchyně. „dáme si snídani?“ Zeptala se a Míša přikývl. Posadila ho na židli a šla připravit snídani.
Mezitím Hedvika s Fandou a s Marečkem nakupovali v supermarketu. Mareček seděl v nákupním vozíku a vypadal spokojeně. Měl v puse dudlíka a pozoroval regály, které byli plné zboží k prasknutí. Vyndal si dudlíka z pusy, když procházeli mezi sladkostmi. „Mami, já chci tohle“ ukázal na oplatky s figurkou nějakého vojáka. Hedvika se usmála a podala je Marečkovi. Mareček natáhl ruce k tátovi „já chci k tobě“ řekl rozhodně a Fanda ho vzal do náruče. „ Nelíbí se ti ve vozíku?“ Zeptal se a Mareček zavrtěl hlavou. Strčil si dudlíka do pusy a užíval si náruč táty. Přešli do drogerie, kde Hedvika vzala balík plen a dala je do vozíku. Měli na sobě obrázek medvídka. „Co tam je napsáno?“ Zeptal se Marek zvědavě. „Plenky junior do 25 kg.“ Pohladila ho po hlavě. Když měli plný vozík, zamířili k pokladně, kde všechno vyskládala Hedvika na pás u pokladny. Pokladní se usmívala a pozorovala Marečka, který se stydlivě přitulil k Fandovi a položil si hlavu na jeho rameno.
Fanda ucítil, že má vlhké kalhoty a podíval se na Hedviku „Je mokrej“ řekl jí a Hedvika si povzdechla. Když zaplatili, šli k autu, kde Hedvika pomohla Fandovi naskládat nákup do auta. A vyrazili zpět k domovu.

Doma se zatím Terezka s klukama koukala na Toma a Jerryho. „Dobré ráno“ vyrušil je Filip, který vešel do obýváku. „Filipe, neměl bys ležet?“ Zeptala se překvapeně Terezka, ale Filip mávl rukou. „Je mi lépe ségra, teď jsem se osprchoval a nudim se v posteli.“ Sedl si na sedačku vedle kluků, ale Terezka při pohledu Filipovi do očí věděla, že není ve své kůži. Přiložila mu ruku na čelo „ale teplotu máš.“ Vstala a došla pro teploměr, který následně Filipovi podala. Zakoulel očima, ale bez řečí si vzal teploměr do podpaždí. „Já ti alespoň přinesu deku, aby ses zabalil“ řekla Filipovi a aniž by čekala na jeho souhlas vstala a šla do jeho pokoje. Vzala přikrývku a všimla si, že má mokré prostěradlo „ten bude asi nadávat. Ty boží mlýny asi fakt existují.“ řekla si pro sebe, ale zároveň ji to přišlo líto, protože si přeci jen už prožil také dost. Přikryla ho dekou a hledala v sobě odvahu, říct mu o prostěradle. „Filipe, tys měl nehodu?“ Pokusila se být velice opatrná při výběru slov. Filip si povzdechl a bylo vidět jak se mu otázka Terezky zaryla do srdce, jako by to byl ostrý nůž. „Jo!“ Odbyl ji rázně, bylo mu trapně bavit se o tom se ségrou. „Filipe vždyť se nic neděje“ řekla mu, ale Filip raději dělal, že se ho její poznámka netýká. Vyndal teploměr a podíval se na hodnotu, který ukazoval. Pokusil se jej sklepat což Terezku rozesmálo. „ Vždyť je digitální, to nesklepeš.“ Podíval se na ní a usmál se „aha, to mi malinko nedošlo.“ Terezka vstala a vzala mu teploměr z ruky „38,1 no paráda, ale ty bys měl fakt ležet.“ Míša se posunul víc na kraj sedačky. „Tak ať leží tady, ty si sedneš do křesla a Tomáš vedle mě.“ Navrhl Terezce a Terezka si vzala Míšu do náruče. „ Tak jo, ale do křesla půjdeš se mnou i ty. Už jsi se semnou dlouho nepomazlil.“ Řekla Míšovi a posadila ho do křesla. „Filipe a máš…“ začala Terezka, chtěla se ho zeptat na plenu, ale Filip ji zarazil a přikývl. Začervenal se, ale Terezka to nijak nekomentovala. Vzala si Míšu na klín a Tomáš seděl Filipovi u nohou na sedačce. Filip usnul a Terezka trochu zeslabila zvuk na televizi.

Během půl hodiny, uslyšela dveře v chodbě. Do pokoje vběhl Marek „Marečku, pojď ke mně.“ Volala ho Hedvika k sobě. „Musíme sundat ty mokré věci.“ Popadla ho do náruče, aby ji neutekl a vzala ho do pokoje, kde ho svlékla. Sundala mu mokrou plenku a připravila si čistou. Vzala vlhčený ubrousek a otřela ho v rozkroku. Dala mu čistou plenku a oblékla mu čisté tepláky „tak broučku a teď můžeš za klukama k televizi.“ Dala mu pusu na tvář a pomohla mu ze stolku. Vzala mokré věci a odnesla je do koupelny. Fanda zatím v kuchyni vyndaval nákup na stůl. Když tam Hedvika přišla, musela se zasmát. „“Tohle je ženská práce a potom děláš mi v tom pěknej nepořádek.“ Vyčinila mu, ale zároveň ho objala a dala mu pusu. „Mami, Filip má teplotu 38 a do toho měl nehodu“ ozvala se Terezka, která je pozorovala „leží v obýváku u kluků.“ Hedvika se šla na Filipa podívat a přiložila mu ruku na čelo. Filip se probral „no ty teploty tě utrápí viď.“ Řekla mu a Filip se smutně usmál.
Míša Hedviku smutně pozoroval, čehož si Hedvika hned všimla a přišla k němu. „Co na mě tak smutně koukáš.“ Řekla a vzala Míšu k sobě. „Proč jsem nespal s tebou?“ Zeptal se vyčítavě. „protože jsi statečnej kluk a hlavně jsi se potřeboval pořádně vyspinkat víš.“ Dala mu pusu a přimáčkla ho k sobě. „Musela jsem jet nakoupit a chtěla jsem tě nechat spinkat. Ty si nepamatuješ, že jsem s tebou v noci mluvila?“ Zeptala se Hedvika a Míša zavrtěl hlavou. „Plakal jsi ze spaní víš, tak jsem ti dala čajík a přenesla tě do postýlky.“ Neřekla mu, že mu dala půlku diazepamu, aby se pořádně vyspal. „A jak jsi se vyspal dobře?“ Zeptala se a Míša přikývl. „Tak vidíš a jak se ti spinkalo krásně viď.Já půjdu uklidit nákup a potom uvařím oběd ano. A potom si promluvíme, dostali jsme s tátou nápad. Ostatně když si tátu zavoláme, tak můžeme udělat válečnou poradu.“
Posadila Míšu do křesla a zavolala na Fandu a na Terezku. Všichni se posadili a zvědavě pozorovali Hedviku………..

Pokračování příště…………..

Trošku jsem se zamyslel, ale vůbec to nějak nejde,tak se omlouvám
4
Převratná novinka / Adélčin dětský tábor 8
« Poslední příspěvek od luba kdy Včera v 19:11:35 »
Milí čtenáři.
Děkuji vám za kladné ohlasy na Adélčin dětský tábor.
Doufámm, že vás nezklamu, má to pokračování, bude to prázdninový seriál.
Tábor bude otevřený a celoprázdninový.
Jelikož je tento projekt otevřený, chci vás vyzvat ke spolupráci, rád zařadím jakékoli inspierativní nápady.
Adélčin dětský tábor 8, Léčivá moc uriny, čas hrátek a pohody, Pavla


„Tak si to počůrej“ řekl Tomášovi se smíchem Petr po té, co chlapec upadl a odřel si koleno. Hoch byl statečný, bral věc s nadhledem. „pálí to, jako čert a Ty mi ještě takhle blbě raď Ty mudrci“ řekl a oba se srdečně rozchechtali. „Petře, máš pravdu, také moje babička to říkává, když si to tady Tom počůrá a dá na to neutralizační látku IN, bude to v pohodě, nebude ho to pálit, znám to z vlastní zkušenosti“ zasvěceně radila Adélka: „tady máš několik granulek“ a podala je chlapci. Ten si řekl, že, konec konců, proč ne a zařídil se podle její rady. „Vůbec to nepálí, je to dokonce příjemně chladivé“ kvitoval s povděkem Tomáš účinek tohoto přírodního léku.
„Tak, Adélko, co se Ti stalo“? Dotázala se Lenka, když k ní Petr holčičku přivedl. „Tak, spusť, Adél“ vybídl ji hlavní vedoucí. „Leni, mě nic není,
jsem zdravá, jak řípa“. „Spíše špinavá, jak řípa“ řekl se smíchem Petr. „Jo, mám za ušima trochu špínu, ale to se umeje“ řekla Adélka. „Leni, tady Adélka má docela zajímavý přírodní lék“ a oba jí vylíčili příhodu s Tomášem. „O urinoterapii jsem slyšela, prý se s příchodem neutralizační látky IN znovu těší popularitě, ale tady na našem táboře“? „Toho léku je tady dost, každý ho v sobě máme a neutralizační látka IN jeho účinky zvýší“ doplnila Adélka. „Z tebe ještě něco bude, pokud Tě něco velkého nesežere“ řekl škádlivě Petr, tato holčička mu pro svou milou povahu přirostla k srdci. „Tady nic velkého není“ řekla Adélka.
„Ty, Leni, mám na Tebe prosbu, prsknul mi omastek na ruku, mám to popálený, pálí to, jak svině“ klela kuchařka Běta. „No, máš to ošklivě popálený“ řekla starostlivě Lenka: „vypadá to na popáleninu druhého stupně“. „A sakra“ zavrčela Běta: „měla jsem si dát blbec pozor“. „Teď dobře poslouchej, !Bětko, máme tady netradiční metodu, záleží jen na Tobě. Ránu si počůrej, já Ti na to dám neutralizační látku IN a obvaz, také ppopáleniny to léčí“ a šokované Bětce ukázala na tabletu urinoterapii. „Tak, dobře, Ty babko kořenářko“ řekla s úsměvem Běta. Jak se později ukázalo, rána se zahojila tak dokonale, že na kůži nebyly po spáleninách žádné stopy. Bětka z vděčnosti všem ve své rodné vesnici povyprávěla o této nevšední metodě a lidé sem přicházeli se svými poraněními, spáleninami a dalšími bolístkami. “Tady bude ještě lazaret“ řekl se smíchem Petr. „Urinoterapeutická léčebna“ opravila jej s úsměvem Lenka. Tato nová urinoterapeutická metoda se zde v táboře osvědčila a Lenka s její pomocí léčila a sama se pustila do studia urinoterapie.
„Tak, děcka, přes tuhle lávku se dáme husím pochodem“ zavelel Petr. „Ty, Adélko se někoho chyť. „Já ji držím“ řekla Pavla a z jejích očí vyzařovala nesmírná něha. „Není to sice hluboké, ale, ať si nenamočíte zadky“ dodala ještě Jana. “Nebo nepomočíme” řekla se smíchem Adélka. “Adél, Ty, abys to tady neokořenila” řekla Hanka. Děti pochodovaly, také Adélce s Pavlou se podařilo dostat na druhou stranu. Ozvalo se žbluňknutí, to do vody jako jediný spadl Lukáš. Vyškrábal se zpět na lávku a pak přešel na druhou stranu. „Ty ses počůral“ řekl mu Standa. „Nech toho“ se smíchem řekl Lukáš. „Ten má pěkně mokrej zadeček“ řekla Monča: „ten se mu tak pěkně rýsuje“ a již jej po něm plácala a S chychotáním se přidaly další děti. „Jo, na blbosti, na to vás všechny užije“ smál se dobrácky Petr. „Jo, fak, jako, kdyby se počůral“ opět řekla Monča. Pak mu pošeptala: „taky ses někdy počůral“? „Ne, ale jeden můj kamarád s tím měl problémy, byli jsme loni na táboře a on pak musel domů, pak šel do speciálního tábora pro enuretiky, což byla pěkná blbost, vem si to, tady naše Adél je nevidomá a teď si představ, že by nemohla s náma a jenom s nevidomejma děckama“. Adélka tento rozhovor slyšela a příjemně jí to zahřálo na duši, neboť tímto si uvědomila, že je součástí tohoto skvělého dětského kolektivu.
„Tak, neplácejte zadečky, ani nesmysly, bando, pochodem vchod“! Zavelel Petr. Tento jeho povel byl doprovázen hurónským smíchem. „Je to dobrá parta“ řekl směrem k Hance. „Ano, je, myslím si, Petře, že zde zažijeme četná dobrodružství“. „To si pište, že jo“ vypískla Adélka, která kolem nich zrovna šla. „Tak, s Tebou určitě“ řekl Petr. To ještě netušil, jak blízko bude pravdě a jaká dramata se na tomto táboře ještě odehrají.
„Děcka, pohlídáte se tady“? Dotázal se Petr. „Určitě“ řekly děti: „my budeme mít vedle v restauraci poradu a vy jste již velcí a zodpovědní a určitě víte, jak se máte chovat“ řekla Hanka. „My na to dohlídnem“ slíbily Pavla, Terezka Monika a další dívky. „Kdyby bylo cokoli nepředvídatelného, tak nám zavolejte, nebo za námi přiběhněte“ řekl Petr. Dlužno podotknout, že jejich obavy byly zbytečné, děti se za tu krátkou chvíli o sebe postaraly a nic jim nechybělo.
V restauraci. Dospělí se posadili a každý si objednal pití. Následovala běžná porada, jednalo se zejména o organizaci tábora. Petr všechny pochválil a řekl: „je to opravdu nevšední tábor, nejprve ty svízele s Vébrem, pak Olda, ale ten se ukázal jako správnej kluk, málem však provedl tu pitomost s tím špagátem, ale Adélka ho zachránila. Ty plenkařské a nehodové hrátky, tak ty jsem neviděl“. Všichni se rozesmáli.
V tom přišli Emma s Alexem. Emmě zářila očka. „Ty máš tvářičky pěkně červené“ řekla jí Eva: „určitě je to vzrušením. A co teprve zadeček, ten musí být červeňoučký“. „Ani ne, Alex je něžný“ řekla Emma a mile se usmála.
Alex byl v dobré míře a všem dal přednášku o svých a Emminých hrátkách. „Pusť tam nějaké video“ vybídla jej Emma. Všichni byli zvědaví a tak jim Alex pustil záběry ze společných hrátek. „Tak bych Ti nejraději dala na zadek“ řekla Hanka Petrovi. „Teda,podívejme se na ni, jak je krvežíznivá“ se smíchem řekl Petr. „Ne, ale ránychtivá“ na to s úsměvem Hanka. Bylo všeobecně známo, že ti dva tvoří pár a jde o krásný, harmonický vztah. Jak se později Emma s Alexem dozvěděli, plácání po holé zadnici bylo součástí i Petrových a Hančiných hrátek, v tomto směru byla dominantní Hanka. Oběma to šlo k duhu.
Porada a s ní spojená zábava se protáhly do jedenácti hodin. „Tak, musíme jít, doufám, že nám ta děcka nezbořila zatím tábor“ řekl Petr. Zaplatili, zvedli se od stolu a šli. „Je tam nějak rušno“ řekla Lenka, když přicházeli k bráně kempu. Když přišli na místo, uviděli děti, které byly seskupeny kolem Adélky a chytrého nočníku. „Neměli byste již dávno spát, bando“? Na oko přísně řekl Petr. „Ale, Petře,přeci nebude tak zle“ ozval se nočník. Na displeji chamber pot tabletu se objevila rozesmátá Irenka. „Tak tys je tady bavila na dálku“? řekl překvapeně Petr. Zorganizovaly jsme to my dvě s Adélkou a ostatní se k nám přidali“. „No, dnes udělám výjimku“ řekl Petr.
Beseda s Irenkou pokračovala, přidal se k ní i David, Luboš a další.
Zmodernizovaný nočník si získal srdce ne jen plenkařů, ale i ostatních dětí a nakonec i dospělých. Všichni ocenili jeho variabilitu. Adélka s Irenkou vyjmenovaly jeho funkce a to od možnosti přehrávání souborů, přenosu vůní, až po další vychytávky. „Dokonce to umí i předčítat“ řekla Adélka: „pouštím si na něm knížky“.
„Co znamenají tady ty bedničky“? Dotázal se Petr. „To jsou zpracované produkty“ řekla Irenka a vysvětlila všem příchozím, že dětem ukázala jejich zpracování, do tohoto procesu se ochotně zapojily dívky. „Ty produkty budou prodány, již jsem to dohodla s IN Tradingem a peníze budou poukázány na účet tábora“ řekla Irenka. Vedoucí byli překvapeni. „Vyprodukovali jste toho za 3000 Amerických Dolarů“ řekla s úsměvem opět Irenka. „Dětičky se činí“ na to Lenka. „Mohu se zeptat, jak je to s registrací“? Dotázal se Ondra. „Každý nočník je registrován v databázi na Ostrově Robinsona Crusoe pod číslem a jménem“ vysvětloval David. „Je dobře, že jsem vám jej půjčila“ řekla radostně Emma, která šla spolu s Alexem a s vedoucími do tábora s tím, že ještě chvíli posedí a pak půjdou do svého stanu.
„Tak, půjdeme na kutě, zítra je taky den“ řekl Petr. Všichni souhlasili a do svých stanů šli s novými dojmy z tohoto nevšedního elektronického nočníku.
Adélka seděla na chytrém nočníku, Pavla seděla vedle ní na stoličce a obě si povídaly. „Tak, co, jak se Ti ten nočník líbí, Pavli“? Dotázala se Adélka. „Moc, dokonce i neplenkaři jej jak se říká vzali na milost“. „To bych řekla, jde na něm spouštět hudba, Internet, no, zkrátka vše, na co si vzpomeneš, včetně vyhledávání“ jmenovala jeho přednosti Adélka.
„Zvolím si oplach“ řekla po té, co se do nočníku vyčůrala i vykadila. „Já Tě utřu“ řekla Pavla a zvedla holčičku z nočníku. „Teda, Ty tam máš pěknou hromadu“ řekla, vzala žínku a Adélku utřela. Ta se k ní přitulila. „Takovou sestřičku bych chtěla mít“ řekla Pavla a v očích se jí zaleskly slzy, neboť si vzpoměla na svou sestru Sáru, která byla dána k adopci.
Adélka držela v ruce klávesnici a spojila se s Irenkou. „Tak, co, tábornice, jak se daří“? „Dobře" odpověděla Adélka. „Musím Tě pochválit“ pokračovala Irenka. „Zač“? „Přeci za záchranu toho Oldu, to byl mistrovský psychologický tah“. „Je to můj kamarád“ řekla Adélka a na tváři se jí rozhostil blažený úsměv, neboť si všechny zde oblíbila. „A co Ty, Pavli, jsi nějaká smutná“. „To se Ti jen zdá“. „Ale, nezdá“. Pavla jí vše vylíčila. „Určitě se dá něco dělat, zkusím zapátrat, třeba se ke své sestřičce někdy dostaneš“. „V to vůbec nedoufám, nevím, jestli by si mne ještě Sárinka vůbec pamatovala“. „Ale určitě“.
Renatka se pod Adélčiným vlivem osmělovala, již nebyla tak plačtivá. „Vidíš, jak Ti to sluší, když jsi sem přišla, byla jsi jako hromádka neštěstí a teď je z tebe holka, radost pohledět“ řekla jednou Renatce Jana. „Díky tady Adélce a vůbec, jsem ráda, že jsem na tento tábor jela, původně jsem sem nechtěla, ale dnes bych neměnila“ řekla holčička a kamarádsky objala Adélku.
Pokračování příště.

5
Převratná novinka / Re:Adélčin dětský tábor 4
« Poslední příspěvek od Kejklir kdy Včera v 17:53:10 »
Jojo souhlas s Kralkou.Tento příběh mě upoutal ze všech nejvíc.
6
Převratná novinka / Re:Adélčin dětský tábor 3
« Poslední příspěvek od Kejklir kdy Včera v 17:11:44 »
Ty umíš úžasné zápletky což je super.
7
Převratná novinka / Re:Adélčin dětský tábor 2
« Poslední příspěvek od Kejklir kdy Včera v 17:02:00 »
Lubo překrásný příběh,který potěší a příjemně potěší.Tak že za mě úžasné ;D
8
Příběhy / Re:Lenka plienka časť 3
« Poslední příspěvek od Kralka kdy Včera v 15:23:55 »
Opravdu super příběhy.  Doufám také že bude pokračování .
9
Příběhy / Re:Lenka plienka časť 3
« Poslední příspěvek od Schwarzman kdy Červenec 13, 2018, 12:40:58 »
Prosím neapomeň na nás se čtvrtým dílem  ;)
10
Vítejte na tomto webu / Re:Nováčči, koukejte se představit
« Poslední příspěvek od xxx kdy Červenec 13, 2018, 11:39:40 »
Ahoj,
také rád nosím plenky. Mohli bychom si o tom povídat. Odkud jsi a kolik ti je let?

Viktor
Stran: [1] 2 3 ... 10