abdl.cz
abdl starší - jen převedeno z minulého fóra, zamčeno => O všem ostatním => Osobní => Téma založeno: sambal Června 06, 2006, 01:56:30
-
Jaja se tu v jedné diskusi zmínil, že po sexu už nemá na plenky vůbec žádnou chuť a mě by zajímalo, jako je to u ustatních. Chápu moc dobře, že tohle je téma, o kterém se moc nebaví, možná se o něm ani bavit nechcete, protože je velmi depresivní a také osobní, ale velice mě zajímají vaša zkušenosti. Jaké pocity prožíváte přímo po orgrasmu. Jestli pouze slatný prožitek vyvrcholení, nebo je to doprovázeno i velice depresivním pocitem nanávidění sebe sama? V tu dobu proklínáte celý svět? To člověka, co vůbec kdy vynalezl plenky a hlavně dobu kdy se vám to začalo líbit?
Během toho co jsem se ostatních ptal jsem zjistil dvě zásadní věci
1) Tyhle depresivní pocity se projevují převážně jenom u AB (nebo u AB jsou více intenzivnější)
2) Časem by měli téměř zmizet
-
Hups, zajímavé téma.
Tak nějak chápu o čem je řeč. Je to pár let (cca 2roky) co jsem měl podobné pocity po vyvrcholení (rozuměj, one man show + plenky) a proklínal jsem dobu kdy jsem se k plenkám dostal (tj: když jsem si uvědomil svůj fetiš na plenkách). Časem to ale začalo slábnout a v současné době již tyto pocity nemám. Nevím jestli jsem tak nějak přijal plenky jako součást sebe, nebo jsem si na ně jen zvykl.
Toť názor můj – DL
Ještě poznámka, napadlo mě, zda tyto pocity u AB zaměřených lidí, nevycházejí z toho, že se k životu dítěte sex nehodí. A takové pocity pak vycházejí z rozepře mezi zálibou (životním stylem, jako malé dítě = žádný sex) a realitou – pudy a potřeba sexuálního uspokojení. Obojí přináší uspokojení a je nezbytné (pro dotyčné) k životu, ale podstata toho uspokojení se vzájemně vylučuje.
-
Ja to mel taky tyhle pocity, to jsem pak byl schopen celou sbirku plenek a plenkovejch kalhotek vyhodit :-)
Uz me takovy pocity presly a uzivam si to :-)
-
jj, tohle mívám taky - takový ten stud - "proboha, jsem úchyl!! vzrušují mě plenky! pomoc!" (DL) A už jsem se kolikrát rozhodla, že s touhle deviací jednou provždy skoncuju, ale nejde to - dokud je to v člověku někde hluboko uvnitř zastrčené, tak s tím nejde nic dělat - pouze se s tím smířit, jak už psali výše uvedení...
Ale musím s povděkem přiznat, že teď, když jsem se setkala s lidmi podobně "postiženými"¨(promiňte mi ten výraz - příhodnější mě nenapadl) a mohu o tom poprvé v životě s někým mluvit, ta touha trochu ustupuje do pozadí (nebo se naplňuje už prostým faktem, že o tom čtu). :wub:
-
Jo jo je to tak, taky mám někdy ty pocity, vždy jsem je chtěl vyhodit, ale jak píše valerie, když vím, že nás je víc, tak už to neřeším apěkně si to užívám.
-
no ja to prestal resit bez ohledu na komunitu :-) uz davno :-) a mam partnerku ktere to nevadi, takze maximalne super :-)
-
nobdxi, to je velké štěstí, najít partnera, který toleruje, nebo dokonce respektuje a sdílí tvé úchylky... :yes:
-
ja vim a proto taky patrim k nejstastnejsim lidem na svete :flower:
-
Otevřeli (sambal) jste zajimave a ne jednoduche téma. Já se považuji za DL ale nejsem si 100% jistý. Líbí se mi i počůrání bez plenek a cizí počůrání. Na pokakání nemám žaludek a proto ho zásadně neprovozuji ale nevím. Plenky jsou jakýmsi prostředkem zesilujícím prožitek a umožňujícím nejen to provést tam kde by to nebylo možné ale i navozujícím pocit, můžu si dovolit co je nepřístojné, co jiný nemůže. Proto nemusí být bezprostředně svázány s jejich skutečným použitím. Klasický piss bez oblečení, plenek nicmoc. Nezastírám, že za mou zálibou je jistě v pozadí sexuální vzrušení i když se nemusí vždy projevit. Pokud se však projeví a dojde k vyvrcholení nastupuje zde již jinými popsaná deprese. Naštěstí jen krátkodobě je po dobu jakési relaxace - příjemné pocity jsou nahrazeny - studí to a musím to uklidit...... ale nakonec dojdu pro další plenku a neřeším to.
-
Skvělé
Že jsme otevřeli možná až moc citlivé téma vím, mluvil jsem o tom s pár lidmi. Někdo z nich mi to vymlouvat, někdo z nich narhoval alespoň čáastečnou úpravu. Vím, že se o techle věcech moc nemluví a je to v podstatě takové tabu, takže jsem moc rád, že se k tomu vyjádřilo pár lidí. Jak vidíte, občas jich výše popsaný problém po vyvrcholení problém má, ale buď ho překonají, nebo s odstupem času zmizí sám a nevšímají si ho. Já sám musím říct, že ještě tak daleko nejsem. Většinou, pokud se to stane, což už je poslední dobou velmi zřídka vůbec nenávidím plenky a jak jsem popsal i sám sebe. Stydím se za to, že jsem si je na sebe oblékl a opět mě ovládly a slibuji si, že už to nikdy neudělám. Tento pocit odmítání může trvat maximálně několik mitut, ale většinou se s tím srovnávám dělší dobu. Jak bylo jednou napsáno na stránkách s názvem "Dark Side Of The Soul" Fetišismus je jisté prokletí. Nenávidíte ho a milujete. Jeden den vyhodíte celou svoji výbavu a zítra máte novou daleko lepší. Takže závěrem jenom říci, že to nejlepší na tom je bohužel pro spoustu lidí (i pro mě) stále to nejhorší. :(
-
Sambale: na tom je opravdu dost pravdy - s tím "prokletím" z plna hrdla souhlasím - není lehké s tím žít... :no:
-
Každý fetišismus je svým způsobem prokletí, já myslím, že takhe to musí vidět úplně všichni, kteří "trpí" nějakou formou úchylky.
-
Jenže ono se stím tak krásně žije
-
driv se prozival presne co pisete... byl jsem schopny vsechno povyhazet a rict si ze uz na to kaslu... ale casem jsem si na to zvykl a ted uz si to proste jen uzivam
-
Ja ani ne kupuji jednorázovky většinou po kusech tak vlastně ani nemám moc co vyhodit
-
tak tam jde spíš o ten psychologický efekt: vyhodit to z hlavy (...i odjinud)
-
Nic jsem ještě nikdy nevyhodil, jenom jednorázové plenky samozřejmě. Ještě se mi nikdy nestalo, že by jsem byl na tom tak špatně, že by jsem třeba vyhodil dupačky, který jsem pracně sháně snad půl roku :yes:
Takže špatně jsem se ještě nikdy necítil, to je spíš jenom momentální pocit, že už se mi to dělat nikdy nehcce, no ale stejně to není nic platné, protože to stejně udělám všetšinou ještě ten den, tohodle se prostě zbavit nelze. A po pravdě, já se toho ani zbavit nechci. Zatím.
-
já myslím, že člověk - když moc chce - tak se toho dovede zbavit, ale myslet na to občas bude navždycky... Zkoušela jsem tomu už mnohokrát udělat přítrž... :D
-
ach jo - ale Martí, ne každý to bere tak samozřejmě jako součást sebe - někdo s tím i bojuje... :shrug:
-
ja jsem nosil plenky na noc dlouho i kdyz jsem se udelal tak jsem si plenky musel nechat na sobe i kdyz nosim plenky a plenkove kalhotky pouze na noc tak kdyz se udelam tak si je necham az do rana co se tyce toho jestli by jsem byl schopen s tim prestat nebo vzit vsechny tyto veci a jit je hodit do kontejneru tak vezte ze bych to nikdy neudelal protoze jsem tim tak zatizen ze vim ze tyto veci patri ke me a ja k nim
-
řekla bych, že tenhle přístup je fakt statečný. :yes:
-
Tady snad nejde jen o plenky. Je snad jedno, když si člověk udělá dobře. Plenky mají tu výhodu, že vám nikdy nevyčtou to, že si byl moc rychle, já jsem z toho nic neměla atd. Po klasickém sexu: Chlap si jde zakouřit, nebo se otočí a spí, nebo jde domů. Druhá strana už ho nezajímá. Ty plenky na rozdíl od partnera může hodit do popelnice. Pořídit si nové výjde levněji než toho partnera.
Jak praví klasik: Po koitu smutno.
-
No jasně, ale to je zas ten věčný konflikt s nechápajícím okolím, které raději přijme chlápka, co znásilňuje ženský v podchodech, než nás.
Já jsem ale měla na mysli spíš konflikt se sebou samým, který je mnohonásobně horší - alespoň pro mě, která ještě nejsem natolik splachovací, aby mi to bylo jedno. Pro mě je to v podstatě morální problém. A nepřichází zdaleka jen po tom, "co si to v plenkách udělám" - stačí na ně jen myslet, abych se cítila provinile...
-
Ju, to je škoda Val, měla by jsi si to vyjasnit, jak to je. S tím, že jsi prostě taková, nikdy s tím nic nenaděláš a pod. Jiná už nebudeš :) - jestli to je dobře, nebo ne, o tom se nebudeme bavit. Samozřejmě fetišišmum jakýkoliv není žádná výhra, ale když se vzvládne, tak se s tím myslím dá úplně normálně žít. Ale určitě neposlouchej mě, nebo co ti někdo říká, doufám, že tohle jsi si už uvědomila sama. Mě celkem příjdeš jako silná osoba, kterou moc věcí nerozhází :) - tak myslím, že ti tohle nebude dělat problém. I možná to, že se tomu věnuješ jak říkáš, zhruba 4x do roka, když to na tebe příjde, třeba je to tím, že nechceš. Máš k tomu přímo odpor. To asi není dobrý, takhle se sebou zápasit...
Ale rád by jsem se vrátil k tématu. Jak jsi psala "co si to v plenkách udělám" - to je jasný, jak je to s náma chlapama... "prostě uděláš si to a konec" - v ten moment si prostě začneš říkat co jsi to vlastně za debila, plenky ti v ten moment vůbec nic neříkají a zhruba příští hodina je velice depresivní a nepříjmná. Alespoň tak to vnímá většina lidí, se kterými sem mluvil... ale jak je to u dívky, ženy? Tam asi ten problém, že po vyvrcholení nějaký pocit odmítání vůbec nenastává. To mě docela zajímá, protože tohle se samozřejmě nikde nedočeteš, tak by jsem byl moc rád, kdyby jsi mi to trochu objasnila, tak žesnké tělo v téhle situaci funguje a jak se stím vypořádá.
-
Jsem trošku starší než většina tady. Jak jsem byldítě tak nás strašili, že když budem onanovat tak nám vyschne mozek. Taky jsem se po onanování cítil provinile, ale na druhý den si to udělal znovu. Teď to dělám do plínek. Líbí se mi to. Je to můj svět. Okolí plné násilníků zlodějů a pedofilů mi může být ukradeno.
-
Ale rád by jsem se vrátil k tématu. Jak jsi psala "co si to v plenkách udělám" - to je jasný, jak je to s náma chlapama... "prostě uděláš si to a konec" - v ten moment si prostě začneš říkat co jsi to vlastně za debila, plenky ti v ten moment vůbec nic neříkají a zhruba příští hodina je velice depresivní a nepříjmná. Alespoň tak to vnímá většina lidí, se kterými sem mluvil... ale jak je to u dívky, ženy? Tam asi ten problém, že po vyvrcholení nějaký pocit odmítání vůbec nenastává. To mě docela zajímá, protože tohle se samozřejmě nikde nedočeteš, tak by jsem byl moc rád, kdyby jsi mi to trochu objasnila, tak žesnké tělo v téhle situaci funguje a jak se stím vypořádá.
Sambale:
Asi stejně jako po sexu s mužem, kdy čekám na přídavek a ono leckdy (často) nic. :-))
Ne, já chápu, že je to pro vás trošku víc vyčerpávající a jiný než pro nás, ženy. Pokud nebudu se zkušeným mužem, nýbrž s průměrným (či pod-), tak zatímco on je už ve finále, tak já mám za sebou sotva zahřívací kolečko. To je prostě daný odlišným tělem a těma všema věcičkama v něm. Takže když si to udělám sama - třeba v plenkách - tolikrát, dokud to nebude stačit a pak už jsem uspokojená, takže se v nich obvykle rovnou vyspím. Ale jak říkám, dokud to funguje na pudovém základě směrem k uspokojení, nemám výčitky žádné. Ty začnou obvykle až ráno, když nastartuju mysl. Resp. tu část mysli, která je odpovědná za pocity provinění, studu a překročení jakýchsi pravidel. Párkrát se mi už stalo, že jsem měla nějaké výčitky těsně po vyvrcholení, ale většinou si to nechám až na to střízlivé ráno, kdy si zase řeknu: máš tohle zapotřebí? Neměla by ses nad sebou trochu zamyslet? Nejsi normální! atd. atd., dokud to nevyženu z hlavy. Pak dělám, jako by se to vůbec nestalo, samozřejmě, protože co jiného může člověk dělat. Ale abych to upřesnila - já nemám výčitky z toho, že jsem si to udělala, ale že k tomu potřebuju (ne vždy, samozřejmě) ty zatracené plenky. A pátrám, kde se stala chyba, proč to tak vlastně je!
-
Já už si na to pomalu zvykám a proč k stimulaci potřebuji různé pomůcky, to jsem nezjistil a asi ani nezjistím. Prostě to tak je, musím se s tím člověk smířit. Někde jsem četl, že primitivnějším lidem stačí jen obyčejný sex, zatímco intelektuálové pořád něco vymýšlejí a proto to asi vzniklo. Netroufám si tohle posoudit, ale asi na tom něco bude.
Ted´ mne vlastně napadá, každý k tomu něco potřebuje. Většině mužů stačí fotka nahé ženy, mně rozhodně ne. Ženy se dráždí různými předměty, ty plenkou. Je to akorát trochu jiný předmět, v zásadě ale pomůcka jako pomůcka.
-
30% chlapů po sexu se otočí a osne. 20% si jde zakouřit. 50% odchází domů Jde spíš o to. Jestli i když mě chlap uspokojí, mi to stačí? Myslím z pohledu ženy. Je to i naopak. Při secu se udělám, zdá se že jsem uspokojen. Jenže pak si to ještě udělám do plínek. Někdo si řekne je to normální. Pro mě je. Nikomu tím neubližuji. Žena je spokojena a já taky.
-
Patřím mezï těch "20% si jde zakouřit"
-
Valerie není proč naříkat. Jaká chyba? Každému se líbí něco jiného. U nás jsou to plenky. Čím se ty dnes trápíš to já měl taky ve svých začátcích. Věř mi bylo to horší než dnes. Časem jsem se s tím srovnal. Teď v tom hledám jen to dobré co mi nošení plen přináší. Stále se obviňovat nevede nikam, možná tak do nějakého ústavu
-
Vendulka: snad. Ale zatím to prostě přijmout nedokážu a nehodlám. Je to taky tím, že jsem si o sobě utvořila určitou představu, do které se snažím dozrát, ale plenky mi do tohohle plánu prostě nějak nezapadají - je to jako vadné kolečko ve stroji, které tam opilý opravář přihodil navíc a teď dělá neplechu mezi těmi ostatními, které ho nedokážou přijmout. Prostě to tam je a neexistuje žádný způsob, žádná operace, která by tu plonkovou součástku vyřadila z provozu nebo chirurgicky vyřízla... Prostě smůla.
-
Seznámil jsem se s jednou ženou na chatu. Vím, že je to žena mluvili jsme spolu přes mikrofon. Všechno ok, než se podívala na můj profil. Po hodině to vydýchala. Zatím se bavíme a píšeme si. Snad????
-
tak držím palce!!! Xcool
-
Sambale:
Asi stejně jako po sexu s mužem, kdy čekám na přídavek a ono leckdy (často) nic. :-))
Ne, já chápu, že je to pro vás trošku víc vyčerpávající a jiný než pro nás, ženy. Pokud nebudu se zkušeným mužem, nýbrž s průměrným (či pod-), tak zatímco on je už ve finále, tak já mám za sebou sotva zahřívací kolečko. To je prostě daný odlišným tělem a těma všema věcičkama v něm. Takže když si to udělám sama - třeba v plenkách - tolikrát, dokud to nebude stačit a pak už jsem uspokojená, takže se v nich obvykle rovnou vyspím. Ale jak říkám, dokud to funguje na pudovém základě směrem k uspokojení, nemám výčitky žádné. Ty začnou obvykle až ráno, když nastartuju mysl. Resp. tu část mysli, která je odpovědná za pocity provinění, studu a překročení jakýchsi pravidel. Párkrát se mi už stalo, že jsem měla nějaké výčitky těsně po vyvrcholení, ale většinou si to nechám až na to střízlivé ráno, kdy si zase řeknu: máš tohle zapotřebí? Neměla by ses nad sebou trochu zamyslet? Nejsi normální! atd. atd., dokud to nevyženu z hlavy. Pak dělám, jako by se to vůbec nestalo, samozřejmě, protože co jiného může člověk dělat. Ale abych to upřesnila - já nemám výčitky z toho, že jsem si to udělala, ale že k tomu potřebuju (ne vždy, samozřejmě) ty zatracené plenky. A pátrám, kde se stala chyba, proč to tak vlastně je!
Tak to te docela lituju, kdyz narazis na prumerne nebo podprumerne muze Xbiggrin
Kdysi jsem v perverzu cetl rozbor nejake psycholozky o tom jak se lidi dostali k pissingu a dokazovala tam na konkretnich lidech, ze to vzdy bylo spojeno s nejakyma zazitkama z detstvi. Tak jsem o sobe premyslel a zjistil to same, opravdu kdyz jsem byl maly, tak si pamatuju setkani s plinkama, kdyz mi byli tak 3 - 4 roky. Tak zkus zapatrat u sebe v pameti :-)
Zbytecne komplikujes zivot sama sobe tim neustalym pitvanim. Casem stejne prijdes na to, ze s tim nic neudelas a budes se s nimi muset smirit. Ja to udelal take tak a od te doby si to jen uzivam. A diky tomu, ze mam zenu ktera mi to nejenom toleruje, ale i me v tom podporuje, tak jsem za vodou a jsem nejspis ten nejstastnejsi tady :-)
A uz si tady nestezuj, ze nemuzes najit nejakou spriznenou dusi s pindourem ;-) Jses tady jedina holka, tak si tady muzes vybrat az az. Nejenom ze udelas jednoho cloveka stastneho, ale on te naoplatku za to bude hyckat a budes pro nej bohyne ;-) Tak prestan fnukat a postav se k tomu, ale i ke svemu zivotu a plenkam celem a neco s tim udelej :-) jinak akorat marnis cas :-)
-
Nějak se to u tebe obrátilo. Já na rozdíl od tebe jsem se setkal s plenkama hned po narození.
-
to kdyz jsem je nosit musel nepocitam ;-)
-
nobdx: já si přece nestěžuju. Xnone jenom jsem vyjádřila vlastní stanovisko, názor a zkušenost. Toť vše. Jinak jsem celkem spokojená.
re: "chlapi tady" - to je taky kapitola sama pro sebe a já jsem asi příliš náročná Xsmilew.
-
Valerie. Máš pravdu. Kdo není náročný k sobě a k svému okolí, nikdy ničeho nedosáhne.
-
re: "chlapi tady" - to je taky kapitola sama pro sebe a já jsem asi příliš náročná Xsmilew.
No to by me docela zajimalo tohle tema Xlaugh
-
Tak jsem si myslel, že jen já mám po uspokojení v plenkách takový pocit, že bych nejraději plenky vyhodil a ono ouha... Jsme v tom všichni. Zajímavé na tom je to, že dokud mám plenky a neuspokojím se, můžu je mít jak dlouho chci, ale po musejí dolů.... A když v nich musím být i po, tak mi to připadá za trest.
Píšete, že to časem zmizí. Rád bych tomu dosáhl, ale už 25 let se ni to nedaří. Nemáte někdo nějaký návod či radu jak na to??? Xnone
-
Ještě jednou a snad naposled, to tady zopakuju. V žádném případě nejde vůbec o plenky, jako takové. Muži po tom co dosáhnou uspokojení, na určitou dobu nepotřebují ani partnerku. Než zase budou mít na sex chuť. Procentuální vyjadření jsem psal už výše. A je jedno, jestli k tomu mají jako stimul: plenky, kalhotky, punčocháče, nebo čert ví co ještě.
Máš hlad, nasytíš se. Chvíli se na jídlo nemůžeš ani podívat. Nemluvím o prasetech, to je kapitola sama pro sebe.
Jak se zbavit plenek? Vše záleží na pevné vůli. Buď chceš nebo nechceš.
-
Vendulko: přesně tak. Xcool Takže poslední dobou - i když někdy mám chuť - se zase držím zkrátka. Člověk by neměl svým chtíčům podlehnout úplně - nejsme přece zvířata a umíme si říct dost.
-
Víš, Val, otázka je: vadí Ti to protože "se to nedělá" nebo doopravdy. Protože, jestli je to první důvod, tak se na to vybodni a plenek si užívej :-)
-
I ja jsem to musel vzit za tenhle konec. Jednou jsem AB a hotovo. Uchylu i blaznu (a mnohem horsich, nez cela sorta AB/DL) Ze s tim mam problemy ? Tak je resim - improvizuju - nebo nejsem docasne AB. Ale i tak jsou situace, kdy bych nejradsi se vsim prastil. Vzdycky jsem se ale k AB vecem vratil nejvyse po par mesicich. Uz to neresim, jestli jsem nejakej uchyl, kazdej jsme nejakej. Dokud s tim neni problem... I kdyz, co si budem vykladat, obcas to problem je - kdyz sverite svoje tajemstvi nespravne osobe. Da se tim i posrat zivot.
-
Mám to taky tak, ale pokud se udělám třeba 3x po sobě, tak je pak už mohu mít naprosto bez problémů dál. Taková ta nechuť k plenkám najednou zmizí. Asi s tím, že už mě po třetím orgasmu ty plenky ani nevzrušují.
-
Zajimavy je, ze ackoliv ja mivam pliny relativne malokdy, tak nejak mi ten pocit "ze se to nema" nikdy nevyskocil a to ani tehdy, kdyz jsem se odvazil s tim vyjit na ulici. Dokonce jsem se bal, ze me nekdo odhali, ale nestalo se tak. A i kdyz si nastrilim do pliny onu zivotodarnou kapalinu, tak si to ani nesundavam (teda pokud to neni vyslovne zadano tim, kdo si zovna uziva se mnou, napriklad jedna z mejch AB/DL kamosek trvala na tom, ze strilet musim nekam jinam, do pliny ne...) Uz mam zase chut za ni zajet, ale jeste si musim najakej ten tejden pockat.
-
Já jsem AB, sice ty pocity pořád mívám(po vyvrcholení), ale už to zdaleka není tak strašný, jak bejvalo.
-
Mám tytéž pocity, ovšem přetrvávají tak jen v prvních 15 minutách, pak už zas pohoda :)
-
Tak tak =)
-
Ja uz tyhle problemy davno nemam. Uzivam si vsechny moje neresti na 100%. Preju vsem, aby jim to slo podobne.
-
Když se vrátím k původní Sambalově otázce,pak odpověď je asi taková.Pocit bezprostředně po orgasmu skvělý.Fakt si to užiju.Ale stačí pár vteřin a najednou žiju realitou.Co s tím "nadělením" v plínce?To v případě,že plínku použiju.Občas to také skončí jen v igelitu.Pak řeším problém,jak se očistit,jak se převléknout a kam uklidit použité prádlo.No a v dřívějších dobách přicházel ještě onen pocit provinění,studu.A občas následovalo předsevzetí,že už ne.Končím,balím to,jsem podivín,který dělá něco fuj a to se nesmí.Uplynulo pár desetiletí od dětských let a plenkové kalhotky a plínky používám dodnes.Pro potěšení.A jde to i bez orgasmu a tudíž i bez toho pocitu provinění.Zvykl jsem si a dnes to beru jako příjemný relax.
-
napadlo mě, zda tyto pocity u AB zaměřených lidí, nevycházejí z toho, že se k životu dítěte sex nehodí. A takové pocity pak vycházejí z rozepře mezi zálibou (životním stylem, jako malé dítě = žádný sex) a realitou – pudy a potřeba sexuálního uspokojení. Obojí přináší uspokojení a je nezbytné (pro dotyčné) k životu, ale podstata toho uspokojení se vzájemně vylučuje.
Tento topic jsem otevřel jen ze zvědavosti o čem se je tu řeč. Normálně se takovýmto tématům obloukem vyhýbám.
Ačkoliv je tato diskuze snad 8 let stará... našel jsem tu něco, co bych ani neměl sílu nahlas říct. Viz výše.
Ten text krásně vystihuje patovou situaci/konflikt, ve které jsem od dospívání do dnes.
Já se o tom více bavit nechci. Ale jsem rád a děkuji, že přeci jen někdo to napsal. Je dobré vědět, že ta situace není ojedinělá - že to tak mám jen já.