abdl.cz

Abdl => Příběhy => seriál: Modrá družina => Téma založeno: crybaby Března 30, 2016, 02:17:00

Název: Modrá družina 2
Přispěvatel: crybaby Března 30, 2016, 02:17:00
„Můžeme se podívat?“ ptaly se jeden přes druhého děti na hřišti před domem. „Řval jak malý,“ zhodnotila znalecky Otův výkon při výprasku Adélka. Obrátila oči v sloup a zakroutila hlavou. Pak si sáhla do kapsičky v košili pro dudlík a nenuceně začala cucat.

„Nechte ho vyspat. Asi jste slyšeli, jak vyváděl. Má toho dost,“ řekla vychovatelka. Však se seznámíte. Teď bude půl čtvrté, hodinu a půl bude spát, pak si s ním půjde popovídat paní ředitelka. V šest všichni v jídelně. Dohlédni na to, Moniko, prosím,“ obrátila se Alžběta Pádná na svojí kolegyni vychovatelku, která měla službu na hřišti.

Kočárek s Otou odtlačila do za hustý porost keřů, do rohu zdi, která Modrou družinu oddělovala od okolního světa. Vychovatelky tady měli svůj tichý koutek, kde sami odpočívali, když bylo venku hezky. Měli tady zahradní stolek a dvě lavice. No a taky sem dávali vyspinkat dědi v kočárku, když to bylo třeba a počasí je nenutilo být uvnitř.

„Otíku, vstáváme,“ řekla něžně ředitelka, když sejmula plínku zakrývající výhled na nebe. Odkryla peřinku, a když ani to nepomohlo, tak Otu jemně pohladila a zatahala za kroužek dudlíku.

Ota si protřel oči a chvíli mu trvalo, než se zorientoval. Pokusil se posadit, ale v tom mu zabránily kšíry, zůstal jen zdvižený na loktech. „Otíku, už jsi dnes dostal naplácáno. Kdyby ses chtěl posadit v kočárku, což máš zakázané, tak bys dostal černý puntík, víš to,“ připomenula paní ředitelka a Ota si poslušně lehnul. „Klidně hajej a jenom poslouchej. Až ti všechno povím, tak ti vyndám dudlík a budeš se mi moci zeptat na to, čemu nerozumíš, ano?“

Ota přikývnul.

„Naše Modrá družina vznikla proto, aby pomohla dospívající holkám a klukům, jako seš ty, když jsou už jen krůček od cesty do kriminálu. Za chvíli poznáš ostatní naše klienty. My jim říkáme naše děti. Všechny naše děti a zpočátku hlavně jejich rodiče, se rozhodli, že než vězení a zkažený celý život, tak část dospívání prožijí znovu jako malé, v naší družině. Našli si sem ale cestu i děti, které sem prostě chtějí chodit.“

„Máme několik pravidel. Základ je, že děti vždy poslouchají dospělé. Žádné odmlouvání nebo drzosti. Ale můžeš se samozřejmě zeptat, když něčemu nerozumíš.“

„Každý den kromě pátku pojedeš ze školy rovnou sem. Máš to ze školy 20 minut pěšky nebo pět minut tramvají, tak se domluvíme, že do půl hodiny po skončení školy budeš tady. Kdyby se stalo něco výjimečného, budeme to řešit, ale včas zavolej.“

„Hned jak přijdeš, tak se v šatně převlékneš. Sám. Oblečení ze školy dáš do skříňky, vezmeš si čistou košilku a natáhneš plínu. Ta se natahuje jako spoďáry. Záchody pro děti tady vůbec nemáme, od toho je plínka. Pak si řekneš vychovatelce, že potřebuješ přebalit, nebo to zjistí sama. Nikdy si sám nesmíš plínu sundávat.“

„Vždy máš u sebe dudlík, buď v kapsičce u košile, nebo v puse. Přes den můžeš cucat dudlík, kdy chceš, ale může ti ho dát dospělý, jako teď. A někdy řekne vychovatel všem dětem najednou, aby si vzali dudlík, třeba když chce něco vysvětlit. Aby bylo ticho. S dudlíkem v puse se totiž nesmí mluvit. V noci mají dudlík všechny děti. Většina našich dětí má dudlík ráda, berou si ho i domů na víkend.“

„Na každý den máme vymyšlený program. Hrajeme hry, sportujeme, máme tu kroužky. Taky dohlédneme, aby ses připravoval do školy a dělal úkoly. Slibuji, že se nebudeš nudit.“

„Za neposlouchání, odmlouvání a porušení pravidel je černý puntík. Za víc puntíků je trest. Určitě jsi zvědavý, jak to, že dáváme dětem na zadek, když se to ve škole nesmí. Je to hrozně jednoduché – tady nejsi ve škole. Modrá družina je soukromá výchovná organizace. O tom, jak se mohou trestat děti, rozhodují mimo školu jenom jejich rodiče. A tvoje maminka souhlasila, že můžeš na zadek dostat, kdykoli to bude třeba, stejně jako rodiče všech našich dětí.“

„Teď si můžeš vyndat dudlík a ptát se.“

„Maminka věděla, že tady budu bit, budu mít plínky a dudlík?“ zeptal se Ota se slzami v očích.

„Ano, jistě. Tvoje maminka je moc hodná, ale ty už zlobíš moc. Vždyť tě málem zavřeli! Maminka se tu byla podívat. Ty nejsi z domova zvyklý dostávat na zadek, viď?“

„Dostával jsem jenom jako malý, teď už ne. Co se stane, když po škole nepřijdu?“

„Tak to skončí špatně. Máme tě na starost. Když nepřijdeš a nezavoláš, budeme muset zavolat policii. A tam si tě už rovnou nechají. Čekal bys na soud a pak šel nejspíš do vězení.“

„Já sem budu chodit… A to dostanu vždycky tak moc na zadek třeba jenom za to, že budu odmlouvat?“

„To ne. Jenom první den dostane výprask skoro každý. Od teď budeš sbírat černé puntíky. Za malý prohřešek jeden, za větší dva, za sundání plínky čtyři. Alkohol, cigarety a pozdní příchod o hodinu, to je rovnou šest. Když dostaneš pochvalu, tak se ti jeden puntík odečte. Za velkou pochvalu dokonce dva. Další puntík se ti taky odečte každý den. Pět puntíků znamená, že dostaneš výprask. Za jeden průšvih hned výprask dostat nemusíš, když jinak sekáš dobrotu. Sám můžeš poprosit o naplácání na zadek, pokud máš méně než pět puntíků. Za to se ti tři odečtou. Ale to nesmíš být srab. Vypadá to složitě, ale uvidíš, je to jednoduché. Stačí být jen normálně hodný, aby ses velkému výprasku vyhnul. Nemusíš být andílek. Ještě nějaké otázky?“

„Jak dlouho sem budu chodit?“

„Zbývající dva měsíce tohoto školního roku a celý rok příští. Na tu dobu máš podmíněně zastavené trestní stíhání. Pak se paní doktorka v pedagogicko-psychologické poradně spolu s tvojí maminkou rozhodnou, co bude dál. Maminka taky musí za družinu platit, a ne málo.“

„A prázdniny?“

„V červenci budeš v Modré družině, přes prázdniny tady máme takový tábor. Státní zástupce ti povolil být měsíc o prázdninách s maminkou. Říkala, že pojedete k moři. A teď už konec otázek, musím běžet. Můžeš za mnou nebo za vychovatelkou kdykoli přijít, když budeš mít další otázky. Teď si ještě vezmi na chvíli dudlík a odpočívej, pak tě odveze vychovatelka a před večerníčkem se seznámíš se s ostatními dětmi.“

Ota, který stále ležel na zádech v kočárku, si bez odmlouvání vsunul dudlík do pusy.

Je přeci už velký, vždyť už chodí na střední školu! Sám si připadal skoro dospělý a teď tohle. Rok si nekoupí lahváče a nesedne s kamarády do parku. Nebude kouřit, o trávě nemluvě. A co sex? Tedy ne, že by už měl holku, ale tady si asi nepustí na počítači péčko, jak to dělal doma. Navíc ta pitomá plína. Z druhé strany pořád lepší, než v krymu.

Sebelítost ho přemohla. Zavřel oči a potichu plakal. Nakonec jen tak ležel na zádech, dudlal a pozoroval mraky na obloze.

Chtělo se mu taky hrozně čůrat. Zkusil to pustit do plíny, ale nešlo to. Už si nevzpomínal, kdy se naposledy počůral. Hrozný pocit. Snažil se, cítil velký tlak v podbřišku. Napřed učůrával jenom po maličkých dávkách, víc nedokázal. Měl pocit, že praskne. Zavřel oči, soustředil se, šlo to trochu lépe. Až najednou ucítil proud teplé moči stékající na šourek a pod zadek.

„Ale, kdopak se nám tady počůral?“ uslyšel nad sebou ženský hlas, který dosud neznal. Ota se trochu leknul a otevřel oči. „My se ještě neznáme, já jsem Monika Vašíčková, vychovatelka. A ty musíš být Otík. Ne, nemluv, máš dudlík. Přebalím tě.“

Monika byla ze všech vychovatelek, které zatím poznal, nejmladší. Mohlo ji být asi 22, možná o trochu víc, odhadoval Ota. Dlouhé černé vlasy jí rámovaly kulatý obličej a splývaly až na pevná prsa. Na sobě měla bílé tričko s logem Modré družiny. Stejně jako Pádná, od které dnes dostal výprask.

„Klidně lež a ruce si polož vedle hlavy, ano?“ řekla Monika a přitiskla kolečko na náramku, které na první pohled vypadalo jako hodinky, ke sponě kšír na prsou. V kolečku byl magnet, který odjistil sponu a dovolil odepnout popruh procházející mezi nohama. „Paty si polož tady na ty podložky na okraji kočárku a roztáhni nohy.“

Monika se na Otu zadívala, ale raději se mu rozhodla nedůvěřovat. Obešla kočárek a obě nohy připoutala řemínky. Pak si připravila vlhčené ubrousky, rozepnula lepítka počůrané plíny a odklopila ji z podbřišku. Ota ucítil závan vzduchu do svého vlhkého, počůraného rozkroku.

Ležel se zavřenýma očima, rudý studem. Penis měl ztopořený, už když zvedal nohy. Monika dělala jakoby nic. Vlhčeným ubrouskem otřela vnitřní stranu stehen a šourek. Mezi nohama zajela až k řitní dírce, do které přes ubrousek zatlačila špičku prstu. Pak vzala další ubrousek a sevřela jeho pyj v dlani. Stačilo několik pohybů, a Ota začal vzdychat vzrušením. Na chvíli přestala. „Ještě,…“ zahuhňal Ota přes dudlík.

„Ale, chlapečkovi se to tak líbí, že zapomněl, že přes dudlík se nemluví!“ Ale je tu nový, tak jen trochu nabacáme a nebudeme hned dávat puntík.

Plesk, plesk… přistálo několik plácnutí rukou na Otově vystrčené, stále ještě rozbolavělé zadnici.

Vzdychal trochu bolestí, ale ještě více vzrušením. Pak Monika znovu uchopila penis do ubrousku a konečně pomohla uvolnit Otovi nahromaděný tlak. Všechno semeno pečlivě otřela. Nasadit na ochabující penis novou plínku bylo dílem okamžiku. Bylo to poprvé, co dosáhl orgasmu se ženou.

(pokračování)
Název: Re:Modrá družina 2
Přispěvatel: chlapeček Března 30, 2016, 08:55:34
To nemá chybu.Je to lepší čím dál víc.Jsem zvědavý na pokračování a také jak dopadne léto v družině.Zda si Otík za ten měsíc zcela zvikne na plínky a nebo ne. :) :) :)
Název: Re:Modrá družina 2
Přispěvatel: goodnite Března 31, 2016, 22:41:03
Opravdu velice poutavý a ohromujcí příběh.Už se nemohu dočkat dalších pokračování.