Poslední příspěvky

Stran: [1] 2 3 ... 10
1
Příběhy / TV Show 13
« Poslední příspěvek od Pisatelka kdy Června 10, 2026, 11:22:14 »
Rozhodla jsem se držet hladovku. Do jídelny kde jsou kluci už nikdy nevkročím. Ostatní dívky to viděli stejně.
Druhý den hlad už nebyl jen pocit. Byl to dráp, který mi drásal vnitřnosti a nedal mi myslet na nic jiného. Každý pohyb byl námahou, hlava se mi točila. Pili jsme džus z lednice a občas to zajedly ovocnou kapsičkou, ale těch moc nebylo. Když se večer ozvala siréna na umývárnu, měla jsem rozporuplné pocity. Snažím se vyhýbat mužům a teď za jedním mám dobrovolně jít.
Umývárna byla stejná jako vždy – velká, chladná místnost s lehátkem uprostřed. U něj stál on. Pohledný mladík z personálu. Měl na sobě čisté bílé kalhoty jako vždy, nikoli ten ponižující kostým jako kluci v jídelně. Vypadal profesionálně a odtažitě. Pouze ukázal na lehátko. Žádná slova.
Váhala jsem, a břicho se mi svíralo hladem. Pomalu sundal moje šaty a odhalil mokrou a těžkou plenu. Jeho ruce byly jisté a rychlé. S efektivností chirurga rozepnul pásky a odstranil ji. Podíval se na ni, zvedl obočí a odhodil ji do připraveného kontejneru.
Dokončil umývání a oblékl mi novou, suchou plenu. Jeho doteky byly sterilní, bez jakéhokoli citu.
Pak se otočil ke stolu a vzal do rukou malý kelímek. Otočil ho a na dlaždičku před sebou vysypal malou, bílou, kulatou tabletu. Podal mi sklenici s vodou.
Srdce mi vynechalo úder. Už znovu. Věděla jsem, co přijde. Vzpomínka na tehdejší noc se mi vrátila s plnou silou – křeče, stud, bezmoc. Zvedla jsem na něj pohled plný prosby. Prosila jsem ho očima, ať to nedělá. Ať mě nechá být.
Jeho tvář zůstala nehybná, kamenná. V jeho očích nebyl ani soucit, ani zloba. Jen prázdná, profesionální lhostejnost. Držel mi tabletu před obličejem a čekal. Bylo jasné, že nemám na výběr.
S roztřesenýma rukama jsem vzala tabletu a polkla ji. Byla hořká a těžko se mi dostávala do krku, ale horší byla chuť nadcházející hrůzy.
Pomohl mi sesednout z lehátka a já se se strachem vrátila do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Třásla jsem se strachy.
Čekala jsem. Tentokrát jsem věděla, na co. Ležela jsem na posteli a poslouchala své tělo. První křeče se objevily dříve než minule. Byly silnější, dravější. K půlnoci už jsem se svíjela na posteli v agónii. Hlad byl pryč, nahrazený touhou po úlevě, která nepřicházela. Břicho mi bublalo a kručelo jako v sopce.
V jednu chvíli jsem to už nevydržela. Pocit absolutní ztráty kontroly mě zaplavil studem, který byl horší než jakákoli bolest. Horká vlna mi zaplavila plenku, já se zhroutila na posteli a tiše plakala. Nebyly to slzy smutku, ale čirého zoufalství. Cítila jsem se špinavá, zkažená, zničená. Když se to konečně uklidnilo, ležela jsem ve vlastních výměšcích, příšerně smrděla a neměla sílu ani se pohnout.
Zbytek noci jsem nespala. Každou vteřinu jsem si uvědomovala tu mokrou, těžkou a páchnoucí hmotu mezi mýma nohama.
Když ráno zazněla siréna, ani jsem se nehla. Zůstala jsem ležet v posteli a doufala že všechno zmizí. Že se všechno rozplyne a já budu zase doma ve svém pokoji točit videa pro klienty.
To se ale nestalo. Místo toho se ozval můj bolavý žaludek. Už druhý den jsem nejedla a to projímadlo ze mě dostalo poslední zbytky čehokoliv. Byla jsem slabá a téměř jsem se nedokázala postavit na nohy. Ještě nějaký čas jsem zůstala ležet v posteli ale pak jsem to nevydržela a s pláčem jsem se došourala do společenské místnosti. Byla tam jen jedna dívka za barem. V ruce držela ovocnou kapsičku a příšerně páchla. Došlo mi že nejsem jediná kdo dostal projímadlo. Nalila jsem si džus do hrníčku a pomalu ucucávala. Mezi tím přišli další dvě dívky. Byly bledé jako stěna a i ony příšerně smrděly. Otevřeli jsme skříňku s ovocnými kapsičkami a popadli poslední kusy. Víc už jich tam nebylo. Rychle jsme je snědli a vrátili se na pokoj. Když se ozvala siréna na oběd tak jsem jen vykoukla ze dveří svého pokoje abych zjistila kolik dívek na oběd jde. Chodba byla ale zcela prázdná. Nikdo nesebral odvahu jít v tomto stavu do jídelny mezi kluky.
2
Příběhy / Re:Dovolená v plenkách 17 - II. část
« Poslední příspěvek od alf kdy Června 05, 2026, 12:15:46 »
Hezký  8)
3
Příběhy / Re:Dovolená v plenkách 17 - II. část
« Poslední příspěvek od sm_sexik kdy Června 04, 2026, 10:54:30 »
Zasa raz parada ... uz sa tesim na dalsi diel
4
Příběhy / Re:Dovolená v plenkách 17 - II. část
« Poslední příspěvek od Malejjelen kdy Června 03, 2026, 12:06:05 »
není so dodat :D už se těším na další pokračování :D doufám že ten příběh neskončí
5
Příběhy / Re:Dovolená v plenkách 17 - II. část
« Poslední příspěvek od nikos28 kdy Června 03, 2026, 10:02:23 »
uzasny,krasne  ;)napsany pribeh
6
Příběhy / Dovolená v plenkách 17 - II. část
« Poslední příspěvek od cft255 kdy Června 02, 2026, 22:00:16 »
Kapitola sedmnáctá - druhá část:

Ty jsme si půjčili nedaleko od restaurace. Dokonce tu byl i malý vlek, díky kterému jsem se dostala na menší vrchol, odkud vedla dráha dolů. Byla to vážně zábava jezdit dolů na sánkách. Dováděli jsme spolu a závodili jsme, kdo to sjede rychleji. Úplně jsem zapomněla, že mám mezi nohama ten balík plenek a že už je pořádně mokrý. Ono když člověk sedí obkročmo na těch saních, tak mu ani nevadí, že nemůže dát nohy k sobě. Byl to opravdu povedený den. Byli jsme prostě jako pár, nikoho by snad ani nenapadlo pochybovat, kdyby nás viděl, že spolu nechodíme. Byl to pořád samý smích a doteky. Jediné, co chybělo k dokonalosti, byl polibek. Prostě jsem ho strašně chtěla líbat. Byla jsem doopravdy jak malá školačka, která je do něj bezmezně zblázněná. Mimo to jsem na něj měla strašnou chuť. Těch několik týdnů v pásu a bez absolutního doteku se už značně projevovalo a dala bych cokoliv, aby se mě zmocnil a pořádně mě ošukal. V hlavě se mi rodil plán, jak toho dosáhnout. Při poslední jízdě, než jsme se připravili, jsem ho zastavila.

No povídej.

Dáme si závod a ať je to zajímavější, tak budeme závodit o něco.

Hmm, to zní zajímavě. A o co by sis chtěla závodit?

Já chci závodit o polibek, neboli o pořádnou líbačku s tebou. O co ty?

No já bych chtěl, aby sis na zbytek dne a přes noc vzala tohohle kamaráda,“ a hodil po mně malou plastovou krabičku ve tvaru malé velryby.

Co to je?

Tak to otevři, není to pandořina skříňka,“ zasmál se.

Když jsem velrybu otevřela, hned jsem věděla, o co jde. Byl to dudlík, ale byl obří, asi pro dospělé, jinak byl ale bohatě zdobený a dokonce s mým jménem.

Fajn, to beru, sázka uzavřena.

Byl docela překvapený, že mě nemusel ani moc hecovat.

Připravili jsme se na horní hraně dráhy, bylo už pozdní odpoledne, takže jsme ji měli úplně sami pro sebe.

Začala jsem počítat: „3… 2… 1… Teď!“ a vyrazili jsme.

Hned od začátku jsem se dostala do vedení, za ten den už jsem si našla nejlepší a nejrychlejší cestu. Jela jsem na doraz, hnala mě ta představa, že ho porazím a že získám svou cenu. Jenže i on to měl už naježděné a byl mi těsněv patách. V polovině trati se mu v jedné zatáčce podařilo mě předjet. To jsem nemohla nechat být, snažila jsem se zrychlit.

A to se mi povedlo. Na cílové rovince jsem nabrala větší rychlost a pomalu ho předjela, byť jsme oba jeli celkem rychle. Cílovou čáru jsem protnula jako první. Měla jsem z toho radost, jako kdybych závodila na olympiádě. Hned po dojetí a zabrzdění jsem se k němu vrhla a srazila jsem ho do sněhu.

Ležela jsem na něm a šeptla mu do ucha: „Tak jsem tu pro svou výhru, můj pane.

Šibalsky se na mě usmál: „Tak si ji vem.

To už jsem nečekala a začala ho vášnivě líbat. Už když jsem na něm ležela, cítila jsem dole v buchtičce jemné chvění. Jakmile jsem ho začala líbat, okamžitě jsem zvlhla. Byla jsem tak nadržená a zabraná do líbání, že mi ani nedošlo, jak dlouho to mohlo trvat. On se vůbec nebránil, naopak bylo vidět, jak si to užívá.

Když jsme skončili, zůstala jsem na něm ležet a dívala se mu přímo do očí. Byl to naprosto dokonalý moment. Rukou jsem mu začala sjíždět po bundě a šátrat na kalhoty.

Koukal na mě chvilku překvapeně, ale pak mi připomněl, že tohle v sázce nebylo a navíc tu jsou kolem ještě pořád lidi.

Pobaveně jsem se na něj podívala a úšklebkem jsem mu naznačila, že to, že na něj šáhnu, hned neznamená, že budu dělat něco sexuálního. Mezitím jsem nahmatala jeho kapsu a vytáhla jsem z ní tu plastovou krabičku. Otevřela jsem ji opatrně, aby to zbytečně někdo neviděl, a pošeptala mu do ucha: „Prohrál jsi jen o malý kousek, takže si taky zasloužíš výhru.“ S posledním slovem jsem si provokativně vsunula dudlík do pusy.

Byl veliký, okamžitě mi vyplnil celou pusu, ale byl měkký a poměrně dost příjemný na skus. Párkrát jsem si podudala a začala jsem se zvedat. Jeho pohled byl naprosto k nezaplacení, nechápal, co se to stalo, že jsem si ten dudlík vzala v podstatě dobrovolně. Bylo vidět, že ho to dělá šťastným.

Horní lem kombinézy jsem si vyhrnula tak, aby co nejvíce zakrýval dudlík, a vyrazili jsme zpět ke karavanu.

Cesta byla delší a samozřejmě jsme při ní narazili na nabízeče výletů. Jak už byl konec dne, lidí ubylo a bylo vidět, že jsme jeho další oběti. Vyrazil s letáčky přímo k nám. On si schválně stoupl za mě a dělal, že nerozumí. Já s dudlíkem v puse jsem nemohla vydat jedinou hlásku. Nabízeč byl hodně urputný a nedal se odbýt, já už jsem pomalu červenala, jak jsem nevěděla, co mám dělat. Začala jsem na něj zmateně mávat rukama a odhánět ho. Nakonec to pochopil a odešel, ale ten dudlík při tom mém máchání musel stejně vidět. Možná to byl ten hlavní důvod, proč nakonec zmizel.

Podívala jsem se na něj a pobaveně se s dudlíkem v puse začala smát. On se začal smát taky. Chytili jsme se za ruce a nerušeně odkráčeli směrem ke karavanu.

Po příchodu do karavanu jsem ze sebe svlékla kombinézu a nechala si jen to termo prádlo. To neušlo jeho fotáku. Úzké termoprádlo naprosto dokonale obepínalo tu tlustou plenku. Ta už byla navíc pěkně mokrá a těžká. Spolu s tím, jak mi obepínalo prsa a zvýrazňovalo mi plenku mezi nohama, to byl naprosto úžasný pohled. Dudlík to už jen celé doladil k dokonalosti. Když dofotil poslední fotku, nabídl mi, že mě přebalí. To jsem ale odmítla. Byla jsem unavená a chtěla jsem si chvilku odpočinout. To, že budu v mokré plence o chvilku déle, mě už vážně nezabije.

Nakonec se chvilka protáhla. Dali jsme si spolu dobrou večeři a padla nějaká ta lahvička vína. Pořád jsme ale dodržovali naše pravidla. On ze sklenky a já z dětské lahvičky.

Společný večer se už chýlil ke konci a tak jsme se začali připravovat na spánek. Dnes šel do sprchy jako první on. Takže jsem si sedla na židličku přesně tak, abych ho měla před sebou jako na jevišti. Provokativně jsem roztáhla nohy a opřela si je o další židli. Nemít na sobě pás a plenku, tak bych si rovnou zajela rukou na buchtičku a dělala bych si dobře u toho, jak se svléká a připravuje se na sprchu.

Jediné, co jsem teď mohla, bylo tak akorát imitovat pohyby rukou na vrchní straně plenky, ale i tak to bylo vzrušující. To bylo vidět i na něm. Protože když jako poslední shodil svoji plenku, vyvalilo se z ní jeho naprosto tvrdý péro.

Na to jsem nemohla reagovat nijak jinak, než že jsem se kousla do rtu a zatvářila se naprosto překvapeně. Když se nacpal do té malé sprchy v karavanu, měla jsem chvilku na to, si stále dokola vybavovat ten pohled na to jeho tvrdé péro. Věděla jsem, že s tím musím něco udělat.

Za chvíli vylezl a začal se osušovat. Než to dokončil, zvedla jsem se a vydala se přímo k němu. Byl zády, nečekal, že se k němu takhle přiblížím, a když jsem se ho dotkla, lehce sebou škubl.

Vzala jsem mu ručník a odložila ho na stolek. Z pusy jsem si vytáhla dudlík a dala jsem mu ho do ruky. Nebránil se, byl z toho překvapený, ale nechal mě pokračovat v tom, co dělám.

Než ten dudlík stačil vůbec chytit do ruky, já jsem si už klekala k jeho klenotu. Měla jsem na něj takovou chuť a díky tomu dudlíku jsem měla pusu plnou slin, takže jsem si ho mohla rovnou vzít a dopřát mu ten nejlepší zážitek.

Začala jsem zlehka, jen jsem si hrála na špičce a jemně ho provokovala jazykem zespoda. Za chvilku se krásně poddal a začal pravidelně oddychovat. Opřel se o skříňku, zaklonil hlavu a nechal mě kouzlit. Pak přišel čas přitvrdit. Z jemného a pomalého cucání špičky jeho péra se začala stávat rychlejší a hlubší kuřba. Zapomněla jsem na čas, zapomněla jsem na svoje vzrušení a frustraci, prostě nic jiného než jeho péro v mé puse neexistovalo a soustředila jsem se jen na jeho vzdychy a jeho mokré péro. Pomalu mě za mou práci začal odměňovat prvními kapkami lásky. Věděla jsem, že mu dopřeju tu nejlepší kuřbu, jakou dokážu, a taky mu dokážu, že svého pána dokážu uspokojit. Když byl těsně před hranou, tak jsem zvolnila. Moje další taktika byla drobná pauza a pak hluboký zásun do mého krku, kam jen mu jeho péro stačilo, tam ho drobnými pohyby stimulovat, dostat ho na hranu a pak ho vysunout a dát mu malou pauzu. Takhle jsem to opakovala dokola. To už se neubránil a hekal tak nahlas, že to muselo být slyšet ven z karavanu. Párkrát si mě i chytil za hlavu a nacpal mi ho opravdu hluboko. Občas jsem mezi jeho vzdychy zaslechla: „Počkej, zpomal nebo se udělám, dej mi pauzu.“ Já ho ale úspěšně ignorovala a hrála si s ním přesně tak, jak jsem chtěla. Pak už přišel moment, že jsem věděla, že ho udělám. Nechtěla jsem to přehnat a dělat ho moc dlouho, abych ho neunavila.

Z udržování na hraně pomocí hluboké kuřby jsem se vrátila k pomalejšímu a jemnějšímu cucání. Párkrát jsem si ho takhle dovedla na hranu, ale to už nevydržel. Nejdřív se prohnul v zádech a jeho péro napnulo na maximum. V další vteřině začalo pulzovat, prvních pár pulzů bylo na sucho, ale každý další byl silnější. Postupně mi začal do pusinky doručovat svoje tekutiny. Já jsem ho nepřestala dráždit jazykem. Cítila jsem, jak mi jeho péro stříká do pusy, jak mi jeho sperma dopadá na patro a pomalu mi plní pusu na maximální možnou hladinu. Hned jsem věděla, že dlouho nestříkal. Jeho sperma bylo husté a hlavně ho bylo strašně moc. Ovšem chutnalo jako božská mana. Pár chlapů jsem už v životě kouřila, ale nikdy se mi nikdo neudělal do pusy. Po dotepání posledních pulzů jsem mu jazykem pomohla a z jeho péra jsem vymáčkla poslední kapky. Chtěla jsem to všechno, nechtěla jsem, aby žádná kapka přišla vniveč. Opatrně jsem ho očistila a stoupla si k němu.

Stála jsem naproti němu a měla pusu plnou jeho produktu. Usmála jsem se a očima jsem sjela na foták. On můj pohled hned pochopil. Udělali jsme pár fotek a pak mě začal natáčet, jak si hraju v puse s jeho produktem a u toho si zoufale hladím plenku. Po focení jsem mu přepnula foták na video a zakoukala se do objektivu. Párkrát jsem si opět pohrála s jeho produktem a potom jsem zvedla dudlík ze stolku a pomalu si ho vsunula do pusy. Bylo toho už moc v mé puse a pár kapek mi uniklo ven, ale to se nedalo nic dělat. V mé puse byl pouze dudlík a nebo jeho sperma, žádná skulinka nezůstala prázdná.

Jemu z toho pohledu klesla čelist. Chytla jsem ho za ruku a vedla si ho do jeho postele. Tam jsme si spolu lehli jako dva milenci po dlouhém dni a pomalu jsme spolu v objetí usínali. Já si u toho cucala svůj dudlík a po malých doušcích polykala jeho produkt. Nestihla jsem to, usnula jsem dřív, než jsem měla prázdnou pusu. Zbytek jsem musela docucat instinktivně ve spánku.
7
Příběhy / Dovolená v plenkách 17 - I. část
« Poslední příspěvek od cft255 kdy Června 02, 2026, 22:00:06 »
Kapitola sedmnáctá - první část:

Dnešek je velmi originální den. Jelikož jsme v zemi, kde i v létě je možné dojet za sněhem, právě dnes je ten den, kdy se na něj pojedeme podívat. Má se jednat o nějakou náhorní plošinu s ledovcem, kam je možné zajet i s karavanem. Byl to den, na který jsem se opravdu moc těšila, a jsem strašně ráda, že jsme se spolu už tak nějak usmířili a můžeme si ho zase užívat společně.
Po naší klasické ranní rutině jsme vyrazili na cestu. Vzbudila jsem se až těsně před začátkem stoupání do našeho cíle. Karavanem jsme projížděli jednu serpentinu za druhou a pomalu stoupali výš. Dole na poslední zastávce mi stačila krátká sukýnka a tričko. Jenže s narůstající výškou mi byla pořád větší zima. Samozřejmě šlo teplotu ovládat topením v karavanu, ale ta změna byla opravdu veliká.

Když viděl, jak se trápím zimou, nemusela jsem ho ani dlouho přemlouvat. Zastavil a dovolil mi se převléknout.
Jenže nastal problém. V létě je jednoduché dodržet pravidlo jen dvou kousků oblečení. Teď by bylo strašně jednoduché si jen přes tričko hodit mikinu a mít hotovo. Pokud jsem ale nechtěla pokračovat v tričku a mikině, ale bez kalhot a jen v plence, musela jsem si tričko sundat. Přitom když jsem se balila na cestu, v instrukcích sice stálo, že mám být připravená na každou situaci, ale vážně mě nenapadlo, že v létě pojedeme za sněhem.

Mezi moje nejteplejší oblečení patřily upnuté zvonové tepláky. Paradoxně právě ty, které měly takový střih, aby co nejvíc zvýraznily zadek jejich nositelky. No a můj druhý kousek byla obyčejná mikina, jeden z mála kousků, které byly naprosto normální a neměly buď něco odhalovat, nebo zvýrazňovat.

Při pohledu do zrcadla jsem hodnotila svůj outfit a nakonec to nevypadalo úplně špatně. Můj zadeček v těch teplákách vypadal naprosto famózně. Nikdy v životě jsem neměla takové křivky a nikdo nemusí vědět, že mi k tak dokonalému zadečku pomáhá plenka.

Nahoře nás čekalo k mému překvapení poměrně hodně lidí. Zastavili jsme na skoro plném parkovišti mezi dalšími karavany a při pohledu na lidi okolo nás mi trochu stuhnul úsměv. Všichni nosili zimní bundy a kalhoty, venku sice svítilo sluníčko, ale foukal silný vítr. Někteří měli i zimní čepice a rukavice.

Okamžitě mě napadly dvě věci: jak dodržím pravidlo o dvou kouscích oblečení a kde vezmu ty dva zimní kousky. Momentálně jsem na sobě měla to nejteplejší, co mám, a to jsem zatím v teple v karavanu a bylo mi tak akorát.

Zvědavě jsem se ho zeptala: „Co teď budeme dělat?

No tak teď asi půjdeme ven, na vyhlídku a pak uvidíme. Proč se ptáš?

No já nevím, jestli sis všiml, ale ty lidi mají zimní oblečení a to já nemám.

Mě na tobě prostě baví, jak ty sis nejenže nepřečetla pravidla a smlouvu, ale ty sis nepřečetla ani pořádně ty pokyny na zabalení,“ dodal se smíchem.

Hahaha, jsem ráda, že jsem tě mohla pobavit, ale co mám teď dělat?

No co by sis chtěla dělat? Prostě počkáš, až tě zachráním, ne?

Neubránila jsem se kyselému pohledu, který jsem po něm vrhla. „Ach ty můj zachránče, tak co tam máte tentokrát, můj pane?

Neboj, mám tu pro tebe překvápko a dokonce ani neporušíš pravidla, to je nezvyk, co?“ opět se neubránil smíchu. Na to jsem mu už ani neodpovídala a jenom se kysele zatvářila.

Počkej tu, mám to vzadu v kufru, za chvíli jsem tu.“ Netrvalo dlouho a byl zpátky. Měl s sebou velkou cestovní tašku, kterou položil přede mnou na stolek.

Tak se podívej, co je uvnitř.

Opatrně jsem tašku rozepnula a čekala jsem hodně, ale tohle jsem vážně nečekala. V tašce byla složená svítivě růžová kombinéza, kterou dále zdobily stříbrné třpytivé srdíčka. Jak jsem později zjistila, měla i integrované rukavice a kapuci. Takovouhle kombinézu jsem měla na sobě naposledy možná někdy ve školce.

Jediné, co ze mě vypadlo, a to dost nuceně, bylo: „Díky pane.

Vždyť je hezká, ne? Budeš se tu v ní vyjímat a nikam se mi v ní neztratíš.

Nic jiného mi nezbylo, takže jsem se ani nesnažila vzdorovat nebo vymýšlet jiné alternativy. Vzala jsem si ji a chtěla se do ní obléknout. V tom mě ale zarazil.

Počkej, nač ten spěch. Nejdřív tě musíme přebalit. Tahle kombinéza je sice super do zimy, ale venku tě pak už těžko přebalíme, navíc i kdybychom šli někam do restaurace, tak by ses musela svléknout celá do naha. Pod tu kombinézu se nosí ještě tyhle termo „dupačky“, jak jim říkám.

Dobře, tak mě tedy prosím přebal… pane.

Ihned se pustil do přebalení. Na to jsem si už za tu dobu zvykla, bylo to jako každé jiné přebalení. Rozdíl nastal až v momentě, kdy mi začal dávat novou plenku. Z té skříňky vytáhl zas tu obří bílou plenku. Právě tu, ve které jsem musela absolvovat svůj trest. Sice jsem tenkrát měla na sobě i jiné plenky, ale tyhle bílé jsou naprosto gigantické. Než jsem se stihla vzpamatovat, vytahoval další bílou plenku.

Proč ty dvě? To jedna nestačí, nebo jsem zase něco provedla?

Ne, neprovedla, ale jak ti říkám, jdeme na dlouho ven a přebalit tě nemůžu, a nechci, aby sis protekla a pak si nastydla.
Koukala jsem na něj trochu podezřele, protože jsem nevěřila, že je to jen z tohoto důvodu. Nicméně jeho názor to nezměnilo a pokračoval v balení. Když skončil, tak to všechno pojistil růžovými igelitovými kalhotkami. Pozitivní bylo, že ta kombinéza byla ze šustáku, a tak se už jedny igelitové kalhotky v tom šustění ztratily.

Po zhodnocení jeho práce jsem konstatovala, že tahle plenka patří mezi ty opravdu hodně tlusté. Zase jsem nemohla dát nohy k sobě a kolíbala jsem se po karavanu. Byla tak tlustá, že mi musel pomoct se obléknout do těch jeho termo „dupaček“ a pak i do kombinézy.

Konečně mi bylo teplo. To na tom bylo to nejlepší. A k mému překvapení, když jsem zapnula zip, který bylo hodně těžké kolem zadečku zapnout, tak to ani nevypadalo tak očividně. Vypadalo to, jako když mám prostě velmi vyvinutý a vypracovaný zadeček.

Pak už nezbývalo nic jiného, než vyrazit za zimní zábavou v létě. Bylo to stejně divné, že člověk vyjede v létě pár zatáček a může blbnout na ledě.

Ze všeho nejdřív jsme se šli spolu projít na vyhlášenou vyhlídku. Chytil mě za ruku a já si zase připadala jako tenkrát v tom městečku. Tentokrát jsem ale věděla, že ať se děje cokoliv, nikdy ale nikdy nedopustím, aby mi cokoliv zkazilo naši krásnou společnou chvilku.

Jakmile jsem se ho chytla za ruku, přitulila jsem se k němu jako nějaká malá školačka a poslušně jsem s ním cupitala směrem na vyhlídku.

Jak už tomu tak bývá, na vyhlídce byla spousta turistů. A byť naše focení mohlo vypadat jako naprosto normální, naši fanoušci moc dobře věděli, co fotí a co se doopravdy skrývá pod tou kombinézou. Výhoda tlustých plenek je i ta, že si můžete sednout kam chcete a nenastydne vám zadek. Takže toho jsme hned využili a sedli jsme si spolu do sněhu. Jen tak jsme koukali na sebe a na to krásné místo, kde jsme spolu. A ano, i on občas nosil plenky a tohle byl zrovna ten moment, kdy ji měl na sobě.

Tentokrát to byl nakonec on, kdo už chtěl jít, že když takhle dlouho sedíme, je mu zima.

Došli jsme do nejbližší a jediné restaurace, která zde byla, a posadili jsme se dovnitř. Venku sice svítilo sluníčko, ale kvůli větru měli zavřenou terasu, takže všichni hosté byli vevnitř. To mělo za následek, že restaurace byla úplně plná a sehnali jsme sotva poslední stůl. Navíc jsme ho sdíleli s další čtveřicí lidí.

Moje místo jako záhadně vyšlo tak, že jsem seděla do prostoru restaurace zády. Takže na mě viděli nejen naši spolusedící, ale téměř další třetina restaurace.

No a v restauraci, kde hoří krb, se nedá sedět v zimní kombinéze. Nezbylo mi nic jiného, než si kombinézu rozepnout. Myslela jsem si, že to bude stačit a uchladím to. Teplo z krbu bylo neúprosné a já byla zpocená a rudá jak rajče.

Nechceš pomoct s tou kombinézou?“ zeptal se opatrně.

A jak? Teď si ji nemůžu sundat, to by všichni viděli.

Sundej si jen její vrchní část. Musíš být opatrná,“ mrknul na mě.

Nevěděla jsem, jestli po něm hodit vražedný nebo zoufalý výraz, ale poslechla jsem ho a začala si sundavat vrchní část kombinézy. Sundala jsem si ji až k pasu a snažila se z ní vybudovat hradbu, díky které nikdo neuvidí, co je pod ní. Tyhle bílé plenky samozřejmě musely mít vysoký pas a pod tím termo prádlem jasně prosvítal jejich bílý lem. Ve výsledku to, že jsem tam seděla jen v úplném termo prádle, mě ani moc netrápilo. Jediné, koho to trápilo, byly ty dvě holky, co s námi seděly u stolu. Protože jejich drahým polovičkám neušla ta skutečnost, že nemám podprsenku a moje kozičky jsou dost velké na to, aby krásně pod takhle úzkým oblečením vynikly.

Po nějaké době, když jsem už trochu vychladla a uvědomila si, že si mě nikdo moc nevšímá, mě vlastně došla taková vtipná myšlenka. Úplně jsem zapomněla, jaké to je potřebovat čůrat. Jenom jsem si stíhala uvědomovat ten občasný pocit tepla a vlhka, který se mi rozléval mezi nohama. Naposledy to bylo, když jsem nám objednávala pití a jemu nějaký koláč. Dřív by to pro mě bylo nemyslitelné se počůrat před někým cizím a ještě k tomu na veřejnosti. Teď to pro mě bylo tak naprosto normální, až mě to samotnou pobavilo.

Naši návštěvu restaurace jsme zakončili společnou fotkou, při které jsem schválně dala lokty k sobě a tím jsem vystavila svoje klenoty. Byl to vtipný pohled na ty dva kluky, jak ze mě nemohou spustit oči, a na oplátku je propalují pohledy jejich poloviček.
 
Opatrně jsem nahodila kombinézu, on bundu a společně jsme vyrazili na sáňky.
8
Prodám / koupím / hledám / Re:Prodám 2x body šité na míru a 3x PVC kalhotky
« Poslední příspěvek od Pan J2 kdy Června 01, 2026, 12:15:45 »
Klasická Roubcová. Objednáš si tři bodyčka. Jedno je ti velký, druhý OK a třetí můžeš rovnou vyhodit nebo použít jako hadr na podlahu protože ho na sebe nenatáhneš. Nevím proč šije na míru když to pak stejně střílí všechno od pasu.
9
Prodám / koupím / hledám / Re:Prodám 2x body šité na míru a 3x PVC kalhotky
« Poslední příspěvek od Snitzer kdy Května 30, 2026, 22:22:46 »
Foto
10
Prodám / koupím / hledám / Prodám 2x body šité na míru a 3x PVC kalhotky
« Poslední příspěvek od Snitzer kdy Května 30, 2026, 22:21:48 »
Ahoj,

zbavuju se věcí, který mě nevyhovují nebo je stejně nepoužívám a jen leží ve skříni.

Pro referenci mám 175cm, 80kg, 93cm v pase

1. Body modré - šité na míru v roce 2012, ale je mi dost velké, měl jsem ho na sobě jen jednou, přijde mi, že je spíš tak na postavu 190cm
2. Body bíle - šité na míru v roce 2012, to jsem nosil víc, měl jsem ho na sobě možná 15x, ale po pár vypráních se srazilo a teď když si ho oblíknu, tak už je hodně těsné, doporučil bych pro postavu do 170cm
3. Průhledné kalhotky In-Tex - taky kupované v roce 2012, měl jsem je na sobě možná tak 5x, teď už jsou mi hodně těsné, tenkrát jsem měl asi 70kg a to mi byly akorát
4. Bílé kalhotky M 90-104cm - kupovány 2019, měl jsem je na sobě jen jednou, ale měl jsem pod nima Crinklz, které je zevnitř obarvily
5. Šedé kalhotky s vysokým pasem L - kupovány 2022, nové stály 780,-, měl jsem je na sobě jen jednou

Ideálně prodám vše za 750,-
Když někdo budete chtít jen něco z toho, tak zkuste nabídnout cenu.
Stran: [1] 2 3 ... 10