abdl.cz

Kedy sa mozeme tesit na pokracovanie tejto vydarenej poviedky?

Díval sem se na ně ale ještě sem je nekupoval.  Ale kupoval sem ochranné PVC kalhotky  M a ty byly malí a když sem koupil vel. L tak sem se do nich vešel 3x .  Hlava mi nebere to jejich číslování.

Tezko rict, spis to bude tim, ze vychrli nejakou varku, pak zmeni logo pro jineho OEM, a pak zase si jedou neco jineho - je to cina, s tim nic nenadelame.
Ale na druhou stranu, Molicare jsou taky posledni dobou smejdy, Indaslip, to se neda ani pouzivat, a Depend se brutal zkazili za tech par let.
 Holt cost saving na ukor zakaznika. 
Tena jako tak, ale bohuzel ty jejich proskin jsou uz fakt max pro inko, na bezne noseni nic moc. Nevim, proste stare dobre igelitove pleny byly supr, dneska je to sama modernizace a kvalita o hovne.

Nevim jak na tom jsou jeste Abeny, ale asi to uz taky neni zadne terno, jinak by se tak nedarilo napr. better dry a pod. i na inko scene.

Zajimave pocteni, ale i vysledek.

Ja jsem si tyto pleny objednal pred par mesici na Alegru ve velikosti L (no jo, nejak nehubnu ).
Ale s tim co jsi se setkal ty, ja problem vubec paradoxne nemel. Lepitka drzi jak pribite, spis jsem pri odlepovani pak urval plenu nez lepitko.
A ani jednou se zadne neutrhlo - a to si ty pleny zalepuji dosti natesno. Take save jadro drzi i plne mokre na svem miste.  Holt asi cina, co kus to original.

Ale co se tyce savosti vs cena, musim souhlasit.
Pleny sice cenove se tvari jako vyssi klasa, ale presne jak pises - trochu silnejsi davka a je vymalovano. Absorpci sice maji dobrou v konecnem vysledku, ale pomalou. A tudiz je to uplne sumak zda sedis nebo stojis, protecou.
Nicmene je to ale samozrejme dosti zavisle na tom, jak je ma clovek nasazene.

Večer přišla siréna. Večeře. A po večeři, koupání. Šla jsem do místnosti za mladíkem, ale tentokrát to bylo jiné. Nebyl laskavý. Jeho obličej byl tvrdý, naštvaný. Bez jediného slova mě svlékl, otřel mě vlhkým hadříkem a oblékl zpátky do čisté pleny. Jeho doteky byly rychlé, mechanické, bez jakéhokoliv citu. Pak mi do ruky vrazil malou bílou pilulku a velkou, plnou lahev vody. „Vypij to,“ zasyčel na mě.
Zírala jsem na něj. „Co to je?“ zeptala jsem se třesoucím se hlasem.
„Vypij to,“ opakoval a jeho pohled byl chladný a neúprosný.
Bála jsem se. Ale jeho jsem se bála víc. Polkla jsem pilulku a začala pít vodu. Pila jsem a pila, dokud jsem nevypila celou lahev. Cítila jsem, jak se mi břicho plní. Bylo mi nějak divně tak jsem šla rovnou spát.
Probudila jsem se v křečích. Bylo to něco strašného. Hrozné, svírající bolesti mi procházely břichem jako nože, a celé tělo se mi svíjelo v bolestech. Zpocená a třesoucí se jsem se snažila vstát, ale další vlna bolesti mě srazila zpátky na matraci. A pak to přišlo. Nezadržitelná, drtivá vlna, která se mi prohnala tělem s takovou silou, že jsem se nemohla ani pohnout. Cítila jsem, jak se moje obří plena okamžitě plní horkou, tekutou hrůzou. Strašlivý zápach se okamžitě rozlétl po celém pokoji a já zůstala ležet, bezmocná a zmatená. Snažila jsem se znovu usnout ale průjem přicházel znovu a znovu.
Proč? Proč mi to udělal? V hlavě mi bleskly jeho naštvané tváře ze včerejška, léky, ta velká láhev vody. V tu chvíli mi to všechno došlo. Nebyly to žádné vitamíny ani uklidňující prášky. Dostala jsem silné projímadlo. Ale proč? Co tím chtěl dokázat? Co jsem provedla?
Brzy ráno se ozvala siréna. Její pronikavý zvuk oznamoval čas na snídani. Zůstala jsem ležet. Nešla jsem. Celý den jsem ležela v posteli, trápená křečemi a občasnými vlnami průjmu. Plína byla už dávno plná a studená, a cítila jsem se odporně. Byla jsem uvězněná ve vlastní špíně, odříznutá od světa. Siréna se ozvala i na oběd a večeři. Pokaždé jsem ignorovala. Bála jsem se vylézt, bála jsem se, co by si mysleli, kdyby viděli, v jakém hnusu se válím.
Když večer zazněla siréna na koupání, zaváhala jsem. Cítila jsem se hrozně, ale touha po čistotě byla silnější. Pomalu, s obrovským úsilím, jsem se posunula na okraj postele a nohama se dotkla země. Každý pohyb byl mučením. Musela jsem jít sama. Dojít do koupelny, kde on bude čekat.
Srdce mi bušilo, když jsem se odrážela od zdi a pomalu se ploužila chodbou. Konečně jsem stála před dveřmi koupelny. Nadechla jsem se a vešla dovnitř. On už tam byl. Stál u lehátka a na jeho tváři byl spokojený úsměv. Bez slova ke mně přišel a začal mě svlékat.
Když začal plenku rozepínat, zavřela jsem oči a cítila, jak se mi tváře barví dočervena. Chtěla jsem se propadnout. Ale on se jen usmál. Naopak, jeho doteky byly zase tak něžné a pečlivé jako první den. Omýval mé tělo,  jeho prsty klouzaly po mé kůži a zanechávaly za sebou stopu rozpaků i podivného vzrušení. Nakonec mě mlčky oblékl čistou plenu, šaty a s úsměvem mě vyprovodil ke dveřím. Byl to krásný pocit být zase v čistém.