Anketa

Oznámkujte tento článek (jako ve škole)

1
23 (74.2%)
2
3 (9.7%)
3
0 (0%)
4
2 (6.5%)
5
3 (9.7%)

Celkem hlasů: 17

Hlasování ukončeno: Června 17, 2007, 08:19:47

Autor Téma: Sářin návrat do plenek  (Přečteno 32780 krát)

Offline Anonymous

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 2 114
  • Karma: 1
Sářin návrat do plenek
« kdy: Června 17, 2007, 08:19:47 »
„Bože, musím čůrat!“ křičelo mi v hlavě, zatímco jsem běžela a po zádech mi začaly stékat kapky studeného potu, který nejspíš nevyvstal pouze z fyzické námahy. Je to šílené, když je osmnáctiletá dobře stavěná zdravá holka trápená šílenou potřebou čůrat a snaží se běžet co možná nejnenápadněji se stehny přitisknutými k sobě. Skoro jako když se dítě učí chodit. „Pane Bože, prosím ne“

Vždycky jsem v Boha věřila, ale posledních pár minut co jsem běžela kolem domovních bloků k domovu, jsem získala pocit, že žádný nejspíš neexistuje. Ale pokud opravdu ano, předpokádám, že se mu mne nakonec zželelo, protože aspoň venku v okolí nikdo nebyl, když můj měchýř definitivně povolil a kalhotky se mi plnily močí. „Hloupý nápad, obléct si dnes minisukni,“ blesklo mi hlavou. Džíny by snad aspoň trochu zastavily moč, která mi teď po stehnech stékala do ponožek a tenisek.
Že mne nikdo neviděl bylo možná hezké, ale když jsem spatřila po vzdálené silnici přijet k našemu domu mámino auto, stala jsem se definitivně ateistkou. „Kam se tak žene?“ zanaříkala jsem. V této chvíli jsem toužila být úplně někde jinde. Co dělat, jak to před ní zatajit? Vrátit se do raději do cetnra a koupit si nějaké nové oblečení? Ale promenádovat se před ostatními takhle pomočená pro mne bylo nemyslitelné. Ze zoufalých myšlenek mě vytrhl mámin hlas: „Ahoj Sáro!“
Do háje! Máma už stála na trávníku kousek ode mne.
„Oh, ahoj mami!“ vypískla jsem. „To je ale překvapení.“
„Většina mých odpoledních schůzek byla zrušena, tak jsem mohla přijet domů dřív,“ vysvětlovala máma, ale ke konci se jí hlas zadrhnul a srdce se mi sevřelo strachy, když jsem si uvědomila, že třeští oči na mé nohy.
„Ty ses zase počůrala, že ano?“
„Ve škole se mi nechtělo a pak to na mne najednou přišlo cestou domů,“ naříkala jsem. „Moc mě to mrzí, mami. Asi mám nějaký problém.“ Poslední dobou jsem podobným nehodám prostě nedokázala zabránit, stejně jako jsem v tento moment nedokázala zastavit slzy, které se mi kutálely po tvářích. Ve skutečnosti už to totiž bylo asi po desáté, co jsem si za posledních pár týdnů počůrala kalhotky, i když máma věděla jen o třech případech. Každopádně dnes to bylo poprvé, co jsem se nepočůrala v noci ve spánku, ale za bílého dne.
„Zlatíčko, nic hrozného se neděje,“ snažila se mne uklidnit máma. „Viděl tě někdo?“
„Ne“ vzlykala jsem.
„Tak pojď honem dovnitř, musíme tě dostat z těch mokrých kalhotek“ Pauza. „Sáro“ další pauza. Celé mé tělo se mi najednou zdálo těžší. Hlavou mi projel záchvěv strachu, který byl o to podivnější, že jsem dobře věděla, co máma řekne.
Asi o týden dříve mne totiž nachytala, jak se plížím s mokrým povlečením do prádelny a protože to byla už má třetí nehoda (aspoň ona si to myslela), navrhla, že bych měla v noci používat něco, co by mne před pomočováním chránilo.
„Samozřejmě, že nejsi žádné miminko, miláčku,“ vysvětlovala mi, „ale někteří lidé prostě trpí občasnou inkontinencí, to není nic, za co by ses musela stydět. “Znáte ty rozhovory, které jsou vám tak trapné, že odpovíte cokoliv, jen aby už byly za vámi? Tak zrovna takový pocit jsem tehdy prožívala, a proto jsem raději hned vyhrkla: „Dobře, co jen budeš chtít, ale když už se to znovu nestane, tak to řešit nebudeme.“
“To je rozumné, tak já koupím nějaké plenky pro dospělé, jen pro ten případ. Když se ti to stane znovu, tak je začneš nosit.“
„Mami a nemohlo by to ještě chvíli počkat?“
„No tak, nesmlouvej se mnou! Tohle je můj dům, já ti kupuji oblečení a patří mi i ta postel, ve které spíš. Až se jednou odstěhuješ, tak si dělej co chceš, ale dokud... “ Máma je chápavá a empatická žena, takže se hned zarazila a pak už rychle pokračovala úplně jiným hlasem: „Miláčku, omlouvám se, jen se ti snažím pomoct.“
„Já vím, mami. Nechtěla jsem odmlouvat. Ale už se opravdu nikdy nepočurám, čestně.“
Lež. A tohle bylo před týdnem. A nyní bylo jasné, že jsem ten, kdo spolu s únikem moči do svých kalhotek ztratil i argumenty. Budu muset nosit pull-ups nebo něco jiného? Ty jjsem nosila, když jsem byla ještě mnohem mnohem mladší a taky měla občas nehody. Máma mi to už brzy jistě objasní. „Běž si nahoru dát sprchu a pak na mne počkej ve svém pokoji, ano?“
A teď už sedím na posteli zabalená pouze do ručníku. A ze spoda slyším šustění nějaké umělohmotné tašky a pak máminy kroky do schodů. Dveře mého pokoje se otevřely a v nich stála máma s nákupní taškou v ruce. Koukal z ní velký krychlový balík. Máma ho vytáhla a odhalila tak velké zelené balení plenek Depends pro dospělé. Takže žádné pull-ups, jak jsem prve doufala. Cítila jsem se jako v tranzu. Osmnáct let stará. Posledních pár měsíců na střední. Do nedávna netrpělivě očekávající nezávislou budoucnost na kolejích.
A najednou sedím ve svém pokoji a čekám, až mi máma nasadí velkou tlustou jednorázovou plenku.
„Lehni si na záda, medvídku, a sundej si ten ručník,“ řekla máma, roztrhla balík a výtáhla jednu z plenek.
Nikdy jsem nebyla nějaká stydlivka, takže mne máma nahou viděla párkrát i teď, když už je mi osmnáct, mám pubické ochlupení (momentálně velmi krátké) a prsa málem větší než ona. Jenže tentokrát, tentokrát jsem se cítila extrémně nesmělá. Každopádně jsem poslechla její příkaz, lehla si na záda a rozevřela ručník
„Miláčku, dej ty nohy od sebe – a můžeš trošku nadzvednout zadek?“
Takhle na mne máma spustila konejšivým hlasem a já nemohla uvěřit, že se něco takového děje, když jsem nazdvihla zadek do vzduchu a zůstala podepřená na chodidlech. Máma pode mnou rozvinula plenku a já si zase lehla dolů. „Bože, ta plína je tak tlustá!“
Máma mi plenku natáhla mezi nohama. Myslela jsem, že to bude nepříjemné, ale kupodivu byl první dotek neuvěřitelně hebký a opravdu docela pohodlný. Ale nebyla jsem schopna se svými pocity nějak zabývat, jak jsem již řekla – byla jsem jako v tranzu. Máma upevnila oba konce plenky a zajistila ji. Předpokládala jsem, že je sotva palec až dva tlustá, ale přesto na mně nakonec působila velmi objemně a neforemně.
“V nejlepším případě ty plenky nebudeš muset používat, ale je dobré jednu nosit, pro jistotu,“ vysvětlovala mi máma. „A myslím, že nikdo nemůže nic poznat, pokud budeš nosit sukně. Možná by sis měla vzít některou ze svých delších, když půjdeš ven.“
„Mami! Děláš si legraci?“ namítala jsem. „Ven??“ Ta představa byla tak děsivá, že jsem nevěřila, že něco takového může myslet vážně. Zvedla jsem se a ona mi podala tričko, které jsem si roztřesenýma rukama oblékla. Z šuplíku jsem vytáhla bavlněné šortky. Nějaká zvláštní, hluboko uložená vzpomínka se mi začínala znovu vybavovat ano, pocit z té doby, který jsem zažívala v době, když mi bylo pět a ještě jsem nosívala plenky do postele. To ta zvláštní vrzající kolébavá chůze. Šortky plenku sice přikryly, ale moc ji neskrývaly – byla jasně zřetelná díky zformované vyboulenině v mém rozkroku.
Máma mne celou dobu pozorovala. Myslím, že se musela cítit trochu divně – její osmnáciletá dcera zřejmě měla problém a ona nevěděla, co dělat. Co byste na jejím místě dělali vy? Dali byste svou dospělou dceru zpět do plenek? Když se k tomu zpětně vracím, myslím, že z jejího pohledu to byla snaha mi pomoct – dát mi výstrahu a zabránit tak dalším nehodám.
„Poslyš, Sáro,“ promluvila nakonec. „Mrzelo by mne, kdyby ses kvůli tomu cítila špatně. Chci jen, abys ty plenky nosila pár dní, nic víc. Uděláme to takto, budeš si plenky dávat přes den i na noc, řekněme celý tento týden, ale budeš se je snažit nepoužívat a normálně chodit na záchod jako dospělá. A pokud se za tu dobu do plenek nepočuráš, bude to znamenat, že jsme tvé tělo donutily, aby bylo schopné udržet moč, tak jak je to u dospělých běžné. A z případných nehod si hlavu nedělej, i tak ti budu stále oporou a půjdeme se spolu poradit k paní doktorce Myslivečkové.“
Po zvytek dne jsem neměla žádný problém s docházením na toaletu včas. Dokonce jsem se jednou probudila i uprostřed noci a šla si odskočit. Ale když druhý den ráno začal o půl osmé zvonit budík, mé obvyklé vyskočení z postele a bouchnutí do přístroje bylo nahrazeno vyskočením těžkopádným a mokrým.
A sakra, sakra! Co dělat, mohla bych to nějak ukrýt? Přeběhla jsem s prověšenou a prosakující plenkou až k šuplíku, kde byly uloženy plíny čisté. Až v tento moment jsem si všimla světla, které svítilo škvírou mezi mými dveřmi – máma musela být vzhůru. A určitě musela slyšet mé pobíhání po pokoji. Proklínala jsem naše vrzající dřevěné podlahy, rychle uchopila čistou plenku a strhla tu promočenou, počůranou. „Ježíši, musela jsem čurat hrozně moc,“ pomyslela jsem si.
Nějaké kroky. Na chvíli jsem ztuhla strachy, ale nakonec jsem se vzpamatovala, rychle si připevnila novou plenku a mokrou schovala do šuplíku mezi náhradní. Byla jsem teď úplně probuzená a srdce mi bylo na poplach, ale přesto jsem se pokoušela předstírat, že jsem právě vstala, když máma otevřela dveře do mého pokoje.
“Tak jak to šlo, mazlíčku?“ zeptala se.
„Eh.. myslíš jestli jsem počurala plenku? Ne, ne – všechno je v pořádku, mami.“
Někteří lidé umí výborně lhát, ale bohužel – já mezi ně nepatřím. Musela být snad hromada věcí, které mámě mohly napovědět. Můj obličej – červený jako řepa. Zřejmá svěžest a novost mé plenky. A náznak zápachu moči po celém pokoji.
„Broučku, poslouchej. Musíš ke mně být čestná. Máš problém a zatajováním ho nevyřešíš. Musíš si to přiznat.“
Začala jsem brečet, ještě než vůbec stihla domluvit.
„Ach mami,“ vzlykala jsem.
„To je v pořádku, drahoušku. Počkej tady. Zavolám do školy, že jsi celou noc prokašlala, máš horečku a že dnes, a možná i pár následujících dnů, zůstaneš doma. Tak si nedělej starosti se školou a domluvím nám prohlídku u paní doktorky.“
To do ní bylo nepochybně moc ohleduplné. Ale překvapilo mne, když najednou málem vyprskla smíchy.
„Víš, Sáro, bude nejlepší, když si příště upevníš všechny okraje plenky.“
Podívala jsem se dolů a začala se taky smát. A docela se mi ulevilo, když jsem se mohla tomu všemu zasmát. Má plenka („má plenka“ –zvláštní, přemýšlet takto, jako někdo, kdo musí nosit plenky. I když to jsem já teď vlastně taky) byla prověšená a dvě pásky upevněné, ale pouze jedna přes druhou. Bylo to zřetelně povislé a podivně zborcené.
„Díky tobě mám pět let praxe ve vyměňování tvých plenek a ty si teď myslíš, že budeš kazit mou práci?“ škádlila mě maminka.
Zčervenala jsem a smála se s ní.
“Lehni si“ přikázala máma. Udělala jsem to a ona spravila a pořádně upevnila mou plenku, správně a pohodlně. Také vytáhla z šuplíku tu použitou (ten šuplík jsem stejně ve spěchu zapomněla zavřít – opravdu jsem špatný lhář)
„No teda, tahle plínka je celá promočená.“
Na chvíli se odmlčela.
“Sáruš, myslím, že bude lepší, když ti ty plenky dám dvě, zabráníme tak prosakování. Koupila jsem i nějaké igelitové kalhotky a ty bys nejspíš měla nosit taky - vypadá to, že trpíš těžší inkontinencí.“Těžko jsem mohla něco namítat. I když popravdě řečeno, pomyšlení na to být zabalená rovnou ve dvou plenkách a igelitových kalhotkách navrch mne moc netěšilo. Docela jsem z toho měla strach, ale nedalo se nic dělat.
“Dobře mami, udělej to, jak uznáš za vhodné,“ povzdechla jsem.
Vzala druhou plenku a upevnila ji přes tu první. Potom přinesla igelitové kalhoty, navlékla mi je přes kotníky a řekla, abych vstala. Když jsem to udělala, vytáhla je nahoru přes mé plenky. Dvě plenky a igelitové kalhotky – to všechno bylo opravdu tlusté, ale v pohybu to úplně neomezovalo.
Mé pocity byly zvláštní. Máma si myslela, že je pro mne nejspíš nošení dvou tlustých plenek dost nepohodlné, ale já kupodivu došla k tomu, že se mi ten náklad mezi mýma nohama docela líbí, že je mi to příjemné. Asi mi to připomínalo dobu, kdy jsem byla malá a bez jakýchkoli starostí. Nejspíš to byl ten pocit bezpečí.
„Tady máš podprsenku a tričko, broučku. A tady je tvá sukně,“ podala mi máma věci a já se oblékla. Při pohledu do zrcadla se mi zdálo naprosto zřejmé, že mám pod sukní velkou tlustou plenku, ale pochybovala jsem, že by si totéž mohli myslet lidé, kteří o mém tajemství neví.
Pak jsem si ale uvědomila, že mi něco nedošlo a skoro jsem ztuhla. „Mami?“
„Ano, Sáro?“
„Nemusím si tohle vzít k doktorce Myslivečkové, že ne?“
„Zlato, neblázni. Nikdo to přece nepozná a bylo by mnohem horší, kdyby se ti náhodou zase stala ta čůrací nehoda a ty na sobě neměla plenku, nemyslíš?“
“To je pravda, mami.“
O čtvrt na jedenáct už jsme šly k mánimu autu. Vyděšeně jsem se rozhlížela kolem sebe, ale naštěstí veknu nikdo nebyl. Máma měla s sebou velkou tašku s náhradními plenkami „jen pro jistotu“ – jak mi vysvětlila.
Pozdější cesta od auta k ordinaci paní doktorky byla pohodlná i nepohodlná zároveň. Každou vteřinou jsem si víc a víc zvykala na příjemný komfort plenek a ten hebký pocit v mém rozkroku, jenže s dvěma tlustýma plenkama mi dělalo docela problém chodit normálně rovně – spíše jsem se tak trochu kolébala jako batole. V čekárně jsem si sedla, už docela červená studem. Bylo tam několik menších dětí s rodiči, ale naštěstí to vypadalo, že si ničeho nevšimli.
Nicméně v čekárně paní doktorky Myslivečkové to probíhalo jako u jakéhokoli jiného lékaře. Čas se vlekl a lidé byli do ordinace voláni v dlouhých intervalech. Po hodině čekání jsem začala cítit tlak močového měchýře. Příliš pozdě jsem pak přišla na to, že plenky jsou pro ochranu před nehodou danajským darem. Dokážou jí skrýt, ale naopak je v nich těžší jí předejít, protože mne nutily mít nohy od sebe a tak jsem nemohla zatnout svaly a snažit se to vydržet.
„Musím běžet na záchod, mami!“ vyhrkla jsem a vstala – jenže bylo příliš pozdě. Stihla jsem udělat akorát dva kroky, než mi začala teplá moč prýštit dolů do plenek. Naprosto jsem ztuhla, musela jsem močit aspoň deset sekund, ale připadalo mi to jako věčnost. Slyšela jsem ten zvuk, který vydávala má vlastní moč tekoucí do plenek a tentokráte bylo jasné, že si toho všichni ostatní v čekárně museli všimnout.
Máma samozřejmě okamžitě poznala, co se stalo. Vstala, chytila mne za ruku a zeptala se: „Och Sáro, ty sis počůrala plenky, že ano?“
Pokud někdo předtím neslyšel zurkot mé moči, nebo si nevšimnul šustění, které vydávaly igelitové kalhotky, otázka mé maminky mu stejně ve věci udělala jasno. Zahlédla jsem zkoprnělé rodiče a děti – mé tajemství bylo naprosto prozrazené. K dovršení toho všeho mi máma zvedla sukni a začala hledat indikátor vlhkosti, takže mé objemné a teď už i pomočené plenky ukazovala celé čekárně.
A jako naschvál, zrovna v tento okamžik se dveře ordinace otevřely a sestra nás zavolala dál. Rudá jako nikdy jsem se kolébala za mámou dovnitř.
Zezadu jsem ještě zaslechla hlas chlapce, maximálně čtyřletého. „Proč ta holka nosí plínku? Ty jsou přece pro děti, že jo mamí? Já už nejsem dítě, že ne, mamí?“
No výborně
„Pššt!“ zasyčela na kluka jeho máma, zastírající vlastní překvapení.
Uvnitř v ordinaci máma paní doktorce rychle vysvětlila naši situaci. Paní Myslivečková byla mou doktorkou už odmalička a vždycky jsem si ji pamatovala jako velmi milou paní, proto mne docela překvapilo, jak přísná byla její reakce.
„Myslím, že bude nejlepší držet Sáru v plenkách, dokud nedokáže, že už je nepotřebuje.“
„Ano, s něčím takovým počítáme,“ odpověděla máma.
„Ne, myslím že mi úplně nerozumíte,“ pokračovala doktorka. „Nejde o to, aby v nich byla jen oblečená, ale aby je musela používat. Musí si zvyknou na nepohodlí plenky („Cha – prý nepohodlí plenky, ušklíbla jsem se v duchu a hned ustrnula překvapením nad poznáním, jak si to nešťastné nošení plenek vlastně tajně docela užívám.“) a nepohodlí jejího používání. To je nejlepší cesta, jak její tělo přivedeme zase ke kontrole nad sebou samým a pak už plíny nebude potřebovat."
S těmito slovy mi paní dokotrka naznačila, ať si lehnu na vyšetřovací stůl a pak mi sundala sukni, igelitové kalhotky i plenky – prostě všechno. Zůstala jsem tam ležet od pasu dolů nahá.
„Mužete opláchnout ty kalhotky?“ řekla mámě a podala jí je. „A tady jsou jedny extra tlusté plenky pro Sáru, tyhle už na rozdíl od těch vašich neprosáknou.“ Napudrovala mi vagínu a vůbec celý rozkork a nadzvedla můj zadek do vzduchu. Potom pode mne zkušeně položila plenku, protáhla ji mezi nohama a upevnila. Pak mi natáhla i igelitové kalhotky, které máma mezitím opláchnula od moči.
Potom mi máma chtěla podat sukni, ale zarazila se a pokrčila nos. „Sáro, tvé plenky musely totálně protéct, tohle si přece už nemůžeš obléct.“ – na mé sukni byla vzadu veliká mokrá skvrna.
Doktorka Myslivečková hned dodala: „To přece nevadí, vždyť máte auto na parkovišti, ne? Tak vidíte. Sára si musí zvyknout, že ostatní lidé dobře vědí o jejím nošení plínek.“
Stála jsem tam pouze ve svých plenkách, igelitových kalhotkách a tričku. Vyděšeně jsem se zeptala: „To mám vážně jít ven takhle?“„No tak Sáro, k parkovišti jsou to jen dvě minuty,“ řekla máma nekompromisně. „Lidé to pochopí.“ Poděkovala paní doktorce a domluvily se, že budu celý měsíc nosit a používat plenky a potom se k ní zase zastavíme.
Cítila jsem se neuvěřitelně zahanbeně, když jsem mámu následovala z ordinace zpět do čekárny, oblečená pouze v tričku a igelitových kalhotkách nacpaných plenkama. Lidé v čekárně jen zírali. Ti dospělí většinou ze slušnosti rychle odvrátili zrak, ale děti na mne jen civěly, smály se a ukazovaly prstem na mé plínky. K dovršení toho šíleného studu, který se mnou lomcoval, jsme ještě v čekárně musely čekat několik minut, než nám sestra vrátila mou zdravotní kartu. Pak už jsme konečně (konečně!) mohly vyrazit k autu. Cestou k výtahu jsme potkali několik, většinou velmi překvapených, lidí. Až těsně před východem mámu bohužel zastavila nějaká stará paní, která si evidentně nedělala hlavu s tím, zda říct svůj názor, a začala jí vyprávět, že její manžel už je na stará kolena inkontinentní stejně jako já a že plenkové kalhotky jsou nejlepší nápad jak předejít nehodám na veřejnosti a že je od mámy velmi moudré, když chce, abych je nosila.
Pak už má nedozírná, oplenkovaná cesta k autu přece jen skončila a jely jsme domů. „A teď celý měsíc v plenkách,“ pomyslela jsem si. A zase mne překvapilo, že se (přes všechno to šílené ponížení a strach z toho, co ještě přijde) vlastně docela těším.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Chlap-ec

  • Email nefunguje
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 140
  • Karma: 0
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #1 kdy: Června 28, 2007, 10:06:18 »
pekny pribeh ....
len tak dalej ...
 Xsmilew
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »
Milujem pocit bezmocnosti maleho dietata v plienkach i obleceni, o ktore sa staraju ...
Nikdy som to este neskusal, len o tom snivam, mozno...

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #2 kdy: Října 03, 2007, 12:47:08 »
Bude někdy pokračování ?
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Kulbik

  • Email nefunguje
  • 10 a více
  • *
  • Příspěvků: 42
  • Karma: 0
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #3 kdy: Října 03, 2007, 23:39:41 »
krasny supr dik

Kolbi
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

schwarczman

  • Host
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #4 kdy: Října 14, 2007, 10:57:54 »
Citace: "13jh02"
Bude někdy pokračování ?

Asi ne, je to jen překlad a vypadá to, že autor originálů další díl neplánuje.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Sonya

  • Jsem modrej
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 611
  • Karma: 2
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #5 kdy: Října 14, 2007, 18:36:52 »
Tak se někdo může pustit do pokračování sám.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

batoláko

  • Host
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #6 kdy: Října 15, 2007, 10:08:19 »
Krásné taky bych chtěl takovou maminku.Snad někdo napíše pokračování.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline babyserba

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 422
  • Karma: 1
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #7 kdy: Prosince 19, 2007, 20:29:40 »
Dobrá povídka  Xlaugh
« Poslední změna: Října 13, 2008, 19:49:46 od babyserba »

Offline balicek22

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 114
  • Karma: 0
  • Nejvíce preferuji Diaper Bondage s trochou SM
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #8 kdy: Října 09, 2008, 16:00:35 »
Souhlasim s někym kdo tu řikal,že by chtěl mít takovou mámu !! přesně moje slova ! a jinak hezkej příběh  ;)
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Bibinko

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 799
  • Karma: 5
    • AB/DL - CR/SK
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #9 kdy: Října 09, 2008, 17:06:42 »
Velmi hezky napsáno...
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 340
  • Karma: 1
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #10 kdy: Února 13, 2009, 07:08:42 »
:D Fakt dobrej příběh. gumplík
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Dudánek

  • Host
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #11 kdy: Července 03, 2009, 18:58:00 »
Je to sice jen překlad, ale přesto hezky napsaný :). Ať už v tom měl překladač zásluhu jakoukoliv, líbilo se mi, jak byl příběh ze začátku zmatený a postupně se vyjasňoval, dokud se naplno nerozjel. Většina vět a frází se mi tam líbila a chyby jsem tak nějak nepostřehl (a nevyhledával). Na druhou stranu, nedalo se říct, že by mě to nějak zaujalo, nebo, že bych to přečetl jedním dechem a s nadšením. Už, když jeli k doktorce, jsem pochopil, co se stane... Takových příběhů je tu totiž víc, jak Romů v čechách. Příběh byl prostě neoriginální, ale dobře napsaný.

Pokračování bych nedělal (jak se někdo zmiňoval v komentech), spíš bych se obrátil na jiné příběhy, které by zasloužili pokračováníčko.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Pull-ups man

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 27
  • Karma: 0
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #12 kdy: Května 31, 2012, 09:19:22 »
jaký je název té povídky v originále? Asi to znám někde z angličtiny...

díky :)
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline Anonymous

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 2 114
  • Karma: 1
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #13 kdy: Srpna 04, 2012, 23:15:05 »
Název je stejný, tedy Sarah´s return to diapers.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »

Offline jurko

  • Email nefunguje
  • 50 a více
  • *
  • Příspěvků: 50
  • Karma: 1
Re: Sářin návrat do plenek
« Odpověď #14 kdy: Března 09, 2013, 17:03:07 »
Kód: [Vybrat]
velmi dobre napísané skoro realne
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »