Kapitola dvanáctá:
Ráno bylo jiné než ta předchozí. Poprvé jsem měla možnost použít normální umyvadlo v umývárně a hlavně – dojít si na opravdový záchod, ne na ten stísněný v karavanu. Když jsem ho poprosila, jestli můžu do kempových umýváren, čekala jsem, že mě odmítne. Myslela jsem, že si bude chtít ponechat kontrolu úplně nad vším. Jenže mě překvapil – ani slovo, jen tiché kývnutí hlavou.
Pak otevřel skříňku, odkud vždycky bral plenky, a vytáhl jednu úplně jinou. Malou, nenápadnou. Když ji rozložil, vypadala skoro jako větší kalhotky.
„Tyhle jsou natahovací,“ vysvětloval. „Někteří je nosí jako plnohodnotné plenky, ale já je moc neuznávám. Jsou tenké, moc toho nevydrží a… no, není s nimi žádná sranda. Berme je tedy spíš jako servisní.“
„Proč servisní?“ nakrčila jsem obočí.
„Protože z nás dvou nejsem ten, kdo se počůrává, a do umývárny se nějak dostat musíš,“ ušklíbl se.
„Ha, ha, ha… moc vtipný. Čekala jsem, že to bude mít nějaký hlubší smysl.“
Se smíchem mi sundal plnou noční plenku a já si natáhla tuhle novou, lehkou. Ten rozdíl byl neskutečný. Najednou jsem mezi stehny necítila žádný balík, nic mě netlačilo ani neroztahovalo nohy. Pás se pod ní hezky schoval a já se cítila… svobodná. Jako dřív. Po dlouhé době jsem zase mohla dát kolena normálně k sobě.
S tímhle novým pocitem jsem vyrazila do umýváren. Krok jsem měla zase pevný, jistý, a vychutnávala si každou vteřinu té sladké iluze normálnosti.
Jenže po návratu mě už čekala klasická rutina – na posteli ležela připravená moje stará známá: tlustá, nafouklá plenka.
Otráveně jsem stočila pohled k ní a pak zpátky na něj. Moc dobře věděl, co se mi honí hlavou.
„A co kdybych tě v té malinké nechal?“ zeptal se pobaveně.
Zvedla jsem obočí a v hlase mi zazněl šibalský tón: „Hmm… a co bys za to chtěl?“
„No tak, když nebudeš mít normální plenku a ani to něčím nezpestříš, moc toho nenatočíme. A víš, jak to nesnáším,“ podíval se na mě přísně, i když mu v očích pobaveně jiskřilo. „Máš pět minut na to, abys přišla s opravdu dobrým důvodem, proč si ji můžeš nechat. Pokud mě nenadchneš, asi víš, co tě čeká.“
„Oukej, oukej… na něco přijdu. A jak dlouhá je vlastně ta túra?“ snažila jsem se získat čas.
„Kousek. Pár kilometrů, nic náročného.“
Zatímco jsem přemýšlela, očima jsem přelétla všechny naše skříňky s hračkami. Pak jsem otevřela svůj kufr – a když jsem uviděla, co v něm leží, nápad byl na světě.
„Hele… mám to!“ vyhrkla jsem nadšeně.
„Tak povídej, jsem zvědavej,“ založil si ruce a čekal.
V jedné ruce jsem držela miniaturní oblečení, v druhé vibrační kolík, se kterým jsem strávila tu vášnivou noc.
„Když už mám malou plenu, zvolím k tomu i titěrný oblečení,“ začala jsem vysvětlovat. „Podprsenku nechám sportovní a k tomu tyhle šortky. Jsou tak krátké, že kouká půlka zadečku. Myslím, že to akorát zakryje, co má… a zbytek necháme na fantazii. A aby to mělo pořádnou šťávu, doplním to tímhle kolíkem. Díky té tenké plence ho půjde krásně ukázat na kameru. No řekni – není to mnohem zajímavější než pořád jen ty obrovský balíky? Vsadím se, že se to někomu bude líbit.“
Chvíli mě měřil pohledem a pak se pousmál. „Hmm, to zní zajímavě. Tak šup – oblíkat. Ale nejdřív si tam šoupni ten kolík.“
Vzal kameru a začal mě natáčet. Sama jsem se prala se zavedením kolíku – to zatracený lanko od pásu cudnosti mi to vůbec neulehčovalo. Trochu jsem se u toho kroutila a sténala, ale nakonec se povedlo. Jako potvrzení jsem se otočila a vyšpulila zadeček přímo do objektivu. Teprve pak jsem natáhla šortky a podprsenku. Byla jsem připravená.
Túra sama o sobě byla nádherná. I když jsme nešli daleko, příroda kolem nás byla divoká a úplně jiná než ta, kterou znám z Čech. Žádné vesnice, žádné silnice, nikde ani noha – jen les a úzká pěšinka.
A právě toho jsme využili naplno. Natočili jsme mě, jak kráčím bez podprsenky. Poprvé v životě jsem měla pocit absolutní volnosti – jít přírodou s odhalenými prsy bylo zvláštní, ale neskutečně osvobozující. Pak jsme střídali různé kombinace: jen v plence, jen v pásu cudnosti. Ochotně jsem se mu nastavovala do kamery, špulila zadeček i prsa.
Kolík v zadečku mezitím tiše vibroval, dráždil mě na každém kroku a rozpumpovával ve mně touhu. Bylo to přesně jako v té noci – nedokázal mě dovést k orgasmu, ale dokonale mě udržoval na hraně. A právě ta neustálá nadrženost mi dodávala odvahu i chuť hrát si před kamerou. Měla jsem pocit, že mě ovládá skrz ten kolík jako svou malou loutku – a já se tomu vůbec nebránila.
Naším cílem bylo zapomenuté jezero s nádherným výhledem na hory. Bylo to místo, odkud přímo sálala romantika – voda se třpytila ve slunci, kolem nás jen ticho a šumění větru v korunách stromů.
Sluníčko příjemně hřálo, ale moje malá plenka už byla pořádně mokrá. Cítila jsem, jak se mi lepí na kůži, a tak bylo jasné, že je čas na přebalení. Rozhodli jsme se to spojit s koupáním.
Stáhla jsem ze sebe všechno oblečení, až jsem tam stála úplně nahá – jen pás cudnosti na bocích a v zadečku tiše vibrující kolík.
Byla jsem tak vzrušená, že se moje šťávy prodraly skrz mřížku pásu a v tenkých lesklých pramíncích mi stékaly po stehnech. Když jsem nohy semkla k sobě, spojily se do jemné pavučinky, která se při každém kroku znovu a znovu přetrhávala.
On si to celé natáčel, ale zůstával odtažitý – jako by byl jen divák za kamerou. Ani náznak, že by se chtěl svléknout a přidat se ke mně do vody. Připadalo mi, že se přede mnou snad zdráhá odhalit.
Moje nadržená hlava ale odmítala tuhle pasivitu akceptovat. V tu chvíli jsem přesně věděla, jak to změnit.
Upřeně jsem se zadívala přímo do kamery, jako bych tím pohledem chtěla prorazit objektiv. Pravou rukou jsem sevřela prso a jemně ho začala hladit, občas zajela až k bradavce, kterou mezi prsty jen lehce stiskla – přesně tak, aby to vypadalo, že sama toužím po každém doteku. Druhá ruka zamířila mezi stehna. Ne že bych se chtěla opravdu dostat pod pás, ale prsty po něm klouzaly, jako by zoufale hledaly skulinku. Věděla jsem, že to bude působit dráždivě – a přesně to jsem chtěla.
Nabrala jsem trochu vlastních šťáv a provokativně si je rozetřela po rtech. Byly sladké… nebo jsem byla jen tak nadržená, že mi chutnaly jako nektar. To už ale nebylo podstatné – okamžitě mě to rozžhavilo ještě víc. Stejnou rukou jsem nabrala další kapku, přistoupila k němu a bez jediného slova mu ji vsunula do úst.
To byl moment, kdy poprvé ztratil kontrolu. Vypadl z role a já viděla, že mu trvá několik vteřin, než vůbec pochopí, co se stalo.
Když olízl moje prsty a vychutnal si jejich chuť, už jsem nečekala. Přitiskla jsem se k němu a začala ho líbat – pomalu, smyslně, ale zároveň rozhodně. Přesně tak, aby pochopil, že otěže jsou teď v mých rukou. Jednou rukou jsem jeho dlaň vedla na své prso a druhou ruku jsem mu položila do rozkroku. Nemusela jsem dlouho hledat. Byl tvrdý jako kámen.
Vysvobodila jsem jeho chloubu z kraťasů. Naše pohledy sklouzly dolů – oba jsme ho chvíli sledovali, jako by se před námi zjevil malý zázrak. Pak jsme se znovu podívali do očí. Pomalu jsem začala klesat na kolena. Štěrk na pláži mě píchal do kůže, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.
Měla jsem ho přímo před sebou. Obrovského, pulzujícího. Věděla jsem, co bude následovat.
Vzala jsem si ho do pusy – ale ne jako laciná šlapka. Nechtěla jsem předvádět divoké kouření. Chtěla jsem, aby to pro něj byl zážitek, aby cítil, že mi záleží na každém jeho vzdechu. Jemně jsem si hrála se špičkou, jazykem ji obkružovala a nespouštěla z ní rty ani na vteřinu. Převalovala jsem si ji v ústech a vychutnávala jeho chuť.
Brzy mi poslal do pusinky první kapky. Pokračovala jsem dál – pomalu, vytrvale – zatímco jeho sténání nabíralo na intenzitě. V určitém okamžiku mi položil ruce na hlavu; cítila jsem v nich to nutkání, tu touhu zatlačit hlouběji. Ale nakonec to neudělal. Jen přijímal slast, kterou jsem mu dávala.
Byla jsem z toho sama tak vzrušená, že jednou rukou jsem si mačkala prso a druhou se alespoň snažila napodobit pohyby, na které jsem byla zvyklá dřív, než přišel pás. V jeho těle to vřelo, cítila jsem, že za chvíli bude na hraně. Zrychloval dech, prohýbal se v zádech, zakláněl hlavu a čekal na vytoužené uvolnění.
Ale já mu ho nedopřála.
Přesně v okamžiku, kdy už byl na hraně, jsem přestala. Pomalu jsem si ho vytáhla z pusy a sledovala, jak se na špičce třpytí malá bílá kapka. Olízla jsem ji – pomalu, provokativně – a pak jsem se narovnala. Pohledem, který jasně říkal: teď mám v hrsti já tebe.
„Když ne já… tak ty taky ne, pusinko,“ zašeptala jsem vítězně a na důkaz toho mu vtiskla drobný, dráždivý polibek na rty.
Jeho oči se rozšířily a pak se z něj vydralo pobavené odfrknutí. „Teda, ty jsi potvora… To jsem fakt nečekal.“
„Já vím,“ usmála jsem se a vědomě si užívala tu chvíli, kdy se síly obrátily. Pak jsem mu vlepila další polibek – delší, hlubší – a než stihl cokoli dodat, chytila jsem ho za ruku. „A teď se pojď vykoupat!“
Než stihl projevit jakýkoliv odpor, takže jsem ho jednoduše strhla za sebou k vodě. Smál se, trochu protestoval, ale nechal se vést. Slunce se odráželo od hladiny jezera, vítr si pohrával s mými vlasy a studená voda mi obalila kotníky. Bylo to, jako bych ho táhla nejen do vody, ale i do další hry – kde už jsme nebyli jen „pán a jeho holčička“, ale dva rovnocenní hráči, kteří znali své role.
