V jednadvaceti miminkem:
Patrik: Ležel jsem na přebalovacím pultu. Ruce připoutané. Osuška byla úplně mokrá. Byl jsem strachem bez sebe. Počůral jsem se a neměl pleny. Přistoupila ke mne Šárka. Sundala prošívanou deku a zarazila se.
,, Miminko ty jsi čůral?" zeptala se.
Začal jsem plakat a kýval hlavou že ano.
,, Neplakej broučku. To je v pořádku. Jsi takový náš počůránek viď?" pohladila mne Šárka. Vrátila se maminka.
,,Co se stalo?" zeptala se.
,, Maličký se počůral." odpověděla Šárka.
,,Aha. Nic se neděje prdelko. Jsi malé miminko. Budeme muset dávat pleny hned po koupání." dala mi polibek na čelo .Šárka mi uvolnila spoutané ruce. Maminka mne nadzvedla a Šárka vytáhla počůranou osušku. Začaly mne oblékat. Nejdřív růžovou čepičku. Pak zase krátkou košilku se zapínáním na zádech a bílé omezovací rukavičky se širokými popruhy na zápěstí. Maminka mi znovu ruce připoutala. Šárka mi mezi tím ubrousky umyla intimní partie. Namazala krémem a zasypala zásypem. Dostal jsem jednu látkovou plenu a fakt tlusté jednorázové plenkové kalhotky. Ozval se zvonek.
,, Šárí prosím tě otevřeš?"
,, Jasně už letím."
Nakonec mi maminka navlékla bílé froté ponožky a připoutala nohy. Přikryla mne peřinou. Pohladila po tváři.
,, Buď hodný zlatíčko." řekla a taky odešla.
Zůstal jsem pár minut sám. Věděl jsem že přišla paní doktorka. Po několika minutách se otevřely dveře. Do pokoje přišly všechny tři.
,, Ahoj Patriku." pozdravila mne paní doktorka a také pohladila. ,, Slyšela jsem že jsi měl dost vysokou horečku? Tak tě musím pořádně vyšetřit. Danielo." obrátila se na maminku. ,, Uvolníme ručičky a malýho posadíme."
Posadil jsem se. Maminka mi svlékla košilku.
,, Ještě mu na chviličku vyndejte dudlíka. Stále má zákaz mluvit?"
,, Ano. Mluvit smí jen když mu to jedna z nás povolí. Jinak nesmí. Proto má většinu dne v pusince dudlička." odpověděla maminka.
,,To je v pořádku. Dudlík je pro něho důležitý. Pokud vím u té dámy měl v ústech často roubík že ano?"
,,Ano. Máme také jeden. Ale ten je jen za trest. Zatím jsem ho použila jednou při výprasku. Už si na dudu zvykl. Takže už není potřeba dudlík s upínacím páskem." vysvětlila paní doktorce maminka.
,, Chlapec je opravdu velmi silně submisivní. Zatím bych ho nechala ve stádiu novorozeněte." doporučila paní doktorka.
,, To máme v úmyslu." zapojila se Šárka. ,,Dnes má narozeniny. Takže pro nás se dnes narodil. Už jsme se domluvili. Souhlasil že u nás už zůstane natrvalo jako naše dítě."
,, Tak to jsem moc ráda." řekla paní doktorka a obrátila se na mne. ,, Udělal jsi moc dobře zlatíčko. Máš dvě hodné maminky a budeš tady v bezpečí. Hezky buď poslušné miminko ano miminko?"
Zakýval jsem hlavou že budu.
,, Zítra chceme jet do jeho zaměstnání aby podal výpověď a vyklidil pokoj na penzionu. Jenže měl tu horečku. Tak mám trochu obavy aby se nevrátila. Přece jenom nebude několik hodin zabalený." svěřila se maminka.
,,Danielo být vámi nechala bych ten výlet až po víkendu. Doporučila bych minimálně dvakrát denně měřit teplotu. Aspoň jednou denně zábal. Pro jistotu. Čípky do zadečku máte? Ne. Nevadí přivezla jsem vám celé balení. Po obědě dejte čípek a hned zábal.Jestli chcete můžeme udělat obřízku. Není nač čekat."
,,To bylo fajn." souhlasila maminka.
,, Né prosím já nechci!!" začal jsem plakat a bez dovolení mluvit.
,,Kdo ti povolil mluvit? Co? Zlobíš miminko!! Musím tě zase potrestat!!" řekla přísně maminka a šla do skříně. Vyndala roubík. ,,Pusinku otevřít a honem!"
Začal jsem se bránit křičet a prát se s nimi.
Jenže byly tři. Ta chvíli jsem ležel svázaný na břiše a v ústech roubík
,, Trochu mu stáhněte plenky. Dám mu injekci." Slyšel jsem doktorku. Stále jsem sebou házel kňučel. Vše marné. Maminka a Šárka mne pevně držely. Pocítil jsem píchnutí do zadečku a po chvíli tvrdě usnul.
