Kapitola čtvrtá:Ze zkoušek jsem byla ještě dlouho nesvá a pořád mě mrzelo, jak dopadly. Hlavou se mi honilo jen to, že jsem dvě z nich pokazila, a tak jsem si říkala, že nemám šanci. Určitě se najdou jiné holky, které to zvládnou s přehledem, možná i bez jediného tréninku. Chtěla jsem na to zapomenout. Jenže týden uběhl a žádná zpráva nepřišla. Už jsem byla smířená s odmítavou odpovědí, něco jako: děkujeme za váš zájem, ale nebyla jste vybrána… bla, bla, bla.
Večer sedmého dne mi cinkl telefon. Podívala jsem se do e-mailu – a nevěřila jsem svým očím. Bylo tam napsáno, že i přes ne úplně slavné výsledky zkoušek jsem byla vybrána. V příloze byly instrukce k odjezdu na dovolenou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Radostí jsem málem vyskočila z postele, a kdybych se nebála, že ji rozbiju, klidně bych na ní začala skákat jako malá. Pojedu s ním! Opravdu já.
Instrukce měly několik stránek – kam se mám dostavit, jakým vozem pojedeme, jaká bude přibližná destinace a spousta dalších detailů. Na konci ale byla tučně vyznačená poznámka: „
Při balení zohledni důvod dovolené. Jedeme točit erotický content. To znamená, že v dlouhé mikině a teplácích si moc nevyděláš. Měj sbaleno pro všechny situace, ale mysli na tuhle poznámku. 
“
Hned druhý den ráno jsem se pustila do balení. Jenže právě ta poznámka mi to všechno komplikovala. V šatníku jsem měla hlavně normální věci – trička, rifle, mikiny. Sexy nebo vyzývavého skoro nic, kromě pár kousků, které už byly dávno sbalené.
Nezbylo mi nic jiného než vyrazit na nákupy. Rozhodla jsem se jít do toho all-in. Vzala jsem poslední peníze a ponořila se do víru města. Prošla jsem snad všechny obchody, včetně těch s erotickým prádlem a oblečením. Vybrala jsem ty nejodvážnější kousky. Peněženka po tom výletu zela prázdnotou – zbylo mi jen na cestu domů.
Doma jsem si všechno vyzkoušela. A musím říct, že mě některé outfity hodně překvapily – neuvěřitelně krátké sukně, upnutá trička s hlubokými výstřihy, průhledné šaty, krajkové prádlo a spousta dalšího. Byla jsem z nich nadšená, i když jsem si vůbec nedokázala představit, že bych v nich chodila někde na veřejnosti. Ale co – pojedeme do cizí země, tam mě nikdo nezná. Všechno jsem si pečlivě složila do kufrů a čekala na den odjezdu.
Večer před cestou jsem přihodila poslední drobnosti, dala klíč od bytu sousedce, aby mi zalévala kytky, a rozloučila se s domovem. Cestovní horečka mnou cloumala víc a víc. Byla jsem nervózní – nejen z cesty a natáčení, ale hlavně z toho, že celé dva měsíce budu s ním. Co když si nesedneme? Co když mě nebude mít rád? Otázky mi vířily hlavou tak rychle, že jsem nakonec padla do postele a usnula, ani nevím jak.
Ráno jsem vstávala hodně brzo, venku byla ještě tma a vzduch voněl čerstvostí. Tak brzy jsem dlouho nikde nebyla. Oblékla jsem si cestovní legíny, ty speciální push-up, co zvýrazňují zadek. Nikdy předtím jsem je neměla, byly dost nepohodlné, ale věděla jsem, že když chci uspět, musím vydržet. Na vršek jsem zvolila push-up podprsenku a tričko s velkým výstřihem.
Čekala mě cesta tramvají a metrem. Tak brzy ráno tam bylo jen pár lidí, ale i tak jsem cítila, jak se po mně každý druhý chlap otáčí. Byl to zvláštní pocit – být najednou tak na očích, a hlavně takhle vyzývavě oblečená. Věděla jsem, že odteď mě právě tyhle pohledy budou živit. Musela jsem si zvyknout.
Po příjezdu na místo mi ochotně pomohl s kufry a nabídl snídani. Byla jsem ráda, protože jsem od probuzení nic nejedla. Na stole mě čekala ovesná kaše s ovocem a hrnek čaje. Jenže podivné bylo, že všechno bylo naservírované v dětském nádobí, jen zvětšeném na dospělou velikost. Nechápavě jsem na to koukala.
„
Proč je to v takovým nádobí? Nemáš normální?“ zeptala jsem se.
„
Tohle je normální,“ odpověděl klidně.
„
Normální? Z toho přece jedí děti. A já nejsem dítě.“
Rozesmál se. A já byla ještě zmatenější.
„
Čemu se směješ?“ vyjela jsem.
„
Ty jsi fakt moc neposlouchala, když jsme podepisovali smlouvy, viď?“
„
Asi moc ne…“ přiznala jsem. „
Měl se natáčet jen erotickej content, ne?“
„
Jo, to jo,“ kývl. „
Ale ten můj je trochu jinej než obyčejný fotky holek bez oblečení. Já dělám ABDL content. Všechno jsem ti říkal u podpisu, pamatuješ? U toho stolečku. Vysvětloval jsem ti, že to znamená plenky, dětský oblečení a všechno kolem.“
„
Cože?!“ vytřeštila jsem oči. „
Já přece nebudu nosit žádný plenky! To je kravina!“
„
Ale budeš,“ usmál se.
„Nebudu! Na sebe si nevezmu ani plenku, ani žádný dětský hadry, ani nic podobnýho!“ vyjela jsem.
Klidně se opřel do židle, bez jediné známky rozčilení.
„Dobře, můžeš odejít. Já tě tu nedržím. Ale zřejmě ti unikla podstatná informace. Pokud teď odejdeš, nebo jinak zrušíš náš výlet, všechno zaplatíš ty. Je to ve smlouvě, kterou jsi podepsala.“
Sáhl na stůl, vytáhl složku a přistrčil ji přede mě. Několik odstavců bylo zvýrazněno, částka dole podtržená.
„
Karavan, kempy, ušlý zisk…" Dohromady to dávalo sumu, kterou snad budu vydělávat zbytek života.
"
Radím ti dobře, rozmysli si to a mezitím si dojez tu snídani, ať nevystydne.“
„
Přešla mě chuť,“ odsekla jsem a zatvářila se otráveně.
„
Takže jsem ti to připravoval zbytečně?!“ zvýšil hlas a přísně se na mě podíval. „
Mladá dámo, já neplýtvám jídlem jen tak. Tu snídani si sníš. A nebudu poslouchat žádné odmlouvání!“
Ten náhlý, ostrý tón mě zarazil. Vzdor ze mě okamžitě vyprchal. Sedla jsem si, vzala plastovou lžičku a začala jíst. Ať jsem chtěla, nebo ne, chutnalo to skvěle. Snědla jsem všechno, co přede mě položil, a nakonec to zapila čajem.
Usmál se a pohladil mě po vlasech.
„
Hodná holka.“ Posadil se vedle mě. „
Teď poslouchej pořádně. Ještě jednou ti vysvětlím, jaká jsou naše pravidla.“
Jeho hlas byl pevný, autoritativní, nedal se přerušit. „
Jedeme tvořit ABDL content. Teď už víš o čem je. Všechno budeme natáčet. V karavanu jsou kamery úplně všude. Někdy tě budu točit přímo já, jindy dostaneš kameru ty. Ale aby to působilo věrohodně a ne jako laciný a uměle vytvořený scénky, podepsali jsme spolu kodex. Tady je.“
Podsunul mi papír s jeho i mým podpisem.
Kodex subinkyJá, tvůj pán, ti tímto uděluji pravidla, kterými se od této chvíle na další dva měsíce budeš řídit. Přijetím tohoto kodexu se stáváš mojí subinkou. Tento kodex je závazný.
- Já jsem tvůj pán. Ty jsi moje subinka. Nikdy nezpochybníš moje rozhodnutí.
- Vždy mě oslovíš „můj pane“. Já tě budu oslovovat tak, jak uznám za vhodné.
- Posloucháš bez výhrad a bez odporu.
- Pokud porušíš pravidla, přijímáš trest, který určím já. O trestu nikdy nediskutuješ
- Odměnu získáš jen tehdy, pokud si ji zasloužíš. O odměně rozhoduji pouze já.
- Tvé tělo patří mně. Nemáš právo se ho dotýkat bez mého svolení.
- Orgasmus je pro tebe dovolen jen tehdy, když ti ho dám já. Sama si ho nesmíš dopřát.
- Plenku máš na sobě nepřetržitě, 24/7. Nikdy ji nesundáš bez mého svolení.
- Plenky, které budeš nosit, vybírám já.
- Nesmíš bránit kamerám v záznamu.
Položil papír na stůl. Ani nemrkl. Jeho oči se zabodly do mých a nepustily mě. Ruce se mi třásly, ale neuhnula jsem.
„
Pamatuješ na ty zkoušky?“ jeho hlas byl klidný, až mě z něj mrazilo. „
Nebyla to žádná sranda, že? Každá měla svůj důvod. Každá ukázala, co zvládneš. A co ne. A právě podle toho jak si je zvládla, tě teď čekají určitá privilegia. Což ve tvém případě jich moc nebude.“
Nadechl se. Úsměv bez špetky vřelosti.
„
Klystýr. Myslela sis, že je to jen trapas? Ne. To byl test. Sebekontroly. A ty jsi ho zvládla. Proto máš jedno privilegium. Jednou denně smíš použít normální záchod. Jen jednou. A jen když mě poprosíš. Všechno ostatní… do plenky.“
Mé tělo se napjalo. V žaludku mi ztěžkl kámen.
Pokračoval, jako by mě vůbec neviděl.
„
Dildo. To měla být tvoje šance dokázat, jak umíš potěšit svého pána. A tady jsi, selhala. Proto nemáš právo na vlastní potěšení. Tvůj orgasmus už není tvůj. Je to odměna, kterou ti smím dopřát jen já, a jen tehdy, když si ji opravdu zasloužíš. A abys neměla ani pomyšlení na to, že bys mě chtěla obejít, dostaneš pás cudnosti. Ten ti bude neustále připomínat, komu patří tvoje tělo.“
Jeho hlas zchladl. Tón, který řezal jako nůž.
„
A nakonec kolík. Ten měl prověřit, jak moc dokážeš snést nepohodlí. Jak dlouho vydržíš něco, co tě tíží, bolí, tlačí. A ty jsi ho neudržela. Víš, co to znamená? Že tě nebudu zatěžovat věcmi, které nezvládneš. Nebudeš se schovávat do vrstev oblečení, když ani ten malý kousek kovu v sobě neudržíš. Tvůj limit je jasný – tři kusy oblečení. Vždycky počítej s tím, že plenka se bere jako jeden z nich. Takže na výběr ti zbývají jen dva kousky navíc. Kalhoty a tričko? Nebo šaty? To už si rozmyslíš sama. Jediné, co se do počtu nepočítá, jsou ponožky a boty.“
Odmlčel se. Ticho dusilo. Jen jeho oči, tvrdé a neústupné, mě držely přimraženou k židli.
A pak tiše dodal: „
Vidíš? Každý test měl svou cenu.“
Moje hrdlo se sevřelo. V uších mi hučelo. Slzy mě pálely v očích. K čemu jsem se to upsala?
Najednou jsem vyskočila.
„
Na to ti… můj pane… kašlu!“ vykřikla jsem. Chytila kufry, trhla dveřmi. Bouchly za mnou tak, že se dům otřásl. Kufry rachotily po schodech, ruce se mi třásly a srdce bušilo.
Na ulici jsem se sesunula na kufr a hystericky se rozplakala jako malá holka. Slzy mi máčely tvář, dech se zadrhával.
Co teď?
Jít domů? Ale čím zaplatím?
Jít na policii? Vysvětlovat jim to? Nikdy.
Vrátit se nahoru a kapitulovat?
Nahmatala jsem v kapse poslední desetikorunu. Přitiskla jsem ji k palci.
„
Panna – návrat. Orel – útěk.“
Hodila jsem ji. Mince se divoce otáčela a pak dopadla do dlaně. Přetočila jsem ji na hřbet druhé ruky. Měla jsem zavřené oči.
Vzadu v hlavě zašeptal malý hlas: "
Prosím… jen ať je to panna".
Otevřela jsem je.
Orel.
