Existuje země, kde jsou zákony nastaveny jinak, jelikož zde nefungují vězení. Místo vězení jsou však výchovny, kam jsou Ti, kdo porušili nějaká pravidla ukládání na dobu, jež odpovídá jejich přestupku, aby měli možnost být vychováni lépe. A jaká, že zde jsou pravidla?
Honza, který byl přistižen při krádeži, byl poslán právě do tohoto zařízení. Nevěděl, co jej čeká, jelikož Ti, kdo absolvovali výchovnu, o ní nemluvili a zároveň i Ti, kdo tam šli za malý přestupek, tam strávili dobu delší než Ti, kdo tam šli za velké krádeže.
Honza si říkal, v čem tkví problém a přeci jej nemůže jen tak někdo změnit. Jeho původní plánovaný čas ve výchovně měl být 2 měsíce, ovšem co se říká, že čas tam strávený závisí na samotném trestanci a v průměru se prodlouží jednou tolik.
„Zítra nastupuji, nedostal jsem ani informace, co si mám vzít sebou, návštěvy jsou zakázány, je to divný, když nevím do čeho jdu. Nachystám si alespoň zubní kartáček, pastu, ručník, nějaké spodní prádlo a budu alespoň trošku připravený. Teď si jdu lehnout, zítra ráno tam mám být v sedm, protože pokud nedorazím na sedmou, již tam nebudu 2 měsíce, ale 4, což pokud se čas obvykle násobí, tak by to pro mě bylo už děsný.“
Druhý den ráno Honza vstal v 5:30. Ani se pořádně nevyspal, jelikož přemýšlel, co se bude dít. Nasnídal se, napsal na sociální sítě, že bude teď mimo dosah, ať s tím jeho přátelé počítají a šel směr výchovna. Bylo 6:55 a Honza zaklepal na dveře jisté budovy vypadající jako nedobytná pevnost s mléčnými okny, aby tam nešlo nic vidět.
Dveře se otevřely a Honza byl vyzván, aby vstoupil. Po zavření dveří mu bylo řečeno, aby všechny věci, které si sebou vzal, odložil do boxu, do kterého se dostane až na konci svého výchovného pobytu. Honza odložil všechny věci a prošel detektorem, který by poznal, kdyby u sebe Honza měl další věci. Následně se posadil do místnosti, ve které byl pouze stůl. Čekal, co se stane.
Najednou se otevřely dveře a vstoupila do nich dáma slušně vypadající, do které by člověk neřekl, že jedná s kriminálníky. Chvíli na něj koukala, rozložila všechny papíry a pak začala povídat.
„Vítáme Vás u nás ve výchovně, čeká Vás tu splnění Vašeho trestu, a co to splnění obnáší? Na jednom z těchto papírů máte harmonogram pobytu, který dostane každý individuálně dle prohřešku. Váš prohřešek není tak velký, proto jste tu pouze na dva měsíce, avšak pokud budete dělat problémy, může se to protáhnout mnohem déle.“
Honza se podíval na papír, kterému vůbec nerozuměl. Tak se zeptal: „Co ta tabulka znamená?“
Dáma odpověděla: „Ptáte se přesně na to, co jsem právě chtěla říci. Jelikož se někde ve Vaší historii stala chyba, úkolem výchovny je tu chybu napravit. Vychováme vás tady znovu a pěkně od začátku. To znamená, že v tabulce můžete vidět, že každý váš den zde bude půl roku běžného života, kterému se budete muset přizpůsobit. Dnes máte čas přemýšlet, kde se ta chyba stala, abyste věděl, na co se zaměřit, ale zítra ráno nastoupíte ke splnění tohoto plánu. Od zítřejšího rána budete trávit svůj první půl rok života a následující den Vám bude rok. A kdo se o Vás bude starat? Krom našich náhradních maminek to budou naši klienti, kteří už jsou v naší výchovně vyspělí natolik, že se o Vás jako dítě dokáží postarat. Na konci pobytu budete Vy ten, kdo se bude starat o našeho nového klienta. Je to důkaz toho, že jsme Vás vychovali správně. Pokud nesplníte nějaké podmínky, uděláte něco špatně, bude na našem vedoucím výchovy, o kolik dní zpět ve svém životě se vrátíte.“
Honza nevěřil svým uším, ani očím…. Přeci se nemůže chovat jako nemluvně. „Jak je to možné?“ ptal se.
„Všechny Vaše věci jste odevzdal, nebudete je potřebovat. Máme tu své věci pro Vás. Budete i jezdit ven a věřte, že ani neutečete, jelikož budete mít třeba plenky, dupačky a budete v kočárku. Pokud byste měl nakonec nutkání na konci pobytu, co budete jezdit Vy s novým klientem, riskujete, že budete začínat od začátku a doba se prodlouží 4x déle. Doposud to tu udělal pouze jeden klient, který na chybu přišel hodně brzy. Místo 4 měsíců totiž ve výchovně strávil následující 2 roky. Vemte si, že jako nemluvně strávil celý měsíc, než přešel do dalšího roku. No nic, teď se můžete věnovat svým myšlenkám, proč tu jste a zítra začínáte. Mějte se a budu se těšit na konec Vašeho pobytu, až uvidím další pokrok.“
Honza byl jako z kamene a stále nevěřil, že se něco takového děje, při představě, že bude nemluvně mu vběhly slzy do očí a pomalu začínal litovat, že se nachází tam, kde je. Odvedli jej do pokoje, kde přemýšlel, co se bude dít.
Pokračování příště.
