Ahojte děcka, kdyby to někoho nenapadlo, sice je to rozhozený na více dílů, protože ještě dělám konečné úpravy, jak gramatiky, tak celého příběhu. Proto to berte jako 1. úvod do děje. od 2 se pak začne rozvíjet hlavní pointa seriálu, něco již sepsané mám a v něčem zase musím zapracovat na dalším ději. Nějak mi leželo v hlavě sci-fi a tady to sci-fi moc neoplývá, proto si myslím, že některé lidi tahle "slátanina zaujme" jiné však ne, za zpětnou vazbu budu velice ráda. kdyby měl někdo nějaký názor. Hezký večer 
PotvůrkaM: "Ale co to děláš?!" řekla zlostným hlasem a šla uklidit tu spadlou lžičku. " tímto končí tvoje jídlo které jíš sama, budu tě krmit aby se ZASE nestala pohroma"
J: smutně přikývla a nasadila psí oči
Vždy to její mamku udobřilo a bylo to pak dobré, ovšem dnes NE. Dnes byl den, kdy vláda Onduru slavila jejich 22letý útok na zemi a matka Jess věděla, že dnes je konec této aféry. A, že její holčička bude dnes již na tomto světě sama. Bude se muset postarat sama o sebe. Jenže jí to nikdy neučila. Byla z toho smutná, ale zároveň si užívala poslední den se svou dceruškou.
Po celkem klidné ranní snídani, vyrazily holky do obývacího pokoje, aby si malá Jess mohla hrát s hračkami. Její maminka jí natěšeně pozorovala. Malá Jess se chystala zrovna rozbít domeček pro panenky svým Alzákem, když v tu chvíli se objevil tlak na bříšku a musela kakat, bezpochyb u kakání domeček pro panenky shořel v plamenech pekelných
M: "fuj, to je ale smrádek, někdo nám tady něco zanechal" usmála se její maminka. "mno ale budeš muset v tom chvíli zůstat, víš co mi dalo práce tě do tohohle obléct"
J: nějak neřešila, že měla pokakanou plenku, spíše u přepadení Alzáka panenkama se zaškobrtla a sedla si přímo na tu pokaděnou plenku a vše si to rozmazala.
M: "copak, Alzák prohrává?"
J: "Aje ně, je to difný, aje něchává je ho pojážet, teď to pžíjde. BUUUMMMM" Alzák vyhrál.
Už od odpoledne, kdy uspala malou Jess. Mamince v hlavě běžel odpočet posledních 6:30:13 do konce jejího života a života Jessiina otce. Byl to odpočet restartu zmíněného dronu v úvodu, tento dron, je zastaralý a je hluboko pohřbený v ledu, na místě kde dříve byla Antarktida. Dnes je tam již jenom moře. Obrovská vodní plocha kde široko daleko není ani jeden ledovec, ale to už je historie. Antarktida roztála roku 2042.
Matka i otec přijali své životy, tak jak jim bylo dáno, ikdyž s poruchou své manželky nepočítal a ona nepočítala s jeho nasazením a vyškolením Jess na elitní vojandu. (hodně si toho tajili, dozvěděla jsem se to až po sepsání tohoto přiběhu, tak pardon)
Druhá hodina odpolední přinesla krásnou chvilku, kdy se Jess probudila ze svých krásných snů a uviděla uplakanou maminku která stála nad její postelí a spícího otce který spal opodál na židli.
J: "Jééé, vy uj jte vzhůju?" zeptala se malá Jess.
M: "Ano broučku, čekáme až se probudíš taky a budeme si moct jít zase spolu hrát"
J: "jupíííí" zakřičela Jess až probralal tatínka. "pjomiň tati"
T: "já jsem nespal, jenom jsem měl zavřené oči"
J: "A kdo to teda chjápal a žežal to džíví?"
T: "Já ne, asi soused" usmál se a šel k postýlce kde byla malá Jess.
