Kapitola desátá:
Chtěla jsem otevřít oči, ale položil mi prst na víčka. „Nech je zavřené,“ naznačil. Pak jsem ucítila jeho prsty. Nejprve jen lehké doteky na zápěstích, jak klouzaly přes lokty až k ramenům. Nebylo to prudké, spíš pomalé, jako by mě chtěl ukolébat.
Když jeho ruce sjely na má prsa, vydechla jsem. Po všech těch dnech, kdy jsem byla uvězněná v pásu, v plenkách, kdy se ke mně nikdo ani nepřiblížil, mé tělo reagovalo okamžitě – bradavky se samy postavily, jako by ho zvaly dál.
V hlavě jsem si však opakovala: „Nesmíš to brát jako odměnu. Právě si díky němu ztratila kontrolu nad vlastním tělem.“ Jenže mé tělo mě neposlouchalo. Každý jeho krouživý pohyb po prsou mě nutil mručet jako spokojenou kočku, každý jemný stisk mi posílal vlny rozkoše až do buchtičky.
Pak přitvrdil. Palce a ukazováčky sevřel kolem bradavek a začal je mačkat. Nedokázala jsem se ovládnout – z mých úst se vydralo hlasité vzdechnutí, které jsem se marně snažila zadržet.
Byla to směs vzteku a slasti. Hlava křičela, že je to špatné, že si jen hraje s mojí slabostí. Ale tělo mu odpovídalo jasně – cítila jsem, jak mezi nohama vlhnu, i když jsem to nechtěla.
Ležela jsem tam se zavřenýma očima, uvězněná mezi dvěma světy. V hlavě odpor, v těle rozkoš. A on to věděl. Každým dotekem mě tlačil k tomu, abych se poddala.
Když jsem se konečně trochu uklidnila a zvládla potlačit své vzdechy, poznal, že s mými prsy už si vyhrál, jak mohl, a rozhodl se posunout dál. Jeho doteky pomalu sklouzly z prsou přes břicho až na odhalený zadeček. Hladil mě po něm tak jemně, že se mi chvěla kůže. Občas mu dlaň sklouzla i na vnitřní stranu stehen, která zůstávala stále doširoka roztažená.
A pak, když jsem to vůbec nečekala, ucítila jsem na stehně první polibek. Krátký, letmý, ale tak elektrizující, že mi to projelo až do podbřišku. Sotva jsem vstřebala první, už následoval druhý, třetí… Jeho rty se posouvaly níž a níž, každý další polibek blíže k mému klínu.
Vzrušení ve mně rostlo šíleným tempem. Mé tělo toužilo, nekontrolovaně vlhlo, a já cítila, jak se mé šťávy derou ven a stékají po zadečku. Nikdy dříve mé tělo takto nedychtilo po dotecích, nikdy jsem nebyla tak vzrušená.
Když se blížil k mému klínu a já čekala, že konečně přijde to, po čem jsem toužila nejvíce, překvapil mě – místo aby se zastavil, jednoduše přeskočil na druhou nohu a pokračoval v polibcích. Jeho pohyby byly pomalé, předvídatelné, přesně jsem věděla, kam přistane další pusa. A právě proto mě úplně odzbrojilo, když se zničehonic sklonil a políbil mě přímo na to nejcitlivější místo – na klitoris.
Líbal mě a nepřestával. Intenzita toho doteku byla tak silná, že jsem nedokázala vzdorovat. Rozkoš mě zahltila naplno. Jeho rty a jazyk se začaly rytmicky pohybovat, a já cítila každý milimetr, každý krouživý pohyb, každý náznak tlaku. Moje sténání už nešlo zadržet. Ležela jsem tam s roztaženýma a spoutanýma nohama, úplně vydaná jeho chtíči a moci. A on to moc dobře věděl.
Hrál si se mnou, jako by přesně znal všechny mé slabiny. Chvíli jezdil jazykem odshora dolů, pak zakroužil, pak se zdržel přímo na klitorisu. Měnil rychlost, měnil intenzitu, a s každým dalším pohybem mě tlačil blíže k hranici orgasmu. Vzdychala jsem, křečovitě svírala prostěradlo v dlaních a držela se ho, jako by mě mělo zachránit. Byla jsem v jeho moci, bez šance se ubránit.
Rychlost, s jakou mě hnal k vrcholu, byla neuvěřitelná. Jediné, co jsem mezi vzdechy dokázala vydechnout, bylo: „Nepřestávej… už budu!“ Jenže jeho to nezastavilo. Naopak, pokaždé, když jsem už cítila, že se blížím k vyvrcholení, zvolnil. Dostal mě na hranu, nechal mě tam křičet touhou a pak mě stáhl zpátky. Znovu a znovu. Čas přestal existovat, byla jsem jen já, má touha a jeho jazyk, který mě trýznil k zešílení.
Když mi nakonec zasunul prsty do mého vlhkého klínu, málem jsem vybuchla. Byla jsem tak mokrá, že jsem sama slyšela, jak to čvachtá. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila. Moje sténání se změnilo v hlasité hekání, tělo se třáslo pod přívaly rozkoše. Z posledních sil jsem na něj zařvala: „Dělej! Udělej mě!“
Jenže on nepřestal hrát svou hru. Věděl přesně, kdy jsem na samém okraji. V tu chvíli, kdy jsem se propnula v zádech, svírala prostěradlo ještě silněji a nohy se mi křečovitě stáhly, jak jen pouta dovolila… přestal. Úplně.
Vytřeštila jsem oči, dech se mi zasekl v krku a nechápavě na něj zírala.
„Udělej mě! Prosím!“ vyjekla jsem zničeně.
On se jen pousmál, sklonil se k mému vlhkému klínu, vtiskl na něj letmou pusu a s klidem řekl: „Dnes to stačilo, prdelko. Teď tě zabalíme.“
„No to ne!“ vyjekla jsem.
„Koukej mě dodělat! Dělej!“ začala jsem se s ním hádat, až jsem skoro křičela.
„Co prosím? Jak jako dělej?“ zvedl hlas, ostrý a tvrdý. „Buď ráda za to, cos dostala. A ještě jedno slovo a nepřej si mě!“
Jenže moje nadržené tělo si jeho ostražitý tón nebralo k srdci. Potřebovala jsem víc. Víc doteků, víc slasti, cokoliv. Začala jsem sebou házet a rukama jsem se snažila dosáhnout na svou buchtičku.
Jakmile to viděl, prudce mi ruce odstrčil a švihnul mě přes zadeček. Rána štípla tak, že jsem vyjekla, ale místo abych se uklidnila, začala jsem se s ním ještě víc přetahovat.
„To nejde takhle odejít od rozdělané práce! Musíš mě udělat!“ ječela jsem, zoufalá a neovladatelná.
Jeho tvář ztvrdla. „Tak, a dost!“
Chytil mi obě zápěstí tak pevně, že jsem neměla šanci. Byla jsem úplně bezbranná. Jednou rukou sevřel moje ruce, druhá mu zůstala volná – přesně ta, která měla volnou cestu k mému zadečku.
A hned ji využil.
Rána za ranou dopadala na můj zadek. Nebyly to žádné symbolické rány, nebylo v nich ani kousek něhy. Každá měla sílu, švih, a hlavně – bylo v nich cítit jeho zlobu. Trestal mě. Dávala jsem mu to najevo, prosila, kroutila se, ale bylo mi to k ničemu. On si vybíjel svou nadřazenost a já byla vydaná napospas.
Po chvíli už pálilo každé místo na mém zadečku, jako by mi tam někdo zapálil táborák. A přesto nepřestával – naopak, jeho tempo sílilo. Neměla jsem kam uhnout, jen jsem musela přijímat každou další ránu.
Bolest byla tak intenzivní, že jsem to už nevydržela a rozplakala se.
Když viděl, že fňukám, uštědřil mi ještě pár posledních ran, a pak konečně přestal.
„Tohle se stane, když budeš odmlouvat. Je ti to jasné?!“ zasyčel vztekle a pustil moje ruce. „Neopovažuj se se mnou ještě někdy hádat.“
Hned jak mě pustil, zakryla jsem si obličej rukama. Slzy mi stékaly mezi prsty, snažila jsem se, aby neviděl, jak bezmocně brečím.
„Teď tě oblekneme a jdeš spát.“
„Dyť je ještě brzo na spaní… a neměli jsme ani večeři,“ namítla jsem tiše, s náznakem vzpoury.
Otočil se na mě. Ten pohled mě probodl jako nůž. Nemusel říct jediné slovo – věděla jsem, že jsem přestřelila.
„Ano!“ vyhrkla jsem okamžitě, hlas se mi třásl a byl plný slz.
„Ano co?“
„Ano, pane…“ šeptla jsem zlomeně.
Snažila jsem se zachránit si kůži: „Stejně nemám hlad a jsem unavená… hlavně už mě netrestej, prosím.“
Neodpověděl. Jen se odvrátil a pokračoval v přípravě noční plenky.
„Když jsi tak nadržená a plná chtíče,“ pronesl klidným, až zlověstně vyrovnaným hlasem, „tak si tu svou noc užiješ po svém.“
A bez varování mi do roztaženého zadečku zasunul anální kolík. Žádné mazlení, žádné přípravy. Překvapeně jsem vyjekla, ale bolest nepřišla – kolík nebyl velký, měl hladký tvar a zajel dovnitř až nečekaně snadno. Okamžitě jsem cítila pocit plnosti.
Následoval pás, který mi kolík uzamkl uvnitř, a na to noční plenky. Teprve potom konečně uvolnil pouta na kolenou a pomohl mi na nohy.
„Tohle už se, doufám, nebude opakovat,“ řekl ostře.
Beze slova přistavil žebřík k mé „lóži“. S tou tlustou plenkou se mi šplhalo hrozně nemotorně, každý krok byl těžkopádný. Soustředila jsem se, abych se nezřítila dolů. A pak – úplně zničehonic – se mi v zadečku rozvibrovalo peklo.
„Aaah!“ vyjekla jsem překvapením, až mi podjela noha. Rychle jsem se chytila, soustředěná jen na to, abych nespadla.
Teprve když jsem se konečně vyškrábala nahoru a lehla si do postele, mohla jsem si prohmatat zadeček. Kolík pevně držel, ani s ním nešlo pohnout. Ale ty vibrace… ty byly šíleně silné.
Vzrušení se do mě začalo plížit zpátky. Jenže to nestačilo a já moc dobře věděla, že takhle to bude pokračovat celou noc.
„Užij si to. Chtěla sis dělat dobře, ne? Tak se snaž. Pokud budeš šikovná, možná se i uděláš. Vibrovat to bude, dokud se to nevybije. A tenhle kousek má výdrž.“
Vrazil mi do ruky velkou lahvičku s mlíkem, zatáhl síťku u mé postele a beze slova zmizel ve své oddělené části karavanu.
Zůstala jsem tam sama. Strčila jsem si láhev do pusy a napila se mléka. Ve skutečnosti jsem měla strašný hlad, a tak jsem byla ráda aspoň za tohle. Namítat jsem si netroufla.
Jenže kolík v zadečku vibroval naplno. Hluboké pulzace mi rozhoupávaly celé tělo, částečně pronikaly až do buchtičky. Jenže to bylo málo. Dokázaly mě jen rozdráždit, zvlhčit, probudit chtíč – ale nedotlačily mě k orgasmu.
Zavřela jsem oči a zkoušela se soustředit. Někdy se zdálo, že už to přichází. Vlna se začala budovat, stoupala, rostla... a pak se rozpadla. Bylo to pořád dokola.
Nekonečný cyklus. Naděje, nárůst, pád. Zas a znovu.
Čas se vlekl. Láhev s mlíkem byla dávno prázdná a já pořád vězela v téhle smyčce vzrušení, které nikdy nedorazilo do konce. Zkoušela jsem všechno – kroutila zadečkem, hledala polohy, kde by vibrace víc zasáhly i moji buchtičku. Nic. Zoufalství mě hnalo ještě dál, strčila jsem si polštář mezi nohy a začala se o něj třít. Kolík v zadečku klouzal sem a tam, ale přineslo to jen víc nadrženosti.
Byla to mučivá hra bez výhry.
Noc plynula a já nespala. V jednu chvíli jsem to vzdala – prostě jsem odevzdaně ležela na zádech, oči upřené do stropu, a snažila se myslet na cokoliv jiného než na vibrační kolík v zadečku. Ale myšlenky se vždycky vrátily zpátky.
Pořád dokola.
„Ať už se vybije,“ prosila jsem v duchu. „Ať to skončí.“
Mezitím tím vším se plenka pomalu plnila. Nemohla jsem to nijak ovlivnit. S časem byla měkčí, tlustší a studenější. Při každém otočení nebo pohybu jsem ucítila teplý pramínek a věděla, že jsem zase o kousek mokřejší. Ležela jsem a uvědomovala si, že nad tím nemám kontrolu. Prostě jako malá holka, která to nedokáže udržet.
Čím víc byla plenka plná, tím hůř se přes ni dalo s kolíkem pohybovat. Tření o polštář bylo čím dál méně cítit a jakékoli jiné mačkání či tření rukama bylo s každým dalším proudem moči méně dráždivé.
Nad ránem konečně přišla úleva. Vibrace ustaly, ticho a klid se vrátily. Taková úleva. Trvalo to sotva pár vteřin a já vyčerpáním usnula.
