"Časové znamení ohlásilo 20:00, a na řadě jsou zprávy..." Byl jsem u našich, a poslouchal rádio, přičemž jsem si ještě balil zbylé věci. Následující den zase do práce, takže idylka u našich na chalupě právě končila...
"A chceš opravdu jet ještě dneska, Fando?" zeptala se mně mamka.
"Budu muset jet, ráno může být nějaký dopravní problém, a pak bych nestíhal," odpověděl jsem.
"A nechceš si vzít rovnou plínku? Aspoň na to nebudeš muset myslet, a pod oblečením nebude poznat," řekla mamka.
Bohužel, únik moči v noci byl můj problém, kter jsem musel řešit plínkou, ale už jsem si na to zvykl, stále to bylo lepší řešení, než se každé ráno probouzet v mokré posteli.
"Tak to je dobrý nápad," odpověděl jsem, a za malý okamžik už byla plínka Crinklz Astronaut v mém rozkroku.
Mamka ji jen zkontrolovala, jestli všude dobře sedí, a nehrozí protečení na oblečení.
Rozloučili jsme se, a já vyrazil na cestu domů. Jel jsem hezky v klidu a na pohodu, v rádiu hráli hezkou hudbu, a plínka příjemně hřála v rozkroku. Asi za dvě hodinky jsem zjistil, že by bylo dobré dotankovat nádrž, ať na to nemusím hned ráno myslet, a tak jsem sjel z dálnice k blízké čerpací stanici, kde měli otevřeno non stop.
V tak pozdní dobu už tam nikdo mimo mně nebyl, a tak jsem v klidu dotankoval nádrž až do plna, a po zavěšení pistole jsem vstoupil do prodejny. Byla tam moc hezká mladá prodavačka, která mně milým úsměvem přivítala.
Zaplatil jsem kartou benzín, ještě si dokoupil pár drobností, a převzal účet.
"Pane, pravděpodobně Vám protekla plenka," řekla mi prodavačka, když mi předávala účet.
Skutečně, v rozkroku byl mokrý flek, protože moje plenka nevydržela. V obchodě jsme naštěstí byli sami dva, a prodavačka se mně zeptala: "Máte sebou náhradní plínku?"
Kývnul jsem hlavou na znamení souhlasu, a prodavačka, jak jsem si na její jmenovce přečetl Zdeňka, mi řekla: "Tak pojďte se mnou, prosím, přebalím Vás do nové."
Byl jsem celý rudý rozpaky, tak hezká holka, kterou bych mohl balit, a zatím bude balit ona mně, ovšem do plínky. Zdeňka mezitím vzala klíč od přebalovny, a vešli jsme dovnitř.
Přebalovací pult byl v místnosti kupodivu celkem dost rozměrný, takže byť vsedě, vešel jsem se na něj i já. Zdeňka mi ovšem prvně sundala kalhoty, a řekla mi: "Tak si tam vylezte, a sedněte si. Náhradní plínku máte v baťůžku?"
"Jo, přesně tak. Mám tam i čistící pěnu, booster a vhlčené ubrousky, přidal jsem si je tam, kdyby byly zapotřebí," odpověděl jsem, ještě trochu šokovaný ze vzniklé situace.
Zdeňka mi sundala plenku, hezky důkladně mně pěnou a vlhčenými ubrousky očistila, a podložila pode mne novou plenku.
"Tak ještě chviličku vydržte, už budete opět hezky v suchu. Ale máte moc hezkou plínku, koukám, že jsou na ni piráti, papoušek a dopis v zašpuntované láhvi," řekla mi Zdeňka, a zručně mně zabalila do plenky.
Za chvilku jsme odešli zpátky do obchodu, a Zdeňka se mně zeptala: "Pospícháte moc domů?"
"A víte, že vlastně ani ne?" odpověděl jsem, a přijal její pozvání na kávu. Povídali jsme si, zdeňka mi dokonce nabídla tykání, a já se od ní dozvěděl, že je stále svobodná a bydlí v domku po rodičích na konci vesnice. Pak už ale opravdu nastal čas se rozloučit, a na závěr jsme si vyměnili telefonní čísla.
"A určitě někdy za mnou přijeď, Fando. Ráda Tě zase uvidím," řekla Zdeňka, když jsem nasedal do auta.
Velmi rád jsem ji návštěvu slíbil, a odjížděl k domovu ve stále temnější noci.
Pokračování příště?
