Hmm... zkusím zde sepsat nějakou svou vlastní mini knihu... (obraz toho co mám v hlavě, co mi chodí každý den na mysl a co bych někdy chtěla zažít) ...
Ahoj,
Mé jméno je Potvůrka, tento příběh bude i trochu ze života.
Normálně nenormální šílenec.
Oblíbenost plenek u Potvůrky vznikala již v mladistvý letech (-12) i přes veškerou svou snahu, její vlastní maminka nebyla schopná pochopit, proč tak velké dítě, jako je právě ona, si nechce dojít sama na WC. Nuže dobrá.. čas plynul.. a plynul.. takovým způsobem, že v 19cti letech si Potvůrka pohřbila svou vlastní maminku na rakovinu. (ačkoliv to někoho naštve, život jde dál a musíme se posouvat vpřed a nepadat na dno).
Od 19 cti let, život o samotě nabral trochu jiné obrátky. Našla jsem si kamaráda jménem...no budeme mu říkat Pavel. Pavel byl urostlý mladý muž (35let starý bezdětný a s manželkou Pavlínkou (Papája)), nemohla otěhotnět, ale dítě mít chtěli. Při dlouhých večerech všeho druhu, jak už alkoholu, cigaret, mazlíčků, proběhlo to poprvé (asi mé hlavní poprvé
)
__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Přišlo to jako na lámání chleba. Papája: Potvůrko, chci se tě zeptat na jednu věc. Jako nejsme nijak zazobaní atp.. ale i tak jsme normální rodina, která je schopna tě uživit.
Pavel: (jen přikyvuje a drží papáju za ruku).
Papája: Už dlouho si přejeme mít miminko a nejde to. A vlastně už to i vzdávám s tím abychom měli miminko, proto se tě chci zeptat. |Vím že je to zoufalé, ale zkusit to musím, nechtěla bys být naše miminko? Co si vychováme a pak mu něco předáme až umřeme?
Potvůrka: Okamžítá bleskurychlá odpověď. ANO! ( nemyšleno z toho, že bych něco chtěla dostat, ale být prostě zase miminko, o to mi šlo)
Takhle nějak proběhl celý rozhovor. Očividná reakce Papáju potěšila.. (zvláště když věděla a viděla, že se občas jako malé dítě chovám a nechávám se vychovávat i třeba v obchodě) ..mno nic pokračujem.
První den ode dne rozhovoru. Papája: (mluví na mne) Sedneš si ke mně na klín?
Potvůrka: (přiběhla jsem v růžových leginách a sedla si)
Papája: Tak pojď, vybereme ti věci a HLAVNĚ plínky, které budeš nosit, abys byla jako mimčo.
Potvůrka: Tak jooo...
Papája: (vzala si do ruky notebook a přidržovala si mě rukou, společně jsme vybírali věci, abychom ode dne doručení mohli žít na plno.) Líbí se ti tohle? (zajela na krásné růžové bodyčko)
Potvůrka: Líbí! (cuclajíc tu svou oblíbenou elektronickou cigaretu)
Papája: Takže do košíku!
Pavel: (šeptajíc Papáji do ucha) Budeme na to mít dostatek financí? Zvlášť, když budeš na mateřské?
Papája: (šeptajíc mu do ucha) Pokud jí budeš milovat pak ano.
Pavel: (stále šeptá) Miluji jí a nenechám od nás nikdy odejít i přes pubertu.
Potvůrka: (sedíc na klině) /jako fakt?? budou šeptat...slyším každé slovo.. grrrr/ (začnu plakat třeba se to nějak vysvětlí)
Jako co mám vám povídat, vysvětlilo se.. chvíli brekot, chvílema slzy.. pak uklidnění a vybírání dudlíku..proběhlo to rychle.
Navečer jsme si do manželské postele lehli všichni, já uprostřed a čekali na další den.
Hodlám pokračovat dalším dílem. Pokud se samozřejmě bude líbit.
