ABDL jesle 3
Druhý den ráno, kdy už jsme byli všichni, tentokrát i s Petrou, přebaleni do čistých plínek, jsem při snídani zaregistroval přijíždějící dodávku od Hedviky.
Za chvilku vešla dovnitř, se všemi se pozdravila, a Petra ji řekla: „Hedviko, tak to je Adélka, Fanouškova kamarádka z mateřské školky, a tady je Milada, Fanouškova učitelka ze školky, která nejen jeho ve školce přebalovala na spaní.“
„Těší mně, že vás poznávám, už i u nás ve školce se Fanoušek o vás zmiňoval,“ řekla Hedvika k oběma ženám, a podala jim ruku.
„Taky mně těší, že Vás poznávám, Hedviko. Ve školce jsem se opravdu o Fanouška a tady Adélku starala, ale nejen o ně. Adélku znám již od miminka, s jejími rodiči jsme měli byty v sousedství. Ale mám takový nápad, Hedviko,“ zareagovala Milada, a dodala: „Víš co, navrhuji tykání, co ty na to?“
„Ráda Vám, totiž Tobě,“ opravila se Hedvika, „budu tykat. Když teď budeme bydlet pod jednou střechou, tak to bude takhle lepší.“
Náhle se Hedvika zarazila, a něco se ji nezdálo. Pohlédla na Petru, na chvilku zavřela a zase otevřela oči, jako by to, co teď viděla, se ji jenom zdálo.
„Petro, prosím Tě, můžu s Tebou na chvilku mluvit? Snad nás na chvilku omluvíte.,“ řekla Hedvika. Obě ženy odešly z kuchyně, kde jsme zatím postupně dosnídali. Když nám Milada s Mařenkou postupně sundaly bryndáčky a otřely ruce a ústa vhčenými ubrousky, prohodil jsem k ostatním:
„Tak si myslím, že Petra bude dalším miminkem.“
„A z čeho tak soudíš, Fanoušku?“ zeptala se Klárka.
Místo mně odpověděla Adélka: „Už včera v jeslích jsme si s Fanouškem všimli, že Petra od Marušky dostala plínky, a dneska ji má také.“
Než Klárka stačila odpovědět, vešly dovnitř Hedvika s Petrou, a skutečně, Petra nyní vypadala jako velká malá holčička, a pod jejími růžovými šaty se viditelně rýsovaly plínky.
„Tak jsi měl pravdu, Fanoušku,“ řekla Jana, „Petra bude dalším miminkem. Ale moc Ti ty šaty sluší, Petro, a koukám, že máš i krásné culíčky, které Ti Hedvika udělala.“
Petra se jen začervenala, a v rozpacích si dala do pusy dudlík, který měla připevněný na řetízku.
Hedvika se na nás usmála, a Petru hezky pohladila po hlavě. Pak řekla: „Musím ještě zavolat Lence, která mně ve školce zastupuje, aby přivezla pro Petru kočárek a oblečení.“
„A co je vlastně jinak ve školce nového, Hedviko?“ zeptal jsem se.
„To víš, Fanoušku, je tam toho celkem dost. Lenka, jestli si na ni ještě pamatuješ, se ukázala jako velice schopná, a dokáže mně bez problémů zastoupit. Jinak k nám nastoupila nová učitelka, Šárka, která naše miminka kojí, a také jinak se o ně stará. Hraje si s nimi, přebaluje je, prostě podle toho, co je právě zapotřebí. Mimochodem, nastoupil k nám nějaký Štěpánek Ryšavý, který Tě prý zná ze školky, že jste spolu chodili do jedné třídy,“ odpověděla Hedvika.
„Štěpánek Ryšavý? Moc dětí nás do školky nechodilo, a o jednom Štěpánkovi vím, Milada mu taky dávala plínky na spaní po obědě. Hrozně rád bych ho znovu viděl, byl takový menší,“ řekl jsem.
„Tak Štěpánka bych taky ráda znovu viděla, sice hrozně vyváděl, když dostával plínky na spaní, ale byl s mým Ríšou velký kamarád, a rádi si spolu hráli. Když i Ríša nastoupil do školky, dělal mu poslední rok ochránce, a všelijak mu pomáhal,“ řekla Milada.
„Jestli Štěpánek bude chtít přijet, ráda ho poznám“ zareagovala až dosud mlčící Petra.
Tak jo, já teď zavolám Lence, aby pro Petru přivezla potřebné věci, a řeknu ji, ať se Štěpánka zeptá, jestli by nechtěl přijet,“ řekla Hedvika, a vylovila ze své kabelky mobil.
Mezitím nás tety připravily na cestu do jeslí, kde nás postupně přebalily do čistých plínek. Marta mi zrovna měnila plínky, když za námi přišla Hedvika, a řekla: „Tak dneska odpoledne přijede Lenka i se Štěpánkem, a přiveze kočárky a oblečení pro oba.“
