Přišla sobota dopoledne, já měl další procedury a pak rychle na oběd. Ve dvě hodiny jsem měl být na pokoji a čekal na sestry. Půjdeme na procházku. Těšil jsem.
Sestry přišly, poručily mi lehnout si. Dostal jsem opět balík plen, přes ně ještě ty zabezpečovací kalhotky a na to vše overal. To vše doplnily nějakými ponožkami, které byly velmi silné. Jak chtějí jít takto na procházku jsem nechápal, ale měl jsem se to velmi brzy dozvědět. Sestra donesla nějakou zimní kombinézu. Opět se zipem vzadu. “Obleč se”. Poručila mi a přitom mi hodila kombinéza.
Nasoukal jsem se celý do ní. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že sice zip je na zádech, ale do krku musím hlavu prostrčit jakou si manžetou - něco jako rolák. Zip prostě nebyl až na konec. Jak jsem prostrčil hlavu do krční manžety, ocitla se mi hlava v kapuci. Začalo mě to oblékání vzrušovat a já si slastně povzdechl. Sestry to zaregistrovaly a začaly se mi smát. To mě vzrušilo ještě víc a já poprvé dosáhl orgasmu, anichž bych se ho nějak dotknul. Sestry se dál smály a já rudnul ostudou. Ještě jsme nikam nešli a já měl v plínách první dávku semene. Stát jsem před nimi, jedná mi zapla zip kombinézy na zádech. Zeptal jsem se na boty. Holky se usmály a že prý je nebudu potřebovat. Ve dveřích se objevila další sestra s něčím jako invalidní vozík. Byl však vyšší, zádová část protažená až nad výši hlavy. Celý vozík byl doplněn popruhy a navíc něčím jako fusak.
Holky mě usadily do vozíku, na nohy jsem dostal nějaké návleky ve stejném designu jako kombinéza, ty mi připnuly zipy ke kombinéza. Stejně tak jsem dostal návleky na ruce.
Najednou mě začaly kurtovat to toho vozíku. Výsledek byl takový, že jsem se ani nepohnul. Mimo hlavy jsem byl celý přikurtovaný. Pod kapucí na hlavu mi ještě nasadil pletenou kuklu s otvorem na celý obličej. Kapucí utahly. Zapnuly fusak nad rameny. Fusak měl i kapuci, tu však zatím nechaly dole. Koukala ze mě jen hlava. Vůbec jsem nechápal. Byl jsem jak opatřený, neschopný čehokoliv. Ale velmi se mi to líbilo.
Vyjely takto se mnou s pokoje a nechaly stát u sesterny. S dalšího pokoje vyjel podobný vozík a zůstal stát vedle mě.
Po chodbě chodila spousta lidí a každý si nás prohlížel. Koukal jsem na tu osobu na vozíku a ona na mě. V obličeji jsme byli oba červení jak raci.
Sestry se šly obléci.
Vrátily se ustrojené v teplých sesterských uniformách. Dlouhé smetanově bílé teplé kabáty zakrývaly celou jejich postavu. Vysoké stojáčky zapnuté na přezku u krku. Kabáty byly opatřeny manžetami na rukávech, kde byly znovu zapnuty na přesky. Kapuce a bílé pletené rukavice jen dotvářely úžasný vzhled sester.
Vyrazili jsme na procházku.
Venku bylo chladno. Pochopil jsem velmi rychle, že procházka bude vlastně projížďka po lázních a okolí rehabilitačního ústavu. Sestry s námi postupně projely až na konec areálu, kde byl jakýsi altánek. Tam s námi zaparkovaly.
Byl jsem rád, že máme na sobě všechno to oblečení. Bylo fakt chladno. Naštěstí kombinéza byla teplá a fusak snad ještě více. Nasadily nám ještě kapuce od fusaku. O tepelný komfort jsme měli postaráno. Ono bylo postaráno o všechno. Na velkou jsem chodil většinou mezi cvičením a procedurami, a pokud jsem delší dobu nebyl, tak jsem dostal čípek nebo nálev. Tak pleny byly jen na čůrání. Balík jsem dostával čím dál větší. Holky to dělaly asi schválně a bylo vidět, že si to užívaly. No já teda taky.
Jen jsem nechápal tu druhou osobu.
Jak jsme tak byli v tom altánu, sestry vytáhly nějaké láhve s dudlíky a daly nám napít. Byl to teplý čaj. Přišel vhod.
S každým z nás byly dvě sestry. Jedna z nich si stoupla před nás a začala mít proslov.
“Tak chlapci, často tady máme skutečné pacienty, kteří potřebují čůrat do plen, nebo jsou imobilní. Někdy úplně, někdy částečně. Když tady nikoho takového nemáme, tak si je vyrobíme. Že se to sešlo zrovna na dva kusy jsme jenom rády. Vždy se nám chytíte na stejnou věc. To o těch plinkách na začátku Vaší této cesty byla léčka, na kterou jste se chytili. Ale nemusíte mít obavy, nejste jediní. Naopak. Každopádně oba víte, že zde budete ještě další 4 týdny navíc. Tudíž celkem ještě pět a půl týdne. Věříme, že si to s námi užijete. Obou se Vám to líbí, to víme. Je to vidět ve Vašich reakcích a výronům Vašeho sperma do plínek. My se o Vás, naše noční a víkendové imobilní pacienty postaráme. Nemusíte se doopravdy ničeho obávat.Jste v rehabilitačním ústavu, kde jsou takový pacienti běžně ubytování. Tak, že se po Vás nikdo nebude dívat divně. Doktoři nám to umožňují, abychom nevyšly ze cviku. Souhlasy od Vás máme, tak jak jste oblečeni Vy a stejně tak jak jste přikurtovaní k vozíkům, bývají i někteří naši normální, skuteční imobilní pacienti”.
Koukali jsme na ni, poslouchali a já přitom čůral do plínky. Nějak jsem přitom poslouchání navíc stratil pojem o tom kde jsem a s kým tam jsem. Při povídání naší sestry se mi prostě postavil a já se snažil si udělat dobře. Celý obsah jejího sdělení, připoutání k vozíku, ta bezmoc a oddanost sestrám, ta ztráta osobnosti i čehokoliv. Začal jsem se na vozíku nějak pohybovat. A udělal se.
Ze všeho mě probral obrovský smích sester. Otevřel jsem oči a uviděl sestry jak se všechny na mě dívají.
“Ty jsi se udělal, že jo”. Přikývl jsem. Další výbuch smíchu. “Tak to je super. Jsme rády, že se Ti to tak líbí. Možná si ještě užijeme více, než jsme doufaly”.
“Máme pro Vás návrh. My se o Vás budeme starat, Vy si budete užívat a občas si užijeme i my. Ale budete nadále na svých pokojích. Původně jsme uvažovali, že Vás dáme na jeden pokoj, ale to možná až na poslední týden. Budete se vídat takto jen v sobotu odpoledne a v neděli celý den. Každý den dostaneme o trochu silnější vrstvu plen. To už jste si asi všimli, že dostáváte plen více a více. Občas si s Vámi pohrajeme nejen jako sestřičky, ale i jako doktorky nebo Vaše paní. Budete nás poslouchat na slovo. Pokud neposlechnete, budete potrestáni. Třeba hodinovým nálevem, nebo jiným způsobem. Oslovovat nás budete od rozbalení do zabalení slečno sestro a od zabalení do rozbalení madam, nebo paní. Je Vám to jasné? Předpokládám, že se Vám to všechno líbí a souhlasíte. Když se Vám líbí být takto přikurtovaní k vozíku, nebo k posteli, tak asi s tím nemáte problém. Co? A tím se dostávám k našemu zítřejšímu programu. Máme pro Vás překvapení. Pojedeme na výlet. Kam to bude další překvapení. Souhlasíte s naším návrhem”?
Já jsem potvrdil, že mají pravdu a se vším souhlasím. Z pod obou kapucí zaznělo takřka jednohlasně Ano paní. Přes staženou kapuci jsem neviděl na toho druhého. Tak jen podle jeho slov a s reakce sester, jsem pochopil, že je na tom stejně.
Sestry vstaly a vyrazily jsme někam dále. Po nějaké době jsme zastavili na dalším opuštěném místě. Sestry nás zaparkovali naproti sobě, viděli jsme si do obličeje. Stahly nám kapuce i kuklu. Zazněl pokyn k otevření úst. Jako ve snu jsem otevřel pusu a do ní mi zapadl roubík ve tvaru chrániče chrupu. Bylo to jako dva chrániče spojené k sobě a doplněné o horní patro a jakousi kapsu kam zapadl jazyk. Nic takového jsem ještě neviděl. Dotáhly mi roubík za hlavou. Stejně tak na tom byl můj kolega. Nasadily nám kuklu, ale tentokrát tak, že nám byl vidět jen nos a oči. Kukla roubík úplně zakryla. Roubík byl doopravdy dobrý. Vyplňoval ústa a nešlo říci vůbec nic. Jen vydávat zvuky. Takže pokud bychom chtěli něco říci, budeme vypadat doopravdy jako pacienti, kteří mají nutnou celodenní péči. Natáhly nám kapuce od kombinézy i fusaku, utáhly je a vyrazili jsme zpět směrem k lázeňské kolonádě. To jsem začal trochu zmatkovat a cukat se na vozíku. Sestry se ke mě ohly a uklidňovaly mě, že se nemusím bát, nikdo nic nepozná apod.
Dorazili jsme k místní kavárně. Sestry nás zaparkovaly před kavárnou, tak abychom viděly na kolonádu, částečně jsme viděli vzájemně na sebe a hlavně jsme viděli na lidi co chodili kolem a oni viděli nás. Zajistily vozíky proti pohybu a zamkly je, aby s nimi nemohl nikdo odjet. Zapnuly jakési chůvičky a odešly do kavárny.
Nevím jak tam byly dlouho, ale čas plynul pomalu, kolem pořád někdo chodil, občas bylo slyšet jak nás lidi litují,bylo vidět jak si nás prohlížejí. To vše vyznělo v další samovolné uvolnění mého sperma. Zvukově jsem to samozřejmě doprovodil. Za chvíli se objevila jedna ze sester. Naklonila se ke mě a zašeptala mi do ucha “Ty si to ale užíváš, že. To jsme nečekaly, že tady máme takového subíka. Všechno jinak v pořádku?” Já jen pokýval. V očích jsem měl asi výraz oddaného pejska. Usmála se, pohladila mě. Ještě dodala “To budou krásné týdny”. Zkontrolovala mého kolegu a odešla zpět do kavárny. Hlavu jsem měl opět plnou myšlenek na to co nás čeká, co zde ještě zažijeme.
Všechny sestry se objevily za poměrně dlouhý čas. Odjistily vozíky a vyrazily s námi zpět do areálu lůžkové části. Když jsme dojeli na oddělení, byl tam klid, večeře již byla rozdaná a dokonce odvezená. Pro nás ji naštěstí nechaly v kuchyňce, Teda prý ji nechaly.
Prvně s námi ale zajely na sestrenu. Byly tam ostatní sestry. Celkem tam bylo asi deset sester. Seděly jsme na vozících stále pozapínaní ve fusaku, v kapucích i s roubíky. Sestry nás zaparkovaly na bok a jako bychom tam vlastně nebyly se začaly převlékat a bavit se s ostatními. O nás nezavadil ani jeden pohled. Jak byly sestry převlečené, najedly se, pouklízely nádobí od svého jídla.A začalo vyprávění jak jsme se měly na výletě. Sestry ostatním do podrobna vyprávěly jak jsme se měly, jak jsem se několikrát udělal, holky se tomu chychotaly, dívaly se na nás, usmývaly se a všechno náležitě probíraly do poslední podrobnosti. Seděli jsme tam tak strašně dlouho. Bylo mi už fakt teplo. Už jsem myslel, že nás tak nechají přes noc.
Co jsme tam tak seděli použil jsem znovu pleny. Cítil jsem už pěkný balík.
Jedna sestra vyndala něco jako kojenecké láhve, ale asi jednou tak velké. Na nich byly velké savíčky. Podala jednu láhev kolegyni. Obě k nám přistoupily, rozepnuly kapucí od fusaku a kombinézy. Sundaly nám kukly a odepnuly roubíky.
"Ty jsi úplně spoceny broučku" . Začala mi utirat obličej a hlavu. "Asi půjdeme ještě do sprchy".
Nastavily láhve a my oba vlastně ani nazavahali. Pochopili jsme hned co máme dělat Začali jsme sát obsah láhve. No chuť nebyla špatná. Pak jsme se dozvěděli, že to byla naše večeře, jen rozmixovaná.
Sestry se tomu hned začaly smát. "Podívejte se na ně. Jak hezky papaji. Hned kluci věděli jak se mají správně chovat”. Dopili jsme první láhve. V rukou sester se objevili další, tentokrát to vypadlo na čaj. Už jsem měl plné břicho, ale nějak jsem si netroufl, něco říct, nebo odmítnout pít. Vypili jsme opět celé láhve.
Sestry nás odparkovaly a jely s námi směrem k pokojům. Nezajely s námi na pokoj, ale do místnosti naproti nim, které se jmenovala převlékárna. Zde rozepnuly fusak, postupně nás odvázaly od vozíků. Začal jsem si protahovat ruce a nohy. Sundaly mi návleky na nohou. Musel jsem stoupnout. Pleny v rozkroku se svezl a vysely pode mnou jako pěkný počůraný vak. Rozeply zip na péřové kombinéze. Sundaly ji a já se objevil jen ve spodním overalu, který jsem měl přes pleny. Byl jsem úplně zpocený a mokrý. Balík v rozkroku se ještě zvýraznil.
Sundaly mi overal, který jsem měl přes pleny. Stáli jsme oba stejně ustrojeni. Zajišťovací kalhotky přes pliny, obrovský balík plen pod nimi. To bylo všechno. "Na zítra musíte dostat více plen. Budeme pryč celý den. A dostanete ještě nějaké stahovací bodýčko". Konstatovaly sestry při pohledu na nás.
Rozepnuly zajišťovací kalhotky a v ten moment na zem spadl obrovský balík mokrých plen. “No krásně jste se kluci vyčurinkali. To jste šikulky. Tak teď si tady oblečte toto a hajdy vedle do sprchy. Místa je tam dost, tak se tam oba vejdete. Jasný”? Podala nám nějaký balíček. Já jen odvětil “Ano madam”. Jenže kolega byl lepší. Ten odvětil “Ano slečno sestro”. Tak to bylo správně, protože jsme byli rozbalení. Sestra se na mě podívala “Co jsi říkal? Jak je to správně?” A plácla mě po holém zadku. Já si hned chybu uvědomil a opravil se”Ano slečno sestro, omlouvám se”. “No vidíš, že to jde. Tak oblékat”.
Rozdělali jsme balíček, který nám předtím podaly. Byla to jakási noční košile, nebo zástěra, nebo co. Dlouhá s dlouhým rukávem, přes hlavu, ale celá průhledná. Když jsem si to oblékl, tak jsem si připadal jako nahý. Jenže jak to bylo z pevnějšího igelitu, zapůsobilo to na moje malé já a bylo z toho velké já. Sestry to uviděly a začaly se znovu strašně smát. “Tý jó, z Tebou bude ještě sranda. Tebe to teda bere”. Jedna vykoukla na chodbu a zavolala na ostatní sestry. Ty hned dorazily do místnosti. Já tam stál. moje já v pozoru a sestry kolem mě se jen smály a smály. Můj kolega koukal v koutě a čekal. I mu se najednou začal rozkrok probouzet. Sestry měly obrovskou radost jak hezky reagujeme. Sestry se rozešly. Zůstaly s námi jen dvě.
“Tak šup, umývat”.
Koukali jsme na sebe a na ně. Koupelna je přece v jiné místnosti. To jako máme jít takto po chodbě? "No tak, šup šup. Jdeme. Tak přece se nebudete stydět. Nebo chcete pomocí"?
Otočili jsme se ke dveřím. Přemýšlel jsem kolik je vůbec hodin, jaký bude provoz na chodbě. Večeře bývá kolem půl šesté, my jsme přišli až po ní. Než se holky převlékly, najedly, než jsme se najedli my. Tak jsem odhadoval, že by mohlo být tak kolem sedmé hodiny. Jéžiši, tam bude lidí. Všichni ještě před zprávami jdou na záchod. Začal jsem mít fakt obavy, kolik lidí tokto ustrojení potkáme.
Vyšli jsme na chodbu. Nic, nikde, nikdo. Ohlédl jsem se po hodinách a bylo půl osmé. No tak to byl pěkný pobyt v plenách a venku. Co bude zítra? Výlet na celý den? Co ty sestry na nás plánují? Zase se mi honili hlavou další myšlenky. Došli jsme do sprchy, která byla o několik dveří dál. Vešli dovnitř, sundali si tu igelitovou košili. Sestry stály a koupelně a koukaly na nás. My na ně. Čekal jsem, že nás tam nechají a budeme mít možnost popovídat si. Ale jako by to tušily, neodešly. Ukázaly jen na sprchy a my pochopili, co máme dělat.
Umyli jsme se a odešli na své pokoje. Naše pohledy se potkali a oba jsme věděli, že nás čeká další krásná noc v plenkách a zítra celodenní výlet. Teda, nějak jsem počítal s tím, že pojedeme na výlet oba.
Vstoupil jsem do pokoje. Na posteli již na mě čekalo moje noční vybavení. Sestry mě zabalily do plen, zapnuly mi kalhotky na suchý zip. Zajišťovací kalhotky na zámky jsem dnes nedostal. Dostal jsem opět overal, ale tentokrát měl zip vpředu a ještě nějaké zapínání v rozkroku. OVeral měl nějakou kapuci, její význam jsem měl za chvíli dozvědět. Dostal jsem rukavice, které mi opět vlastně nic neumožňovaly. Lehl jsem si na postel a nechal se přikurtovat. Ten poutací systém, kterému říkaly segufix, byl prý doopravdy určený pro pacienty v nemocnicích. Postupně mě celého připoutaly k posteli. Dostal jsem ještě napít s láhve. Jedna sestra ke mě přistoupila, natáhla mi kapuci přes hlavu. Byla jakási dvojtá. Tu první zajistila něčím ke kombinéze. Zůstaly mi volné nos a pusa. Ale pod nosem mi vedle jakási páska, která dokonale utesnila oči. V ten moment jsem nic neviděl. Dostal jsem něco přes uši, můj sluc byl omezen. Přes to mi natáhly druhou kapuci, která byla ze silnějšího materiálu. Hlavu mi urovnaly na posteli. Najednou mou hlavu někdo připoutal dalšími popruhy přes čelo, pod bradou a přes oči. Hlavou jsem už nemohl takřka pohnout, stejně tak celým tělem. Zkoušel jsem se pohnout, ale proti jiným dnům, byl postroj více utažený a můj pohyb více omezen. Cítil jsem jak mě přikrývají. Asi tentokrát jen peřinou. A pak klid. Už nic.
Ležel jsem, nemohl se pohnout a chtělo se mi zase čůrat.
Přemýšlel jsem, pak jsem se snažil usnout. Najednou u mé pusy se ocitlo něco a to něco se mi dralo do pusy. Lekl jsem se, ale moje cuknuti zvrzdily popruhy. Některá ze sester přišla s lahví a já dostal něco k pití. Podle chuti čaj. Láhev zmizela a opět byl klid.
Usnul jsem.
Někdy v čase mě probudily jakési pohyby. Neměl jsem tušení co se děje. Jen jsem cítil, že v pokoji se někdo je.
Dostal jsem další láhev s pitím. Co to má znamenat? Předtím nikdy v noci nikdo s pitím nechodil. Hlavou jsem hýbat nemohl, popruhy řádně plnily své poslání.
Mé úvahy přerušily činy. Dopil jsem láhev a místo ní se mi v puse objevilo něco většího, podle chuti gumového a to něco se začalo v ústech nafukovat do všech stran. Gumový roubík totálně umlčel můj hlas.
Pohyby se obrátil do mého rozkroku. Cítím chlad v rozkroku. Někdo rozepnul můj overal, oddělal plínky a moje mužství se ocitlo na pospas někomu. Je jich tam více. Cítím ruce jak mě hladí. Více rukou. Někdo uchopil můj penis a nasunul na něj něco úzkého vroubkovaneho, těsného. Najednou se vše dole začalo třást, vibrace nebraly konce, úzká věc na mém penisu se posunuje nahoru dolů, nahoru dolů a pořád dokola.
Začínám se bránit, cukám sebou, popruhy nic nedovolují, křičím, ale ozývá se jen přidušené huhlání. Za dveře pokoje se nic nedostane. Jsem lapen v choutkách osob, které jsou neviditelné. Anonymní, tiché, bez tváří. Maska a kapuce brání všemu dokonale. Mé smysly jsou všechny tam dole, kde to vibruje a nemá to konce. Vyvrcholení se blíží a najednou nic. Klid, ticho, prostě nic.
Ani dotek.
Oddechuji, snažím se nabrat dech a sílu. Najednou znovu. Vibrace, pohyby, vroubky jezdí nahoru a dolů. Já se celý třesu vzrušením. Je to tak silné. Vždy jsem to chtěl zkusit a najednou je to tu. Ta bezmoc, ta oddanost někomu, koho nevidím a jsem na něm plně závislý. Už je to tu zase. Blíží se vyvrcholení. Stop. Zase nic. Klid.
Znovu se snažím nabrat dech. Jak toto bude dlouho trvat?
Celé se to opakovalo v pravidelných i nepravidelných intervalech, někdy dlouho, někdy chvíli,, ani nevím kolikrát.
Nakonec se odehrálo něco co jsem už nečekal vůbec. Prostě ten stroj jel a jel a vůbec ho nezajímalo, že už jsem se udělal. Pořád jel. Stále a stále. Bylo to šílené, nebralo to konce. Až mě ten stroj podojil ještě jednou. Pak už ho konečně vyply.
Roubík se vyfoukl, někdo mi ho vyndal. Nechaly mě chvíli vydechnout. Dostal jsem napít. Samozřejmě znovu z láhve. V mém rozkroku se opět něco dělo. Celý jsem byl umytý a očištění. Pleny šly zpět na místo, overal byl zapnut a vše bylo uvedeno do původního stavu.
Hlavou mi letěly myšlenky, čeho se ještě dočkám, co mě čeká za celodenní výlet. Byl jsem tak hotový, že ani nevím jak jsem usnul.
