ABDL jesle 2. díl
Skončil odpočinek před obědem, a naše tety nás postupně probouzely a nakrmily v židličkách. Při krmení se Pavlík trošku zavrtěl ve své židličce, a Petra, která ho krmila, se zeptala: „Copak se děje, Pavlíku? Máš v plínce nějakou nadílku?“
Pavlík kývl hlavou na znamení souhlasu, a Petra řekla: „Jakmile Tě nakrmím Pavlíku, tak zkontrolujeme plínky, ano?“
Milada mně krmila, a já se občas kouknul na vedle mně od Mařenky krmenou Adélku. No, bryndáčky nás všech nesly četné stopy občas netrefených kousků jídla...
Petra dokrmila Pavlíka a rozepnula popruhy v jeho židličce. Šli spolu k přebalovacímu pultu, Pavlík si lehnul na přebalovací podložku, a Petra ho začala přebalovat.
Pavlík sebou na přebalovací podložce celkem dost házel, a nebylo divu, protože měl v plínkách hnědou nadílku. Petra se jej marně snažila očistit, zkoušela mu podat i chrastítko, které však mělo jen krátkodobý efekt. Nakonec Pavlíkovi řekla:
„Pavlíku, víš co, chceš slyšet pohádku? Znám jednu pohádku o chlapečkovi, který nechtěl plínky.“
Pavlík ožil, kývnul hlavou na souhlas, a Petra se dala do vyprávění.
„Víš, Pavlíčku, to bylo jednou jedno miminko, jmenovalo se Pavlík, a to strašně moc svoji maminku zlobilo, když mu měla měnit plínky. Strašně moc to miminko zlobilo, kopalo nohama, by ho maminka nemohla očistit, snažilo se shodit nové plínky z bříška, a vůbec se snažilo oddálit dobu, kdy bude zabalené do plínek.
Pavlík napjatě poslouchal, co bude dál, a konečně v klidu ležel, zatímco ho Petra očišťovala v rozkroku a hlavně v oblasti zadečku. Mezitím, co mu Petra mazala krém proti opruzeninám, pokračovala ve vyprávění.
„Jednou, když takhle opět ležel na přebalovacím pultu, a maminka mu měnila plínky, tak plínky promluvily.“
Petra se na chvilku odmlčela, otřela si ruce od krému do pleny připravené k tomuto účelu, a dál vyprávěla: „Pavlíčku, my jsme Tvoje kamarádky. Víš, ještě se počůráváš nebo pokakáváš, tak my Ti pomáháme k tomu, abys neměl špinavé oblečení. A když náš počůráš nebo pokakáš, vůbec to nevadí, maminka nás dá do pračky, vypere, dá na šňůru a až budeme suché, tak nás sundá, vyžehlí a složí. Už se na Tebe moc těšíme, tak hezky roztáhni nožičky, a maminka Tě do nás zabalí.“
Pavlík teď hezky ležel na přebalovacím pultu, a z jeho výrazu bylo vidět, že je zvědavý na konec pohádky. Ještě dostal zpátky do pusy vypadlý dudlík, a Petra dokončila vyprávění pohádky.
„Pavlíček si vyslechnul plínky, a od té doby začal při přebalování zase klidně ležet. Díky tomu, že při přebalování od té doby ležel vždy v klidu, tak vždycky dostal rychle nové plínky, a mohl si jít brzy zase hrát,“ dokončila Petra vyprávění, a zároveň také přebalení Pavlíka.
Ten teď ležel na přebalovacím pultu hezky v klidu, a Petra ho dooblékala.
Oknem do budovy jeslí pronikaly sluneční paprsky, a my jsme si pod dohledem tet Milady, Mařenky a Marty hráli v ohrádce. Povšimnul jsem si, že Petra jde s Maruškou k přebalovacímu pultu, na který si Petra vylezla.
„Vidíš to také, Adélko? Petra snad taky bude mít plínky?“ obrátil jsem se na Adélku, která mi podávala krásného plyšového medvěda.
„No jo, Fanoušku, Petra bude mít také plínky,“ odpověděla mi Adélka, která si všimla, že Maruška sundala Petře sukni a sáhla do police pro plínku, kterou dala Petře pod zadek.
Za chvilku k nám obě přišly, a Petra si mimoděk povytáhla sukni, neboť nad ní koukal bílý kousek plínky.
„Tak pojď, Adélko, dostaneš nabumbat,“ řekla Maruška Adélce, a pomohla ji vylézt z ohrádky. Obě odešly do pokoje, kde Maruška nakojila Adélku.
„Tak děti, zítra k nám přijede Hedvika, která se o vás bude také starat. Určitě se vám bude líbit,“ řekla Petra poté, co jsme byli všichni v místnosti.
Za necelou hodinku končil ten den pobyt v jeslích, a Mařenka nakonec naplnila pračky špinavým oblečením a látkovými plenkami.
Pomalu končil den, a když nás tety přebalovaly do plínek na spaní, spiklenecky jsme se na sebe s Adélkou, která ležela na vedlejším přebalovacím pultu podívali:
Tak už i Petra nosí plínky, a snad rozšíří také naše řady? No, uvidíme, co přinesou příští dny...
