REHABILITACE I
Už pár let se potýkám se zdravotními problémy.
Napřed to byl nález v tlustém střevu. O rok a půl později metastáze v játrech a další nádor v játrech. Do toho další věci. Za další rok kost a totální endoprotéza kyčelního kloubu. Tak jsem pořád doufal, že už je to snad všechno co mě potkalo.
Dostal jsem lázně a pobyt v rehabilitačním ústavu.
Těšil jsem se jak malej kluk. Byl jsem po první onko operaci v lázních a bylo doopravdy jako balzám. Člověk prohýbal kosti a vyčistil hlavu. Super.
Začalo to tak nějak normálně, bez známek čehosi sexuálního.
Dorazil jsem do lázní sanitkou.
Ubytovali mě na dvoulůžkovém pokoji, který jsem měl sám pro sebe. Připlatil jsem si za nadstandard, tak jsem měl trochu více komfortu a soukromí.
To vše se nakonec ukázalo jako výhoda, nebo nevýhoda dalších událostí.
Pokoj byl součástí lůžkové části rehabilitačního ústavu, která byla určena pro pacienty, kteří nemohou ještě fungovat samy. Vlastně to bylo jak v nemocnici. Jen program měl být trochu větší.
Na oddělení fungoval zdravotní personál (sestřičky) a pak rehabilitační tým. Po ubytování jsem absolvoval vstupní prohlídku u doktorky. Ta se mnou sepsala celou anamnézu, prověřila můj aktuální zdravotní stav a předepsal mi cvičení a procedury.
Dostal jsem rozpis co kde a kdy. Stejný rozpis dostal i personál na oddělení, který měl za úkol mě následně doprovázet na jednotlivé procedury.
Během týdne jsem se seznámil se sestřička mi na oddělení. Nálada tam byla super. Různé žerty a občas dvojsmysly.
Jak jsem psal, pokoj byl vybaven dobře, ale jediné co bylo blbý, tak toalety a sprchy byly na chodbě.
Večer, když se člověk napil čaje, tak pak musel přes chodbu na záchod. Znáte to.
Takto jsem se jednou v noci potkal na chodbě s jednou sestřičkou. A ta hned žertem na mě, co tady chodím, jak to že ponocuji atd. Já odpověděl stejným způsobem, , že jdu čůrat, že když musím, tak musím. Na pokojích záchod není, tak musím. Odpověď sestřičky mě trochu zarazila. “Tak dostaneš plinku a nebudeš tady cajdat v noci po chodbě”. No žertem jsem k tomu dodal, že proč ne, alespoň ušetřím nohy. Že si zavařím, nebo spíše že začne můj pobyt v plenkách, mě v ten moment vůbec nenapadlo.
A ona jako by toho využila, hned pokračovala. “Tak šup na záchod a já za chvíli přijdu”. Nevěřil jsem vlastním uším. “Plíny? Já? Splní se mi sen? Tady? No tý jó, to se mi asi jenom zdá”. Šel jsem tedy na záchod a vracel se na pokoj. Sestřička už na mě čekala. V rukou držela jakési balíky. Jejda, co to má, kolik jich je? “Tak šup paciente, rychle do postele”. Lehl jsem si na postel, na záda a čekal. Sestřička rozbalila balíčky, nadzvedla mi nohy a vložila pode mě pleny. Byla to celkem objemna vrstva. Přeložila ji dopředu přes mě přirození a zalepila na bocích. Balík to byl hodně velký a držel mi nohy trochu od sebe. Přes to vše dala další kalhotky na suchý zip a zapnul je vepředu. Byl jsem jak malé mimino.
Uvnitř se to moje začalo duřit. Balík však nic nedovolil. Sestřička mě poplacala zepředu po balíku, přikryla peřinou. “Tak a spat, ráno Tě přijdu rozbalit. S holkám se domluvím, že zítra večer tě zase na noc zabalí”. Dostal jsem ještě pusu na noc a sestřička odešla. Já zůstat sám s balíkem plinek a nevěřil jsem, že je to pravda. Při pohledu na hodinky jsem zjistil, že je teprve 11 večer. Tak to mě asi čeká dlouhá noc. Přemýšlel jsem na co jsem to přistoupil, na jakou hru jsem se to dal. Hlavou se mi honilo ledacos. Pak se začalo chtít čůrat. No tak to je dobrý. To jako fakt do pliny? Začal jsem řešit zda bych přece jen nezašel na záchod. No zkusit bych to mohl. Proč ne, když půjdu potichu, tak snad to vyjde.
Sice se mi myšlenka čůrat do plen líbila, i mě vzrušovala, ale nějak mi pořád stud toto neumožňoval. Doma jsem to občas zkusil, ale to jsem byl sám a ne v nemocnici a ještě před hezkým sestřičkami.
Pomalu jsem slezl z postele, potichu otevřel dveře, houpavou chůzí vyšel na chodbu. Když jsem se snažil potichu zavřít dveře od pokoje ozval se za mnou hlas sestry. "Můžeš mi říct, kam se hrneš"? Cukl jsem sebou jak jsem se lekl. "No já, já, chtěl jít na.". Ani mě nenechala domluvit. Jen rukou naznačila zpět do pokoje. Nepřemýšlel jsem, otočil jsem se směr pokoj a rychle co mi pliny dovolil, se uložil do postele. "Když tady chceš tak to putovat, musím přijmout opatření". Ležel jsem v posteli a sestra něco dělala v oblasti nohou. Najednou kolem mé jedné nohy se objevil popruh a dříve než jsem se nadál, měl jsem pripoutanou nohu k posteli. Chtěl jsem něco říct, ale najednou jsem měl pripoutanou i druhou nohu. Přistoupila ke mě a něco natáhla pod můj pas. Obešla postel, něco tam dělala, pak zase na té druhé straně. No a najednou ležel nějaký pás z jedné straně přes mé břicho a za chvíli druhý z druhé strany. Pak jen cvak a hotovo. "Tak a teď budeš v posteli, ať chceš nebo ne". Zkoušel jsem všechno, ale nohy ani břicho se nehlo. Zasmála se a odcházela že slovy "segufix Tě už v posteli udrží, nesnaž se, je to zbytečné".
Dveře se zavřely, ona odešla.
