Tento díl jsem se rozhodl věnovat vánočnímu a novoročnímu času, který naši hrdinové tráví na Petřině chalupě. Tak snad se bude líbit.
Nastal předvánoční čas, a krajina v okolí Petřiny chalupy byla pocukrována sněhovou pokrývkou.Byl to nádherný čas,a i když venku pořádně mrzlo, v chalupě panovala příjemná nálada. Petra s místním hajným domluvila dodání nádherné jedličky, a Marta s Maruškou a Miladou pekly cukroví.
Také my jsme využili volný čas k tomu, abychom objednali dárky pro ostatní. Bylo jasné, že nemůžeme být miminky 24 hodin, a tak jsme zpravidla po snídani dostali volný prostor k tomu, abychom si mohli zařídit pracovní záležitosti a poštu.
Nastal Štědrý den, a když mi ráno Marta měnila plínky, zeptala se mne: „Tak co, Fanoušku, jak se těšíš na Ježíška?“
„To víš, že se těším, hlavně taky na to, až se všichni u vánočního stromečku setkáme,“ odpověděl jsem, zatímco mi Marta oblékala dupačky.
Odešli jsme spolu do kuchyně, kde mi Marta připravila kávu, na talířek přidaa kousek vánočky, a nezapomněla ani na nezbytný Sunar. Zatím všichni ostatní spali, až na Petru, která ve velkém pokoji strojila stromeček. Ten pokoj pro nás byl zatím uzavřen, mělo to pro nás být velké překvapení.
Postupně i ostatní přicházeli na snídani, a v očích všech bylo vidět velké očekávání z pomalu se blížícího večera a rozbalování dárečků.
„Marto, a bude dneska k večeři kapr?“ zeptal jsem se poté, co jsme již všichni dosnídali.
„To víš, že bude kapr, Fanoušku. Chystáme také řízky pro ty, kterým se nebude chtít vybírat kostičky, a na výběr bude hrachová a rybí polévka,“ odpověděla mi Marta, která za pomocí Milady sklízela ze stolu nádobí po snídani.
„Tak to už se nemůžeme dočkat, určitě to bude krásný večer,“ řekla nadšeně Jana, a málem na sebe zvrhla šálek s nedopitou kávou.
„Jano, opatrně, ať se nepoliješ nebo nerozbiješ hrneček,“ řekla Petra, a pro jistotu dala šálek blíž ke středu stolu, „však i my se těšíme, a vánoce budou takové, jaké si je uděláme.... Copak se děje, Pavlíku, nepotřebuješ něco? Nebo snad máš plnou plínku?“ zareagovala zároveň i na Pavlíka, který trochu nervózně posedával, a dal si do pusy dudlíka.
„Plínky, Petro. Mám bobek v plínkách“ odpověděl Pavlík přes dudlík, a ukazoval na plínky.
Petra k němu přišla, a opravdu ucítila, že se Pavlík pokakal. To jsme trochu cítili i my osttní, hlavně pak já, který jsem se nejen pokakal, ale zároveň do již jednou počůraných plínek znovu počůral.
„Koukám, že se i Fanoušek počůral,“ řekla Milada, která si všimla mého chování, a taky toho, že jsem najednou zmlkl, „pojď, Fanoušku, půjdeme vyměnit ty špinavé plínky, abys byl, stejně jako Pavlík, zase hezky čistý chlapeček,“ dodala Milada, a podala mi ruku.
Spolu jsme s Petrou a Pavlíkem odešli nahoru do našeho pokoje. I ten byl v tyto dny svátečně vyzdobený, a na okně byl řetěz z blikajících žárovek.
Moje i Pavlíkovy plínky již byly hodně nápadné, a oba jsme museli jít hodně zeširoka. Hnědá nálož nám nedovolila mít nohy blíž u sebe, a tak naše chůze připomínala spíše chůzi kachny.
Ztím co já jsem při přebalování ležel poměrně klidně, Pavlíkovi se to moc nelíbilo, a Petra měla velký problém s očištěním jeho rozkroku a hlavně zadku.
„Tak lež klidn, Pavlíčku. Musím Tě očistit a dát čisté plínečky, víš?“ řekla mu Petra, když sebou Pavlík na přebalovacím pultu stále házel kopal nohama, „podívej, Milada už Fanouškovi dává dupačky, a Fanoušek čeká na to, až budeš taky přebalený, aby jste si mohli spolu hrát.“
Jen to Petra dořekla, přišla do pokoje Marta s Adélkou, která ji řekla: „Podívej, Adélko, ten Pavlík teda zlobí, viď? Ty určitě budeš hodná holčička, a necháš si v klidu dát čisté plínky.“
Adélka si nechala dát do pusy dudlíka, a když viděla, že mi již Milada obouvá na nohy pletené bačkůrky, mile se na mně usmála, a já ji úsměv opětoval. Byl to hodně příjemný pocit, být v čistých plínkách, a záhy to i Pavlík pochopil, a při přebalování již klidně ležel.
Zbytek dne již probíhal celkem normálně, tak jako jiné dny. Před slavnostní večeří nás Marta s Miladou vykoupaly ve vaně a slavnostně oblékly, zatímco Maruška pomáhala Petře s prostřením slavnostního stolu a smažením řízků.
Ještě než jsme všichni usedli ke svátečnímu stolu, povstal jsem, a řekl: „Máme pro ostatní, tedy já , Klárka i Petra, takové malé překvapení....“
„Snad to nebude rozvod, Fanoušku? Loni to byla svatba...,“ skočila mi Jana do řeči, a Marta ji napomenula: „Ale Jano, nech přece Fanouška domluvit...“
Všichni se podívali, a všimli si, že je na stole prostřeno pro deset lidí, ač nás zatím bylo jen devět.
Venku zazvnil zvonek, Petra šla otevřít, a za dveřmi byla Maruška, která se starala o moji vilu.
„Vítám mezi nás Marušku, Fanouškovu hospodyni. Posaď se mezi nás,“ řekla ji Petra.
Po slavnostní večeři, která se pro některé z nás zdála být nekonečně dlouhou, Petra sklidila ze stolu nádobí, a odešla z kuchyni. Za chvilku se z velkého pokoje ozvalo lehké zacinkání zvonečku, a Milada řekla: „Také jste to slyšeli? Myslím, že je tady ježíšek.“
Všichni jsme odešli do velkého pokoje, kde již Petra rozsvítila svíčka na nádherně vyzdobené jedličce, pod kterou byla velká hromada dárků, a zároveň za pomocí ovladače zapnula věž, kde byl MP3 s koledami. Pokojem se příjemně linuly tóny známých koled, a usadili jsme se kolem stolu.
„Hezké vánoce všem. Tak už se těšíte na dárky?“ zeptala se Petra, a všichni jsme přikývli, a pustili se do rozdávání a rozbalování dárků.
Děkuji všem příznivcům sérií osudů Fanouška, Klárky a ostatních hrdinů z „ABDL školky“, „Dvě miminka“ a „Ráj miminek“ za ohlasy, a v roce 2023 se můžete těšit na nový seriál, volně navazující na „Ráj miminek“. Všem členům přeji hodně zdraví a štěstí v roce 2023.
